Článek
A tak dostali anitibiotika. Injekčně. No a zbytek na doma v prášcích. Vytřeštila jsem na pana doktora oči: Jako že mám kocourovi vpravit do tlamy prášek? Dvakrát denně? Týden? Krát tři? No, jestli jste něco podobného někdy v životě zkoušeli, pokřižovali byste se se mnou. Tak tedy dobrá! To jako krotitelka dravých a jiných šelem samozřejmě zvládnu levou zadní! Pokud si nespletu strany…Už jen proto, abych se nemusela vracet na místo činu (pro injekční podání, že ano) k tomu postaršímu panu doktorovi, co se nezasmál (ani jednomu!) mému vtipu! A že jsem jich z rukávu vytasila celou kupu. „Poker face“ po celou dobu (to si snad ani nezasloužím). No nic… Za uzdravením kocoura (druhého a třetího…), hej rup!
Takže pokus č.1: Zrzek. Mám kouzelný hmoždíř. Rozemílám v něm tedy prášek na padrť a potutelně se uchechtávám. Do jogurtíčku ti to dám, potvoro, a ty to pěkně vylížeš, ani nemrkneš. No… Ani jsem nemrkla já, jelikož jogurt zůstal nedotčen! Zato já jsem zcela dotčena!
Pokus č.2: Nádech, výdech. A hluboký povzdech. Dobrá. Nadrtím prášek ve svém čarovném hmoždíři na prášek - natáhnu do již méně čarovné stříkačky a vpravím to té šelmě do chřtánu! Ha! Beru si ultra-odolné kožené rukavice proti poškrábání, pokousání a jiným újmám na zdraví, skafandr, přilbu, chrániče na kolena, lokty, ochranné brýle, lapám po zrzavém kocouřím krku - a fúúúú! Je to tam! No dobře. Tak není. Všude okolo žlutá padrť prášku. Jen v kocourovi zřejmě žádná neutkvěla…Taky jsem z toho na padrť!
Pokus č.3: Tak ty takhle! No počkej! Nacpu ti ten prášek prostě a jednoduše do tlamy a zdravý budeš jako rys! Teda pak ještě raz dva tři čtyři…čtrnáct-krát??!!! Hm…Zůstávám spoře oděna viz pokus č.2 - a beru do rukou rozpůlený prášek léčiva. Trochu mi činí obtíže najít inkriminovaného usopleného kocoura…a když ho vyštrachám nenápadně kejchajícího v roští, vrhnu se na něj nelítostně jako levhart na antilopu a rvu mu do krku půlku nažloutlého antibiotika - a tfuj! Vyplivl to. A znova! Fuj! Zase leží to žluté oné vedle té zrzavé drzé tlamy. A zas! Uf….Vzdávám svůj lítý boj na život a na smrt…
Vysvlékám se ze svého veterinárního převleku a poraženecky oblékám civil. V hmoždíři roztloukám další prášek. Pro mě. Na uklidnění. Dám si ho do svého chřtánu a profesionálně zaleju whiskou. Neplivu. Nebráním se. Jsem poslušný a odevzdaný pacient…
Kocour po této profesionální veterinární eskapádě radši na delší dobu zmizel…možná se raději evakuoval kamsi daleko. Možná k nějakému postaršímu pánovi, co sice nerozumí vtipu, zato dokáže do kočky vpravit léčbu. No, co naděláš. Haló, haló, proč je koček málo?
