Vánoční zázrak v Maine, tichá noc na Smíchově

Když už je řeč o slavném autorovi Carrie, Mrtvé zóny, Osvícení nebo série Temná věž, americká story se jej do značné míry dotýká. V třicetitisícovém městečku Bangor v severovýchodním cípu USA King více než čtyři desetiletí vlastnil a financoval rockovou rozhlasovou stanici WKIT.

Nejde o žádný div - King má k rockové muzice velmi blízko. Ostatně sám byl členem Rock Bottom Remainders, unikátní charitativní kapely složené z uznávaných spisovatelů. V tomto uskupení, které během své existence vybralo přes 2 miliony dolarů na dobročinné účely, se potkal například s Davem Barrym, Amy Tan nebo autorem Simpsonových Mattem Groeningem. Na pódiu s nimi občas vystupovaly i prvoligové hvězdy jako Bruce Springsteen, Roger McGuinn z Byrds nebo Warren Zevon.

Začátkem prosince King ohlásil, že na Silvestra 2024 stanice definitivně utichne. Vypadalo to jako další smutný příběh o konci jedné éry.

Jenže pak přišel vánoční zázrak. Dva místní podnikatelé těsně před Štědrým dnem oznámili, že rozhlasovou stanici zachrání. Vypravili se tak na výpravu za dobrodružstvím podobné té, jakou podstoupila skupina kamarádů v Kingově novele Tělo, kterou v roce 1986 do filmové podoby pod názvem Stůj při mně adaptoval režisér Rob Reiner.

Podobný příběh přátelství, pospolitosti a podstupování nejrůznějších zkoušek si za posledních osm let zažil kolektiv Underdogs’, který se na pražském Smíchově snažil vybudovat a udržet na státu nezávislý prostor pro alternativní kulturu. Do sklepního prostoru během těch let dokázal získat řadu zajímavých jmen. Často přitom nešlo jen o samotnou muziku, ale i o postoje a sdělení, které ji přesahovaly.

Zatímco v Bangoru na Vánoce mohli příznivci nezávislé rockové stanice slavit, na Smíchově se balí krám, tedy spíš klub. Žádní zachránci se neobjevili.

Pořádat DIY koncerty dnes totiž není žádný med. Třeba na ten poslední, který tým Underdogs’ uspořádal, švýcarskou kapelu Annie Taylor, přišlo zhruba 30 lidí. Na kapelu, která je zvyklá na plné hlediště na takových akcích, jako je Eurosonic Festival nebo si během amerického turné střihne koncert v legendární rockové stanici KEXP.

Přesto, že nás v publiku bylo jen pár desítek, zpěvačka Gini Jungi, kytarista Tobias Arn, basák Michael Mutter a bubeník Daniel Bachmann předvedli solidní vystoupení. Především Arnova kytarová sóla a až black sabbatovsky těžké riffy publikum v chladném sále pořádně zahřály.

Ale stejně jako řada předchozích koncertů v Underdogs’ i tento znamenal znatelnou finanční ztrátu. Pořadatelský tým tak nemusel disponovat schopnostmi jasnovidce jako John Smith, hlavní hrdina Mrtvé zóny, jednoho z vrcholných Kingových děl, aby jasně viděli, co dál přijde.

Stejně jako vědět, že to jen sotva mohou změnit. Budoucnost pro nezávislou muziku a hudební kluby totiž nevypadá vůbec dobře. Rostoucí náklady, fanouškovská sázka na roky známá jména, klesající návštěvnost i mizející snaha objevovat nová jména.

Underdogs’ není jediným padlým klubem. O pár měsíců dříve zavřela z jiných důvodů Kasárna Karlín, na jaře pak po jedenácti letech svou činnost žižkovský Storm Club. Ale možná je to jako v Kingově Řbitově zviřátek - někdy je lepší nechat věci odejít, uchovat si pěkné vzpomínky, než se je snažit za každou cenu oživovat.

Podstatou koncertů je společný zážitek, sdílení chvíle, která, když se podaří, může být magická. Jde o zážitek kulturní, ale také společenský. Proto jsem rád, že jsme se na koncert Annie Taylor vypravili s mým náctiletým synem. Lístek mi dal k narozeninám se slovy: Vím, že do toho klubu rád chodíš.

Nevěděl, na co jdeme, podstatné bylo kam. A také, že spolu. Navíc se mu Annie Taylor docela líbili (i když nějakým jejich zarytým fanouškem se asi nestane).

Underdogs’ sice končí, ale v našem společném příběhu možná něco nového začíná. Nová generace objevuje živou hudbu a zážitky, které přináší. Vytváří si vlastní vzpomínky, vlastní příběhy. A po letech, až se na smíchovský klub bude nostalgicky vzpomínat, bude moct ne s Kingem, ale Jerzy Kosińskim říci: Byl jsem při tom.