Článek
Když se Evě a Tomášovi narodila jejich první dcera Anna, mělo to být období plné radosti a nových začátků. Realita však byla jiná. Podívejte se na příběh paní Símy. Když se nám s Tomášem narodila naše dcera Anna, měla to být jedna z nejšťastnějších chvil našeho života. Místo toho jsme se ocitli v tíživé finanční situaci. Hned po porodu jsem šla zažádat o rodičovský příspěvek. Doufala jsem, že nám to pomůže překlenout to nejtěžší období, kdy jsme měli o jeden příjem méně, protože můj hlavní plat prostě odpadl.
Narodilo se mi dítě a nemám na nic peníze
Proces žádosti byl však neskutečná otročina, kde jsem se začala cítit jako žebrák. Strávila jsem hodiny shromažďováním potřebných dokumentů a vyplňováním formulářů. Měsíce ubíhaly a peníze stále nikde. Během té doby Tomáš musel začít chodit ještě na brigádu, aby nás s Aničkou uživil. Bylo to hrozné a zároveň já, plná emocí a různých hormonů, jsem byla dojatá z toho, jaký je to chlap.
Tomáš trávil dny prací a večery na brigádách, což znamenalo, že doma byl velmi málo. Já jsem mezitím zvládala domácnost a starala se o Annu. Velmi často jsem byla sama a smutná a Tomáš zase podrážděný, že nevidí vyrůstat svou dceru. Bylo to strašně těžké období.
Úřednice mi řekla, že to je moje chyba
Po více než roce neustálého čekání a stresu přišel konečně rodičovský příspěvek. Byla to obrovská úleva, ale zároveň mi bylo líto, že tolik času a energie muselo být vynaloženo jen pro získání toho, co nám právem náleží. Jednou, když jsem byla na úřadě, mi jedna úřednice dokonce řekla, že bych si neměla dělat děti, když na ně nemám peníze.
Já přeci nechci žádnou podporu, já chci jen to, co jsem si odpracovala. Díky této zkušenosti jsme se jako rodina sblížili a posílili naše odhodlání zajistit Anně lepší budoucnost. Vím, že to nebude vždy jednoduché, ale já pro svou dceru společně se svým partnerem udělám maximum.
Zdroje: autorský text a příběh Símy
