Hlavní obsah

Jak miliardář Dejčmar vymyslel volební matriarchát - a sám sebe poslal krmit holuby

Foto: Ilustrační foto: Twarezak / Pixabay

Kde se vidíte za deset let? Podle logiky Dejčmarova návrhu možná už ne u volební urny, ale na lavičce s holuby.

Volební právo s datem spotřeby může na první poslech znít jako odvážný myšlenkový experiment. Stačí ho však porovnat s údaji o očekávané délce života a elegantní symetrie se změní v matematickou grotesku.

Článek

Když investor Václav Dejčmar navrhl, aby lidé posledních 18 let svého statisticky očekávaného života nesměli volit, mířil především na seniory. Jenže podle vlastního vzorce by o hlas přišel už v 59 a půl letech – zatímco stejně staré ženy by směly volit ještě téměř dalších šest let. Z radikálního nápadu se tak vyklubal volební matriarchát na dobu určitou. A z jeho autora politický důchodce ještě před důchodem. Klasická otázka z pracovních pohovorů „Kde se vidíte za deset let?“ dostala v podání miliardáře a investora Václava Dejčmara nečekaně zábavný rozměr.

V srpnu 2026 v podcastu Ve vatě na Seznam Zprávách přišel s „radikální úvahou“: stejně jako nesmějí volit lidé během prvních 18 let života, neměli by volit ani během těch posledních. Oněch 18 let by se podle něj odečetlo od statistické naděje dožití.

Na papíře to působí symetricky. Skoro až elegantně. Tabulka má ráda pořádek: osmnáct let z jedné strany, osmnáct z druhé a demokracie je účetně vyrovnaná. Jen člověk se do ní nějak nevejde.

Podle nejnovějších údajů ČSÚ činí naděje dožití při narození u českých mužů 77,5 roku. Když od tohoto čísla odečteme Dejčmarových osmnáct let, dostaneme hranici 59,5 roku.

A teď ta nejlepší část: Václav Dejčmar oslavil v roce 2026 padesátiny.

Podle vlastního volebního jízdního řádu mu tedy zbývá devět a půl roku občanské způsobilosti. Potom by mohl dál řídit firmy, přesouvat miliony, zaměstnávat lidi, radit státu a pronášet v podcastech odvážné myšlenky. Vhodit papír do volební urny by podle vlastního návrhu nesměl.

Jeho odpověď na pohovorovou otázku by pak mohla znít:

„Za deset let mi bude šedesát, takže už budu půl roku volebně po smrti. Budu sedět na lavičce, krmit holuby a doufat, že mladí a dynamičtí třicátníci rozhodnou o mém důchodu moudře. Podnikat ještě smím. Volit už by ode mě bylo příliš nezodpovědné.“

Matriarchát na dobu určitou

Tím však matematická groteska nekončí. Naděje dožití českých žen dosahuje 83,2 roku, tedy o 5,7 roku více než u mužů. Po odečtení osmnácti let by proto ženy směly volit až do 65,2 roku. Data ČSÚ

Dejčmar sice neupřesnil, zda by pro všechny platila jedna společná hranice, nebo zda by se počítala zvlášť pro muže a ženy. Pokud však jeho investorský kalkul důsledně vztáhneme na údaje podle pohlaví, vznikne pozoruhodné volební uspořádání:

  • Hlas českých mužů by ve volbách naposledy zazněl v 59,5 letech.
  • Ženy by si mohly svobodně užívat volební právo až do svých 65,2 let.

Mezi 59,5 a 65,2 roku by tak česká rovnost provedla elegantní kotrmelec. V zemi, kde ženy stále narážejí na skleněné stropy, berou nižší platy a ve vedení velkých firem jsou v menšině, by Dejčmaristán přes noc udělal velký krok k matriarchátu. Ženy by sice dál narážely na skleněné stropy, ale volební místnost by v této věkové kategorii měly samy pro sebe. Jejich stejně staří manželé, kolegové a vrstevníci by už byli politicky odloženi na lavičku k holubům. Celá jedna věková kohorta mužů mezi 59,5 a 65,2 lety – tedy mimo jiné i šéfové korporací, generálové byznysu, profesoři a ostřílení politici – by byla politicky kompletně vykleštěna.

Šedesátiletý podnikatel by mohl vést firmu a rozhodovat o stovkách zaměstnanců, ale o složení zastupitelstva už nikoliv. Pokud by chtěl prosadit nižší daně nebo jinou politickou změnu, musel by přesvědčit stejně starou manželku, kolegyni či sousedku, aby jeho přání vzala s sebou za plentu.

Čistý matriarchát by to samozřejmě nebyl – mladší muži by volit dál směli. Ale volební matriarchát na dobu určitou, přesně vyměřenou na 5,7 roku, by se Dejčmarovi povedl dokonale.

Posledních osmnáct let. Někdy nula, někdy třicet

Ještě větší problém spočívá v tom, že návrh by ve skutečnosti nikomu neodebral právě posledních 18 let volebního práva. Statistik totiž nedokáže dopředu určit, kdy konkrétní člověk zemře.

Muž, který by zemřel v 58 letech, by mohl volit až do posledního dne. O žádných osmnáct let by nepřišel. Muž, který by se dožil devadesáti, by naopak nesměl volit déle než třicet let.

Prvních 18 let života umíme vymezit přesně, protože víme, kdy se člověk narodil. Posledních 18 let poznáme spolehlivě až ve chvíli, kdy už je poněkud pozdě vydávat mu volební průkaz. Celá elegantní symetrie se tak rozpadne dříve než stačí dojít od mikrofonu ke kalkulačce.

Senior je vždycky někdo jiný

Volební důchod se zkrátka nejsnáze vyměřuje druhým. Omezovat práva anonymní „stárnoucí populace“ může za mikrofonem znít jako odvážný myšlenkový experiment. Jenže autor návrhu nestojí mimo tabulku, podle níž chce rozdělovat občanská práva. Patří do ní také.

Investor po vlně kritiky označil svůj návrh za právně, lidsky i politicky nereálný a omluvil se za emoce, které vyvolal.

Výnos z této investice do veřejné debaty byl tedy rychlý a zjevně záporný.

Dejčmar přitom neudělal chybu v odčítání. Osmnáct od 77,5 odečetl správně. Chyba byla v představě, že statistický průměr může posloužit jako časovač občanských práv. Kalkulačka za nic nemůže. Jen připomněla, že demokracie není investiční produkt a volební právo nemá datum splatnosti.

Informační zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz