Článek
A přestože jsem vždy více tíhnul k Black Midi s hudebně výstředním, přitom geniálním frontmanem Geordie Greepem a fantastickým bubeníkem Morganem Simpsonem, jak ostatně předvedli na tektonickém koncertu v pražské MeetFactory v květnu 2022, původem brightonští Squid na své třetí desce Cowards dokazují, že jejich hvězda stále stoupá.
Devět skladeb, které kapela vedená zpívajícím bubeníkem Ollie Judgem na novince představuje, je znepokojivou sondou do temných zákoutí lidské psychiky. Zatímco předchozí alba Bright Green Field a O Monolith se pohybovala v abstraktnějších rovinách, Cowards přináší konkrétní příběhy zločinců, vrahů a kanibalů z celého světa.
Judge, inspirován mimo jiné romány Ryo Murakamiho a dystopickou vizí Agustiny Bazterricy v Tender Is The Flesh, vytváří znepokojivé, ale fascinující portréty lidského zla. Nejedná se však o prvoplánovou exploataci násilí - texty slouží jako prostředek k hlubšímu zkoumání odvráceného stavu společnosti a lidské přirozenosti.
Hudební stránka alba představuje drobný odklon od dřívější tvorby kapely. Místo energických výbuchů a prudkých změn temp sází Squid na novince na subtilnější výrazové prostředky. Úvodní Crispy Skin s podmanivou basovou linkou a vrstvením syntezátorů naznačuje nový směr, kterým se kapela vydala.
Pozoruhodná je práce s prostorem a atmosférou. Building 650 kombinuje kovovou basu s typicky britským post-punkovým zvukem, zatímco Blood on the Boulders překvapuje symbiózou mužského a ženského vokálu. Dvojice instrumentálních Fieldworks pak představuje experiment s repetitivními motivy, kde cembalový základ postupně obrůstá dalšími nástroji.
Kapela funkčně propojuje různé hudební světy - od analogových syntezátorů přes smyčcové aranže až po psychedelické momenty inspirované krautrockovou scénou 60. let. Výsledkem je komplexní zvuková krajina, která současně zůstává překvapivě přístupná.
Cro-Magnon Man s táhlou basovou linkou a Showtime! s civilně nezúčastněným zpěvem potvrzují, že Cowards je více albem nálad než písní v tradičním slova smyslu. Závěrečná osmiminutová Well Met (Fingers Through the Fence) pak funguje jako dokonalá syntéza všech prvků, které album definují - od výrazné trubky přes cembalo až po působivou souhru vokálů.
V kontextu současné britské scény představuje Cowards nestandardní počin. Zatímco mnoho kapel zůstává uvězněno v mantinelech post-punku, Squid směle expandují do nových teritorií. Album není jen evolucí jejich zvuku, ale především důkazem, že experimentování může být současně intelektuálně stimulující i emocionálně působivé.
S každým dalším poslechem se odhalují nové vrstvy, detaily a souvislosti, což z Cowards činí zajímavou, protože nebanální desku. Je to album, které odmítá prvoplánové uspokojení ve prospěch hlubšího, komplexního zážitku. A právě v tom spočívá jeho největší síla.
Když v Praze 19. dubna vystoupí ve Spirále na Výstavišti Holešovice se soundtrackem k seriálovému fenoménu Squid Game jeho autor Jung Jaeil, určitě by nebylo na škodu vidět v Praze v dohledné době i Squid. Od října 2021, kdy vystoupili v Underdogs´, se toho totiž dost změnilo. Klub už nefunguje a kapela se výrazně posunula. Bylo by fajn to moct posoudit na vlastní smysly.
