Článek
Angiolino Giuseppe Pasquale Ventura se narodil 14. července 1919 v Parmě, což je město nacházející se v malebné a romantické Itálii. Jeho otec byl italský terorista a člen neofašistického hnutí. Do svých osmi let zde žil se svou matkou Borrinií, která si později změnila jméno na Luisa, a to kvůli stykům svého bývalého manžela. Následně se odstěhovali do Francie, kde se matka rozhodla svému synovi zajistit lepší život. V mládí pracoval jako pomocný účetní v cestovní kanceláři. Ještě předtím se však projevila jeho láska ke sportu. Když mu bylo necelých 15 let, začal se věnovat zápasení. Dokonce se stal mistrem Evropy ve volném stylu a získal několik významných ocenění.
Giuseppe miloval lidi a byl velmi společenský. Když však začala druhá světová válka, okolnosti jeho života se měnily a on se musel přizpůsobit nástrahám této doby. Na začátku roku 1941 se v Paříži seznámil se svou budoucí ženou Odettou Lecomte, kterou si následně vzal za manželku. Svatba byla skromná, pouze v kruhu rodinném. Údajně proto, že nechtěl, aby jeho otec zjistil, kde se právě nachází a co dělá.
Druhá světová válka mu skoro zničila život
Jen tři roky poté, co vypukla druhá světová válka, se italský fašistický diktátor Benito Mussolini rozhodl aktivně zapojit vojska a síly do tohoto válečného konfliktu. Proto také mladý Giuseppe obdržel povolávací rozkaz, a to jen pouhých 9 měsíců po svatbě, aby sloužil v italské armádě u horských myslivců. Krátce po nástupu do armády však dezertoval a vrátil se zpět do Francie, kde se již do vojenských služeb nikdy nevrátil. Po druhé světové válce založila jeho manželka firmu na výrobu dětského oblečení, kde následně Giuseppe pracoval jako její obchodní zástupce. V té době se ještě aktivně věnoval sportu a v roce 1950 se stal hrdým nositelem evropského titulu ve střední váze ve švýcarském Lausanne.
Italský herec Lino Ventura předvádí cenu David di Donatello, kterou získal jako nejlepší zahraniční herec ve filmu Šťastný nový rok (La bonne année) režiséra Clauda Lelouche.
Ačkoliv to na první pohled vypadalo, že se jeho kariéra stočí úspěšným sportem, okolnosti života si pro něho připravily jednu nástrahu za druhou. Během svého dalšího zápasu se dostal do velmi nepříjemné situace, během které mu jeho soupeř nedopatřením zlomil nohu. Rekonvalescence trvala příliš dlouho a verdikt lékařů byl jasný – už nikdy žádné sportování. O rok později oficiálně ukončil svou sportovní kariéru a věnoval se pouze sportovnímu poradenství a organizování zápasů. Od té doby se sportu věnoval pouze rekreačně, ve volném čase a pro pobavení.
Filmové role získal díky své drzosti
V roce 1954 začal režisér Jacques Becker shánět do svého filmu Nesahejte na peníze někoho, kdo by dokázal ztvárnit drsňáka, který dokáže mluvit francouzsky i italsky zároveň. Výběr byl opravdu složitý, ale jednoho dne dostal tip na Venturu, kterého mu doporučili jeho dobří přátelé. Ventura mu vyhovoval nejen svým vzhledem, ale také svým profesionálním vystupováním a důvěryhodností. Ventura na nabídku natáčení kývl, ale spokojený nebyl. Proto se rozhodl, že se na žádném dalším projektu nebude už nikdy podílet.
Když hraju, mluvím jako v životě. A v životě nekřičím. To je známka slabosti
Lino Ventura dostal za svůj výkon 100 000 franků. Aby odvrátil případné nabídky filmařů, chtěl za svou roli honorář ve výši jednoho milionu. Proti jeho očekávání však honorář skutečně dostal, protože byl režisér s jeho výkonem velmi spokojen. I přesto, že se už před filmové kamery nechtěl postavit, rozhodl se, že se stane hercem. Ke své kariéře tak přišel zcela omylem a nečekaně.
Získával role drsňáků, které si vybíral
V roce 1958 obdržel Lino Ventura svou první hlavní roli, a to ve špionážním filmu Hello Gorilla, který natočil režisér Bernard Borderie. Protože herec předvedl neskutečný výkon, režisér se rozhodl pro další pokračování. S tím však Ventura nesouhlasil a rozhodl se, že se na tomto projektu nebude podílet. Nutno podotknout, že byl Lino Ventura známý svou nepropustností a velkou panovačností. Rád odmítal velké role, které následně přinesly úspěch někomu jinému. I tak si Ventura zahrál po boku Jeana Paula Belmonda a Bernarda Bliera ve filmu Sto tisíc dolarů na slunci.
Velmi často hrál role drsňáků, které mu šly velmi dobře. V soukromém životě byl naopak velmi citlivý a obětavý.
V roce 1967 se naopak objevil ve filmu Dobrodruzi spolu s Alainem Delonem. O dva roky později si zahrál v úspěšném filmu Sicilský klan s Jeanem Gabinem. A právě v tomto filmu získal jednu ze svých nejúspěšnějších rolí. Postupem času se však nabídky na filmy jenom hrnuly a on si uvědomoval, že ho režie tlačí do něčeho, co jemu osobně velmi vadí. Proto začal odmítat politické filmy a vyhýbal se erotickým scénám. Ventura byl nakonec oceněn Řádem čestné legie prezidentem Jacquesem Chiracem, avšak na jeho přání převzala toto vyznamenání jeho manželka. Stal se milovníkem dobrého jídla, historie a kulturních památek.
Pohled na život mu změnila postižená dcera
Lino Ventura měl se svou ženou celkem čtyři děti. Dcera Linda však navždy změnila jeho na život. Trpěla totiž mentálním postižením, které bylo způsobeno vážnými komplikacemi při porodu. Proto se také od roku 1966 aktivně věnoval pomoci handicapovaným dětem prostřednictvím nadace Snowdrop. Na této humanitní a dobročinné pomoci se podílel společně se svou ženou až do konce svého života. Jeho dcera Clelila se stala úspěšnou spisovatelkou, dcera Mylène zemřela v roce 1998, syn Laurent byl úspěšným spisovatelem, který zemřel v roce 2022 a postižená dcera Linda dodnes žije v ústavu pro tělesně postižené. Lino Ventura zemřel v roce 1987 na infarkt. Je pohřben na hřbitově ve francouzské obci Le Val-Saint-Germain, kam za ním ročně dorazí několik jeho příznivců.
