Článek
Její jméno? Q Lazzarus. Nebo spíše Diane Luckey, žena, která z hudební scény zmizela stejně tajemně, jako se na ní objevila.
New York, rok 1985. Sněhová bouře bičuje ulice. V taxíku sedí filmový režisér Jonathan Demme. Za volantem je mladá žena s dredy. „Pracujete v hudebním průmyslu?“ ptá se svého pasažéra. Ten, přestože právě natáčí klip k písničce Sun City Stevena Van Zandta, kytaristy kapely Bruce Springsteena, který se s řadou dalších muzikantů v klipu objevil, a o rok dříve natočil koncertní film Stop Making Sense, ve kterém zachytil koncert skupiny Talking Heads, odpovídá vyhýbavě. Řidička přesto vkládá do přehrávače kazetu. Demme naslouchá a nevěřícně se ptá: „Co to je? A kdo jste vy?“
Tak začal příběh, který spojil talentovanou zpěvačku s režisérem, jehož filmy ji učinily nesmrtelnou. Bohužel, jen na plátně.
Film jako brána k nesmrtelnosti
Diane Luckey se narodila v roce 1960 v Neptune jako nejmladší ze sedmi sourozenců. Její cesta k hudbě začala v baptistickém kostelním sboru. Když jako teenagerka viděla na Broadwayi představení Bubbling Brown Sugar o harlemské hudební renesanci, měla hned jasno. Věděla, že se chce stát zpěvačkou.
Diane Luckey
V osmnácti se přestěhovala do New Yorku. Dny tráví jako doprovodná zpěvačka ve studiu Sigma Sound, nocí se její hluboký, androgynní hlas rozléhá kluby East Village. Aby zaplatila účty, dělá toho spoustu, třeba sedá za volant taxíku. A právě tam potkala Jonathana Demmeho.
Její hlas ho okamžitě uchvátil. Už o rok později zní píseň The Candle Goes Away v jejím podání ve filmu Něco divokého. V roce 1988 použije Goodbye Horses ve snímku Manželství s mafií. Skutečnou slávu však tato skladba získá až v Mlčení jehňátek, kde doprovází ikonickou scénu tance sériového vraha Buffalo Billa.
V roce 1993 se Q Lazzarus dokonce objevila před kamerou ve filmu Philadelphia. Zpívá zde cover verzi Heaven od Talking Heads. Přesto její vysněná hudební kariéra nikdy pořádně nenastartovala.
Místo desky volant
Hudební labely ji odmítaly. Že prý je těžké marketingové prodat někoho, jako je ona. Nosila dredy. Přes veškerou snahu i Demmeho podporu se jí nedařilo získat nahrávací smlouvu. Zkusila štěstí v Londýně, kde několik let vystupovala s kapelou. Výsledek? Stejné zklamání.
V polovině 90. let se Diane Luckey naprosto stáhla z veřejného života. Zatímco Goodbye Horses žije vlastním životem - objevuje se ve videohrách, reklamách, seriálech. A zatímco písnička se dočkala řady cover verzí, její interpretka mizí v anonymitě. Nepomohlo jí ani to, že Goodbye Horses napsal člen její kapely The Resurrection William Garvey, takže z jejího úspěchu neměla ani žádný finanční prospěch.
Podobně jako v případě Rodrígueze, jihoafrického folkového zpěváka, jehož příběh zachytil oscarový dokument Pátrání po Sugar Manovi, i Q Lazzarus zmizela bez vysvětlení. Na rozdíl od něj ale věděla, že její hudba je slavná.
Usadila se na Staten Islandu. Založila rodinu a věnuje se tomu, co už dobře zná - řízení. Tentokrát autobusů. „Neschovávala jsem se,“ řekla později. „Lidé mě vídali každý den, když nastupovali do mého autobusu.“ Nikoho přitom asi nenapadlo, že žena za volantem je hlasem z jedné z známé scény filmové historie.
Náhoda, která vše změnila
Srpen 2019. Do taxíku, do kterého Diane Luckey s nástupem Uberu na scénu přestoupila, nasedá režisérka Eva Aridjis Fuentes. V autě hrají písně Neila Younga. Společně zpívají Heart of Gold. Tvář řidičky připadá Fuentes povědomá. „Viděla jste Younga hrát naživo,“ ptá se. „Ne, doby koncertů jsou už dávno pryč,“ odpovídá jí řidička. „A viděla jste někdy Q Lazzarus?“ Po počátečním ostychu a zaváhání přichází přiznání: „To jsem já.“
Toto náhodné setkání vedlo ke spolupráci na dokumentárním filmu Goodbye Horses: The Many Lives of Q Lazzarus. Luckey konečně dostává příležitost vyprávět svůj příběh. Dává Fuentes přístup ke svým nevydaným nahrávkám. A těší se, že její hudba konečně dostane zaslouženou pozornost.
Posmrtný triumf
Krutě však zasáhne osud. V červenci 2022, když už se pilně pracuje na dokumentu a chystá se vydání jejího debutového alba, Diane Luckey umírá na sepsi po zlomenině nohy. Je jí pouhých 61 let.
V únoru 2025 vydává brooklynské vydavatelství Sacred Bones Records její debutové album Goodbye Horses: The Many Lives of Q Lazzarus. Slouží zároveň jako soundtrack k dokumentu, který se v kinech objeví 7. března a na streamingových platformách bude k vidění od dubna.
Deska konečně odhaluje všestrannost talentu Diane Luckey. Kromě kultovní Goodbye Horses obsahuje studiovou verzi Heaven z filmu Philadelphia, tanečně rozvernou I See Your Eyes připomínající Echo & the Bunnymen, postpunkově-funkovou interpretaci Gershwinovy Summertime i domácky znějící My Mistake.
Recenzenti nešetří chválou. Podle nich album dokazuje, že hudební průmysl přišel o mimořádný talent, když Q Lazzarus odmítl.
Věčný svit hudební mysli
Když taxikář pustí v autě svou vlastní skladbu, obvykle to nevede k filmové a hudební nesmrtelnosti. V případě Q Lazzarus se však tato náhoda stala základem jednoho z nejpozoruhodnějších příběhů hudební historie.
Příběhu talentu, který přes všechny překážky a životní peripetie nakonec dosáhl, byť posmrtně, svého snu: vydat album, které bude svědectvím jejího výjimečného hlasu a tvůrčí všestrannosti.
Diane Luckey zemřela, ale Q Lazzarus, její alter ego, bude žít věčně - v temných, hypnotických tónech Goodbye Horses a v srdcích všech, kteří tuto píseň milují.
Zdroje:
