Licence na zabíjení zvířat? Jak stavební meganovela mění ochranu přírody

Chráněné druhy nežijí pouze v národních parcích a přírodních rezervacích. Můžeme je najít i na místech, která na první pohled působí docela obyčejně – nebo dokonce zanedbaně.

V louži na budoucím staveništi se mohou rozmnožovat ropuchy zelené. Na suchém okraji brownfieldu se vyhřívají ještěrky. V zemi hnízdí čmeláci, na louce žijí chránění motýli a ve starém dutém stromě se vyvíjejí vzácní brouci. Při rekonstrukci domu se zase může objevit kolonie netopýrů.

Právě zdánlivě nehodnotné plochy bývají někdy druhově překvapivě bohaté. Opuštěný areál může nabízet kombinaci holé půdy, drobných tůní, křovin a starých stromů, která v intenzivně obhospodařované krajině téměř zmizela. Pro přírodu tak může mít větší význam než pečlivě posečený park nebo rozsáhlé pole.

Představme si, že na podobném místě chce investor postavit domy, obchodní centrum nebo skladovou halu. Biologický průzkum zjistí výskyt zvláště chráněných živočichů. Stavbu nelze jednoduše zahájit a zvířata při ní zahubit nebo zničit jejich rozmnožovací místa a úkryty.

Dnes o povolení takového zásahu rozhoduje příslušný orgán ochrany přírody. Posuzuje, zda stavbu nelze provést jinak, jak závažné budou její dopady a zda místní populace přežije. Může výjimku odmítnout, nebo ji povolit s podmínkami – například posunout termín prací, požadovat zachování části biotopu, vytvoření náhradních úkrytů nebo jiné zmírnění dopadů.

Podle novely stavebního zákona má být postup v mnoha případech jiný. Mimo chráněná území, evropsky významné lokality a ptačí oblasti má o výjimce z ochrany druhů rozhodnout přímo stavební úřad jako součást povolení stavby.

U nejpřísněji chráněných druhů (I. kategorie) bude stavební úřad vázán závazným stanoviskem orgánu ochrany přírody. U II. kategorie však obdrží pouze neuzavírající vyjádření, kterým se musí zabývat, ale nemusí se jím řídit. Stejný úřad tak bude současně rozhodovat, zda stavbu povolí, i zda kvůli ní lze zasáhnout do chráněného druhu.

To není jen odstranění jednoho razítka. Je to přesun rozhodovací pravomoci od odborníků na ochranu přírody k úřadu, jehož hlavním úkolem je povolit stavbu v zákonné lhůtě.

Čekat roky na povolení rodinného domu, školy nebo železnice není normální. Stavební řízení v České republice je dlouhodobě roztříštěné, nepředvídatelné a úřady bojují s nedostatkem lidí. Změna je nutná.

Ministerstvo pro místní rozvoj proto v nové reformě slibuje zásadu „jeden úřad, jedno řízení, jedno rozhodnutí“. Stavebník by už neměl obíhat desítky institucí kvůli dílčím razítkům. Nový systém má sjednotit postupy a zkrátit povolování rodinných domů na 60 dnů a velkých záměrů na jeden rok. Takto ambiciózně prezentuje změny oficiální web https://novystavebnizakon.gov.cz/.

Sama myšlenka jednoho koordinovaného řízení zní lákavě. Problémem však není to, že stavebník dostane do ruky jeden finální dokument. Rozhodující je, jakou váhu budou mít uvnitř tohoto procesu názory odborníků na přírodu, vodu, zdraví nebo památkovou péči.

Absolutní svoboda vlastnictví neexistuje. Každý zásah do území má dominový efekt na okolí. Ani stavba „na svém a za své“ proto není čistě soukromou záležitostí. Vrtem můžete ovlivnit podzemní vodu a připravit sousedy o studnu. Vysokou budovou zastíníte okolní domy i zahrady. Když zakryjete půdu betonem, omezíte vsakování vody, zhoršíte mikroklima a zničíte přirozený biotop živočichů. Každá stavba zkrátka zasahuje do prostředí, které sdílíme s ostatními. A pokud se staví ve veřejném prostoru a za veřejné peníze, má být samozřejmostí včasné zapojení veřejnosti – nikoli až ve chvíli, kdy je o všem rozhodnuto.

Jedno integrované rozhodnutí sice může teoreticky obsahovat stejně kvalitní ochranu jako dosavadní systém. Může ale také znamenat, že odborné stanovisko bude pouze jedním z mnoha podkladů, které stavební úřad v honbě za dodržením krátké lhůty jednoduše smete ze stolu. A právě tímto rizikovým směrem bohužel míří část schválených legislativních změn.

Původní návrh má včetně příloh a důvodové zprávy více než 800 stran. Vedle stavebního zákona mění dalších 42 zákonů. Celkem tedy zasahuje do 43 právních předpisů.

Nejde o žádné drobné kosmetické úpravy. Dochází k rozsáhlé přestavbě celé soustavy pravidel a zásadně se mění procesy v těchto oblastech:

Novela stavebního zákona, kterou schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, byla vedena jako poslanecký návrh. Zásadní změny do něj jsou vloženy formou komplexního pozměňovacího návrhu Hospodářského výboru. Tímto postupem se klíčové pasáže vyhýbají standardnímu meziresortnímu připomínkovému řízení a Legislativní radě vlády.

Poslanci mají právo navrhovat zákony a u změny několika paragrafů je takový postup běžný. U zásahu do 43 zákonů však znamená, že ministerstva, kraje, obce a odborné instituce nedostávají standardní prostor návrh připomínkovat a požadovat odstranění věcných rozporů. Takto zásadní reforma by neměla vzniknout legislativní zkratkou.

Dnešní zákon rozděluje zvláště chráněné druhy na kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Novela zavádí nové kategorie označené I., II. a III.

Nejde jen o přejmenování. Každá skupina bude chráněna jinak.

I. kategorie: ochrana každého jedince

Do první kategorie mají patřit nejvzácnější a nejohroženější druhy. U nich má zůstat nejpřísnější ochrana každého jednotlivého živočicha nebo rostliny.

Pokud by stavba takový druh ohrožovala, stavební úřad bude potřebovat závazné stanovisko odborného orgánu ochrany přírody. Nebude je tedy moci jednoduše obejít.

II. kategorie: jedinec chráněný, ale s významnou výjimkou

Také u druhé kategorie má být zásadně chráněn každý jedinec. Novela však říká, že zákaz usmrcování, zraňování nebo rušení se nebude vztahovat na nezáměrné zásahy při povolené stavbě, pokud projekt splní stanovená opatření a nepoškodí místní populaci nebo její biotop.

Přeloženo do běžné češtiny: pokud při povolené stavbě neúmyslně zahynou jednotliví chránění živočichové, nemusí jít o porušení zákona. Rozhodující má být, zda přežije jejich místní populace.

A právě u této skupiny bude vyjádření příslušného orgánu ochrany přírody (zpravidla krajského úřadu nebo AOPK ČR v chráněných územích) pro stavební úřad pouze podkladem, nikoli závazným stanoviskem.

III. kategorie: chráněna má být populace, ne každý jedinec

U třetí kategorie už nemá být přísně chráněn každý jednotlivý živočich nebo rostlina.

Jedince takového druhu bude možné odebrat z přírody, držet nebo využívat, pokud tím nebude ohrožena místní populace ani poškozen její biotop. Odběr bude nutné zaznamenat do databáze a prodej zůstane zakázán.

To je zásadní změna. Místo preventivní ochrany jednotlivce nastupuje ochrana populace jako celku.

Navrhované kategorie a jejich režim jsou popsány na stranách 114 až 118 komplexního pozměňovacího návrhu.

Zákon sám neříká, které konkrétní druhy budou patřit do I., II. nebo III. kategorie. Rozdělit je má až Ministerstvo životního prostředí prováděcí vyhláškou.

Dnes tedy nelze spolehlivě říct, jak přísná ochrana zůstane konkrétním druhům obojživelníků, plazů, ptáků, netopýrů, hmyzu nebo rostlin.

A právě to je jeden z problémů. Poslanci schvalují nový systém, aniž by současně bylo jasně vidět, které druhy v něm o individuální ochranu přijdou. Skutečný rozsah změny se ukáže až později ve vyhlášce, o níž už Parlament hlasovat nebude.

Ministerstvo má navíc při stanovení kategorií a vymezování místních populací zohledňovat nejen biologii druhů, ale také energetickou a surovinovou bezpečnost, rozvoj obcí, územní plánování a zájem na zemědělském a lesním hospodaření.

To je velmi sporné.

O tom, kde začíná a končí populace čolka, motýla nebo netopýra, by měly rozhodovat především biologické skutečnosti: způsob života druhu, jeho pohyblivost, rozmnožovací místa, potravní zdroje a propojení jednotlivých lokalit.

Hospodářské zájmy se mají zvažovat při rozhodování, zda lze do populace zasáhnout. Neměly by spoluurčovat, jak velkou nebo malou populaci si pro potřeby rozhodování vymezíme.

Myšlenka chránit životaschopnou populaci a její biotop místo mechanického přepočítávání jednotlivců sice zní biologicky logicky, v praxi však naráží na legislativní a metodickou zeď. Tou zdí je neschopnost našeho úředního aparátu vyhodnocovat takzvané kumulativní a synergické vlivy (http://www.uake.cz/ip2018/)

Kumulativní vlivy jsou situace, kdy jeden konkrétní záměr sice životní prostředí zásadně nepoškodí, ale v součtu s dalšími projekty v okolí způsobí nevratnou destrukci.

Představme si to na konkrétním příkladu populace čolků na okraji rozvíjejícího se města:

· První investor na sousedním pozemku postaví logistickou halu. V biologickém posudku doloží, že zabírá jen 5 % loviště dané populace. Úřad stavbu povolí, protože 95 % biotopu zůstává zachováno.

· Druhý investor o rok později naplánuje obchvat. Zabere dalších 7 % území a odřízne migraci k tůním. Posudek opět konstatuje, že „vliv samotného záměru není likvidační“. Úřad dává zelenou.

· Třetí, čtvrtý a pátý investor přichází s projekty rodinných domků a solárních parků. Každý si ukousne svůj „zanedbatelný“ kousek.

Výsledek? Každý projekt prošel samostatně jako bezproblémový. Žádný z investorů nenese za konec zvířat osobní ani právní odpovědnost. Populace však z krajiny zmizí po kouscích, protože české úřední řízení posuzuje každý projekt izolovaně, jako by kolem něj nic jiného neexistovalo.

Pokud má stavební úřad nově rozhodovat o bytí a nebytí populací II. a III. kategorie, musel by mít k dispozici robustní, neustále aktualizovaná a plošná data o stavu fauny a flóry v daném regionu. Musel by přesně vědět, kolik jedinců v populaci zbývá, jaké jsou její genetické limity a kolik „šrámů“ z okolních staveb už území inkasovalo.

Taková data ale státní ochrana přírody má pouze zcela výjimečně a pro většinu území a u většiny druhů, zcela chybí. Přesunem pravomocí na stavební úřady se tak z ochrany populací stává pouhá administrativní fikce. Úřad, tlačený zákonnými lhůtami pro vydání povolení, bude rozhodovat naslepo. „Ochrana populace jako celku“ pak v realitě nebude znamenat moderní biologický přístup, ale pohodlnou úřední povolenku k postupné likvidaci chráněných druhů v české krajině.

Novela zavádí takzvanou hierarchii zmírňujících opatření (předcházení, zmírňování, kompenzace). Tyto tři pojmy ale nejsou biologicky ani právně rovnocenné.

Předcházení znamená, že se škodě zabrání. Stavba se například posune nebo se práce provedou mimo kritické období pro druh (například oprava střechy v době, kdy na půdě není kolonie netopýrů, odbahnění rybníka v období mimo rozmnožování obojživelníků…).

Zmírnění znamená, že škoda nastane, ale bude menší.

Kompenzace připouští, že se původní biotop zničí a má být nahrazen jiným.

Jenže vyhloubit novou tůň neznamená automaticky zachránit populaci obojživelníků. Tůň může vyschnout, zarůst nebo se do ní mohou dostat ryby. Postavit několik budek zase automaticky nenahradí dlouhodobě fungující kolonii netopýrů ve staré budově.

Umělý úkryt je nabídka. Zvířatům nelze přikázat, aby jej přijala.

Kompenzace je někdy nutná, ale nesmí se stát pohodlnou omluvenkou pro zničení původního funkčního biotopu.

Vraťme se k našemu příkladu.

Pokud budou čolci zařazeni do I. kategorie, stavební úřad bude potřebovat závazné stanovisko odborného orgánu ochrany přírody.

Pokud skončí ve II. kategorii, odborný orgán vydá pouze vyjádření. Konečné rozhodnutí o výjimce udělá stavební úřad jako součást povolení stavby.

Pokud by byl určitý druh zařazen do III. kategorie, jednotliví jedinci už přísně chráněni nebudou. Rozhodující bude, zda zásah ohrozí místní populaci nebo její biotop.

Právě proto není nový systém pouze technickou změnou. Určuje, kdo bude mít při střetu stavby s chráněným druhem poslední slovo a co přesně ještě zákon považuje za nepřijatelnou škodu.

Konkrétní přesun pravomoci obsahuje navržený § 77b zákona o ochraně přírody a krajiny. Je uveden na straně 133 komplexního pozměňovacího návrhu (KPN StavZ.pdf)¨.

Rozdíl mezi závazným stanoviskem pro I. kategorii a pouhým vyjádřením pro II. kategorii potvrzuje následující strana dokumentu.

Novela omezuje také kontrolu některých činností v ochranných pásmech národních parků.

Ochranné pásmo není součástí národního parku, kde by platil stejný režim jako v nejcennějším území. Je to okolní krajina, která má tlumit negativní vlivy přicházející zvenčí: výstavbu, chemické látky, změny vodního režimu, světlo, hluk nebo intenzivní turistické využití.

Předloha omezuje případy, kdy je v zastavitelných územích ochranného pásma nutný souhlas orgánu ochrany přírody. Pozměňovací návrh poslance Vojtěcha Krňanského tuto výjimku rozšířil ještě do vzdálenosti 150 metrů od hranice zastavitelného území.

Proč právě 150 metrů? Přesvědčivé odborné vysvětlení chybí.

V ochranném pásmu Národního parku Podyjí přitom leží zemědělská půda a lesy nad údolím Dyje. Změny hospodaření, pesticidy nebo zásahy do odtoku vody nemusí zůstat na dotčeném pozemku. Voda a splaveniny mohou směřovat přímo do chráněného říčního údolí.

To, že je pozemek v územním plánu označen jako zastavitelný, ještě neznamená, že každá stavba nebo činnost na něm bude pro národní park neškodná.

Další změna rozvolňuje ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy podél dálnic, silnic první třídy a dalších dopravních koridorů. Původně se počítalo s pásem do jednoho kilometru, po poslanecké úpravě byla vzdálenost snížena na 500 metrů.

Právě půda u velkých silnic je nejatraktivnější pro sklady, logistické areály, obchodní centra a průmyslové zóny.

Nejkvalitnější půda ale nepřestává být úrodná proto, že je dobře dostupná pro kamiony. Blízkost dálnice je ekonomickou výhodou investora, nikoli důvodem ke snížení její hodnoty.

Půda navíc neslouží pouze k produkci potravin. Zadržuje vodu, ochlazuje krajinu, ukládá uhlík a poskytuje prostředí půdním organismům. Po překrytí betonem tyto funkce ztrácí.

A hlavně: slabší ochrana půdy u dálnic nijak automaticky nezvýší dostupnost bydlení. Mnohem pravděpodobněji usnadní vznik dalších hal a parkovišť.

Zjednodušit se má také kácení stromů v ochranných pásmech vodovodů a kanalizací. Standardní povolení orgánu ochrany přírody má nahradit režim oznámení.

Provozovatelé sítí samozřejmě potřebují při havárii rychle zasáhnout. Havarijní situace ale umí řešit už současný zákon. Nová výjimka se neomezuje pouze na prasklé potrubí nebo bezprostřední ohrožení.

Povolovací řízení dnes umožňuje posoudit, zda je kácení opravdu nezbytné, zda neexistuje šetrnější technické řešení a zda má být uložena náhradní výsadba. Po jeho vypuštění bude tato preventivní kontrola slabší.

Vykácení osmdesátileté lípy a vysazení mladého stromku může administrativně vypadat jako náhrada jedna ku jedné. Z hlediska stínu, ochlazování, zadržování vody a prostředí pro živočichy jsme však na několik desetiletí hluboko v minusu.

Rychlejší a předvídatelnější povolování může pomoci výstavbě bytů. Není ale pravda, že každý zásah do ochrany přírody automaticky zlevní bydlení.

Cenu bytů ovlivňují také ceny pozemků, stavebních prací a úvěrů, daňová politika, množství obecního bydlení a investiční poptávka. Rychleji povolený luxusní byt se nestane dostupným jen proto, že dostal razítko o několik měsíců dříve.

Už vůbec není jasné, jak mají dostupnosti bydlení pomoci slabší ochrana půdy u dálnic, jednodušší kácení městských stromů nebo uvolnění pravidel kolem národních parků.

Pod stejné heslo se navíc připojily také změny usnadňující některé vodní elektrárny, spalovny nebezpečného odpadu nebo zařízení související s radioaktivními odpady.

To jsou témata, o kterých lze legitimně diskutovat. S dostupností bydlení ale mají jen málo společného.

Novelu prosadili její předkladatelé a poslanci, kteří pro ni hlasovali. Při řadě klíčových hlasování se k vládní většině přidala také ODS.

Její hlasy pomohly odmítnout některé návrhy zachovávající silnější ochranu půdy, městských stromů nebo ochranných pásem národních parků. ODS podpořila také část změn, které šly v oslabování ochrany přírody dál než základní předloha.

Označení novely za „destrukční“ je hodnotovým soudem (nejen) Jaromíra Bláhy z Hnutí DUHA. Hlasování jednotlivých poslanců jsou však ověřitelným faktem. Jejich přehled shrnul ve svém komentáři na Ekolistu: https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jaromir-blaha-ods-pomohla-vladnim-poslancum-destrukcni-novelu-stavebniho-zakona-jeste-zhorsit?

Politická odpovědnost se neměří prohlášeními o významu české krajiny. Měří se hlasováním ve chvíli, kdy se rozhoduje o konkrétní ochraně půdy, stromů, řek a ohrožených druhů.

Novela navíc uvolňuje pravidla i v dalších oblastech, které mají s proklamovaným „zlevněním dostupného bydlení“ společného jen málo. Na poslední chvíli do ní poslanci protlačili změny, které jdou na ruku těžkému průmyslu, energetice či developerům:

Za celou novelu nesou plnou politickou odpovědnost poslanci, kteří pro ni vládní většinou hlasovali. Za záchrannou brzdu však teď může zatáhnout Senát spolu s prezidentem republiky a celý legislativní balík poslancům vrátit. Sněmovna by pak musela prohlasovat novelu znovu a složit k tomu minimálně 101 hlasů. Senátoři mají ideální příležitost reformu zkvalitnit – zachovat rychlé procesní sloučení úřadů, ale zabránit tomu, aby o výjimkách z ochrany přírody rozhodoval stavební úřad proti názoru odborníků. Rychle vydané rozhodnutí totiž ještě automaticky neznamená dobré rozhodnutí.

Pokud vám stav české krajiny není lhostejný, podpořte prosím veřejnou výzvu Zachraňme českou přírodu. Organizátoři této výzvy se budou v nejbližších dnech obracet na Senát i prezidenta, aby tento legislativní paskvil v současné podobě odmítli.

Poznámka: Popis změn druhové ochrany vychází z komplexního pozměňovacího návrhu Hospodářského výboru, zveřejněného jako Sněmovní tisk 67/11 který se stal základem dalšího projednávání předlohy.

Další zdroje:

https://www.ochrance.cz/aktualne/ochrana_prirody_a_pamatek_v_ohrozeni_kvuli_novele_stavebniho_zakona-_ombudsman_se_obraci_na_poslance

https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jaromir-blaha-ods-pomohla-vladnim-poslancum-destrukcni-novelu-stavebniho-zakona-jeste-zhorsit?

Komplexní pozměňovací návrh: KPN StavZ.pdf

Zachraňme společně národní parky před zástavbou a kácením | Zachraňme českou přírodu

Novela stavebního zákona - https://novystavebnizakon.gov.cz/