Článek
Jmenuju se Lucie a vždycky jsem se považovala za tu ostýchavou a klidnou. Měla jsem dojem, že co se týče intimních poloh a vynalézavosti, zůstávám spíš na uzdě. Prostě jsem to tak brala – že na divočejší experimenty nejsem, a hotovo. Jenže minulý týden jsem zjistila, že dokážu sama sebe docela překvapit.
S přítelem Matějem jsme spolu víc než půl roku, zvyklí vídat se každý druhý večer, společně koukat na seriály. On miluje všechny krimi show, tak si často pouštíme nejrůznější vyšetřovací epizody. Tentokrát jsme si na pohovce rozložili deku, zapnul se Právo a pořádek a já byla tak nějak v pohodě, trošku ospalá, taková ta domácí intimita. Pak se stala zvláštní věc: bez varování mnou proběhlo chvění, takový impuls, díky kterému jsem najednou zatoužila něco podniknout.
Otočila jsem hlavu k Matějovi a viděla, jak je hezky uvolněný. A dřív, než jsem stihla cokoliv rozmyslet, naklonila jsem se a lehce ho políbila. Jenže ne na tvář. Naštěstí jsme oba věděli, že tohle je něco, co je mi za normálních okolností cizí – nejsem typ, co by se běžně pouštěl do odvážných věcí. Matěj vyjekl, protože přesně ví, že obvykle se podobným momentům spíš vyhýbám. Tentokrát se ale nenechal dvakrát pobízet a já zaregistrovala, že i mně to působí překvapivou radost.
Pravda je, že jsem si připadala jako někdo úplně jiný. Přestala jsem jen jemně líbat a začala ho dráždit, cítila jeho reakci a cítila i svoji: takovou směs uspokojení, zvědavosti a malé dávky adrenalinu. V tomhle bodě bych normálně čekala, že se zastavím a řeknu „stačí“, ale ne. Já si uvědomila, že se mi roztáčí v břiše vlna touhy a že ho chci ještě víc provokovat. Najednou jsem převzala iniciativu a Matěj v mžiku dával najevo, že mu to vůbec nevadí.
Další děj už je taková bouře – krátce poté jsem se ocitla s pocitem divoké euforie, kdy jsem na něm doslova nasedla a nechala se unášet. Slyšela jsem tlumeně, jak naše společné pohyby rezonují v rytmu, který byl prudší a prudší. A v jednom momentu, kdy jsem se mu podívala do očí, mě zaplavil tak silný pocit vzrušení, až jsem se musela zase opřít. Obyčejně jsem zdrženlivá a starám se, aby nic nebylo moc nahlas, aby to nebylo moc… troufalé. Ale tady mi bylo jedno, jestli nás sousedi uslyší. Najednou jsem byla v danou vteřinu jenom „tady a teď“.
Vyvrcholilo to u mě dřív, než jsem čekala – a to takovou silou, až jsem měla pocit, že se celé moje tělo chvěje ještě dlouho potom. Jenže Matěj mě nenechal odpočívat, jeho touha jela dál. Povzbudil mě tím, že i on je ve stejném rauši. A nevím, čím to bylo, jestli nějaká nahromaděná energie, a nebo prostě ta nová role, do které jsem se sama pasovala, ale dokázala jsem pokračovat. Ještě jednou. A pak znovu. Bylo to, jako bych objevila skrytou odvážnost, kterou jsem v sobě nikdy nepustila ke slovu.
Když jsme skončili, oba zpocení a překvapení, střelil do mě ten zvláštní pocit hrdosti: „Takže já nejsem takový stydlín, jak jsem si myslela?“ A ke svému vlastnímu údivu jsem si řekla, že příště rozhodně nehodlám brzdit. Během jedné obyčejné noci při seriálu jsem se proměnila ze „slečny opatrné“ v někoho, kdo se umí rozjet. Dokonce jsem se přistihla, že mi v hlavě běží: Co kdyby si nás v tu chvíli všiml někdo další? Co kdyby…?
Je to pro mě nové a zvláštní. Asi stále zůstávám ta stará Lucie, která se tváří nenápadně, ale teď už s vědomím, že je ve mně ukrytá šelma toužící po troše adrenalinu. Možná to zní přehnaně, ale pro mě to byla docela zásadní proměna. A jestli jsem se bála, že se zítra probudím s pocitem trapnosti? Ani náhodou. Protože i klidná, tichá holka může mít chvíle, kdy to pustí ven. A já to ven pustila na sto procent.
