Článek
Na Seznam Medium uživatelka vystupující pod přezdívkou ANTEA napsala článek o tom, jak je v dnešní době jednoduché měnit práci. Sama nejdříve včera publikovala článek o tom, že prodavačky třou bídu, ve kterém dále napsala, jak je chápe, že sama prodavačku dělala a platy jsou nízké. Dnes v reakci na svůj včerejší článek vydá nový, který si protiřečí, a ve kterém lidem radí, jak rychle mají změnit práci a nestěžovat si.
Změnit práci není jednoduché
Ve svém novém článku se uživatelka zamýšlí nad tím, proč si neustále lidé stěžují na svou práci a plat. Dle jejího názoru je to pouze jejich chyba, že neustále setrvávají na jednom místě a práci nezmění. Uživatelka doslova napsala: „Opravdu nesnáším, když si lidé stěžují, protože v životě je jen málo věcí, které skutečně nemůžete ovlivnit.“ Myslím, že tato uživatelka ještě asi nepoznala realitu pracovního života, protože sehnat práci v dnešní době není žádný med.
Uvedeme si krátký příběh ze života. Je mi 27 let, vystudovala jsem Univerzitu Karlovu, obor Speciální pedagogika a Učitelství pro 1. stupeň základní školy. Mám tedy dva magisterské diplomy, certifikát z anglického jazyka na úrovni rodilého mluvčího a kurz sociální a komunikační praxe v nezvladatelných rodinách. Opravdu si nemyslím, že bych nebyla vzdělaná, jak uživatelka píše, že lidé, kteří sedí na kase, nic nedokázali. Vystudovala jsem a začala jsem rozesílat životopisy. Během té doby jsem nastoupila na brigádu do Domova se zvláštním režimem, kde jsem dvanáct hodin denně, ve dne i v noci, pečovala o lidi, kteří si nedokázali dojít ani na záchod a svou potřebu vykonali do postele. Po několika rozeslaných životopisech jsem stále nemohla sehnat práci.
Přednost mají kamarádi
Z každého zaměstnání, kam jsem se hlásila, mi vždy přišla odpověď, že nevyhovuji. Ehm, jak mohu nevyhovovat na práci speciálního pedagoga a učitele, když tu kvalifikaci mám? Tak já vám to povím. Od jedné své známé jsem se dozvěděla, že na to místo byl přijat známý paní ředitelky. Takzvaná tlačenka, jak se lidově říká. A tak se to stalo několikrát. Vtipné na tom bylo, že se jmenuji křestním jménem Tereza, ale v odpovědi na můj CV jsem se dozvěděla následující: „Vážený pane Josefe, děkuji za Váš životopis, avšak na pozici učitele pro první stupeň byl vybrán kandidát, který lépe splňuje požadavky daného oboru.“
Zajímalo by mě, jak se doručeným životopisem ve skutečnosti zabývají, když vám zcela bez ostychu pošlou odpověď, která nepatří vám. Přitom vás klidně osloví mužským jménem a když se ozvete, co to má znamenat, oznámí vám, že zprávy jsou odesílány hromadně a bohužel zapomněli přepsat jméno. Je vidět, že naše životopisy v mnohých firmách viděla jen e-mailová schránka a kompetentní osobu nezajímáme. Zde je názorný příklad toho, že protekce má dnes vyšší moc a uchazeč nemá šanci pořádné místo sehnat, milá Anteo. V jiných školách mě nevzali, protože pro mladé a začínající pedagogy není místo. A ptáte se proč? Protože stále učí pedagogové, kteří jsou již dávno v důchodovém věku. Následně mladí lidé, kteří by práci chtěli dělat, nemají šanci. A to, že tvrdíte, že prodavačky nebo lidé od pásu závidí úředníkům, kteří sedí na židli, protože sami nic nedokázali, to není pravda.
50+ nebereme
Právě lidé na kase, nebo za pásem ve výrobní hale, bývají ženy a muži nad 50 let, kteří sice mají střední školu dokončenou, možná i vystudovanou VOŠ či VŠ, ale nikdo je v tomto věku nezaměstná. Uživatelka Antea zřejmě nemá ponětí o tom, jak dnešní pracovní trh funguje a jak je nastaven. První, na co se firmy dívají, není kvalifikace, ale věk. Pokud má žena nad 45+, její šance na přijetí jsou velmi malé, ačkoliv splňuje veškeré předpoklady k tomu, aby danou práci mohla zcela bez problémů vykonávat. A netýká se to jen kvalifikovaných pozic, ale i dle vašeho názoru podřadné práce za kasou. Ono ani na pokladnu vás v tomto věku nikdo nevezme, protože pro ně nejste ta mladá, vychrtlá, atraktivní blondýna, která se bude osm hodin na všechny zákazníky usmívat, ačkoliv neumí do pěti napočítat. Zde jdou zkušenosti a léta praxe stranou.
Nesuďte, dokud sama nevyzkoušíte všechny možnosti
Proto bych ráda uvedla, že není dobré soudit a kritizovat některé pozice na úkor druhých. Články tohoto typu mezi lidmi vyvolají vlnu nenávisti a arogance. Místo toho, abychom se snažili v dnešní již tak napjaté době trochu situaci uvolnit, proti sobě neustále poštváváme druhé lidi. Zkusme se proto vzájemně respektovat a nekoukat na to, kdo co dělá, případně, že si stěžuje. Každý z nás má právo na to, aby si někdy ulevil a svým blízkým postěžoval. A nemusí to znamenat, že svou práci nemá rád, ale jen v ten daný moment se možná cítí smutný.
Zdroje: Autorský text
