Článek
Nebudeme to okecávat. Je tu další týden a s ním pokračování rozhovoru s asistentem pedagoga, Klementem.
Dříve působil na ZŠ, kde měl sice přiděleného svěřence, ale věnoval se klidně celé třídě. Dnes na SŠ pracuje více individuálně – pouze se svým žákem. První část ZDE
Jak váš svěřenec obvykle reaguje na změny v denním režimu nebo plánovaných aktivitách?
U současného svěřence to není zas až tak špatné, jelikož nemá těžkou poruchu autistického spektra. Samozřejmě změny k lepšímu zvládá dobře. Například, když odpadne hodina a odcházíme dříve ze školy, tak to je ze změny v denním režimu vyloženě nadšen. :-) Jinak se snažím žáka na případné změny připravit dopředu tak, aby to pro něj nebylo tolik psychicky náročné. Spoustu věcí děláme rutinně, aby to žáka neznepokojovalo. Myslím, že se to celkem daří. Když pak nastane komplikace, snažím se to vyřešit ke spokojenosti především žáků.
Jak připravit dopředu například?
Říct dopředu, jaké učitele bude mít v rámci praxe (pokud je změna). Dále změny v rozvrhu. Akce školy. Připomínat, co se bude dít v následné době.
Jak řešíte situace, kdy žák projevuje frustraci nebo úzkost ve třídě?
Komunikuji situaci s rodiči, učiteli. Když je to snesitelné, zůstáváme ve škole. Snažím se mu ten den zpříjemnit. Nějak ho i třeba rozesmát, udělat to veselejší. Pokud to nejde, žáka doprovodím domů. Naštěstí se to moc často nestává.
Jak podporujete žáka při skupinových aktivitách nebo interakci s vrstevníky?
V předchozí škole jsem se se žáka snažil hodně zapojovat do skupinových aktivit. Třeba i tím, že jsem se jich sám zúčastnil. Když třeba chyběl, nebo to byl okrajový předmět, tak jsem si sedl náhodně k někomu jinému, aby ve třídě nepanoval pocit, že jsem pouze k jednomu žákovi, ale pro všechny. Aby ostatní vnímali moji osobu, jako něco pozitivního pro všechny. Takže jsem nezažil situaci, že by se mu smáli, protože má asistenta. Tím bych řekl, že jsem odboural jednu část toho, aby se lépe zapojoval do kolektivu.
Současný žák už má zajetý nějaký režim z dřívějška, takže je to o něco náročnější, jelikož je to spíše individualista. Tam už je to zapojování jiné. Spíše s ním pracuji samostatně. Ale někdy se zapojí i do kolektivní práce, ale převážně v ní komunikují ostatní.
Má žák nějaké specifické zájmy nebo silné stránky, které využíváte ve výuce?
Jelikož má praxe převážně na práci s počítačem a je to jeho velký kamarád, tam hodně využije svého zájmu. V jeho pracích přidá i nějakou nadstavbu, jiný pohled vzhledem k jeho poruše. Je dobře, že svého zájmu dokáže ve výuce využít.
Používáte vizuální pomůcky, plánovací nástroje nebo technologie? Jaké a jak?
Klasicky mu nadpisy, něco důležitého v sešitu podtrhnu. Stejně jako ostatním lidem, tak pomáhá promítání v jednotlivých předmětech na projektoru. V rámci plánování potřebného (například učení na testy) používám komunikační sešit, kam zapisuji veškeré informace pro rodiče žáka s tím, že i dotyčný žák se do něj může kdykoliv podívat. Zapisuji do něj i domácí úkoly, popřípadě důležité informace v rámci aktivit školy.
Jak přistupujete k přestávkám a volnému času žáka během školního dne?
Snažím se ho tlačit do učení, když ho čeká test. Někdy to zabere, jindy ne. Ale jelikož je to svobodný člověk, tak mu to spíše doporučuji. Známky jsou jeho zodpovědnost. Jinak tráví volný čas ve škole na telefonu. Tak to má spousta žáků. Kéž by tam hledali něco do výuky. :-) Často pak musí během přestávek přecházet z jedné učebny do druhé, což zabere nemalou část z přestávky.
Setkal jste se někdy při vaší práci s krizovou situací, a jak jste ji zvládl?
Na předchozí škole hodněkrát. Například, když se žák ráno neobjevil na výuce, ale měl ve třídě všechny věci. Hledal jsem ho po celé škole, načež asi po 30 minutách vylezl ve třídě ze skříně a měl z toho obrovskou legraci. Byla to pro mě náročná půlhodina…
Dále když se snažil utéct ze školy. Nebo když měl záchvaty vzteku, což bylo dost často. Spousta věcí ho rozhodila. Někdy začal třeba křičet bez zjevného důvodu. Často v ten moment pomáhá se jít projít po škole. Vymyslet nějakou zajímavou aktivitu, co žáka baví. Třeba si zahrát nějakou hru. Záleží na tom, jaké má daný žák zájmy. Někdy jsme si šli hrát do školní družiny. Nebo třeba chodili dříve na oběd, aby měl klid na jídlo.
V nynější škole to není tak časté. Když už je toho moc, tak odcházíme ze školy. Ale to je opravdu minimálně
Jak podporujete žáka při přípravě na zkoušky nebo samostatnou práci?
Dělám zápisky z výuky. Do komunikačního sešitu zapíši, co je potřeba, na co se má připravit. Během přestávek doporučuji, aby si danou látku přečetl. Za dobrý výsledek pak třeba pochválit, aby měl motivaci do další práce.
Jak se vypořádáváte s tím, když žák nechce spolupracovat nebo odmítá úkol?
Na předchozí škole měl třeba upravené zadání, nemusel toho dělat tolik. Občas jsem řekl, že třeba stačí udělat jenom něco. To základní. Pak pomohlo mu to třeba zpestřit. Pozitivní motivace třeba taky pomohla. Od kolegyně dostával za odměnu sladké, čehož jsem nebyl moc příznivcem.
Současný žák je plnoletý, takže se snažím spíše doporučovat. Když se mu vůbec nechce, tak kladu větší důraz.
Vnímáte u svého svěřence nějaké pokroky?
U minulého to nejvíce vnímala poradna, která rozhodla, že udělal takový pokrok, že už mě nepotřebuje. Jelikož s danými žáky včetně současného pracuji denně, tak je spíše vidí ostatní, kteří mají časový odstup. Pro mě je to stejné jako se stárnutím. Pokud máte druhého člověka před očima každý den, tak to nevnímáte. Ale když ho vidíte jednou za pět let, tak si toho všimnete na první pohled.
Co pro vás osobně bylo na začátku této spolupráce s novým svěřencem nejtěžší?
Najet na režim, který vyhovuje oběma stranám. Zajet do té rutiny tak, aby to bylo pro obě strany co nejpozitivnější. Pak také, aby si na mě žák zvykl. Jelikož na novou školu jsme oba nastupovali ve stejný čas, oba jsme si zvykali na nový režim a řád. V každé škole to funguje jinak a bylo to pro nás nové. Musím říct, že si na mě žák zvykl poměrně brzy, za což jsem rád.
Co takové zvykání na nový režim například obnášelo?
Žák si musel zvyknout třeba na to, že po každé hodině se musí přemístit do jiné učebny. Musel se naučit cestu do školy (a já si zvyknout na to, že bude odmítat jinou, než jednu preferovanou trasu). Navykl si díkybohu i na to, že když musím odběhnout mimo třídu (např. na toaletu) při přemisťování z učebny do učebny se drží spolužáků a vezme s sebou i mé věci (třeba odloženou mikinu), takže nemusím pobíhat sem a tam a věnuji víc času jemu.
Co jsi vy osobně myslíte o inkluzi takových žáků do normálních tříd?
Já myslím, že je dobře, když společně všichni fungují dohromady. Pokud je to možné, tak ať jsou v rámci jedné třídy. V běžném životě budou často také fungovat společně. Ať děti vidí, jaký je svět. Že ne všichni jsou stejní v učení i v jiných dovednostech. Většina asistentů pevně doufám, že chtějí pomáhat - a proto tam jsou. Ne, aby šmírovali a donášeli na učitele, nebo trápili ostatní ve třídě. Jsme tam na pomoc učitelům a žákům. Ale musí to být všestranné.
Jak všestranné, co tím myslíte?
Aby i učitel věděl, že jsme na jedné lodi. Že máme společný cíl. Pomáhat a vzdělávat.
A aby i žáci chápali, že jsme na stejné úrovni s učitelem - a neříkali si třeba: „To je jenom asistent, toho nemusím poslouchat.“
Co by podle vás nejvíce napomohlo tomu, aby bylo více lidí inkluzi nakloněno?
Nedehonestovat naší práci. Povolání asistenta není podřadná práce. Lidé nás musí brát jako součást života školy. Dále pak musí být někdo, kdo v médiích vyzdvihne naše zaměstnání. Co všechno děláme pro žáky a učitele, že nejsme jenom přítěž a žrout státních peněz.
