Článek
Věra Ferbasová se narodila 19. srpna 1913 na Jičínsku. Své mládí a dospívání však prožila v Plzni. Již od útlého věku se zajímala o umění. Ráda si hrála doma se svými panenkami a předváděla divadlo pro svou rodinu a přátele. Rodiče si všímali jejího mimořádného talentu, a proto v období jejího dospívání rozhodli o tom, že by mohla prodat to, co má. A to byl šarm, krása a úsměv na tváři. Její přirozený talent a charisma ji rychle přivedly na filmové plátno, kde se stala miláčkem širokého publika.
Věra Ferbasová nijak zvlášť netoužila po tom, aby se mohla vydat na hereckou dráhu. Naopak svět kultury, zábavy a společenského života byl jejím pravým domovem. Milovala, když byla středem pozornosti a užívala si společenské události, na kterých byla zábava, tancovalo se a předváděla se pantomima. Ráda ukazovala veřejnosti svůj talent a měla ráda, když se lidé jejímu vystoupení smáli. Možná proto se také rozhodla zúčastnit regionální soutěže krásy Miss, kterou nakonec vyhrála a stala se hvězdou parketu. Nadšenci a tajní milenci Věru Ferbasovou zvali na večírky a domácí taneční zábavy. To byl svět, po kterém mladá a nadaná Věra toužila. Chtěla se bavit, usmívat a cítit svobodná.
Život herečky byl jako na houpačce.
Za úspěch vděčí Burianovi
Po dokončení studia na obchodní akademii v Plzni se rozhodla odstěhovat do Prahy. Praha byla i za samotného císaře pána vždy centrem nových možností a hlavního dění. Náhodně a díky pomoci jednoho příbuzného získala pozici sekretářky v Divadle Vlasty Buriana. Avšak její pracovní působení v administrativě tohoto divadla nebylo dlouhé. Když musela nečekaně zaskočit za nemocnou herečku, ředitel divadla si všiml jejího skrytého talentu. I když její první kroky na jevišti byly spíše o improvizaci a zaučování se, Vlasta Burian rozpoznal, že v této herečce je něco více. Podle slov samotné Ferbasové si užíval toho, když se červenala a něco pokazila.
Burian byl takový skrytý pozorovatel. Díval se, smál se mi, ale pomohl. Díky němu jsem se mohla posouvat a vzdělávat se v odvětví, které je mému srdci blízké. Odvětví lásky, rozkvětu a vzletu.
Když se Věra Ferbasová dostala do takové fáze, že byla prohlášena za plnohodnotnou herečku, dostala v divadle Vlasty Buriana novou pracovní smlouvu, a to na pozici divadelní herečky. A právě zde se setkala se svým budoucím manželem, režisérem Vladimírem Slavínským, který si vzal tehdy zkušenostmi nepolíbenou herečku pod svá křídla. Se svým manželem žila spokojený život do chvíle, než přestala být hlavní hvězdou. Následně byla nahrazena prvorepublikovou hvězdou Adinou Mandlovou, a o to větší zklamání nastalo, když se dozvěděla, že jí vyměnil její vlastní manžel. S tím se nikdy nedokázala vyrovnat. Přestože se proslavila spíše rolemi naivních dívek, byly to právě tyto role, jež ji vynesly na vrchol filmové scény první republiky. To jen do doby, než nastala druhá světová válka.
Prvorepubliková herečka vždy rozdávala úsměvy. Sama na svou dobrou náladu doplatila.
Válku přežila, ale komunisté ji zlomili vaz
Poté, co se nad zemí stahovala mračna, herečka rychle pochopila, že by to mohl být konec její kariéry. Nacisté totiž měli svá vlastní pravidla, která byla pro některé herce likvidační. Nacisté měli zájem využít Věru Ferbasovou, stejně jako další tehdejší populární herce, pro své vlastní cíle. Mezi ně patřila propaganda nacistické strany, špionážní činnost případné jiné sympatie s tímto režimem. Ferbasová se však nebála a odmítla se jakýmkoli způsobem podílet na jejich plánech, obzvláště po zjištění, jakým způsobem zacházeli s jejími židovskými kolegy. Právě v ten moment ukončila svou hereckou kariéru a věřila, že až skončí druhá světová válka, znovu se vrátí ke svému životnímu povolání.
To však netušila, co způsobí nový režim, který nastal v roce 1948. Ten o prvorepublikové hvězdy vůbec nestál. Naopak bylo nutno sehnat představitele možných dělníků a spokojených zaměstnanců podniků, což mohla jen stěží sehrát. Když Věra Ferbasová během svých nejlepších let dokázala ušetřit a nakoupit majetek, který se jí podařilo udržet i během druhé světové války, příchod komunistů k moci vše změnil. Herečka byla nucena opustit svůj vlastní dům, ale i samotnou Prahu, což ji přivedlo zpět do rodného Jičínska. Zde strávila několik dalších let ve velmi skromných podmínkách.
O několik let později zemřel její milovaný manžel, což pro ni byla doslova poslední rána. Herečka začala holdovat alkoholu a zůstala uzavřena v domě, který se jí rozpadal nad hlavou. Ten následně prodala a odstěhovala se do malého bytu na městském sídlišti. V něm také zemřela sama, bez pomoci druhých, ale především bez zájmu. Nejsmutnější na tom bylo to, že usměvavá prvorepubliková herečka nikomu nechyběla.
Zdroj: wikipedie, csfd, pozitivni-noviny, čtidoma, stoplusjednička
