Forinty, únava a konec komunismu. Noc, kdy Nirvana hrála na prahu svobody

Zatímco v Československu začala sametová revoluce nabírat na obrátkách, v Maďarsku už měli ty největší změny za sebou. Komunistická strana se transformovala na sociálně demokratickou, opozice byla legální a země se připravovala na první svobodné volby. A právě v tomto přelomovém momentu evropských dějin odehrála tehdy ještě neznámá kapela ze Seattlu svůj jediný koncert v komunistickém východním bloku.

Kdo v 80. letech vyrůstal poblíž hranic se Spolkovou republikou Německo (NSR), mohl i přes komunistické rušičky každou sobotu odpoledne na televizní stanici ARD sledovat hudební hitparádu Formel Eins. Právě tady bylo možné slyšet a vidět to, co je na Západě aktuální, co formuje tamní hudební scénu. Tento pořad, vysílaný od roku 1983, byl pro hudební fanoušky za železnou oponou oknem do světa západní populární hudby. Nirvanu jste ale v pořadu, který se vysílal až do roku 1990, nezahlédli. Trvalo totiž ještě nějakou dobu, než prorazila a změnila panující hudební pořádky.

V den, kdy Nirvana hrála v Budapešti, vypadala situace v jednotlivých zemích východního bloku dramaticky odlišně. Polsko již mělo nekomunistickou vládu v čele s Tadeuszem Mazowieckým jako výsledek jednání u kulatého stolu z jara 1989. V NDR padla 9. listopadu Berlínská zeď a režim byl v hluboké krizi. Naproti tomu v Rumunsku stále pevně vládl Nicolae Ceaușescu nejrepresivnějším režimem v regionu. V Československu revoluční změny právě nabíraly na síle.

Ještě předtím západní hudba pronikala do východního bloku postupně a různými cestami. Budapešť se stala nejliberálnější metropolí regionu, pokud šlo o koncerty zahraničních hvězd. Od poloviny 80. let tam hráli Queen (1986), Genesis (1987), Stevie Wonder (1988) nebo Ozzy Osbourne (1989).

Oproti Československu nato bylo lépe i Polsko. V roce 1984 se tam uskutečnilo hned pět koncertů Iron Maiden. Poláci tak mohli už za komunismu vidět heavy metalové legendy v opravdu vrcholné formě. O rok později ve Varšavě zahrál Bruce Springsteen a 14. září 1989 Metallica. Koncert Bosse se odehrál i v Německé demokratické republice (NDR). V červenci 1988 vystoupil na cyklistickém stadionu Radrennbahn Weißensee a přilákal zhruba 300 tisíc diváků. Šlo o největší koncert v historii NDR, socialistického státu dělníků a rolníků. Zároveň je považován za jednu z událostí, které přispěly k pádu Berlínské zdi.

V Československu byly podobné koncerty vzácností. V dubnu 1984 zde vystoupil Elton John v pražském Paláci kultury a v Havířově (tam dorazilo 8 tisíc lidí a vstupenka stála 60 Kčs), o rok později se odehrály tajné koncerty Nico v Brně a Praze. Depeche Mode zavítali do Prahy v roce 1988 a významným momentem se stalo vystoupení Joan Baez na Bratislavské lyře v červnu 1989, kde zpěvačka otevřeně podpořila disidenty a pozvala na pódium písničkáře a disidenta Ivana Hoffmana, jehož vystoupení bylo násilně přerušeno.

První kapelou ze stáje Sub Pop, která se vydala do zámoří, byli Mudhoney, kteří na jaře 1989 zahajovali polovinu koncertů Sonic Youth. Po tomto prvním úspěchu label vkládal velké naděje do společného evropského turné Nirvany a TAD, svých dalších mladých kapel. Měly před sebou sérii 36 koncertů v devíti státech. Do Londýna kapely dorazily dva dny před začátkem turné 21. října. Příjemně je tam uvítala titulka časopisu Sounds se slovy TAD a Nirvana chytili Ameriku za koule.

Po úspěšných koncertech v UK, které kapela 26. října proložila i natočením session pro Johna Peela v Maida Vale Studios (skladby Love Buzz, About A Girl, Polly, Spank Thru), se turné přesunulo do kontinentální Evropy. V pátek 17. listopadu 1989, den pro Čechy a Slováky historicky zásadní, hrála Nirvana v západoněmeckém Gammelsdorfu, městečku s méně než 1500 obyvateli. O čtyři dny později přišel na řadu jediný koncert za železnou oponou. V budapešťském sále pro dva tisíce lidí se jich sešlo pouze 150 a vystoupení Nirvany, která ten večer hrála až po TAD a koncert uzavírala, trvalo pouhých 35 minut.

Fotografka Zsuzsa Fejér, která si tehdy koupila foťák na splátky a objížděla koncerty ve snaze nabídnout fotky novinám a z honorářů si na fotoaparát vydělat, tento historický moment zachytila. „Podle plakátu to vypadalo zajímavě, ale bylo to zklamání,“ vzpomínala po letech. Její fotografie však získaly na významu až o mnoho let později, když jí její kadeřník, velký fanoušek kapely, vysvětlil jejich historickou hodnotu.

Večer byl poznamenán řadou kuriózních momentů. „Bylo to skoro jako v Key Arena. Vybrali asi co možná největší místo, jaké mohli najít, protože v Maďarsku bude rocková show,“ vzpomínal bubeník Chad Channing v knize Gillian G. Gaar nazvané Nirvana - počátky a vzestup. „Přišlo tam dost mladých. Podle jejich reakcí bylo vidět, že to pro ně bylo něco nového,“ dodal Channing. Došlo dokonce ke komickému nedorozumění - když skončili TAD, některá světla vybuchla a část publika začala odcházet v domnění, že koncert skončil. „Někdo musel vzít mikrofon a vysvětlit jim, že ještě není konec. Museli jsme vážně letět připravit mé bubny,“ vybavil si Channing.

Kurt Cobain působil na koncertě nespokojeně. Neustále řešil problémy s kytarou a několikrát musel přerušit vystoupení kvůli ladění. Podle Zsuzsy Fejér to vypadalo, že kapelu drží pohromadě především basák Krist Novoselic. Honorář dostaly kapely vyplacený ve forintech, které by jinde nevyužily, a tak je muzikanti museli utratit ještě před odjezdem z Maďarska. Krist si koupil láhev brandy, Chad svíčku ve tvaru sněhuláka a dva filmy.

Šlo o první zaoceánské turné kapel, které teprve začínaly. Podle toho také vypadaly podmínky, v jakých ho jejich členové absolvovali. V dodávce cestovalo devět lidí, byla jim zima a téměř se nevyspali. Přesto vnímali, že se jejich evropská výprava protíná s velkými dějinami. V Berlíně hráli 11. listopadu, pouhé dva dny po pádu zdi. „Nádhera. Byl to jeden z momentů, kdy cítíš v ovzduší historii,“ komentoval to Krist Novoselic.

Zkušenost z turné však přesto kapelu negativně poznamenala. „Poslední turné v Evropě bylo tak špatné, že tam nepojedeme znovu, pokud nebudeme mít pořádné garance,“ řekl v roce 1990 Kurt Cobain. „Pracovali jsme každý večer sedm týdnů v kuse a neviděl jsem ani desetník. Navíc jsme hladověli. Peníze, co jsme dostali, nám stačily tak akorát na jedno jídlo denně.“ Domů se členové Nirvany vrátili 6. prosince 1989 a další dva roky nevyjeli na žádné velké turné do zámoří.

Do východní Evropy se Nirvana vrátila až v roce 1994 během turné k albu In Utero, kdy vystoupila 27. února ve slovinské Lublani. Pražský koncert plánovaný na 11. března v Průmyslovém paláci se už neuskutečnil - po Cobainově pokusu o sebevraždu v Římě bylo turné přerušeno. O měsíc později byl lídr Nirvany nalezen mrtvý.

Fotografie z budapešťského koncertu, které se objevily až po 27 letech, se staly svědectvím jedinečného momentu, kdy se protnula cesta ještě neznámé kapely s velkými dějinami. Zatímco Nirvana teprve čekala na svůj vzestup ke slávě, železná opona už byla plná trhlin a starý svět se nezadržitelně hroutil. Budapešťský koncert tak zůstává zajímavou historickou kuriozitou - momentem, kdy budoucí idolové své generace hráli v sále pro dva tisíce lidí před stopadesátihlavým publikem, zatímco za zdmi klubu se přepisovaly dějiny východní Evropy.

Zdroje:

https://recorder.blog.hu/2016/11/25/oke_ezt_nem_hiszed_el_megis_vannak_fotok_a_budapesti_nirvana-koncertrol

https://www.livenirvana.com/concerts/89/89-11-21.php

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/elton-john-koncerty-ceskoslovensko-nausnice-palac-kultury.A240417_165203_lidicky_iri

Gaar, Gillian: Nirvana. Počátky a vzestup. Plzeň: Nava, 2016.