Článek
Nikdy jsem nebyla v automyčce. Asi si teď říkáte, co jsem za řidičku, ale nikdy to nebyla moje starost. Jezdila jsem většinou tatínkovým, následně partnerovým vozem. Oni si o své miláčky vždy pečovali sami, tak jsem neměla tu potřebu řešit, zda náhodou čtyřnohý kamarád nepotřebuje umýt nebo vyleštit. Ale to jen do doby, než jsem dostala vlastní vůz. Auto jezdí, já se kochám krajinou, když si uvědomím, že by bylo fajn trochu oživit lesk. A na to přeci máme automyčky, skvělý nápad, jedeme!
Dojela jsem k myčce a nechápala
Přijela jsem k automyčce s obsluhou. Tu jsem hledala, protože si neumím představit, že bych si auto měla umývat sama. Asi by více vody skončilo na mě než na samotném vozu. Dobře, jedu. Najíždím si hezky pomalu a nechápavě hledím na ceník. Služba extra nabízí leštění. Služba komfort mytí podvozku. A tak bych mohla pokračovat dál a dál, protože jsem netušila, že máme tolik mycích programů. Říkám tedy té paní, co na mě nechápavě hledí, že potřebuji umýt auto. Ona se mě ptá, jakou variantu. Tak jsem tedy hrdě odpověděla, že takovou, aby mé auto bylo pěkné a vyleštěné. A to byla chyba, paní mi vybrala tu nejdražší variantu za 2300 Kč. Dobře, zaplatila jsem, zavřela dveře a paní mi auto venku ručně omyla.
Vjezd do myčky jako z hororu
Následně mě ikona na zdi vyzvala, abych vjela do myčky, vypla motor a zatáhla ruční brzdu. Vše splněno a teď jsem již čekala na to, co se bude dít. Myčka začala pracovat, všechno kolem mě hučelo, jedna voda, druhá voda, pěna. Pěkné. Najednou se proti mě řítí neskutečně silné kartáče. Nemám obavy, o nic nejde a jsem v autě zavřená. Ale. V ten moment mi do auta začala téct voda. S dobrým úmyslem jsem otevřela dveře, že si je správně dozavřu. Chyba. Pohltily mě kartáče. Omlátily mi ruku a tvář, vlasy promáčené, šaty nalepené na tělo, ostuda začíná. Paní ihned vypla myčku a přiběhla mi na pomoc. Já jí říkám, že jsem chtěla akorát dveře zavřít a ona nechápavě hledí. Chvilka trapasu se začíná prohlubovat. Sedla jsem do auta, čekala až program dokončí svou práci a sledovala jsem ve zpětném zrcátku, jak se všichni nevěřícně dívali, co vlastně v té myčce ta hloupá bruneta nacvičuje.
Odjezd, nezdařilo se…
Když program skončil, naskočila mi zelená barva, že mohu odjet. Ale já, rozhozená z celé situace, jsem nedokázala zařadit ani jedničku. Pustila jsem spojku, auto poposkočilo a motor se vypnul. A to rovnou dvakrát. Až po třetí jsem se rozjela, kola pískala a ostuda byla na světě. Když jsem se podívala do zpětného zrcátka, viděla jsem ty nechápavé výrazy. Asi si říkali, kde jsem mohla já získat řidičák. Mám ho již deset let, ale tohle se mi tedy stalo poprvé. Možná síla stresu a nervů zapříčinily takový trapas. Nikomu jsem to doma neřekla, ale do myčky už nikdy nejedu. Přítel sice nechápal, od čeho jsem tak mokrá, ale naštěstí se neptal. Možná si myslel, že pršelo. Ono taky pršelo, ale v myčce. Kde já neměla co dělat. No prostě člověk občas zazmatkuje. Ano, řeknete si, že jsem asi úplně blbá a máte pravdu. To je také nápad otevírat dveře v myčce. Snad jste se alespoň vy zasmáli.
Hezký den všem.
