Článek
Jmenuji se Zuzana, žiju v malém domku na kraji Liberce a s Michalem jsme manželé hodně let. Máme dvě děti, mladšího Marka a starší Karolínu. Vždycky jsem si myslela, že jsme normální rodina. Tedy do chvíle, než jsem jednou omylem narazila na zprávy v jeho telefonu.
Ty zprávy byly průzračně jasné. Nešlo o pouhé flirtování – navíc s kolegyní z práce, kterou jsem znala jen zběžně z jeho vyprávění. Když jsem se ho zeptala, co to má znamenat, nejdřív se snažil všechno shodit, pak ale pochopil, že důkazy jsou příliš silné. „Udělal jsem největší chybu v životě, promiň,“ vyhrkl mezi slzami a prosil, ať mu dám šanci to napravit.
Chtěla jsem ho poslat k čertu, jenže mi blesklo hlavou, co všechno jsme spolu budovali. Domov, děti, plány do budoucna. „Dobře,“ řekla jsem tehdy. „Ale jen jednou. A jestli to pokazíš, končíme.“
Michal se začal opravdu snažit. Nosil mi kytice, vyklízel myčku, zval mě na večeře a trávil víc času s našimi dětmi. A pak přišel s nápadem na rodinnou dovolenou. Něco, na co prý nikdy nezapomeneme – exotický resort u moře, všechno all inclusive. „Chci ti dokázat, že to myslím vážně,“ řekl.
Souhlasila jsem, i když mi bylo divné, kde na to vezmeme peníze. Ale Michal ujišťoval, že to má promyšlené, prý se mu zadařilo v práci a že bude všechno v pohodě. Byla jsem unavená z celé té situace a doufala, že pobyt na pláži by mohl našemu manželství dát nový impuls.
První dny v resortu vypadaly jako vystřižené z katalogu. Děti si užívaly bazén, já popíjela koktejly a snažila se zapomenout na ty otřesné SMS. Michal se ke mně choval pozorně, nabízel masáže, společné romantické večeře, dokonce mě občas rozesmál. Ale uvnitř jsem se nedokázala zbavit pocitu, že je to jen fasáda.
Čtvrtý den dovolené jsem dostala oznámení od naší banky. Nejdřív jsem myslela, že jde o banální výpis, ale v textu stálo varování před podezřele velkými transakcemi. Vzápětí mi došlo, že Michal celou dovolenou zaplatil z peněz, které jsme neměli. Přišla jsem na to, že si vzal novou půjčku s nehorázným úrokem.
Seděli jsme na terase, moře šumělo v pozadí, děti se smály v bazénu. Ukázala jsem mu e-mail. „Proč jsi to udělal?“ zeptala jsem se. „Víš přece, kolik už dlužíme na hypotéce… tohle nás může úplně zruinovat.“
Viděla jsem, jak bledne. „Nechtěl jsem ti způsobit starosti,“ koktal. „Myslel jsem, že když bude tahle dovolená dokonalá, odpustíš mi.“
Zůstala jsem tam sedět jako opařená. Zatímco já se snažila vyrovnat s jeho nevěrou, on se snažil vymazat vinu penězi, které ani neexistují. „Vážně jsi myslel, že se nechám koupit?“ vyjela jsem na něj ostře. „Jedna luxusní dovolená má přehlušit, že ses tahal s jinou?“
Zbytek pobytu byl divný. Před dětmi jsme hráli šťastnou rodinu, chodili spolu na pláž, fotili se, dokonce jsme se občas zasmáli. Ale v hloubi duše jsem cítila vztek i zklamání. Michal to možná myslel dobře, jenže si vybral nejhorší možný způsob. Místo aby byl upřímný a pracoval na obnově důvěry, zadlužil nás ještě víc.
Po návratu jsem byla odhodlaná rozetnout to. Jsem unavená z jeho přetvářky. Jenže na druhou stranu, děti ho milují a já si nejsem jistá, jestli mám sílu rozbít rodinu kvůli jeho jednomu románku a dluhům. Často se sama sebe ptám, jestli jsem ještě schopná mu někdy věřit. Zatím přebývám ve stavu, kdy se každá jeho lichotka zdá falešná a každá složenka z banky mi připomíná, co způsobil.
Možná to jednou půjde spravit, možná ne. Jisté je jen to, že žádná exotická dovolená na světě nemůže zacelit trhlinu, kterou způsobí nevěra a lež. A jestli Michal doufal, že si tím koupí moji velkorysost, šeredně se spletl. Důvěru nelze zaplatit, a už vůbec ne na dluh.
