Článek
Jak již víte, Jeep, kterému si mezi sebou někdy škádlivě říkáme Sherry Cherry Baby, vstoupil do našeho života poněkud neplánovitě a s tím se otevřel portál do nové dimenze žití. Přivezl s sebou nejednu nervy drásající, vzrušující situaci, spoustu nečekané radosti a euforie, nebývalé zážitky a nové zkušenosti.
Zjistili jsme třeba, že řidiči Jeepů se vzájemně za jízdy zdraví. Považují se totiž za příslušníky jedné rodiny. Však pozor, nemávají na sebe rukou jak dítě na kolem projíždějící vlak. Jejich pozdrav tvoří nenápadné gesto, tzv. „jeep wave“. V okamžiku, kdy se míjí s protijedoucím Jeepem, řidiči jen nenuceně pozvednou od volantu levý ukazováček a prostředníček. Vytvoří se takové „ležérní V“. A je to! Moment! Ještě jsem zapomněla! Je třeba se u toho tvářit „děsně nad věcí“ a hlavně „cool“. Tedy žádný úsměv od ucha k uchu! Sluneční brýle nejsou od věci. Celkový „hustý“ dojem ještě umocní.
Tohle by mi šlo velmi dobře. Ovšem, JÁ nemávám. Mává řidič. JÁ řidič Jeepu nejsem. Přesněji, „už“ nejsem. Já jsem „sevozič“. V této roli se cítím „na svém místě“. Nevím, jestli je Sherry „on“, nebo „ona“, ale v každém případě vyžaduje opravdu citlivě nekompromisní, extrémně vnímavé, jemně silové zacházení s řadicí pákou v naprosto přesné souhře s pravou i levou nohou a tohle nám spolu opravdu nešlo. Při jedné MÉ tréninkové jízdě auto dlouze bolestně zařvalo a zahalilo nás do oblaku kouře a smradu. Sam měl v ten okamžik do stoického klidu asi tak daleko jako já do pláče a dítě se vylekalo, že jsem nenávratně spálila spojku na jeho milovaném autíčku. V ten okamžik jsem se rozhodla, že v zájmu zachování duševního i fyzického zdraví nás všech s řízením tohoto vozidla končím. Stala jsem se „sevozičem“ a naprosto, bezmezně to miluju.
Za jízdy to sice s námi drncá a hází, ale to přeci tak nějak k Jeepu patří, že ano? Obzvláště, když už Sherry vlastně není žádné „baby“, ani teenager. Naopak, věk důchodový a najeté míle svědčí o poměrně kvalitní kariéře. Vše sice tedy už nefunguje jako za mlada, ale nepřestává mě fascinovat, jak je to staré auto svižné a výkonné.
Když se mí dva řidiči sžívali se Sherry Cherry, bývaly to jízdy plné adrenalinu. Sherry odhalí váš řidičský um, jen co otočíte klíčkem v zapalování a začnete se rozjíždět. Plynule se rozjet na stopce do kopce je pak taková „malá maturita“. Ve výcviku jsme byli všichni tři. Muž se učil jemnějšímu zacházení, dcera se učila řídit celkově a já se učila vzadu zachovat klid, „nevyjekávat“, nemluvit jim do řízení a hledět si svého: tj. pevně se držet a: dýchat. Když jsem si začala sevozičení užívat a upřímně se těšit z každého kilometru, přišli ti moji dva dobrodruzi opět s nápadem. Takže by to chtělo vyrazit „někam do terénu“… Na nějakou „jeep trail“… 👀 Proč!? Proč to nemůže být jen rozkošné dceřino školní autíčko? 🙆♀️ Proč si v něm nestačí kromě povinných jízd do školy a zpět příležitostně vyjet na procházku do parku, na nákup nebo k babičce?
Od slov nebylo opět daleko k činu, a tak jsme zanedlouho stáli ve frontě na registraci do Babes of Bantam Jeep Ride – jízda terénem pro ženy za volantem Jeepů v rámci „džípového“ festivalu v Butleru. Dcera za volantem, manžel na čestné pozici spolujezdce, já opět vzadu. Muž jí mohl pouze radit. Jinak vše bylo na ní. Upustit vzduch z pneumatik, aby lépe kopírovaly terén. Absolvovat instruktáž od pořadatelů a pak už se „jen“ nebát. Projet bahnem, přes velké kameny, do strmých kopců a zpět loukou dolů do údolí, přejet úzké lávky a díry, dostat se přes potoky a výmoly, překonat bažiny. Dvě a půl hodiny intenzivního zážitku! Po dojetí do cíle jsem poletovala kolem auta jak splašená lesní včela. Plná adrenalinu jsem objímala a pusinkovala dceru i manžela, poplácávala Sherry po kapotě a vydávala intenzivní „áách, my to dali“ výkřiky, jako bych to byla já, kdo řídil a radil. 🙈
Z Cooper Lake, kde se off-road jízdy pořádaly, jsme vyrazili rovnou do Butleru na invazi Jeepů, hlavní to událost celého festivalu. Je to vskutku impozantní podívaná. Druhý červnový pátek v podvečer zaplaví centrum Butleru Jeepy všech možných typů, velikostí a barev. Je to mumraj se vší parádou. Muzika, občerstvení, stánky s upomínkovými i praktickými předměty a Jeepy a lidi, kam až oko dohlédne.
Bantam Jeep Heritage Festival v Butleru v Pennsylvánii se koná od roku 2011 na počest prvního „Jeep“ vozidla na světě. Navrhl ho v roce 1940 zaměstnanec automobilky Bantam, inženýr Karl Probst, a automobilka díky tomu splnila jako jediná nereálný termín americké vlády dodat prototyp auta dle jejich požadavků do 49 dnů. V roce 2015 padl v Butleru rekord v Guinnessově knize rekordů o nejdelší průvod Jeepů na světě, když se průvodu zúčastnilo 2 420 registrovaných vozidel. Není to zdaleka jediný „Jeep“ festival v USA, ale během těch pár let, co se koná, od roku 2011, se stal jedním z největších a nejznámějších v zemi.
Příznivci, milovníci a majitelé Jeepů nosí po kapsách a po kabelkách malé dětské gumové kačenky. Když se jim nějaký Jeep obzvláště zalíbí, posadí kačenku na kapotu. Nejen na festivalu v Butleru. Kdekoli a kdykoli. Vše začala v roce 2020 žena jménem Allison Parliament z Kanady. Jednou položila na Jeep, který se jí líbil, gumovou kačenku s nápisem „Pěkný Jeep“. Původně milé, vtipné gesto, kterým chtěla lidem vykouzlit v době covidové na tváři úsměv a potěšit je, se během následujících let stalo novou tradicí. Měli jsme štěstí a potkali Allison na hlavní promenádě v Butleru osobně! Netušili jsme však, že její podpis na kačence, o který ji dcera požádala, bude jedním z jejích posledních. Zemřela nečekaně 22. června 2024, jen pár dní po festivalu.
Kde se vlastně vzal název „Jeep“? Je to trochu záhada. Jedna z teorií je, že se o to zasloužili američtí vojáci, kteří nazývali vozidlo „Eugene, the Jeep“. Jeep byl totiž stejně malý, mrštný a superschopný jako komiksová postava Eugena The Jeepa, tajemného žlutého zvířete z oblíbeného kresleného seriálu Pepek námořník. Inu, dopřejme Jeepu trochu té záhady a sobě pocitu lehkosti bytí při jízdě v něm. Je krásný letní den? Sundejte střechu a vysaďte dveře. Co na tom, že se Vám zacuchají vlasy a že to drncá! Přestaňte řešit takové prkotiny, naskočte si, nemluvte do řízení, dýchejte a pořádně se držte! Bude to jízda! Enjoy!
JustBee
A pokud vás moje příběhy baví, navštivte i můj Instagram:
@blanka_adams
