Článek
Miluji sníh. Vytváří takové mrazivé bílé čisto. Tedy pokud je zrovna mrazivo a sníh sněhobíle bílý. A úplně nejkrásnější je, když do toho čista zasvítí sluníčko a všude se to pohádkově blyští. Tedy pokud zrovna svítí. To až srdce poposkočí, jaká je to nádhera.
Všechno tedy potřebuje, jak vidno, splňovat nějaké podmínky, aby nás to naplňovalo blahem. Nikdy bych například neřekla, že mě takový bělounký jakoby snížek, dovede na pokraj šílenství!
To vám bylo tak.
Mělo to být takové poklidné odpoledne s dětmi. Tak určitě!
Leč vyklubala se z toho můra. Denní ale. Přilétla si to nenápadně, mrška, elegantně na nás číhala za dveřmi v podobě dvou obrovských krabic s názvem „apríl“, I když venku mrzlo, až praštilo. Tadááááá!
Říkáme si: výborně, vyndáme si z těch velekrabic ty nové křesílkové fatboye do dětského pokoje, co jsem ještě „výborněji“ objednala, to bude parádička, takové odpoledníčko čtvrteční nebo které vlastně…
V krabicích - pápá, ó ty moje odpoledníčko, co bys stejně nebylo - byly obaly (!!!) na ty křesílečka a dva, slovy dva, obří pytle s asi miliardou malinkatých bílých kuliček z plastu… Pomoc! Co s tím vším mám proboha dělat? Přesypat do obalů? Jak? Taková jedna velká „Pevnost Boyard“, nebo jak se to…možná ty tarantule bych dala spíš.
No, takže přesypat do obalů - přesně tak. Děti byly nelítostné. Triliony trilionů malinkatejch bílých kuliček se vznášejí vzduchem, ulpívají ve vlasech, lepí se na podlahu, na futra, na ruce, něco málo spadne i do toho vyvoněného obalu, co jednou sedátkem býti má…Děti nadšené! Jůůů! Sněžííí!!! Nabírají si je hrstmi a sypou si ty miliardy kuličiček s rozzářenýma očima (ty děti mají rozzářené bulvy, ne ty koule) na hlavu, pak zalehnou a rukama obkreslují obrys andělských křídel…Koupou se v bílém plastovém moři a jsou to ty nejšťastnější děti na světě! Ách!
Střih. Matka. Jakože já. No, tak ta už tak šťastná není. Chce se jí plakat. Smrkat. Křičet. Řičet. Jak se těch koulí malých kulatých jenom zbaví? Jsou úplně ale úplně všude! Zamést to přes statickou energii nemožné, lepí se to na smetáček. Smetáček tudíž samá koule. Lux, samozřejmě bíle obalen, už z té nálože kulatých trollů vybouchnul. Teď je na řadě maminka. Odpaluje se na měsíc tři dva jedna…!
https://blaznivka.webnode.cz/blog/
