Článek
Osud každého z nás je tvořen malými změnami, které se ale v důsledku projeví během našeho života. To, co začneme dělat v mládí, se později propíše do našeho stáří. V životě Jiřího Hrzána to však bylo jinak a osud o jeho životě rozhodl tak, jak se mu zachtělo. Bohužel odešel příliš brzy na to, aby stihl vše ukázat. Jiří Hrzán se narodil 30. března 1939 v Táboře. Jen krátce poté, co svět začala zmítat druhá světová válka, kterou bylo jeho dětství silně ovlivněno. Narodil se jako nejmladší ze čtyř dětí vyhlášeného táborského zahradníka. Jako malý miloval sport a byl příznivcem atletiky, hokeje, volejbalu a kopané.
Dokonce se později rozhodl sportu aktivně věnovat a začal hrát za fotbalový klub Amfora, jež byl tvořen herci, zpěváky a baviči. A to je onen životní paradox, kdy se cesty v životě rozdělí na několik stran a jen ta jedna nás zavede na správný směr. Jiří Hrzán se poprvé k herectví dostal už v roce 1954, kdy krátce po maturitě předvedl svůj talent E.F.Burianovi. Ten ho posléze angažoval do Divadelního studia v Praze a za rok se úspěšně dostal na DAMU. Svůj sen, stát se kominíkem, což by ho opravdu bavilo, tak musel zahodit. Dokonce nezůstal věrný ani námořnickému řemeslu, kde se naučil velmi dobře šplhat.
Zaujal svým koktáním a malým vzrůstem
„Pokud se to někomu nelíbí, ať přijde příště a uslyší to celé,“ prohlásil jednou, a to krátce poté, co kvůli koktání nedokázal dokončit svůj výstup před třídou. To už sice byl hvězdou legendárního činoherního klubu a studoval na DAMU, ale stále se věnoval tomu, co mu šlo nejlépe, a to bavit společnost. Koktání ani malý vzrůst mu kupodivu nebránily se ucházet o přízeň krásných dam, ba naopak, dámy tehdejší doby na to opravdu letěly.
Socha herce Jiřího Hrzána u gymnázia Pierra de Coubertina v Táboře v Jihočeském kraji.
V roce 1963 se oženil s manželkou Věrou, se kterou měl dvě dcery. Jenže problém byla věrnost, kterou neměl na prvním místě ve svém vztahu. Naopak. Jen krátce poté se seznámil s pohlednou Olgou, kterou si také vzal za svou ženu. Ale ani ta mu nebyla dost dobrá, protože vysokých a hubených hereček, modelek a zpěvaček měl vedle sebe opravdu mnoho. Byl to právě jejich půvab, který se mu tak líbil. Ani s Olgou však nevydržel a jeho osudnou ženou se stala Vlasta Koudelová, která měla být současně i matkou jeho nemanželského syna.
Rád si zahrával se životem
Jiří Hrzán vždy tvrdil, že děti a opilci umějí dobře padat. Jeho motto se mu však stalo osudným. Jeho kaskadérské kousky s sebou přinášely velká rizika. Jednoho dne se například rozhodl, že vyleze na římsu hotelu v Ostravě, na jehož střeše se však neudržel a spadl na zem. Následně byl převezen do nemocnice a vedení divadlo rozhodlo, že už má jeho eskapád dost. Z činoherního klubu ho proto vyhodili a on se musel protloukat pomocí příležitostných prací, kdy se živil jako barový zpěvák a komik. Chvilku také uváděl venkovské estrády.
Ani první pád mu nezabránil v tom, co dělal. Stačilo se jen trochu napít alkoholu a problémy byly na světě. Po nějaké době však Jiří Hrzán dostal druhou šanci a objevil se před kamerou. Tentokrát dostal své velké role, a to ve fimech jako Nebeští jezdci, Pane, vy jste vdova! nebo Svatba jako řemen. A na kvalitě nově natočených veseloher se jeho umění hned projevilo. V komedii Drahé tety a já se jeho talent vysloveně ukázal jako to nejlepší, co mohla režie do svého díla zakomponovat.
Zápas s andělem - 09.06.1961, Miloš Nesvadba (Pepina), Jiří Hrzán (Tarzan)
Osudnou se mu stala jeho láska k ženám
Jiří Hrzán si nedal pokoj a svůj život neustále pokoušel. Nejvíce ve chvíli, kdy se byť kapičku napil alkoholu. A večer 20. září 1980 se mu stal osudným. Se svým kamarádem a kolegou Jiřím Zahajským se rozhodl vyrazit na pivo. Tam ale dostal vskutku bláznivý nápad, a to, že musí svou vyvolenou garderobiérku z divadla okamžitě navštívit. Najednou se zvedl a odešel. Když došli k domu jeho přítelkyně, hlavní vchodové dveře byly zamčené.
To ho však neodradilo a rozhodl se, že využije svůj šplhací talent. To ale neměl dělat. Herec si proto zul boty a vydal se na svou cestu do výšek. Využil hromosvod a začal šplhat. Když se dostal do pátého patra činžového domu, zaklepal na okno své milé, která tu noc nebyla doma. On pod vlivem alkoholu ztratil rovnováhu a zřítil se na zem. Pád z osmnnácti metrů sice přežil, ale o dva dny později na následky svého zranění zemřel. Jeho kamarád si nikdy nepřestal vyčítat, že mu v jeho haló akci nezabránil a přiznal, že ty dny, co byl v nemocnici, vůbec nevnímal realitu.
