Článek
Josef Vinklář se narodil 10. listopadu 1930 v Podůlší na Jičínsku. Když mu však farář místního kostela vystavoval rodný list, spletl si datum narození a zapsal mu do kolonky narozen 14. listopadu. Toho si však rodina záhy všimla a vše na místě vyřešili. Žili v malém a krásném rodinném domku, ale to jen do té doby, co jejich rodinu postihla velká tragédie. Během ní mohl Josef spolu se svým bratrem přijít o život. Jednoho večera totiž jejich domov zasáhl požár, ale rodiče v návalu paniky začali přednostně zachraňovat své domácí mazlíčky. Na to, že jim v domě ještě spí dvě malé děti, lehce zapomněli. Chlapce nakonec zachránili, ale bylo to opravdu na poslední chvíli. Následně se rodina přestěhovala do Prahy.
Traduje se, že Josef Vinklář byl již od dětství pěkný lump a svými klukovskými kousky bavil celou pražskou Malou Stranu. Sousedé ho však měli rádi a jako dítě měl opravdu hodně kamarádů. A právě v Praze začal Josef Vinklář chodit do měšťanské školy. Tu úspěšně dokončil a poté musel nastoupit do jednoročního učebního kurzu. V té stejné době začal docházet do Dismanova rozhlasového dětského souboru a učil se zpěvu a hudbě. To bylo jeho klíčovým milníkem v životě a v roce 1945 získal svou první vedlejší roli v Divadle satiry. Mezi lety 1946 a 1948 byl Janem Werichem pozván do Divadla Voskovce a Wericha, kde několik let působil. Později se stal členem souboru Východočeského divadla v Pardubicích.
Vedl bouřlivý život
Snad nejvíce se proslavil svou rolí inspektora Josefa Boušeho v oblíbeném seriálu Hříšní lidé Města pražského, kde byl součástí týmu legendárního rady Vacátka. Právě tato role mu otevřela cestu do filmu a další nabídky se jen hrnuly. Ta největší však přišla o pár let později, a to poté, co po něm režie chtěla, aby ztvárnil nezapomenutelného doktora Cvacha v seriálu Nemocnice na kraji města. Již v mládí se poprvé projevila jeho povaha. Na rozdíl od svého bratra, který byl klidný, učenlivý a mírumilovný, se Josef rád stýkal se svými kamarády, se kterými trávil veškerý volný čas pobíháním po ulicích a obchodech.
Zároveň se z něho nikdy nestal ideální partner a ženy, které měl, pravidelně podváděl. Miloval večírky, rád se bavil a alkohol v jeho menu nesměl chybět. Podle kolegů se několikrát napil i v práci, začal být agresivní a dělal problémy. Za svou první ženu měl herečku Janu Dítětovou, se kterou měl syna Jakuba. Z toho se stal malíř a výtvarník. Toto manželství dlouho nevydrželo a po několika letech se rozvedli. Svou druhou zkušenost s ním měla i herečka Ivanka Devátá, která si Vinkláře vzala za svého muže rovnou dvakrát. Poprvé to bylo z lásky, podruhé z donucení a nátlaku.
Svou ženu psychicky týral, proto si ho znovu vzala
Ivanka Devátá se snažila pro svého manžela vždy vytvářet rodinné a klidné zázemí, plné lásky, pohodlí a harmonie. To ještě netušila, že on, místo toho, aby si toho vážil, raději trávil čas v barech, kde pil a flirtoval se ženami. To nakonec vedlo k tomu, že se herečka psychicky zhroutila a herce opustila. Společně měli syna Adama. Jenže krátce poté, co se rozvedli, ji začal Vinklář psychicky týrat. Vydíral jí, tlačil na ni, vyhrožoval. To Ivanku přimělo k tomu, aby se k němu znovu vrátila a vzala si ho za muže.
Ivanka už nechtěla teror nadále snášet a myslela si, že se vše se po jejich druhé svatbě zlepší. Josef Vinklář se však vůbec nezměnil, a proto od něho po dvou letech znovu odešla, tentokrát již definitivně. „S tím Pepíkem to bylo hezký. On byl vtipný, podívala jsem se do světa, ale pak přišly horory, strašně jsem trpěla. Byla jsem s ním moc dlouho, rozum do hrsti jsem měla vzít dřív. Tak strašně jsem mu podlehla, že to doteď nemůžu pochopit. Dnes vidím, jak moc mě psychicky týral, co jsem kvůli němu všechno podstoupila,“ řekla herečka pro Českou televizi v pořadu 13. komnata.
Ivanka Devátá si s Josefem Vinklářem užila své.
Na kolegy donášel a hledal na nich chyby
Své přátele si vybíral pouze z vyšších řad. Rád se stýkal s lékaři, právníky, advokáty, politiky a režiséry. S podřadnými lidmi se odmítal bavit. Vůči svým kolegům se choval velmi netolerantně, povýšeně, nesnášel jejich nedostatky a často na ně přehnaně upozorňoval. Když byl přítomen na divadelních zkouškách, lidé z něho měli strach. Na místě velmi často panovala napjatá atmosféra. Byl známý tím, že rád donášel a jeho chování velmi často připomínalo nepříjemnou postavu doktora Cvacha ze seriálu Nemocnice na kraji města, která mu paradoxně přinesla slávu. Někteří se domnívali, že je touto rolí posedlý. Neoblíbený se stal také díky svým sympatiím k tehdejšímu režimu. Potvrdilo se totiž, že jeden čas velmi spolupracoval s Komunistickou stranou Československa (KSČ) a na své kolegy a přátele pravidelně donášel StB, a to pokaždé, když se něco dozvěděl. Proto se lidé před ním báli i mluvit.
V roce 1988 byl dokonce viděn po boku tehdejšího vedoucího tajemníka pražského Městského výboru KSČ. Když nastala změna režimu, začal se od komunistů odtahovat a tvrdil, že s nimi nikdy nespolupracoval a nebyl jejich příznivcem. To mu ale nikdo nevěřil. Josef Vinklář zemřel 18. září 2007 v nemocnici na Vinohradech. Jako důvod úmrtí se uvádí rakovina plic. Zemřel ve věku 76 let. Místem jeho odpočinku se stal hřbitov v Libuni.
