Článek
Byla to v roce 2012 obrovská kauza. Spolumajitel fotbalové Sparty Daniel Křetínský prý předložil tehdejšímu předsedovi fotbalové asociace Miroslavu Peltovi informace o tom, že Viktoria Plzeň nehraje podle pravidel a její vedení ovlivňuje výsledky zápasů ve svůj prospěch. Bylo to jen tři dny poté, co Sparta v září 2012 prohrála doma s Plzní 0:1. Gól padl z penalty, která se kopat neměla, ale plzeňský obránce David Limberský svým hereckým výstupem přesvědčil rozhodčího Radka Matějka, že jej sparťanský záložník Josef Hušbauer ve vápně fauloval.
Křetínský absolvoval svou cestu do sídla vedení českého fotbalu v době, kdy jej spíše než tehdejší šéf Pelta ovládal bývalý rozhodčí Roman Berbr. Ten, který aktuálně na soudní verdikt, narozdíl od Pelty, stále ještě čeká.
Do společnosti těchto pánů se díky investici do fotbalové Sparty zařadil i Křetínský. Syn univerzitního profesora a soudkyně, která dekádu strávila i v plénu Ústavního soudu, se najednou stal součástí systému, který dokázali ovládat dělníci fotbalu typu Berbra a Pelty. A to tak úspěšně, že přestože do Sparty mířilo suverénně nejvíce finančních prostředků, díky „práci s rozhodčími“ ji o tituly připravoval tým ze západních Čech.
Křetínského akce z podzimu 2012 dopadla se zamýšleným výsledkem. Rozhodčí sice nepřestali chybovat, ale alespoň po určitou dobu tak okatě nepřipískávali týmu, který měl v oblibě „náčelník“ Berbr a jeho životní partnerka Dagmar Damková.
Jen o pár týdnů později po výstupu Křetínského s Peltou, který tvrdil, jak byl obsahem Křetínského kabely zdrcen, se ukázalo, že šlo jen o dobře zaranžované divadlo pro veřejnost. Tehdejší šéf Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Tomáš Martinec v rozhovoru pro Rádio Česko konstatoval, že se realita vůbec neshodovala s tím, o čem novináři spekulovali.
„Možná řeknu něco, co velmi překvapí. Z mého pohledu byla některými médii vytvořená bublina, co vše mělo v tašce být. Pan Křetínský nepřinesl v té tašce žádné materiály, nebylo v ní nic, co se týká důkazů. Nebudu se zmiňovat, o jaké informace jde. Od různých sdělovacích prostředků jsem se doslýchal, jak tam byly nahrávky a kazety či dokumenty. To byly výmysly některých novinářů. V té tašce byly osobní věci,“ prohlásil v rozhlasovém vysílání Martinec.
Že šlo ze strany Křetínského s Peltou o neférovou hru, potvrdil i samotný šéf Sparty o dva roky později u soudu. „Nikdy jsem žádné technické nosiče s důkazy neměl ve své moci. Schůzka s panem Peltou od nás byla kombinace předání informace a jakéhosi apelu. A zpětně myslím, že jsme udělali dobře,“ řekl Křetínský při veřejném soudním jednání a nepokrytě tak přiznal, že mu bezcharakterní využívání praktik, podobné tomu, co v českém fotbale předváděli Pelta s Berbrem, jež vedou jen k vlastnímu cíli, není cizí.
A i když Pelta jako formálně první muž českého fotbalu servilně (podobně jako řada dalších lidí, které má Křetínský na výplatní listině) oslovoval šéfa Sparty „pan doktor Křetínský“, měl to být dle svých vlastních slov právě stále ještě majitel fotbalového Jablonce, který celou „akci kabela“ vymyslel. (Tvrdil to alespoň bývalé náměstkyni ministryně školství Simoně Kratochvílové, s níž byli v jiné kauze sportovních dotací zatím nepravomocně odsouzeni k několikaletým trestům odnětí svobody.) Křetínský a Pelta tak sehráli falešné představení se smutným výsledkem pro Spartu. Soupeř z Plzně v následujících letech na rozdíl od Křetínským vedené Sparty získal několik dalších mistrovských titulů.
Než se letos na jaře Křetínský v domácím duelu s Brnem vypravil za doprovodu hlavního pořadatele do míst, kam mu je vstup dle pravidel zapovězen, tedy do kabiny rozhodčích, stal se v mezidobí spolumajitelem sice tradičního, ale v poměrech Premier League podprůměrného klubu West Ham United F.C. Dávno pryč jsou 70. léta, kdy se klub pohyboval na špici anglického fotbalu.
A protože byl Křetínský už zvyklý na temná zákoutí českého fotbalového prostředí, jeho jemnocitu se nijak nemohl dotknout fakt, že se jeho partnery při vlastnictví londýnského týmu stali David Sullivan a David Gold, podnikatelé, jejichž bohatství mělo původ v pornoprůmyslu. I když jsou Křetínského rodiče respektovaní akademici s vědecko-pedagogickou hodností profesora, respektive docentky, jejich potomek, který tak toužil po tom, aby se „pískala rovina“, ve fotbalovém prostředí zaplul do proudu, kde mu partnery tvoří nepravomocně odsouzený, obžalovaný agent Státní bezpečnosti, bývalý provozovatel diskotéky v Sokolově nebo muži vydělávající na ženské nahotě.
„Chodit na červenou“ tak Křetínskému viditelně není proti mysli, obzvlášť v případě, kdy mu to přináší požadované výsledky. A trest za návštěvu kabiny rozhodčích ve výši 50 tisíc korun je v případě majetkových poměrů šéfa Sparty úsměvný. Navíc po jejím uskutečnění kopal klub z pražské Letné několik sporných penalt, soupeři dostali tři červené karty a poslední čtyři zápasy, ve kterých Sparta v 90. minutě nevedla, se prodlužovaly o 29 minut. Řada fanoušků Sparty majitele klubu otevřeně chválí za to, že porušení pravidel sankcionované částkou v řádu desetitisíců se klubu mnohonásobně vrátilo.
Komise rozhodčích Fotbalové asociace ČR vše ve svém komuniké přikryla s tím, že chyby se nestaly a arbitři vše rozhodli správně. Její důvěryhodnost, stejně tak jako jejího předsedy Radka Příhody, se nejen za základě nejnovějšího komuniké velmi výrazně podobá důkazům, které Křetínský v roce 2012 přinesl na Strahov. To, že Spartě v podzimní části fotbalové ligy rozhodčí rozhodně nepřáli, byl nezpochybnitelný fakt. Stejně tak je tomu se skutečností, že po Křetínského návštěvě u rozhodčích má Sparta na rozdíl od svých konkurentů na verdikty mužů a žen s píšťalkou a u videa pozoruhodné štěstí. Vše s posvěcením komise rozhodčích.
Je vlastně úplně jedno, koho Daniel Křetínský ve svých firmách zaměstnává. Ať je to bývalý premiér, nebo novináři sportovního deníku, od kterých lze číst spíše texty o nezištném zájmu majitele listu o český fotbal než investigativní texty popisující jeho přecházení na červenou. Křetínský se letos po letech půstu může reálně radovat z mistrovského titulu pro Spartu. Ale dokud se nezačne chovat podle platných pravidel a regulí, odéru svých všehoschopných fotbalových souputníků se přes symbolické rukavičky nezbaví. Může být lvem i liškou, ale svým jednáním si respekt nezískává. Do svého rejstříku přijal vekslácké a papalášské praktiky, byť distingovaně zaobalené, jimiž lze jen opovrhovat. V jakékoli době, bez ohledu na mohovitost.
