Článek
Film ztvárňuje skutečný životní příběh
Hříšný tanec poprvé spatřil světlo světa 21. srpna 1987. Jedná se o americký romantický film, který je doplněn o několik tanečních scén. Proto z něho nakonec režie udělala romanticko-hudební film. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že film vznikal bez větších potíží, herci společně vycházeli a místo, kde se natáčelo, bylo pro romantiku jako stvořené, opak je pravdou. Dlouhé měsíce musela scenáristka přemlouvat filmová studia k tomu, aby se natáčení tohoto projektu někdo ujal. Nikdo totiž o její scénář, který vychází především z její životní zkušenosti, neměl zájem. A proč? Protože byl podle nich moc starý a nikoho by to v osmdesátých letech nezajímalo.
Tomuto projektu zpočátku vůbec nikdo nevěřil. Nakonec se však scenáristce podařilo ukázat, že film má potenciál. A čím? Příběh lásky Baby a Johnnyho vznikl ze vzpomínek Eleanor Bergstein. Inspirovala se v něm vlastním životním příběhem z mládí a dospívání. Její otec byl lékař a od dětství ji nikdo neřekl jinak než Baby. Její rodina v 60. letech navíc velmi často cestovala a jezdila na prázdniny do resortu na Appalačských horách. Zatímco její rodiče hráli golf, ona chodila do kurzu tance. Následně coby teenegerka se účastnila několika tanečních soutěží. Posléze bylo scenáristce doporučeno, aby napsala film přímo o tanci, ve kterém může projevit i trochu romantiky. V té době totiž na předních příčkách vedl taneční film Flashdance. Proto také Eleanor při psaní vycházela ze svých vzpomínek a svého života.
Hříšný tanec málem nevznikl
Inspirací pro hlavní mužskou postavu byl její taneční instruktor z dětství. V roce 1985 scénář nabídla několika filmovým studiím, které objížděla téměř po celém New Yorku a širokém okolí, ale nikde s tímto námětem neuspěla. Všichni se obávali, že film z šedesátých let nebude zajímavý a nikdo ho nebude chtít sledovat. Až jednoho dne filmové studio Vestron Picture souhlasilo, ale mělo předem stanovená pravidla. Rozpočet filmu nesměl přesáhnout pět milionů dolarů a musel být do měsíce natočený. Eleanor souhlasila a za režiséra si vybrala Emile Ardolina. Podmínkou tohoto režiséra bylo, že se do filmu obsadí herci, kteří umí profesionálně tancovat. Sehnat je, byl velký problém. Když už se to povedlo, nastaly další komplikace.
Na pozici Baby si vybrala tehdy šestadvacetiletou Jennifer Gray, dceru herce a tanečníka, který je znám z muzikálu Kabaret. Horší to bylo s mužskou rolí. Ačkoliv měla spoustu možných představitelů, kamerové zkoušky nikdy nedopadly dobře a herci si jednoznačně nesedli. Proto už scenáristka začala přemýšlet o tom, že celý film zruší a nebude se na jeho tvorbě podílet. Ale to jen do chvíle, kdy se objevil Patrick Swayze. Ten měl za sebou bohatou taneční zkušenost, ale po úrazu kolene se tanci nesměl věnovat. Scénář si přečetl a roli vzal, přestože věděl, jak náročné to bude. To ještě netušil, kdo bude jeho hereckou kolegyní a také, že na place vzniknou velké rozepře mezi hlavními hrdiny.
Myslela jsem, že se někdy zabijeme, ale nakonec jsme projekt dokončili. Musím přiznat, že zase není tak špatný člověk, jak se může zdát. Někdy si i napíšeme
Hlavní hrdinové se nesnášeli, na place bylo neskutečné horko
Jennifer Gray a Patrick Swayze se znali již z předchozích filmových projektů. Nikdy si však blíže nesedli. Kamerové zkoušky této dvojici vyšly na jedničku a nebylo pochyb o tom, že jsou profesionálové. Když se pustili do natáčení, zpočátku spolu docela dobře vycházeli. Nakonec si však lezli na nervy tak moc, že některé scény museli natáčet i třikrát. Například slavná lechtací scéna, při které se Jennifer neustále směje. Zde je vidět, že je herec z jejího smíchu otrávený a není vůbec nadšený. Tento záběr se do filmu dostal takřka omylem. Aby se film vůbec dokončil, tvůrci hercům pouštěli jejich kamerové zkoušky neustále dokola, a to proto, aby si oba uvědomili, jak moc jsou synchronizovaní.
Film se 63 dnů natáčel především v Severní Karolině a ve Virginiiny. Natáčení bylo velmi náročné a panovaly velmi kruté podmínky. V létě bylo přes 40 stupňů venku a v interiéru kolem 50 stupňů. Na place každý den někdo omdlel a režie se bála, jak tento projekt bez problémů dokončit. Zajímavostí však je, že slavná jezerní scéna se natáčela v říjnu, kdy bylo jen pár stupňů nad nulou. Jennifer jednoho dne o natáčení prozradila, že by do té vody nikdy nevlezla, kdyby nebyla mladá a hladová. Naopak Patrick Swayze trval na tom, že všechny závěry natočí sám, ale při scéně na kládě spadl a zranil si koleno. To už bylo naštěstí ke konci natáčení a proto mohl vzniknout projekt, který je dodnes oblíbený.
Zdroje: stream.cz, People, rogerebert.com
