Článek
Motoristé sobě vstupovali do komunálních voleb jako vládní strana s výraznou celostátní značkou. V několika velkých městech ale narazili: v Praze získali 2,91 procenta, a tedy žádný mandát, v Brně 2,69 procenta a také žádný mandát. Celostátně získali kandidáti navržení Motoristy 20 zastupitelských míst. To je na stranu, která chtěla výrazně proniknout do místní politiky, slabý výsledek.
Výprask je to i pro Petra Macinku — v Praze kandidoval jako předseda Motoristů a úřadující ministr zahraničí, jenže jeho kandidátka získala pouhých 2,91 procenta a žádný mandát. Pokud srovnáme jeho počet hlasů (12 909) s počtem hlasů nově zvolené zelené zastupitelky Veroniky Šmalhausové (70 603), je vzkaz jasný: ani celostátní známost, ani ministerský post nepomohly Motoristům proniknout do pražského zastupitelstva. Pro předsedu strany, která si právě v Praze chtěla ověřit svou sílu, je to tvrdý neúspěch.
Zelení v řadě měst nekandidovali samostatně, ale byli součástí širších místních uskupení nebo je podporovali. Tabulka proto srovnává výsledky celých kandidátek.
Zelení a Motoristé v komunálních volbách 2026: výsledky ve vybraných městech
Tabulka ukazuje dva různé způsoby, jak se v komunální politice prosadit. Zelení v řadě měst uspěli jako součást širších koalic, zatímco Motoristé většinou spoléhali na vlastní značku nebo na spojení s ideově blízkými partnery. Výsledky se ale liší: Motoristé uspěli v Ostravě a v Ústí mají mandáty na společné kandidátce s SPD. V Praze, Brně, Hradci Králové, Plzni i Českých Budějovicích však jejich kandidátky zcela propadly.
Celostátně Zelení uvádějí 160 zastupitelských mandátů v 89 městech, obcích a městských částech; další desítky lidí podle nich uspěly na nezávislých kandidátkách, které podpořili. Motoristé získali 20 mandátů pro kandidáty navržené stranou. Způsob sčítání není zcela totožný, takže z těchto údajů nelze dělat jednoznačný závěr. Rozdíl v rozsahu místního zastoupení je přesto patrný.
Komunální volby nejsou referendem o Green Dealu, takže z jejich výsledků nelze vyčíst, jak voliči hodnotí evropskou klimatickou politiku ani ochranu přírody. Přesto připomínají, že samotný odpor k zelené politice úspěch nezaručuje. Vyhrocená kritika může některé voliče naopak přimět, aby si víc všímali konkrétních přínosů zelených opatření. V místní politice totiž záleží i na tom, jak kandidující reagují na problémy, které lidé zažívají ve svém okolí.
Environmentální problémy lidé zažívají každý den — a v létě často doslova na vlastní kůži. Rozpálený asfalt, dlažba a fasády sálají teplo dlouho do večera a v ulicích bez stínu se nedá před horkem uniknout. Stromy nejsou všelék, ale jejich účinek je měřitelný: ve stínu mohou být povrchy oproti plnému slunci chladnější zhruba o 11 až 25 °C a místní teplota vzduchu se díky stínu a odpařování vody může snížit přibližně o 1 až 5 °C. Konkrétní efekt závisí na velikosti a hustotě korun, uspořádání ulice i počasí. 19january2017snapshot.epa.gov
Nejde jen o horko ve městech. V roce 2026 se sucho projevilo napříč Českou republikou: ČHMÚ v září uváděl, že průtoky na většině sledovaných toků dosahovaly jen 10 až 45 procent dlouhodobých hodnot a hydrologické sucho bylo zaznamenáno na zhruba 55 procentech sledovaných profilů. V říjnu byl vyhlášen nedostatek vody na Vltavě a Labi ve středních Čechách a v Plzeňském kraji pokračovala opatření na Otavě. Nízké hladiny měly také přehrady Orlík a Slapy.
Proto jsou důležité stromy a parky, ale také opatření, která pomáhají vodu zadržet v krajině. Nejde o dekoraci ani abstraktní spor o „zelenou ideologii“. Jde o to, jak se lidem ve městech žije a kolik vody zůstane v krajině.
Doprava, bydlení i bezpečnost jsou také zelená témata. Rozhoduje například to, zda dítě může bezpečně dojít do školy pěšky, nebo zda ho rodiče musejí vozit autem, protože cesta není bezpečná. Záleží na tom, zda se člověk bez auta dostane do práce, zda je ve městě dostupná dobře fungující hromadná doprava a zda se dá v létě najít stín pod stromy. Městská zeleň není dekorace: pomáhá ochlazovat ulice, zadržovat vodu a vytváří prostor pro odpočinek i setkávání.
Například švýcarský Curych ukazuje, že bezpečné cesty do školy a podpora chůze, cyklistiky i veřejné dopravy nejsou známkou nouze ani výsadou měst, která si nemohou dovolit auta. I bohatá a vyspělá západní metropole může cíleně vytvářet prostředí, kde se lidé běžně pohybují pěšky, na kole nebo hromadnou dopravou. U nás se tyto způsoby dopravy někdy vykreslují jako řešení pro lidi, kteří na auto nemají. To je společenský předsudek, ne měřítko kvality města. Curych přitom podporuje samostatný pohyb dětí do školy, jako výhodu pro všechny.
Curych ukazuje, že bezpečná cesta do školy se dá plánovat jako běžná součást fungování města. Město podporuje, aby děti podle věku a schopností chodily do školy co nejsamostatněji, učí je bezpečně přecházet už v mateřských školách a nabízí plánování bezpečných tras. Nejde o to přikázat všem stejný způsob dopravy, ale vytvořit podmínky, v nichž jsou chůze, kolo i veřejná doprava skutečně použitelné možnosti. www.stadt-zuerich.ch
Právě tento každodenní rozměr může Motoristům unikat, když se jejich politika soustředí hlavně na odpor ke Green Dealu a zelené agendě. V jejich rétorice se terčem stávají také úředníci a orgány, které uplatňují pravidla ochrany životního prostředí. Takové útoky mohou část voličů spíš znepokojovat než oslovovat. Výsledky voleb samy o sobě tento závěr nedokazují.
Komunální volby připomínají, že důvěra voličů se získává také schopností nabídnout řešení problémů, které lidé zažívají ve svém okolí. Právě zde mohou Zelení a jejich místní partneři ukázat, že ochrana přírody souvisí s kvalitou každodenního života.
