Demarkační linie v ČSR 1945 - žádný okrasný plůtek! Boj, vraždění, přetlačovaná velmocí!

Před krátkou dobou jsme na portálu Seznam. Médium.cz přinesli stať o setkání US Army a Rudé armády na Labi u německho města Torgau. Seznamme se nyní s historií spojenou s demarkační linií z konce 2. sv. války na českém území. Částečně jsme se jí dotkli již v naší stati „K. H. Frank: kat českého národa – pokus o útěk a jeho zatčení na demarkační linii v Rokycanech“.

Historie demarkační linie probíhající v roce 1945 na českém území, se vyznačuje nejenom potřásáním pravicí, přátelským objímáním a vítáním květinami, je ale také napsaná bojem, krví a vražděním.

K pojmu „demarkační linie v Čechách 1945“ je nutné nejprve zdůraznit, že se nejednalo o záležitost mezi západními a východními Spojenci předem přesně dojednanou na některé ze spojeneckých konferencí (např. v Jaltě), jak se opakovaně traduje. Základní podoba demarkační linie vznikla z potřeby udržet od sebe armády postupující z východu a ze západu v bezpečné vzdálenosti, která by vyloučila tzv. „přátelskou palbu/friendly fire“. O tom píšeme podrobněji v naší stati „Americko-sovětské setkání na Labi 1945: propojení západní a východní fronty mělo krutý a krvavý rámec“.

________________________________________________

V geografické posloupnosti - od severu k jihu:

___________________________________________

Jako první ze spojeneckých vojáků se v Darové objevili Američané. Jednalo se o příslušníky 16. obrněné divize. Příslušníci US ARMY zůstali v Darové ale jen krátce. Po 12. květnu začaly přes brod v řece Berounce (tehdy se jí ještě běžně říkalo Mže) proudit mohutné kolony sovětské techniky směrem od Plas. Protože brod v řece představoval důležitý dopravní bod na demarkační linii, američtí vojáci se z Darové dobrovolně stáhli a ves již zůstala v sovětské zóně. Později sem byla umístěna i malá sovětská posádka. Tito vojáci byli ubytováni přímo v domech zdejších lidí. Jejich úkolem byla hlídková činnost na sovětském kontrolním stanovišti. To se nacházelo na břehu řeky při výjezdu z brodu. Dnes je na tomto místě výjezd z říčního přívozu. Vojáci měli v obci dokonce svoji polní kuchyni, umístěnou na korbě nákladního automobilu GAZ AA. Automobil byl zaparkován na dvoře jednoho z domů.

Rudá armáda odjela 11. 11. 1945. S úsměvem je vzpomínáno, že sice armáda odjela, ale několik vojáků střežících stanoviště do posledních dnů pobytu zde zůstalo. Nějak se na ně při odjezdu pozapomnělo. Až později je přijel jejich oddíl vyzvednout. Neměli ani nic k jídlu, zdejší lidé ale měli s vojáky Rudé armády velmi přátelské vztahy, takže jim jídlo samozřejmě rádi poskytli.

____________________________________________

5. května okolo 9. hodiny ráno přijel z Rokycan na kole pan učitel Karel Trautner s tím, že „už to vypuklo!“ Líčil, jak v Rokycanech nastalo vyvěšování československých vlajek a strhávání německých nápisů. V obci nastalo velké nadšení a totéž začali místní občané provádět i zde. Byl ustaven revoluční národní výbor a v obecním rozhlase se ozvalo památné revoluční hlášení vyzývající občany k zachování klidu, respektování příkazů Národního výboru, k dodržování veřejného pořádku, k zamezení drancování. Nakonec zazněla výzva ke svornosti. 6. května odpoledne se ve Stupně objevily první americké tanky. Američané se zatím zdrželi jen krátce a zjišťovali, kde by se mohli nacházet němečtí vojáci. Jejich průzkumná cesta pokračovala směrem na Újezd u Svatého kříže a na Radnice. Přenocovali zde v blízkosti železničního strážního domku v Dolním Stupně. Ráno 7. května odjeli zpět do Plzně. Je velmi zajímavé, co při odjezdu říkali. Mluvili o tom, že teď přijedou do Plzně a okamžitě vyrazí bojovat do Prahy. Dnes již víme, že právě 7. května dopoledne bylo definitivně rozhodnuto o tom, že se americká vojska zastaví v Rokycanech a že se bojů v Praze nezúčastní. To ale tito vojáci ráno 7. května ještě netušili. 8. května došly zprávy, že se v okolních lesích potulují tlupy všehoschopných ozbrojených esesáků. Četnická stanice vyslala do lesů 7 čet po 10 mužích k jejich odhalení. Veliteli čet byli členové Národní stráže. 9. května, došlo k další významné události. Kolem 6. hodiny ranní přijeli do obce další američtí vojáci - příslušníci velitelské roty 9. pluku 2. pěší divize z Rokycan. Přivezli s sebou štáb Wehrmachtu, který zajali v Rokycanech. Protože v této době již byly Rokycany plné německých zajatců a štáb nebylo kam umístit, rozhodli se Američané pro jeho dočasnou internaci v měšťanské škole ve Stupně. Přivezli tehdy 4 generály a asi 30 vysokých důstojníků. Vzhledem k tomu, že se jednalo o štáb Wehrmachtu z Prahy, je docela možné, že jedním z nich byl generál Rudolf Toussaint, který podepsal s Českou národní radou kapitulační protokol o stažení Němců z Prahy.

10. května odvezli Američané generální štáb do Plzně. Odpoledne přivezli nové německé zajatce a deset jejich „pomocnic“. Ve 4 hodiny ráno se jeden německý major ve třídě ze zoufalství sám probodl. 11. května byli tito Němci také odvezeni do Plzně. Pobyt vojáků 9. pluku 2. pěší divize skončil 4. června 1945. Na delší dobu je v obci vystřídala rota C z 36. praporu 8. obrněné divize. Tito vojáci zůstali hlídat demarkační linii nejdelší dobu a nejvíce vzpomínek na Američany je mezi občany právě na tuto jednotku. Zvláště proto, že mnozí z nich bydleli přímo mezi lidmi, v jejich rodinách.

Pamětníci rádi vzpomínali na „stěhování“ demarkační linie kvůli hospodě „U Zralých“. Tento hostinec spadal do americké zóny, ale stál těsně u hranice amerického sektoru. Vojáci Rudé armády sem tedy nesměli. V nastalé mírové době měli vojáci obou armád chuť seznámit se a kamarádit. Když tedy zmizeli z dohledu vyšší důstojníci, posunuli Američané hranici svého sektoru pod hospodu. Tím se toto místo dostalo do neutrální zóny a sem sovětští vojáci vstoupit mohli. Takže vojáci US ARMY a Rudé armády se tedy sešli v jedné hospodě, společně spolu oslavovali vítězství a přátelili se. Pak ovšem přijely vyšší „šarže“ obou armád, které takovéto bratříčkování neviděly rády. Vojáky ze své armády seřvaly a Američané museli posunout hranici opět na původní místo nad hospodu. „Šarže“ tam ale nemohly být stále, takže se celá historie několikrát opakovala!

Mezi oblíbené vzpomínky patří i legendární fotbalové utkání mezi americkými vojáky a házenkáři ze Stupna na zdejším házenkářském hřišti. To se i dnes stále nachází na svém původním místě, přesně uprostřed mezi tehdejší americkou a sovětskou zónou. Na hřišti hráli Američané a z kopečku, který na hřiště přes bývalou demarkační linii navazuje, zápas sledovali vojáci Rudé armády. (Vzpomínky z Darové a Stupna: archiv Jaroslava Kulhánka via archiv Nakladatelství Resonance).

_____________________________

Bojová cesta roty „C“ z 23. jízdní průzkumné eskadrony, součásti 16. US obrněné divize na Plzeňsku 1945 

7. květen 1945 - pondělí:     Rota C – po dosažení Plzně dislokována v Letkově. V 00:00 hod. obdržen rozkaz provést bojový průzkum v Dobřívě, kde české hnutí odporu ohlásilo přítomnost oddílu 400 SS-manů a 7 tanků.

v 02.00 hod. vypraven odřad z 3. čety k provedení průzkumu. 07:00 hod. obdrželo velení roty C od průzkumného odřadu informaci o přesunu ohlášené nepřátelské skupiny ve směru Spálené Poříčí. Místní obyvatelé udali veliteli odřadu přesné místo dislokace nepřítele.

3. četa pod velením por. Hutchingse s několika tanky a plně vyzbrojenými jeepy vyjela do inkriminovaného prostoru s posilou místních ozbrojených obyvatel, dopravujících se na nákladním autě. Postup čety proti nepříteli podstatně ztížen nadšenými místními obyvateli, z nichž mnozí vylézali na korby tanků nebo se snažili nasednout do jeepů. Po vyjednávání s nepřítelem vyšlo ve 13:00 hod. z lesa, v němž část nepřátelské skupiny zaujala bojové pozice, 50 kapitulujících nepřátel. Z dalších lesních prostorů ze tří stran četa ale napadena nepřátelskou palbou, která byla opětována ze všech zbraní. Výsledek přesné palby 3. čety: zabito 10 nepřátel, větší počet zraněných. 2 nepřátelská vozidla zničena bazookou voj. Payna. Další dvě vozidla zničena palbou 0.30 cal. kulometu techn. sgt. Nelsona, resp. 0.37 cal. voj. De Salvo. Na straně 3. čety žádné ztráty. Nepřítel zastavil palbu a vyslal parlamentáře v hodnosti kapitána k sjednání kapitulace. K jejímu provedení dána nepříteli lhůta 2 minut. Během tohoto vyjednávání obklíčeno druhou částí 3. čety v sousedním zalesněném prostoru dalších 600 nepřátel, kteří se vzdali a v koloně byli odvedeni do Spáleného Poříčí.

Po vypršení času ke kapitulaci zahájila v lese ukrytá nepřátelská jednotka opět palbu. 3. četa ji opětovala ze všech zbraní a zaútočila na nepřátelské pozice přímo do lesa, z něhož nakonec přivedeno 400 zajatců, odvedených také do Spáleného Poříčí, kde došlo k předáni do zajetí 9. pluku 2. US pěší divize (Indianhead). Po skončení akce návrat 3. čety do Spáleného Poříčí, kde byli její příslušníci bouřlivě přivítáni jako osvoboditelé.

8. květen 1945 - úterý : Rota C dislokována v těchto obcích: 1. četa – Chrást, 2. četa – Ejpovice, 3. četa – Zruč.

Z městské kroniky Spáleného Poříčí

6. květen – neděle: Neděle uplynula v rušném očekávání, rokování a shromáždění občanstva na náměstí. Očekává se příjezd Američanů, kteří jsou ve Starém Plzenci.

7. květen – pondělí : V pondělí jsme se dozvěděli, že na silnici od Hořehled k Dražkovicům je německý pluk na ústupu z Moravy pod vedením majora. Naše vedení vyslalo štábního strážmistra četnictva Jar. Dražana, aby vyzvěděl úmysl velitele Němců. Německý velitel přijel v dopoledních hodinách na radnici, kde žádal o klidný průchod svého útvaru k Američanům. Bylo mu vyhověno směrem na Blovice v doprovodu dvou členů – štábního strážmistra J. Dražana a četaře aspiranta V. Runda.

O 10. hodině dopolední zakroužilo nad náměstím velmi nízko americké letadlo. Bylo nadšeně zdraveno. Německý pluk za pochodu k nám změnil v polovině cesty směr a místo na Sp. Poříčí zamířil od Hořehled k Dražkovicům a Struhařům.

V 19 hodin večer oznámena rozhlasem úplná kapitulace Německa, která podepsána v hlavním stanu generála Eisenhowera ve 14:41 hodin.

Během dne přivážena na autech ve velkém množství kořist od Dražkovic – zbraně, střelivo, výstroj, zásoby ap. Uskladněno ve škole. Ranění Němci, asi 8 vojínů, z nichž někteří těžce, ošetřeni Červeným křížem na ošetřovně u Záhoříků místním lékařem a večer odvezeni do Plzně.

Večer od 21. – 22. hodiny průjezd americké pancéřové vozby naším městem od Plzně k Těnovicům. Spatřili jsme různé druhy pancéřových a bojových vozů v množství asi 1 divise. Američané byli nadšeně zdraveni a všichni radostně opětovali. Veliké technické vybavení, převaha! Po půlnoci se část vozby vracela zpět.

Později učiněná poznámka: Až s odstupem let a uvolněním informací o rozdělení sfér vlivu západních a východních Spojenců lze soudit, že to byla snaha Američanů o poskytnutí pomoci Praze, 7. května ještě bojující. V dalších dnech projíždějí Američané Poříčím, ale ubytováni zde nejsou, jsou hoštěni místními lidmi. Za to se odměňují čokoládou a žvýkačkami.

8. květen 1945 – úterý : Na náměstí hlahol, mládež i dospělí obklopují 2 americké vozy, kde 4 členné posádky v družné zábavě a v pohošťování mládeží. Domácí kapela, narychlo sehnaná hraje, vojáci tančí. Děti jsou v autech a tleskají.

2 američtí vojíni spali po této zábavě u zlatníka Horníka, 2 u Kunešů (obchod). Jindy byli hosty u předsedy národního výboru Jar. Zábrodského, u K. Bejsty, který s nimi mluví anglicky. Rovněž bývají hosty Jana Zykmunda, sládka pivovaru, kde u něho v rodině dlí profesor obchodní akademie z Plzně, který rovněž mluví anglicky.

9. květen 1945 – středa : Rozhlas oznamuje, že z Prahy prchá K.H. Frank, chycen v Rokycanech.

10. květen 1945 – čtvrtek : Od čtvrtka 10. května Poříčím projíždějí také ruští vojáci.

12. květen 1945 – sobota : Odpoledne na náměstí setkání několika vojáků obou armád a Rusové potom odjíždějí do Plzně s vyžádaným doprovodem.

13. květen 1945 – neděle : Hlídky přivádějí hloučky německých vojínů a příslušníků SS. O půl desáté dopoledne jeden příslušník SS zastřelen na radničním dvoře. Pohřben německými vojíny před hřbitovem. V poledne zastřeleno v Dobšovce 6 můžů SS při cestě od Rymešova mlýna k Milínovu. Večer zastřelil ruský nadporučík na radničním dvoře 5 zajatců – 1 příslušníka Vlasovovy armády, 2 Ukrajince, 2 Němce z SS. Zastřelení odvezeni večer za dveře hřbitova. Ráno uvězněnými zajatci pohřbeni do společné jámy, k nim přidán ještě ten, co byl pohřben ráno – před hřbitovem. Jeden zastřelený do rána ze hřbitova zmizel, pátrání bezvýsledné – patrně byl postřelen a jen omráčen.

14. květen 1945 – pondělí : V pondělí přivezen těžce raněný vojín hlídkou z Karlova a po smrti rovněž k nim uložen. V místním chrámu bohoslužby za padlé hrdiny a oběti války o 8. hodině ranní.

16. květen 1945 – středa : Zástupce Rusů oznamuje na radnici, že Poříčí spadá pod ruskou správu, ale posádka zde nebude – až v Hořehledech. Zde je na silnici závora na demarkační čáře a až k ní občas zajíždějí Američané. Později je cedule s označením „Demarkační linie“ přemístěna na západní konec Poříčí na silnici do Nezvěstic a druhé stanoviště je na konci Poříčí na silnici do Blovic.

27. červen 1945 – neděle: V Poříčí umístěna malá posádka Rusů v počtu 31 vojáků s nadporučíkem a 11 koní.

9. listopadu 1945 – neděle: Ruský strážní oddíl odchází z Poříčí.

_________________________________

12. května 1945 byl důstojníky Rudé armády v konvoji doprovodných vozů americké armády na silnici nedaleko Lnář zatčen generál A.A.Vlasov, když odjížděl do štábu generála Pattona vyjednat pro svoji ROA (Ruskou osvobozeneckou armádu) odchod do amerického zajetí. Doprovod US Army pouze přihlížel.

Vlasovci ve svém usilovném bojovém vystoupení proti svým dosavadním německým spojencům, snažícím se o potlačení Pražského povstání, de facto zachránili Prahu před velkými poškozením a před mnohem většími oběťmi na životech, než si povstání vyžádalo. Na přání České národní rady (ČNR) se museli ale z Prahy stáhnout. Okolnosti jednání ČNR, kde odmítnutí vlasovců v Praze prosadili její komunističtí členové v čele s Josefem Smrkovským, jsou dostatečně známy.

Několik tisíc příslušníků ROA, kteří přešli na různých místech do amerického zajetí bylo předáno Rudé armádě. Jednalo se hlavně o příslušníky 2. divize ROA operující v jižních Čechách – v prostoru Nové Hrady – Kaplice – Velešín – Český Krumlov a 1. divize, která se po svém protiněmeckém vystoupení v Praze odtud stáhla do prostoru jižně a jihozápadně od Příbrami, přibližně na linii od Kasejovic přes Lnáře k Blatné. Jedno takové velké uskupení vlasovců se utábořilo v Hajanech a v okolí. Jejich osud byl zpečetěn stejně jako těch, které americké hlídky již předtím na jiných místech dále za demarkační linii nevpustily. Pro Američany byl problém „Vlasov“ vnitřním sovětským problémem, v němž respektovali sovětského vůdce Stalina.

____________________________________

Z městské kroniky

5. květen 1945 - V Nepomuku byl ustaven Revoluční národní výbor hned v  ranních hodinách, který u některých členů navazoval na dřívější ilegální seskupení a převzal veškerou politickou a vojenskou moc ve městě. V prvních měsících vystupoval tento orgán jako ‚"Okresní národní výbor", a sice v obvodu bývalého soudního okresu Nepomuka, také skutečně máme zprávy z okolních obcí, že byly tímto NV řízeny jak po stránce politické, tak i vojenské, neboť jim do obcí dodával zbraně pro strážní službu.

Vlastní akce odbojové skupiny v Nepomuku začaly již brzy ráno 5. května, kdy se skupina sešla, a bylo rozhodnuto vyslat neozbrojený průzkum na Zelenou Horu, kde byla německá posádka, asi 60 mužů. Průzkum provedli Josef Milota a Josef Šlouf. Později odešla na Zelenou Horu k jednání s Němci o kapitulaci celá skupina. Během jednáni bylo přerušeno telefonické vedení se zámkem a posádkou a delegace města Nepomuku, jednající s velitelem posádky, zdůrazňovala, že v Nepomuku jsou již Američané. Poté Němci kapitulovali. Mezitím vyvěsili Josef Bouzek a Karel Černý na věž Zelené Hory československou státní vlajku, i když Němci chtěli vyvěsit jen bílou vlajku.

Toho dne revoluční nálada zachvátila celé město. Mnoho dalších mužů pomáhalo a hlásilo se do strážní služby, jak v Nepomuku, tak hlavně na Zelené Hoře. Němečtí vojáci byli přesunuti do školy. Napřed se soustředili před hotelem „Kadlec“, kde byli rozdělováni do tříd. Každý obyvatel se radoval, dychtivě očekával osvobození, a jenom si každý přál, aby zde již byly osvobozenecké armády a byl konec války.

Také byly hned vyvěšeny československé státní vlajky, nejdříve na radnici a hned nato u soudu, potom ve škole a během dne i v dalších dnech na každém domu ve městě. Byla vzrušená nálada. Tvořily se hloučky lidí, živě diskutovali mladí i staří, byly strženy německé nápisy a v oknech se objevovaly československé prapory – ale žádná osvobozenecká armáda dosud zde zatím nebyla!

Vojenská posádka asi 25 mužů s poručíkem, vyzbrojená samopaly, granáty, puškami a pancéřovými pěstmi, usídlená „U Končelů“ v hostinci, která zde byla ponechána k ochraně stanice ČSD Nepomuk, a k ochraně dlouhých nákladních vlaků s cenným materiálem (potraviny, kuřivo, látky, lihoviny, výzbroj a j.), při dalším vyjednávání uznala marnost odporu, ustoupila ze svého výhružného postavení a odtáhla z nádraží k Nepomuku.

5. května, po vypuknutí revoluce v Praze, rozjeli se tři mladí muži z Mileč na kolech Praze pomoci. Byli to: Václav Ceplecha, Josef Kovář, Jaroslav Kovář. Kdesi během cesty byli zastřeleni prchajícími vojsky Wehrmachtu. O jejich hrobech se neví.

6. květen 1945  – vzniká v Nepomuku nadále slavnostní nálada, ale zároveň značná nervosita i nejistota, neboť Revoluční národní výbor je ustaven, má zajištěné německé vojáky ze Zelené Hory, ale městem projíždí stále velké množství Wehrmachtu a i v lesích se skrývají nebezpečné německé bojůvky. Do Sedliště přitáhl velký oddíl německých vojáků, silně vyzbrojených, kteří si vynutili na správci mlékárny Dvorec Al. Tolarovi 50 litrů mléka, zaplatili a táhli dále k Milčům (později byli odzbrojeni a zajati Američany). Zadní část tohoto transportu napadli u Želivce partyzáni a ukořistili nějaké zbraně a vozy. Ozbrojená stráž Dvorce nekladla tomuto velikému oddílu táhnoucích německých vojáků žádných překážek. Vojáci jenom způsobili v obci paniku a mnozí občané se chtěli stěhovat jinam. Přednosta stanice ČSD, Němec Zeidler, byl zajištěn ve svém bytě a odvezen do vazby do Nepomuku.

S jiným oddílem německého vojska, táhnoucího od Srb ke Klášteru, vznikla mezi ne-pomuckými dobrovolníky a německým vojskem přestřelka, která skončila smrtí partyzána Slavíčka ze Lnář, kterýžto má pomníček u Nového mlýna při st. silnici. U Nohovic byl zastřelen německý voják na koni a ozbrojená stráž obce Dvorce obsadila les „Oboru“.

7. květen 1945 – Osvobození Nepomuku americkou armádou bylo v pondělí tohoto dne, kdy mezi 9. - 10. hodinou dopoledne vjela na náměstí první americká obrněná vozidla a zde se zastavila. Za nimi přijely jako další hned těžké tanky. Náměstí bylo plné amerického vojska. Ženy se nestyděly pocelovat vojáky​, obchodníci prodávali dobrotiny, všichni jsme se zájmem prohlíželi a obdivovali jejich tanky, zkrátka celou moderní jejich techniku, výzbroj i výstroj. U tanků kupily se ženy, mladí i staří, aby si nechali napsat jméno amerického vojáka, který uměl trochu česky, žel, bylo jich málo a nikdo neuměl jejich řeč, aby se domluvili.

Až pan Šnejdárek mladší, vítal je z radnice anglickou a českou řečí, mnohokrát přeru-šovanou občanstvem. Nato poděkoval anglicky americký důstojník, což pan Šnejdárek překládal. Sláva převeliká!

Američané převzali od revolučních jednotek Nepomuku německé zajatce. Odpoledne šel od radnice slavnostní průvod: členové revolučního národního výboru, důstojníci americké armády, hudba, mládež, děvčata v národních krojích, večer byla v sokolovně taneční zábava.

Americká armáda byla ubytovaná v sokolovně a také v některých bytech, velkou pozornost budili vojáci černé pleti, ale všichni vojáci byli středem zájmu. Byla to jednak veliká radost z osvobození, a také vojáci našim lidem něco věnovali nebo vyměňovali a prodávali. Byly to hlavně cigarety, konzervy, rozdávaná čokoláda a zde dosud neznámá žvýkačka.

Vojáci jezdili na svých jeepech, chodili čistě upravení, nažehlení, v khaki šatech a budili zájem u dívek. S americkými jednotkami přijel do Nepomuku také jako řidič cisterny na vodu černoch. Jmenoval se Jimmy Jarboro a stal se miláčkem všech nepomuckých dětí.

Velitelé americké posádky dorazili do Nepomuku dne 9. května 1945, a je o tom zápis v „Pamětní knize“ města.

11. květen 1945 – Do Nepomuku přijela Rudá armáda. Lidé sovětské vojáky srdečně vítali, přátelili se s nimi, snažili se domluvit ,,po rusky'', objímali se, všude radost, že je již skutečně po válce. Na radnici vedle stávajících vlajek byla dána ještě vlajka SSSR a velký nápis „Da zdravstvujet Krasnaja armija“. Promluvil předseda RNV Šnejdárek, dále ruský generál Fominič, pomocník maršála Koněva, a také americký velitel. Za své projevy sklidili bouři potlesku.

12. květen 1945 – Byla stanoven​a demarkační čára mezi Američany a Rusy. V našem okolí to bylo nejdříve tak, že Američané měli velký stan ve Dvorcích u „Obory“ a později se čára posunula k trati. („Zpravodaj Nepomucka“). Podle dohodnuté demarkační čáry byly obce Nepomuk, Klášter a Měcholupy začleněny do americké zóny, Dvorec a východně položené obce do zóny sovětské. Hranicí mezi oběma zónami bylo rozcestí silnic směřujících k Zelené Hoře a k Nepomuku. (Obecní kronika Novotníky)

U Nepomuku, kde se setkaly vítězné spojenecké armády, probíhala tehdy demarkační čára, kterou byla státní silnice od Chocenic až po Lnáře. Na východ od ní bylo pásmo Rudé armády, na západ pásmo armády USA. Probíhala přímo obcemi Měcholupy, Prádlo, Nepomuk a Třebčice a dělila je na dvě části. V Nepomuku spadaly školy, Zelený důl, vilová čtvrť, sokolovna i Zelená Hora do ruské zóny, oproti tomu Husova třída, Plzeňská třída, Kaplanka, domky okolo hřbitova a Špitálského rybníka spadaly pod americkou kontrolu. (A. Kolářová: dtto)

13. květen 1945  – Dostavilo se několik vysokých amerických důstojníků se svým doprovodem a ruských důstojníků s gen. Zacharovem na setkání na zahradě tehdejší Větrovy vily. Obě skupiny důstojníků si navzájem vyměnily dary, vzájemně se pohostily, předána o oboustranně vojenská vyznamenání, nastoupily čestné stráže obou armád, vystřeleny čestné salvy. Bylo to jakési „Setkání na Úslavě“, kterážto řeka teče asi 100 m od tohoto místa.

V listopadu 1945 se stěhovalo z Nepomuku americké vojsko. Budky pro hlídky a stahovací závory na demarkační čáře, které byly na silnicích v okolí Kláštera, ve Dvorci, v Mohelnici, nechávali američtí vojáci na místě. Také telefonní linky zde zanechali. (Obecní kronika Želvice)

29. prosinec 1945 – Rozloučení s americkou posádkou v Nepomuku. V úterý rozloučila se americká posádka s naším městem na velice hezkém a srdečně prodchnutém večeru, který pořádal NV Nepomuk v sokolovně. (Podle časopisu NEPOMUK)

__________________________________

Konec války, a klid byl v nedohlednu!

O půlnoci 8. května 1945 válka definitivně skončila, Německo podepsalo kapitulaci. V Praze se však ještě bojovalo. Naší krajinou směrem na západ utíkali němečtí vojáci i civilní uprchlíci. Schovávali se hlavně v lesích. Americké hlídky v součinnosti s místními obyvateli vyjížděly denně po okolních lesích a chytaly německé vojáky, především z jednotek SS. Docházelo ještě k mnoha přestřelkám. V okolí Horažďovic tak byli zastřeleni příslušníci SS, např. u Babína, nebo u Svatého Pole.

Cestou do Břežan je místo, kde se říkalo Na zadním vršku. Byly tam (a stále jsou) veliké balvany. Tudy utíkali na západ dva mladí němečtí vojáci, které chytili místní občané. Podle vyprávění ženy, která byla přivdaná do Velešic, uměla německy, protože byla na práci v Říši, prý prosili, aby je nechali jít, že mají doma malé děti. Děda Průchů místním domlouval, že takto se s vojáky nezachází. Přítomná žena se též za vojáky přimlouvala. Sama chovala v náručí malého synka. Museli prý si vykopat jámu a ti místní muži je utloukli holemi. Tento případ nebyl ojedinělý! (Archiv obce Pačejov)

________________________________

_______________________________

2. US jízdní průzkumná mechanizovaná skupina/2nd US Reconnaissance Group (mech.)/ 2nd US CRG-M nebo také: „2. kavalérie“ a její vstup do „studené války“

Tato jednotka s tradicí jízdních eskadron, pocházející až z 19. století, si vydobyla své renomé a hrdé pojmenování „Pattonových duchů / Pattons´Ghosts“ odvážnými výpady za frontovou linii, když v průzkumných akcích bojem nedopřávala nepříteli klidu. Z Normandie, přes belgické Ardeny a bavorskou Horní Falc dorazila až na hranice předválečného Československa s bojovým zadáním dobýt první město na předválečném československém území – Aš. Po dobytí města se skupina přesunula podél předválečné německo-české hranice směrem na jihovýchod do prostoru Hornofalckého lesa. Velitelským stanovištěm plukovníka Reeda se stalo městečko Playstein. V prostoru hornofalckých obcí Schönsee, Stadlern a Eslarn operovala její 42. eskadrona. V okolí českých městeček Bělá nad Radbuzou a Hostouň, a hlavně přímo v Hostouni, se odehrála zřejmě nejslavnější a nejznámější bojová akce Reedovy „2. kavalérie“ nazvaná „Operation Cowboy“ (píšeme o ní na portálu Médium.cz v článku nazvaném „Operation Cowboy – žádná story z Divokého západu, ale sotva uvěřitelná story českého Západu 1945“.

Ostatní součásti skupiny vstoupily 1. května 1945 opět na české území – nyní hraničními přechody na Šumavě: Regen – Železná Ruda a Regen/Gsegnet – Prášily. Následovalo osvobozování Hartmanic, Klatov a dalších míst.

První signály „studené“ války

Z Klatov se „2. kavalérie“ přesunula do prostoru Žinkov a Nepomuku, který osvobodila 7. května 1945. V nedalekém nádherném žinkovském zámku zřídil plukovník Reed své poslední velitelské stanoviště na československém území. Jeho skupina zde zaujala pozice na americko-sovětské demarkační linii a setkala se s jednotkami Rudé armády. První setkání však nebylo nijak vřelé a spíše zavánělo střelným prachem.

Při studiu historie 2. CRG se dozvídáme o incidentu, podle jehož písemného vylíčení měla vojska Rudé armády tajný rozkaz postupovat západně od Prahy dále směrem na Plzeň bez ohledu na stanovenou demarkační linii a pokusit se tak obsadit další území, jehož navrácení do americké zóny by potom nebylo tak snadné, rep. odkud by pak již nebylo tak snadné Rudou armádu dostat.

V této souvislosti se objevuje jméno sovětského generálmajora Fominiče, velitele 25. tankového sboru, jenž měl údajně 11. května 1945 vyzvat plukovníka Reeda, aby mu jeho jednotka uhnula z cesty, protože on jede na Plzeň! Plukovník Reed mu odvětil, aby si pro případ, pohne-li se sovětská jednotka dále vpřed, zapamatoval, že jsou americké zbraně stále ještě připraveny k palbě. Ozbrojená „návštěva“ Rudé armády, nebo spíše „sovětské osvobození“ Američany již osvobozené Plzně se tedy neuskutečnilo!

Setkání se Sověty na demarkační linii nakonec skončilo v přátelském duchu, neobešlo se bez ruských tradičních přípitků vodkou, jak na to plukovník Reed ve svém deníku také vzpomíná. Velkým překvapením pro Američany bylo, když z několika těžkých sovětských samohybných děl, která na „vstrěču“ do Žinkov také dorazila, vystoupily jako jejich řidičky ruské slečny v tankistických uniformách! Krátce poté obdržela Reedova „2. kavalérie“ rozkaz stáhnout se hlouběji do americké zóny a 14. května opustila území ČSR.

Někteří historikové jsou přesvědčeni, že Reedovo extempore s Rusy bylo jedním z prvních signálů začínající „studené války“, jež skončila teprve po dalších 45 létech a které se „2. kavalérie“ aktivně zúčastnila jako jedna z prvosledových jednotek US Army rozmístěných v blízkosti československé hranice, této „studenoválečné“ frontové linie. 2. CRG-M zde na západoněmeckém území zahájila již krátce po svém přesunu z Československa činnost se zadáním plnit zde úkoly pohraniční a pořádkové policie. Později se stala předsunutou jednotkou americké armády střežící území západního Německa, členského státu NATO u jeho hranice s členskými státy Varšavské smlouvy – ČSSR a NDR. Dá se říci de facto u nové, poválečné „demarkační linie“.

Její nástupnická jednotka, nesoucí dnes název 2nd Stryker Cavalry Regiment/Second Dragoons, je nadále dislokována v bavorském Vilsecku, nedaleko Weidenu. V Česku je známa svými motorizovanými přesuny ke společným cvičením NATO v Pobaltí resp. v Polsku a svojí účastí na každoročních oslavách „Operace Cowboy“ na Domažlicku – v Bělé na Radbuzou a v Hostouni.

______________________________

_______________________________

________________________________

________________________________

_______________________________

Vážení čtenáři, abyste měli o demarkační linii, uzavírající v květnu 1945 vlastně celou historickou etapu 2. světové války v Evropě, co nejvýstižnější informace, zcela určitě si nenechte ujít na naši dnešní stať volně navazující dvě další statě, které v nejbližší době přineseme: naši reportáž „Muzeum na demarkační linii v Rokycanech“ a také „Vzpomínky z demarkační čáry“ od pana Jaroslava Hrubého, našeho skvělého spolupracovníka, stále vitálního pamětníka dějů na „demarkační čáře“, procházející na jaře 1945 jeho rodištěm a celoživotním domovem - Starým Plzencem. Sepsal je specielně pro archiv našeho nakladatelství a my Vás s nimi s potěšením seznámíme.

_________________________________

Využité informační prameny:

Z Českého lesa k demarkační linii - Osvobození 1945 / Balcar. B. / ISBN 978-80-88220-12-1

_____________________________

Svoboda přišla také od západu - Osvobození 1945 / Balcar. B. / ISBN 978-80-88220-16-9

_____________________________

▪ Veškeré fotografie, resp. grafická vyobrazení cizích, resp. neznámých autorů v této stati prezentované z archivu Nakladatelství Resonance jsou v něm zařazeny na základě licenčních kritérií platných pro jednotlivé položky.