Článek
A je to tu zas: sezóna rohlíků na cestách
Blíží se červenec a každoročně se opakuje stejný rituál: kufry se plní, auta se ladí, a babičky přinášejí sáčky s řízky jako mobilní gastronomie pro hranice a zácpy na D1. Pokud to zní jako parodie, není. Je to realita. A děláme to rádi.
Podle údajů Českého statistického úřadu vycestovalo v roce 2024 do Chorvatska přes 800 000 Čechů, čímž jsme se opět zařadili mezi top 5 národností navštěvujících tuto oblíbenou destinaci. A není divu… Je to blízko, je tam moře, dá se domluvit česko-chorvatsky (tedy rukama) a hlavně: cítíme se tam jako doma.
Cesta je cíl… a taky zkouška vztahu
Zatímco jiné národy si berou letenky a zapínají klimatizaci, Češi si to rádi odtrpí. Desítky hodin v autě, přespání na benzínkách, hádky kvůli navigaci a hledání „zkratky přes Slovinsko, kterou mi doporučil kolega z práce“ jsou součástí zážitku.
Děti se vzadu perou o tablet, vepředu se hádá o směr a první řízek padá už u Brna. A přesto to každý rok absolvujeme znova. Proč? Protože to k tomu prostě patří. Česká dovolená bez alespoň jedné krizové situace na silnici jako by ani nebyla dovolená.
Typické rituály u moře: co dělá Čech, když dorazí do Chorvatska?
Jakmile dorazíme k moři, okamžitě nastává „zlatá hodinka“ české dovolené. Nasadí se sandály (ideálně s ponožkami), rozbalí deka, píchne slunečník a otevře se pivo. Na oběd se jde do apartmánu, protože „nebudeme platit 14 euro za pizzu, když máme sekanou z domova“.
Zajímavostí je, že podle průzkumu agentury STEM/MARK si 41 % Čechů na dovolenou do Chorvatska pravidelně vozí vlastní jídlo, a 23 % dokonce i kempinkový vařič. Je to paradoxně projev nejen spořivosti, ale i jakéhosi pocitu nezávislosti. Jako bychom si s sebou vozili kus domova.
Srdce u Jadranu: nostalgie, která voní po borovicích a opalovacím krému
Český vztah k Chorvatsku není čistě praktický. Je to trochu jako vztah ke staré chalupě. Víme, že nejsou nové kachličky, ale máme tam své vzpomínky. Chorvatsko je pro mnoho rodin místo, kde byly první dovolené, kde děti poprvé plavaly, kde se poprvé ztratily nebo kde jsme se poprvé zamilovali do někoho, kdo neuměl česky.
A tak i když přibývá levných letenek do Itálie, Řecka nebo Španělska, Chorvatsko zůstává srdeční záležitostí. Protože přitažlivost Jadranu není jen o moři. Je to zvuk cikád, vůně levandule, a pocit, že i když nám padá stěna v koupelně, majitel apartmánu je hodnej a má kočku.
Češi v Chorvatsku 2025: co se mění a co zůstává
S příchodem prázdnin 2025 se čeká, že bude situace podobná jako loni. Možná jen s vyššími cenami za ubytování, protože inflace nezná hranice. Nicméně podle dat portálu eVisitor (oficiální statistika chorvatského turismu) jsou Češi stále jedni z nejloajálnějších návštěvníků.
Zajímavostí je, že stále více lidí kombinuje pobyt s aktivními výlety. Horské túry, potápění, nebo gastrotrasy po menších vesničkách. Z typických ležáků na pláži se pomalu stáváme objevitelé Jadranu. Ale řízky si bereme pořád.
Typická česká dovolená je jako starý hit z 90. let
Možná trochu ohraný, možná trochu směšný ale pořád ho milujeme. Chorvatsko se pro nás stalo nejen místem letního úniku, ale i kulturním fenoménem. Můžeme se tomu smát, můžeme plánovat změnu… A stejně zas za rok budeme stát ve frontě na dálniční známku, s plným autem a otázkou „Vezmeš ten nafukovací člun, nebo už fakt ne?“
