Článek
A je jedno, zda jde o hudbu, literaturu, filmy nebo třeba sport. Všechny tyhle obory mají nejrůznější odnože, které se velmi liší. Tak jak je porovnat?
Období na konci roku často nabízí trochu prostoru. Ohlédnout se, poklidit, vysypat šuplíky. Udělal jsem právě to, i když ne nijak důsledně. A v neprobádaných končinách i vlastním mailu objevil řadu věcí, které žádné z v úvodu zmíněných žebříčků neopanují, ale vlastně jde o docela zajímavou muziku.
Jen má tu smůlu, že se o ní v Česku nepíše. Proč? Není trendy, nenabízí ji algoritmy Spotify ani dalších hudebních platforem, nedá se o ní tak snadno vykrást článek ze zahraničních médií, jak je tomu u protežovaných interpretů a kapel.
Přitom jde o muziku, která může někoho zaujmout. Jen ji objevit. Ale jak?
Ne, nemám ambici zakládat nějaké další ceny a poměřovat něco, co se nedá uchopit, natož změřit, tedy podstatu umění, jeho sílu, energii, rezonanci v člověku. A i když léto je ještě daleko, tak jak Tom Petty zpíval v Even The Losers, i smolaři mají někdy štěstí. Tak proč se občas nevěnovat těm, na nichž (zatím) neulpěl hvězdný prach?
Média (alespoň v Česku) nic takového nedělají. Dá se to chápat, s úbytkem čtenosti a inzerce od tradičních médií směrem k sociálním sítím a platformám je snaha cílit na co nejmasovější auditorium.
Ale toho lze dosáhnout jen co největší různorodostí v rámci celku. I proto je tak úspěšné předplatné The New York Times, kde šíře nabízených informací i způsobů jejich doručení je tak obrovská.
Druhým modelem úspěšného předávání (a monetizování) obsahu směrem ke čtenářům/posluchačům/divákům jsou nejrůznější projekty novinářů, kteří z tradičních mediálních domů odešli na volnou nohu a svůj obsah nabízejí v podobě newsletterů, podcastů, vlogů, komentářů prostřednictvím webu a možností, kde lze jejich obsah šířit. Před lety možná od vydavatelů zaslechli věty typu: Tak si jdi svou cestou.
Dnes je pro řadu z nich ta cesta jedinou možnou (a jak se ukazuje, často i správnou).
Podobně to mají i muzikanti. Bez potřeby se podbízet, jít s proudem, zařadit se do davu a doufat, že část z něj jim zajistí pohodlné živobytí. Snaží se prorazit díky živému hraní, Bandcampu, Soundcloudu i prodeji merche bez větší podpory zavedených médií.
Tady je deset tipů na ty, kteří by si možná zasloužili větší pozornost. I bez ní ale tvoří. A my máme šanci, že mezi nimi třeba objevíme své nové oblíbence.
Delivery
Kapela Delivery z australského Melbourne vydala na podzim debutové album Forever Giving Handshakes. Na prostoru dvanácti skladeb na něm nabízí energii, hravost a sehranost, jíž skupina získala během četného živého hraní. Pohoda prvního singlu Baader-Meinhof zcela kontrastuje s tím, co první generace RAF před více než padesáti lety zosobňovala.
Wednesday
Z Asheville v Severní Karolině pochází kapela Wednesday. V září 2022 vydala album Bull Believer, devadesátkami a kytarami nasáklou nahrávku, která vás ihned vtáhne a nepustí. Je to práce zpěvačky a kytaristky Karly Hartzman, autorky materiálu kapely. I na základě shlédnutí eponymního singlu z nové desky se nelze ubránit pocitu, že MTV v 90. letech by kapele víc než slušela.
Ataque Subliminal
Čtyřčlenná dámská úderka Ataque Subliminal z New Yorku se v roce 2022 vytasila s debutovým demem. Našlapaná čtveřice skladeb (Máquinas Deseantes, Organos Sin Querpo, Diva Nicotina a Te Odio) v pořádně ostře podané španělštině člověka nakopne i pokud by ho snad zmohlo vánoční nicnedělání.
Knifeplay
Kvintet Knifeplay z Philadelphie dal pár dní před Vánoci k dispozici nahrávku For the Holidays. Kromě samotné hudby potěší, že 100 procent výtěžku z ní jde na jídlo a oblečení pro bezdomovce. Nahrávka navazuje na v říjnu vydané album Animal Drowning, jež společně se zpěvákem a kytaristou Tj Strohmerem produkoval Jeff Zeigler, známý například ze spolupráce s The War on Drugs nebo Kurtem Vilem. Jde o příjemnou shoegaze/kytarovou věc, jak dokazuje i singl Promise.
Naomie Klaus
Je z francouzského města Marseille, ale aktuálně žije v belgickém Bruselu. Dříve vystupovala pod jménem Laura Palmer, teď jako Naomie Klaus. Na konci září 2022 vydala album nazvané Story of a Global Disease obsahující sedm atmosférických a hudebně rozmanitých skladeb, jež probouzejí posluchačovu představivost. Ideální k poslechu nejen v období vánočních svátků.
Snake Chain
Londýnská čtyřčlenná kapela Snake Chain tvořená třemi členy The Bin Bags a zpěvačkou Kage Mahony po několika letech existence vydala své debutové album. Eponymní deska nabízí alternativní post-punk s vokály, které posluchači jasně stanovují mantinely. Nervní hudební směs probudí život i v nebožtíkovi. Nevěříte? Co třeba takhle song Mike?
Malflora
S debutem se v roce 2022 vytasila post-punková tříčlenná dámská úderka Malflora z New Orleans. Pojmenovala jej Mama I'm Bad a svou energií dává jasně najevo, že sdělení je pro ni víc než vypulírovaná zvuková dokonalost.
Mamalarky
Hravost dobře skloubenou s hráčskou dovedností nabídla na svém druhém albu Pocket Fantasy čtveřice Mamalarky z Los Angeles. Dvanáct skladeb dává jednoduchou odpověď na to, proč to členové kapely dělají - protože je to baví. A dává to smysl nejen jim. Pozitivní nahrávka do ne úplně šťastných časů.
The Smashing Times
Uvěřitelní, přirození, nevyhypovaní. Takoví jsou The Smashing Times, kapela za amerického Baltimoru. Poslední deska Bloom nabízí třináct položek nabízejících lo-fi zvuk a příjemnou obyčejnost.
Skid City
Aprílového potěšení si dopřála australská kapela Skid City, když vydala své debutové album Greetings from Skid City. V kapele najdete členy Rot TV and Summer Flake, ale muzice Skid City dominuje punk a pub rock. Žádné zbytečné kudrlinky, jen obyčejná špinavá rocková muzika.
Tohle je jen deset kapel, o kterých se v českých (nejen hudebních) médiích nedočtete. Což je škoda, protože objevování hudebních perel je přirozenou součástí lásky k muzice.
Zajímavé také bývá sledovat, kam se cesty hudebních talentů dále ubírají. Odměnou vám může být, že k vánocům dostanete rozpracované demo, které si třeba v roce 2023 budete moct poslechnout jako hotovou nahrávku. Protože It's The Future, Baby.
