Článek
Andrej Hryc se narodil 30. listopadu 1949 v Bratislavě. Od dětství ho rodiče směrovali k herectví a věděli, že jejich syn má velké nadání a talent. V jednom ze svých rozhovorů přiznal, že jako dítě nezavřel pusu. Proto se také v roce 1971 rozhodl přihlásit na VŠMU v Bratislavě, kde úspěšně vystudoval obor herectví. Po škole neměl nouzi o práci, a proto následně nastoupil do Státního divadla v Košicích. Zde působil několik let a živil se především jako herec na volné nouze. Původně se nechtěl ničemu vázat a věřil, že si své pracovní závazky dokáže plnit i bez pomoci ostatních. V roce 1981 se stal stálým členem Nové scény divadla v Bratislavě, kde působil až do konce svého života. Svou práci miloval a byl ochoten ji zasvětit celý svůj život. Po roce 1989 zřídil nezávislou rozhlasovou stanici Twist a do konce roku 2004 působil v pozici jejího ředitele.
Andrej Hryc má na svém kontě více než 50 filmů, včetně takových titulů, mezi které patří například Pehavý Max a strašidla, Kamarád do deště, Habermannův mlýn, Bathory a Příběh kmotra. Nejvíce se divákům zapsal do paměti díky svému účinkování v seriálu Ulice a Černí baroni, kde se proslavil rolí legendárního majora Terazkyho. Právě zde se ukázal jako miláček nejen slovenského, ale i českého národa. Hryc měl talent od boha, protože uměl bavit lidi a přivést dobrou náladu i do takové společnosti, kde se celý den pláče. Pokud šel svým přátelům na pohřeb, všichni se dokázali bavit a nikdy nikdo neplakal. Byl nominován na Českého lva za film Rivers of Babylon z roku 1998 a na slovenskou cenu Slnko v sieti za thriller Čára z roku 2017.
Po smrti syna nežil, ale přežíval
V roce 2008 se tomuto úspěšnému slovenskému herci změnil život. Rány života mu zasadil osud jeho milovaného syna Huga. Nejprve se Andrej musel vyrovnat s tím, že jeho syn onemocněl rakovinou varlat. I přesto, že se z této nemoci uzdravil, společného rodinného života si dlouho neužili. Když se jeho rodina připravovala na vánoční svátky, nikdo v tu chvíli neměl nejmenšího tušení, že je už nikdy společně neoslaví. Psal se 21. prosinec 2008. Zimní večer, který dvěma rodinám změnil život. Mladý, teprve jedenadvacetiletý Hugo Hryc spolu se svým kamarádem Jakubec jel z oslavy narozenin. Ve vysoké rychlosti však narazili do malého ostrůvku, kterého si na silnici nevšimli. V ten den byla tma a velmi sychravé počasí.
Jejich auto následně narazilo do sloupu veřejného osvětlení a hercův syn byl na místě mrtvý. Jeho kamarád zemřel krátce poté, co byl převezen do nemocnice. „Je velmi těžké o tom mluvit. Já tudy zásadně nejezdím autem. Ale když je takový den, tak tam jít musím, i když nechci. To nepochopí nikdo, kdo to nezažil,“ prozradil v jednom ze svých rozhovorů herec, který se na místo nehody dokázal podívat až devět let poté, co tím místem musel projet. Od té doby herec se svou rodinou Vánoce neslavil. Kdykoliv se blížil adventní čas, rodina odjížděla do zahraničí, aby na toto bolestné období zapomněla. Krátce poté se začal herec utápět v alkoholu, nevycházel ven a uzavřel se do sebe. Jednou o sobě prohlásil, že nebyl jediný den, kdy by v sobě neměl několik promile alkoholu. Jen díky němu se dokázal udržet při životě.
Nemoc ho změnila k nepoznání
V roce 2020 veřejnosti oznámil, že mu lékaři diagnostikovali zákeřnou leukémii. Dlouhý rok s ní statečně bojoval, ale v posledních měsících svého života se změnil k nepoznání. Měl velmi propadlé tváře, neustále spal a neměl chuť na žádné návštěvy. Nemoc mu navíc změnila pohled na Vánoce, které předtím zásadně neslavil. Po dlouhých jedenácti letech se rozhodl se svou dcerou Wandou svátky oslavit a udělal dobře. Další Vánoce už nezažil a jeho dcera si tak nakonec užila s tatínkem ty nejkrásnější svátky, které mohla prožít. Jen měsíc po oslavách nového roku herec zemřel ve svém milovaném domově.
„Dnes ve 3:13 mě opustil nejdůležitější muž mého života. Poslední hodiny toho jeho jsem ho držela pevně za ruku, poslední slova, která jsem mu řekla, byla mám tě ráda a posledním slova, která řekl on, byla také tě mám moc rád. Sbohem, táto, děkujeme za všechno, už nic nebude jako doteď,“ napsala tehdy jeho dcera na sociální síti Instagram a přiznala, že na svého tátu nikdy nezapomene. Od té doby pravidelně na svých sítích sdílí vzpomínku nejen na svého tatínka, ale i zesnulého bratra.
Zdroje: Wikipedia, ČSFD, deník.cz, lidovky.cz
