Ztratila dítě, našla svůj hlas. Příběh Kathryn Joseph

„Mají normální lidé nějaké oblíbené písničky? Protože the burning of us all může být ta moje. Byla to vlastně první písnička, kterou jsem napsala asi po třech letech od poslední desky. Už jsem se skoro smířila s tím, že možná nenapíšu další písničku, a byla jsem s tím tak nějak v pohodě,“ říká Kathryn Joseph.

Byl únor 2020, první vlna pandemie ještě neklepala na dveře a skotská zpěvačka právě dokončovala album, které se stalo jejím nejosobnějším vyznáním. Písně o zneužívání, o tichých obětech, o lidech, jejichž hlas není slyšet. „Vždycky jsem psala písně ve zvláštní, kódované formě – nikdy nechci, aby věci byly příliš zřejmé – a chtěla jsem, aby tato stránka těchto příběhů existovala tímto způsobem. Pak tu alespoň budou pro budoucnost,“ říká o svém třetím albu for you who are the wronged.

Kathryn se narodila na Silvestra 1974 jako Kathryn Emma Sawers. Dětství strávila v Aberdeenu, kde její hudební příběh začal stejně banálně jako většina jiných – s nenáviděnými hodinami klavíru. „Chodila jsem na ně na základní škole a nenáviděla je. Děsila jsem se každé lekce. Chodila jsem tam tři roky a pak jsem vůbec nehrála. Z dítěte, které bylo tak nadšené a chtělo to dělat jsem se stala někým, komu se to zhnusilo.“

Hudba byla přitom v její rodině přítomna od nepaměti. „Máma zpívala v gaelském sboru, babička byla velmi muzikální a hrála podle sluchu. Sestra Amy je úžasná a všechno zvládá, hrála také ve své kapele,“ popsala Kathryn Joseph své rodinné hudební zázemí. Amy se prosadila dokonce ještě dříve než Kathryn – v roce 2012 vydala se svou kapelou EP Laburnum, které produkoval Marcus Mackay, zásadní postava hudební kariéry Kathryn Joseph.

Když Kathryn ve svých dvaceti letech dostala nabídku od nahrávací společnosti, její reakce byla nečekaná – odmítla. „Nabídli mi stejnou částku, jakou jsem si vydělávala jako servírka, a řekli mi: ‚Nepotřebuješ manažera. A já si naprosto uvědomovala, že jsem malá holka, kolem které nikdo nic neví. Bylo to všechno velmi divné, tak jsem jela domů a řekla, že ne, děkuji,“ vzpomínala později.

Místo slávy si vybrala anonymitu. „Milovala jsem svou práci a milovala jsem to, že mi dávala bezpečnou rutinu, která mi dělala dobře. Pak jsem mohla psát, jak jsem cítila, a nezáleželo na tom, jak často jsem to dělám,“ konstatovala už jako známá hudebnice.

Hudební vlivy k ní přicházely postupně, ale jeden okamžik byl klíčový. „‚Both Sides Now' od Judy Collins je píseň, která mě ovlivnila tak, že mě přiměla psát písně – bylo to pochopení toho, jak vás slova a hudba mohou ovlivnit. Pamatuji si, jak jsem ležela ve své ložnici pod oknem a poslouchala ji. Byla tam klavírní část, ten krásný způsob, jakým se na začátku objevuje klávesová část, a myslela jsem si, že slova jsou dokonalá.“

Další inspirace přišla od The Sundays. „Příběh kolem The Sundays sahá až do doby, kdy jsem studovala na Alford Academy. Náhodou jsem si je vypůjčila v knihovně – tehdy to byly kazety. Je to asi jediný okamžik, kdy si pamatuji, že jsem si pomyslela: ‚Chci dělat hudbu.‘“

Objevování muziky je dnes podle Kathryn Joseph zcela jiné než tehdy. „Pro mou generaci to bylo o procházení sbírky desek vaší tety. Poslouchali jste hudbu, aniž byste tušili, jak kdo vypadá nebo kdo to je.“

Zlom přišel v roce 2010, kdy se z Aberdeenu přestěhovala do Glasgow. „Okamžitě jsem se cítila méně paranoidní. Hned jsem se cítila lépe. Hraní koncertů bylo jednodušší, okamžitě jste dostávali zaplaceno, lidi nebyli žádní blbci a byl to opravdu skvělý pocit, že to tady dává smysl.“

Nejdůležitější ale bylo, že se nastěhovala do domu vedle Marcuse a Claire Mackayových. Marcus, hudebník a producent (mimo jiné i EP sestry Kathryn Amy), ji slyšel hrát v jednom glasgowském klubu a zamiloval se do jejích písní. Přesvědčil ji, aby s ním svou muziku zkusila nahrát. Jeho žena Claire pak sehrála klíčovou roli v přesvědčování Kathryn v tom, že by měla album vydat. A, co je důležitější, i propagovat.

Zároveň přišel okamžik, který všechno změnil. V roce 2010 se Kathryn narodil syn Joseph. Předčasně, o tři měsíce dříve. „První týden byl naprosto v pořádku, ale pak mu prasklo střevo. Tu noc nám volali z nemocnice a sdělovali nám špatnou zprávu. Cestou jsem řekla svému partnerovi: ‚Jestli to nepřežije, musím dělat hudbu.‘“

„Vím, že to bylo divné zdůvodnění. Ale tak jsem se cítila. A největší štěstí bylo, že o dva měsíce později jsem byla těhotná s Evou.“ Syn Joseph žil pouze týden, ale jeho jméno si Kathryn vzala jako své umělecké. A v roce 2015 si oficiálně změnila jméno z Kathryn Sawers na Kathryn Joseph.

Material na debutové album bones you have thrown me and blood i've spilled vznikal dvacet let. „Nahráli jsme ho a moje dítě se narodilo dva dny poté. Pak trvalo tři roky, než jsme s ním něco udělali. Byla jsem hrozně paranoidní, myslela jsem si, že to není nic, co by kohokoli zajímalo. Sama bych s tím nikdy nic neudělala,“ přiznává zpěvačka.

Přitom šlo o písničky, které jsou velmi silné a oslovily spoustu posluchačů Když album v roce 2015 konečně vyšlo, stal se zázrak. „Bylo to tak dojemné; nebyl jediný okamžik, kdy bych si myslela, že se to na konci stane. Dívám se na to zpětně, ale je to jako sledovat zážitek mimo své tělo,“ vzpomíná na chvíle, kdy byla její první deska oceněna jako skotské album roku.

Skladby jako The Bird, The Blood nebo The Bone okamžitě zaujaly. Stejně tak jejich autorka a interpretka. Směs melancholie a jejího specificky posazaného a nakřáplého hlasu z Kathryn Joseph přes noc udělala někoho, kdo dokáže vyslovit a předat něco, s čím se potýkají mnozí další.

Tento úspěch jí otevřel nové možnosti, včetně spolupráce s Jamesem Grahamem z The Twilight Sad na projektu Out Lines. „Spolupráce s Jamesem je naprosto skvělá. Na začátku jsem byla stále paranoidní ohledně spolupráce s někým jiným nebo ohledně toho, že bych to chtěla. Taky jsem ho moc dobře neznala. Ale pustili jsme se do toho a on je teď jako můj mladší bratr.“ Výsledkem jejich spolupráce se v roce 2017 stala deska Conflats, která Kathryn Joseph otevřela dveře například k The Cure nebo Mogwai.

I když předskakování Mogwai na jejich pražském koncertě bude vůbec poprvé, kdy Kathryn Joseph vystoupí před českým publikem, nejde o její první spojení s Českem. V minulosti už totiž spolupracovala s českou šperkařkou a návrhářkou Markétou Kratochvílovou, držitelkou ceny Czech Grand Design, která pro ni navrhla kostýmy pro divadelní projekt s Theatre Cryptic. Šlo o oděv, který okamžitě upoutá pozornost – složitou síť uzlů a spojů z lan," která rezonovala s tématy z jejího druhého alba from when i wake the want is (2018).

Sledovat Kathryn Joseph při koncertech je fascinující zážitek. Od toho, jak téměř splyne s klavírem, až po to, jak navazuje oční kontakt s publikem. „Začalo to jako divný způsob, jak přimět lidi, aby nemluvili během open mic večerů. Věděla jsem, že se můžu lidem nepříjemně vystavovat, ale měla jsem pocit, že se tak dá místnost lépe ovládat,“ vysvětlila zpěvačka, proč k očnímu kontaktu s publikem přistupuje.

Muzice se Kathryn Joseph věnuje už třicet let, ale na hudební scéně se pohybuje jen poslední dekádu. Za tu dobu vydala čtyři desky, každou temnější než je ta předchozí. Stejně tak je tomu u letošní WE WERE MADE PREY. Je to přitom zvláštní paradox, protože výchozím bodem tvorby Kathryn Joseph je vždy empatie.

Sama říká, že má spoustu historek o pláči, stejně často spojených s radostí jako se smutkem. Jak plakala do oblečení na koncertech, u dárku v podobě toaletního papíru, který dostala od dcery ke Dni matek nebo při čtení knihy své kamarádky.

Kathryn Joseph je ženou, která dvacet let hledala odvahu k vydání prvního albu. Po jeho vydání se stala jedním z nejpůsobivějších hlasů současné hudby. Její cesta začala strašlivou osobní tragédií a vyústila v muziku, kdy s pomocí klavíru a své empatie mění bolest v naději.