Nevycházela tu smrt takřka z domu rodiny této

Nedávno jsem procházela s klienty evangelický hřbitov v Opatovicích na Kutnohorsku - jejich předci jsou právě na tomhle hřbitově pohřbeni. A jak jsme tak chodili mezi hroby, padl mi pohled na obrázek mladé ženy.

Pod obrázkem se nacházel tento nápis:

Oba zemřeli hodně mladí, podívala jsem se tedy do matrik, co bylo uvedeno jako příčina jejich úmrtí. A u obou to byla tuberkulóza plic (u Marie zapsaná jako souchotiny), která v té době stále patřila mezi nejčastější příčiny úmrtí u lidí v produktivním věku.

Tentokrát jsem ale nezůstala jen u matrik. Pro léta 1887 a 1896 se zachovaly také noviny, a tak jsem „vyrazila“ do digitální knihovny.

A musím říct, že mě nálezy tentokrát vůbec nezklamaly.

První se vztahuje k Františkovu úmrtí. Byl za něj sepsán moc pěkný nekrolog, zveřejněný coby dopis v Evanjelickém církevníku v únoru 1887. Nebudu ho zde přepisovat celý, jen části, které mě zaujaly:

„Dne 28. ledna t. r. bylo nám truchliti při rakvi muže, o němž možno říci, co psáno jest v P. 10, 7: „Památka spravedlivého požehnaná“. Byl to František Ulihrach, který v nejlepším mužném věku povolán byl Pánem života i smrti po dlouho trvající nemoci z údolí pláče před trůn Nejvyššího, zanechav zde zarmoucenou vdovu a 3 nedospělé sirotky. Skoro 12 let byl starším církve ev. Opatovické, již upřímně miloval a o jejíž rozkvět se staral…“

„Nesčetné byly davy, které jej k místu odpočinutí doprovázely a co zvlášť zmínky zasluhuje, jest to, že i veškerá mládež školní a oba učitelé, jakož i katol. p. farář pohřbu se súčastnili, kráčejíce v čele průvodu až za ves.“

„Za rakví kráčeli mimo truchlící manželky a 3 sirotků stařičký otec a vetchá matka zesnulého, jakož i nesčetní jeho přátelé a sousedé, presbyterstvo církve Opatovické a veliký dav její členů.“

Účast na pohřbu musela být vskutku hojná, jinak by nebyla opěvována tolika slovy. A František Ulihrach byl dozajista člověkem velmi váženým.

Narodil se v roce 1845 v rodině vlkanečského sedláka Františka Ulihracha staršího a od roku 1871 byl ženatý s Annou, dcerou Jana Dlouhého z Opatovic. Z jejich manželství se narodily čtyři děti. Prvním z nich byl syn Josef, narozený v červenci 1873, který ale v listopadu téhož roku zemřel. V září 1874 následoval další syn, pokřtěný také jménem Josef.

V listopadu 1876 přišla na svět výše zmíněná Marie, v lednu 1879 se jako poslední narodila dcera Anna.

Smutný osud nepotkal jen Marii - týkal se také nejmladší Anny, která je ale pohřbena v jiném hrobě než její otec a sestra. Zjistila jsem to díky dalšímu článku v Evanjelickém církevníku, který jsem při pátrání po Františkovi a Marii také našla. A ten si tu můžete přečíst celý:

"Vlkaneč (církev Opatovická). Dne 13. března konal se zde za přehojného účastenství, jakého vždy nebývá, pohřeb pí. Anny Opočenské, choti mladšího učitele na zdejší škole, na hřbitov Opatovický. Zemřelá byla dcerou pozůstavší po panu Frant. Ulihrachovi, který před 11 roky pozemskou svoji pouť dokončil.

Jej následovala starší dcera Marie, ve věku 20 let (v září 1896) v hned na to (26. prosince 1896) stařičký otec jeho a loni v listopadu vnučka, dcera právě zemřelé pí. Anny Opočenské. Nevycházela tu smrt takřka z domu rodiny této, těžce zkoušené, které z plna srdce přejeme, aby jí sám Hospodin potěšil a posílil skrze svého svatého Ducha v Kristu, který slíbil: „Neopustím vás, přijdu k vám.“

Pohřeb byl velice dojemný vzhledem k tomu, co také z velké části bylo příčinou předčasného odchodu této 19leté mladistvé paní. Byla to doba blahá, když před 2 léty p. Opočenský, tehdáž provis. učitel ve Žlebích, zesnulou za svou považovati mohl, byv s ní v evanjel. chrámu Páně A. V. v Praze oddán; a ještě ve Smrdově, kamž se ze Žlebů dostali, cítili se býti šťastnými, pokud se jim nenarodila dceruška, kterou dle smlouvy pokřtili po způsobu evanjelickém.

To však bylo podnětem nelibosti místní školní rady ve Smrdově s důst. kat. p. farářem v čele a následek toho: že pan R. Opočenský za defin. učitele ve Smrdově zvolen nebyl! Následkem toho byl přesazen do Vlkanče, ovšem že zase prozatímně. I zde mělo se mu vésti tak, jako ve Smrdově.

Tím povstávala v dříve spokojeném manželství nespokojenost, která zvlášť na ducha i tělo zemřelé zhoubně účinkovala; zvláště bolestně nesla, že manžel její na domluvy dp. faráře Vlkanečského k přestupu ji měl a když to rozhodně odepřela, o to usiloval, aby se ještě jednou v řím. kat. církvi oddati dali, jinak že se místa skutečného učitele nedomůže.

V tom čase zemřela dotčená jejich dceruška, která jako evanjelička tak neblahý účinek při obsazování učitelského místa ve Smrdově způsobila a od té doby nejen nemoc zemřelé se zhoršila, nýbrž i poškozený manželský mír z rodiny Opočenské úplně vymizel. Dříve šťastní manželé žili odtud v odloučenosti, on ve škole, ona u své matky, a vícekrát v této časnosti se nespatřili.

Řím. kat. pan manžel svou evanjelickou manželku, pro kterou jednou, když sňatku bráněno bylo, zoufati si chtěl — ani ku hrobu nedoprovodil. Dobře tu podotknul pochovávající důst. pan farář Kučera, že zesnulá, zlobou lidskou od svého muže odloučená, zasnoubila se tomu, který ji jako nebeský ženich nikdy nezavrhne, jako se to stalo na tomto světě.

Maně nám tu přichází na mysl: „Běda tomu, skrze koho pohoršení přichází.“ Kéž si toto přečtou všichni, kdo ve smíšené manželství vstoupiti neváhají!"

Anna zemřela v lednu 1898, jen devět dní po svých devatenáctých narozeninách. Jako příčina úmrtí jsou uvedeny souchotě, stejně jako u její starší sestry Marie. Podle popisu událostí to ovšem vypadá, že nemalý podíl na její nemoci mělo i duševní trápení po smrti jediného dítěte.

Jak by to asi dopadlo, kdyby Rudolf Opočenský dostal definitivu ve Smrdově (dnešní Sázavka)? Snad by se život rodiny vyvíjel jinak…