Článek
Deník Bláznivky na vsi:
Několikahodinový. Ozdravný. Pobyt. Bez dětí. O, ty veliké ticho, balzáme na duši, pojď mi, hop!
Několikahodinové. Balení. Těšení. Velký kufr. Sice na pár chvil, ale tak co ty víš, co by se mohlo hodit: několikery šaty, plavky, jezdecký potřeby, půlka kufru šminek…nebo čínský slovník?
Hotovo. Cesta. Mlha. Co mě čeká? Navigace se seká! Do místa určení nakonec chvíle to není. Spíš pěkná štreka.
Vjíždím do areálu, bez dětí, ale mezi hejno dětí v reálu! Koná se tu nějaká vánoční akce - sakryš, je tu i čertovsko-mikulášská frakce! Vyluzují všichni hrůzné zvuky, jo to jsou koledy, na čelo já si ťuky ťuky. Zpívám s nimi z plných plic: Jééééžíííškuuu, panáka! Bych se pic…
No. Tak panáka až později, teď vylézt z auta museji (aby se to rýmovalo, chápete…). Svůj kufr velký s funěním z kufru vyzvedám - ale och, běda mi, běda! No prostě se zlomila ta rukojeť, kterou ten kufr za normálních okolností tak velice pěkně vezete po zemičce. Tak tato aktivita je tímto manévrem zjevně "prokaučovaná"…Velmi ladně jej tedy poponáším s přestávkami k recepci, ztuhlé úsměvy rozdávaje všudypřítomným čertům a jiné havěti, předstíraje, že v ruce kufříček jako pírko třímám. Ale houbeles. Je těžkej. Jak blázen. Jako zatnula bych třeba břišní svaly. Leč žádné tam nejsou, tak to se pak těžko zatínaj.
Koně, bazén, ani čínskou literaturu tu nemajií Ale tak nevadí. Všechno je v pořádku, ředkvičky v řádku. Navléknu si na sebe alespoň ty několikery šaty, prohrábnu se šminkama a uložím se do postele. Ta tu je. Aaaachhh…
Pááááníííímááámo vstaaaaňteeee!
No, tak to prosim né. Ještě pár sladkých hodin toto rozhodně né…
https://blaznivka.webnode.cz/blog/
