Hlavní obsah
Lidé a společnost

Ani válka vojákům nezkazila Vánoce. Němci vylezli z úkrytů a zpívali s nepřítelem koledy

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Wikimedia Commons/Public domain

Ačkoliv svět zmítala světová válka, vojáci si dokázali užít Vánoce a svátky tak, jako by se nic nedělo. Situace byla o to náročnější, že se schovávali v zákopech a různých úkrytech. Právě jeden z těchto momentů se zapsal do dějin první světové války.

Článek

Všichni si v roce 1914 mysleli, že válka nebude trvat dlouho. Opak byl pravdou a první světová válka trvala rovné čtyři roky. Byla dlouhá, nekompromisní a zničující. Čtyři zkažené Vánoce pro všechny zúčastněné i postižené. I tak se lidé dokázali bavit a užívat si svátků klidu a míru. A mezi ty, kteří si Vánoce chtěli užívat, patřili i vojáci, kteří bránili svou vlast. V budoucnu se této válce začalo říkat pouze světová válka, poté se dějiny přepsaly a začalo se jí říkat první světová válka.

V období mezi Vánocemi a Silvestrem panovala špetka naděje, že probíhající sváteční atmosféra přinese změnu i do válečných zákopů. Všichni doufali, že by se situace v tento kouzelný moment mohla alespoň částečně uklidnit. Výzvy k vánočnímu příměří nezaznívaly jen od britských sufražetek a významných politiků, ale i od tehdejšího papeže Benedikta XV. Přesto vojáci pokračovali v bojích až do posledního okamžiku. Situace se začala obracet až na Štědrý den, kdy se stal jeden nečekaný okamžik, který se do historie zapsal jako nečekané vánoční příměří.

Vojáci vylezli ze zákopů

Dostala se mi do rukou jedna zázračná kniha, kterou u sebe doma uchovával můj devadesátiletý dědeček. Kniha sice ležela zaprášená na půdě, ale ukrývá jeden zázračný příběh. Kniha pojednává o příběhu britského kulometníka Bruce Bairnsfathera, který se stal po světové válce karikaturistou, jež zobrazoval všechny nástrahy a bolesti za druhé světové války. Právě Bruce Bairnsfather se rozhodl o zážitcích z války napsat ve svých pamětech. Stejně jako většina jeho vojenských kolegů strávil i on sám sváteční večer v neútulném zákopu, třásl se zimou a snažil se zahřát. Přitom se obával nejen o život svůj, ale i o život své rodiny. Jak sám přiznal ve své knize, poslední měsíce před Vánocemi strávil neustupujícím bojem s Němci. Jeho dny a noci byly poznamenány nekonečným strachem, nespavostí, depresí a pojídáním zkaženého jídla. „Byl jsem v té hrozné hliněné díře na míle a míle od domova. Díra studená, vlhká a pokrytá blátem. Nezdálo se, že by byla nějaká šance ji opustit, leda v sanitce,“ vzpomínal na toto děsivé období.

Když padl Štědrý den, kolem desáté hodiny dopoledne slyšel podivné zvuky, které mu nepřipomínaly nic známého. Proto se zeptal svých kolegů, aby zjistil, co se děje. „Slyšíte, jak tam Němci duněli? Slyšel jsem, jak tam duněli,“ zeptal se svého spolubojovníka, který rovněž přemýšlel, co se děje. Němečtí vojáci navíc začali rozsvěcet tlumená světla. Všichni nepřátelé zůstali ohromeni a nevěděli, co se bude dít. Jenže to, co se odehrálo o pár minut později, se zapsalo do historie jako ten největší milník první světové války. Podle všeho zdroj světla byly hořící svíčky, které si Němci zapalovali na decentním vánočním stromečku. Podle všeho i protivníci chtěli mít krásné svátky plné míru. Němečtí vojáci se odvázali a začali zpívat vánoční koledy, později se ke zpěvu přidali i Britové a další vojáci.

Dárky, zpěv a fotbal

Další ráno, 25. prosince, bylo pro všechny ještě mnohem více šokující. Vojáci se totiž rozhodli, že vstoupí do tehdy přezdívané země nikoho, kde si vzájemně popřáli krásné Vánoce a hodně zdraví. A bylo jedno, zda si přejí Němci, Američané nebo Rusové. Všichni se v ten moment ocitli na jedné lodi a všichni se chtěli usmířit. Alespoň mezi sebou, bez pokynů vyšších důstojníků. Dohodli se na dočasném míru, který podle historiků trval několik dnů. Vojáci si společně zazpívali vánoční koledy, dokonce si vyměnili dárky, mezi nimiž byly i různé drobnosti, které si nakonec mohly nechat. Někteří dostali láhev alkoholu, jiní kousek čokolády. Na některých úsecích fronty se dokonce hrály přátelské fotbalové zápasy.

Jak ve své knize přiznal Bruce Bairnsfather, tento moment se navždy zapsal do dějin a pamětí všech, kteří tuto válku přežili. Největším zážitkem dle jeho slov byl fotbalový zápas mezi Brity a Němci, který prohlásili za vítězný s výsledkem 3-2. Pokud má příběh o vánočním příměří nějakou perličku, pak je to legenda o zápase mezi Brity a Němci, který Němci prohlašovali za vítězný 3-2. „Tady jsme se smáli a bavili se s muži, které jsme se ještě před několika hodinami chystali zabít.“ Ačkoliv tato válka pokračovala i po Vánocích, tento moment ukazuje fakt, že právě Vánoce mohou být symbolem lásky, míru a oddanosti.

Kniha: Očitý svědek 1. světové války - Bruce Bairnsfaither, ISBN 978-1537605388

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz