Článek
Deník Bláznivky na vsi:
Bílý automobil. Jako krása. Ale jen v některé sváteční dny, během kterých leskne se bílá barva do ticha. Dnes ani jindy to není zrovna ten případ. Hne se vám ve mně náhle svědomíčko, a že si ho tedy ošplouchám zahradní vodou. Svítíčko sluní, štipky muchají a ptáčci kálí, kam se jim zachce, mršky jedny okřídlený, tudíž i na předním skle nacházím pozůstatky ptačí večeře… Nevadí. Za chvíli po ní nezbyde ani kůrečka! Popadnu smetáček, co se válí u stáje, vytáhnu hadici a stříkám tu smradlavou dešťovku po té kdysi bílé hmotě, zatímco moc pěkně svlažuju jaksi mimoděk i svou maličkost, smetáčkem rozkošnicky rozšmudlávám vozovkovou špínu po svém nejfavoritnějším vozidle a říkám si, jaká jsem to ale zodpovědná motoristka. No, zkrátím to (neboli uříznu dlouhý příběh zkrátka - no, no, ty jedno šibalské překladatelské okénko lubrikované lišky!).
Auto moc pěkně ošplouchnuté. Já též. Auto páchne, já páchnu. Šedivé fleky milosrdně zakrývají paprsky slunce. Pozůstatky koňských chlupů, které již nejsou na stájovém smetáčku, nýbrž na kapotě, moc hezky plápolají ve větru. Na pomalu schnoucí kapičky se velmi zdařile přilepují všudypřítomné po tisících poletující chomáčky květů vrby…Idylka téměř bez mráčků… Ach. Ještě zrcátka! Čím bych je tak vyleštila, bych při odbočování z pruhu do pruhu zajistila zdárný průběh operace skrz vyleštěná zpětná? Šátrám po kapsách a hle! Nacházím skrumáž vaty. Co se v těch kapsách ale neskrývá za poklady! Roztírám skrumáží velmi pečlivě kapičky vody po zrcátkách, nedbaje stovky malých vlásečnic, které na skle zůstávají…Tak zase někdy ahoj, sne o sněhobílém vozidle…!
https://blaznivka.webnode.cz/blog/
