Blahodárné účinky propolisu

Propolis můžeme definovat jako bohatou směs bioaktivních látek pryskyřičného charakteru, které jsou sbírány včelami z různých stromů (pupenů a kůry) a rostlin. V úlu jsou dále zpracovávány a využívány k ochraně úlového prostoru před bakteriemi, viry, plísněmi a kvasinkami. Ale jak může pomoci lidem?

Základem propolisu je lepkavá směs pryskyřic z právě vyrůstajících pupenů dřevin a květů. Včely tuto směs sbírají a metabolicky zpracovávají na propolis. Ten jim slouží například k zateplování různých trhlin, škvír, spár a dalších netěsností v úlech. Jedná se o tuhou tmavou látku, která zlepšuje mimo jiné izolaci úlu proti chladnému venkovnímu vzduchu, proti vlhku anebo naopak proti vodním parám. Včely propolis používají také jako dezinfekci, aby v úlu udržely maximální hygienu.

Úplně první stopy o tom, že lidé využívali včelí produkty, tedy především med a možná i propolis, jsou datovány na 13 tisíc let před naším letopočtem. Neexistují sice žádné písemné záznamy, včelky se však objevovaly na kresbách ve skalách a objeveny byly také dřevěné kontejnery, které nejspíše sloužily jako první úly.

Ve starověkém Řecku byl propolis velmi populární díky Hippokratovi (kolem roku 400 př.n.l), který propolis zmiňoval v souvislosti s léčením zanícených ran. Prach, pot a vysoké teploty často vedly ke komplikacím při hojení, takže se propolis stal vítanou dezinfekcí například při zranění v boji. Používán byl také na vředy.

Ještě v prvním století našeho letopočtu se Cornelius Celsus zmiňuje o léčení hnisavých ran propolisem, pak se na zázračnou látku ale začalo zapomínat. Další zmínky tedy najdeme až za dlouhou dobu, lidově je zmiňován v 9. až 11. století u povrchových zranění, plísní a infekcí. Medicína jej znovu objevuje až v 15. století, kdy si tehdejší lékaři začali všímat zázračných účinků propolisu při stomatologických problémech a léčbě zánětů v čelisti. To propolis zachránilo a dostalo opět na výsluní, začal se objevovat v různých mastičkách.

V moderní době s návratem k prapůvodním a přírodním látkám, které mají sloužit spíše pro prevenci proti nemocem než pro jejich léčbu, se propolis zase dostává na výsluní. Ptáte se proč? Přece kvůli jeho jedinečnému složení a účinkům.

Ing. Štefan Demeter, CSs. ve své knize Apiterapie: Léčení včelími produkty uvádí, že „propolis je přírodní harmonicky vyvážená látka, která se vyznačuje protivirovými, protibakteriálními, protiplísňovými a protiparazitálními účinky. Vyznačuje se také výraznými antibiotickými a imunostimulačními účinky.“[1]Jeho složení je obecně vyjádřitelné pouze přibližně, liší se také v závislosti na místu původu, včely si totiž použité látky vybírají tak, aby jim fungoval k účelům, které potřebují. Někteří autoři například uvádějí, že propolis obsahuje 40 % živicových a balzámových látek, jinde najdeme údaje o 50 až 80 % těchto látek.

Propolis z našeho mírného pásma obsahuje přibližně 40 rozdílných fenolových komponentů, přičemž 90 % z nich tvoří flavonoidy. „Flavonoidy dodávají propolisu imunologické vlastnosti, které ve srovnání s používanými antibiotiky ukazují široké spektrum účinnosti proti bakteriím, virům plísním a houbám. Při jeho používání se dosud neprokázaly nežádoucí účinky, což nelze tvrdit o syntetických antibiotikách, v přiloženém návodu na použití konkrétního léku jsou vždy uvedeny v bohatém zastoupení. Při pokusech s propolisem se prokázal antimikrobiální účinek na mnohé mikroorganismy. Některé jejich kmeny byly zničeny v průběhu 15 až 20 minut, jiné do 5 hodin. Účinnost závisí na senzibilitě mikroorganismů a na složení a původu propolisu.“[3]

[1] Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydala Mgr. Andrea Lenochová, Olomouc, 2015, str. 82

[2] Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydala Mgr. Andrea Lenochová, Olomouc, 2015, str. 82–83

[3] Ing. Štefan Demeter, CSc.: Apiterapie: Léčení včelími produkty; Vydala Mgr. Andrea Lenochová, Olomouc, 2015, str. 83