Článek
Jára Kohout, vlastním jménem Jaroslav Kohout, se narodil 9. prosince 1904 v Praze. Narodil se do skutečně dobře zajištěné rodiny s vysokými kontakty. Již jako malý chodil na několik hudebních kroužků, naučil se tancovat a hrát na housle. V sedmi letech poprvé stoupl na divadelní prkna a zahrál si v ochotnickém divadle. Po kom ve skutečnosti zdědil herecký talent, ale není jisté. Otec pracoval jako úředník a matka byla ženou v domácnosti. Jeho otec si však původně nepřál, aby se jeho syn stal hercem nebo hudebníkem, a proto ho poslal na studia zubní práce. Chtěl, aby se jeho syn vyučil zubním technikem a v tomto oboru také následně pracoval. Ale jeho práce ho nenaplňovala a měl zcela odlišnou představu o tom, jak bude pracovat s lidmi.
Stal se hercem a zažil svou velkou slávu
I přesto, že původně opravoval zuby, ho to stále táhlo k divadlu. Měl rád kabaretní scénu, kde také nějakou dobu působil. Společně s Ferencem Futuristou, jeho bratrem Emanem Fialou, s Vlastou Burianem, Jindřichem Plachtou a dalšími velikány patřil mezi kabaretní hvězdy. Do filmu, který mu nabídl především komické role, vstoupil v roce 1922 a objevil se ve snímku Jedenácté přikázání, Falešná kočička, Kristian, Hotel Modrá hvězda nebo Neviděli jste Bobíka?. Jára byl skutečně podnikavý a nic nenechal náhodě. V roce 1935 dokonce odkoupil Švandovo divadlo a o tři roky později získal od Voskovce a Wericha, kteří se rozhodli odjet do Ameriky, Osvobozené divadlo. Jára Kohout tehdy divadlo koupil i s veškerým inventářem, se všemi herci a navrch slíbil Werichovi, že se postará i o jeho maminku. Byl to prostě dobrák, který neuměl říct ne. Scénu přejmenoval na Divadlo U Nováků a nějakou dobu ji také úspěšně provozoval.
Herec Jára Kohout.
Přišla válka, která mu kompletně změnila život
Za války se podobně jako Burian kompromitoval účastí v rozhlasových skečích nahrávajících do karet Němců. Doufal, že si tím zachrání kůži, ale nakonec stejně doplatil na své upřímné jednání. Jednoho dne u něho doma zazvonilo gestapo a zatklo ho. Z vězení ho nakonec dostal důstojník, který miloval jeho filmy. Tím mu vlastně zachránil život, ale také budoucí kariéru. Po válce mu komunisti sebrali divadlo i chuť dál žít v téhle zemi. V roce 1948 se proto rozhodl s manželkou Mimi a jejich třemi malými dcerami emigrovat. A udělal to skutečně fikaně.
Utekl o přestávce představení, které hrál pro celníky v Aši. Měl na sobě masku kohouta, prý proto, aby mohl říct, že se zbláznil, kdyby ho náhodou chytili. Útěk se podařil, i když ho převaděči okradli o všechny jeho peníze. Začátky v Západním Německu nebyly snadné. Nejprve hrál pro krajany v utečeneckých táborech, ale brzy se mu na pozvání francouzského rozhlasu podařilo odjet do Paříže. Díky nabídce rádia Svobodná Evropa se na čas přestěhoval do Mnichova, ale nakonec jeho rodina zakotvila za oceánem.
V Americe dostal novou práci a začal žít nový život
I v Americe Jára pracoval pro rádio Svobodná Evropa a dál vystupoval všude, kde se jenom dalo. Na Broadwayi stál po boku Barbry Streisand i dalších známých herců. Dokonce zde získal i několik filmových rolí. Několik let byl ve Spojených státech skutečně na vrcholu a užíval si velké slávy, které se mu zde dostalo. Psaly o něm všechny místní časopisy, od těch malých až po ty nejvyhlášenější. Po roce 1989 se však rozhodl, že se vrátí zpět do Česka.
Manžela Mimi mu zemřela a dcery ho prosily, aby zůstal s nimi. On je však neposlechl a trval na tom, že v Praze se narodil, ale také tu zemře. Po svém návratu se ještě několikrát objevil před kamerou, a dokonce se stihl oženit s novinářkou, která byla o šedesát let mladší než on. Jeho dcery ale chtěly, aby se vrátil do USA a šel do starobince pro vysloužilé herce nedaleko Hollywoodu. Chtěl zemřít doma a jeho přání se mu také splnilo. Do hereckého nebe odešel 23. října 1994, krátce před svými devadesátými narozeninami.
