Článek
Ke školství jsem vždycky měla kladný vztah. Moje maminka totiž dlouhé roky učila. Chodila jsem jako škvrně po těch obrovských školních chodbách plných velkých a dospělých studentů, občas tiše seděla v hodině nebo odpočívala v kabinetu, do kterého se neustále chodil někdo na něco ptát a vyřizovat si co zrovna potřeboval. Mohla jsem chodit přes sborovnu a odskočit si na učitelské záchody.
Byl to úžasný svět! Ne nadarmo jsem si přála stát se taky učitelkou, ale moje kroky nakonec vedly k jinému oboru. A pak se to celé změnilo a odmaturovala jsem v oboru předškolní a mimoškolní pedagogiky.
Ve škole nám často opakovali, že být učitelkou ve školce je poslání, protože právě na základě vztahu, který si dítě vytvoří v prvním školním zařízení ke své první paní učitelce, se formuje přístup a vztah dítěte k základní škole. A v ní je zase velmi důležité, aby učitelka v první třídě byla skvělá, přístupná dětem a žádná zapšklá stará vyhořelá ježibaba.
Všechny moje dcery měly (a mají) skvělé školkové učitelky. A také paní ředitelku, uklízečky, kuchařky, hospodářku, prostě všechny. Školka výborně funguje, děti do ní chodí rády a přináší jim to přesně to, co jsem si jako máma představovala.
Nejstarší už chodí dávno do školy a i ona má štěstí na výbornou a skvělou paní učitelku, která je jen nudně nebifluje, ale skutečně učí a dostává do nich informace všemi možnými způsoby. Jsem za to skutečně vděčná.
Aby ale učitelé, škola a všichni její zaměstnanci mohli být stejně výborní, je potřeba, aby na to taky měli podmínky a možnosti. A ne vždy je mají. Často jsou učitelé skvělými jen z vlastní vůle, nadšení a ochoty investovat nad rámec svého času a ze svých vlastních peněz.
Je to v pořádku? Není. Cožpak by si dělník na lakovně nosil vlastní barvu, aby lakoval z vlastních kapes a pozvedával kvalitně a nadstandardně úroveň firmy ze své vlastní vůle? Nebo by snad pekař nosil do práce vlastní kvas, aby vylepšil chleba, protože to zákazníci jistě ocení? Nenosil, ani jeden z nich.
Proč si tedy lidé obecně myslí, že kvalitní podmínky pro vzdělání budou vznikat v mizerném prostředí bez nějaké větší snahy od těch nahoře? Kdo chce, aby byl výsledný produkt kvalitní, musí investovat čas, peníze a pozvednout úroveň celé firmy.
Je častým omylem, když si lidé myslí, že vše stojí jen na učitelích. V dnešní době, kdy je „úspěšně“ zavedená inkluze, současně se požaduje individuální přístup, rovné podmínky, široká nabídka možností a roky se mluví o pozvednutí zastaralého systému školství, opravdu nestojí celý ten kolos jen na učitelích.
Je tady potřeba spousta dalších zaměstnanců, kteří budou pečlivě a systematicky pozvedávat úroveň dětí.
Co by si učitelky počaly bez asistentů pedagoga? Jakmile je ve třídě dítě se specifickými potřebami, které bez celodenní přímé podpory nezvládá (děkujeme, inkluze), nemůže učitelka roztříštit pozornost mezi hlavní část třídy, specifické dítě a nadanější část dětí. Ve výsledku by to nebylo nic dobrého, nikomu by se nedostalo dostatečné péče a nikdo by se pořádně nic nenaučil. Ale být asistentkou pedagoga přináší tak mizerné peníze, že tyhle ženské jednou budou pobírat důchod hluboko pod průměrem.
Křičí se po odpovídajících hygienických podmínkách, ale kdo z vás chce jít za ty mizerné peníze dělat uklízečku?
Nadává se na staré školní jídelny, jaké se tam vařily blafy, ale dnes, když se pro děti vaří výborně a tak, že jídlo opravdu chutná (mám ozkoušeno na třech školních jídelnách ve dvou městech), tam nikdo pro naše dětičky vařit nepůjde, protože to za ty peníze nestojí. Jak dlouho se asi bude dařit udržet kvalitu jídla? Nebo snad bude v pořádku, až jídelna zavře a budou se nosit obědy z domu? Přeci když restaurace nemá zaměstnance, tak nakonec taky zavře, že? Tohle je to stejné. Nebo ne?
Tohle není jen o učitelích. Tohle je o obrovském stroji, který je třeba promazávat, opečovávat a starat se o něj, aby byla vůbec šance, že z něj na konci vyjde inteligentní, sebevědomá a schopná budoucnost, která se nespokojí pouze s nástupem do jedné z tisíců montoven, které tu máme, ale bude taky něco budovat.
Aby byla šance na lepší zítřky, je třeba do nich investovat už dnes. Zvýšení platů učitelů je hezké, ale o tom to dnes není.
K čemu pozlacený vršek, když motor skřípe? Školství funguje jako jednotný celek, kde je důležité každé kolečko. Musí fungovat všechno!
Proto půjdou školy do stávky. Ne kvůli platům učitelů, ale by školy dál mohly fungovat, poskytovat dětem možnosti a odpovídající služby a ideálně se ještě zvedala jejich úroveň. Aby každý zaměstnanec ve školství byl za svou práci náležitě oceněn. Protože to všichni dělají pro to nejcennější, co máme. Pro naše děti. A ty za to stojí.
