Konec záhady Mise Velichovky 8. 5. 1945. Informační bomba z německých archivů! Odhalení po 80 letech

Naše „sítě“, rozhozené do řady míst v zahraniční již dlouho zely prázdnotou. Z toho důvodu jsme reagovali článkem na tomto portálu s poměrně pesimistickým titulkem „Záhada americko–německé mise z Plzně do Lázní Velichovky 8. května 1945 zůstává i nadále záhadou“. Záhadu jsme tedy neodhalili, ale vynasnažili jsme se přinést alespoň řadu málo známých anebo dokonce úplně neznámých informací o okolnostech, které tuto misi provázely a které se nám již dříve podařilo z různých pramenů získat a ověřit (např. povstalecký obrněný vlak v Ostroměři, bitvu mezi do amerického zajetí spěchajícími německými jednotkami a partyzány anebo osud dvou amerických jeepů opozdivších se za konvojem po jednání ve Velichovkách).

Do naší sítě konečně připlul „sólokapr“!

Teď se ale na nás přece jenom štěstí usmálo, hladina se rozčeřila a v naší „síti“ jsme s ohromením našli autentickou zprávu hlavního aktéra tehdejší mise ze štábu německé branné moci (OKW) do Velichovek, plukovníka Wehrmachtu Wilhelma Meyer-Detringa. Protože náš původní článek vzbudil velkou pozornost, jsme přesvědčeni, že si čtenáři zaslouží dozvědět se konečně o misi do Velichovek pravdu, a to tlumočenou přímo od osoby nejpovolanější – tehdejšího plukovníka německého generálního štábu, výše jmenovaného Wilhelma Meyer-Detringa.

__________________________________

Autorská poznámka:

Po absolvování mise se plukovník Meyer-Detring stal zajatcem americké armády. Je známo, že pobyt v americkém zajetí nebyl pro příslušníky německých ozbrojených sil nijak dlouhý a že nebyl spojen se zacházením nad rámec Ženevských konvencí – na rozdíl od sovětského zajetí, z něhož se po válce vrátila pouhá hrstka z původního počtu zajatců z řad německé armády. V zájmu naprosté korektnosti je třeba ale zdůraznit, že zacházení s německými válečnými zajatci ze strany SSSR bylo de facto reciprocitou zacházení se sovětskými zajatci ze strany Třetí říše.

V roce 1956 byl bývalý plukovník Wehrmachtu Wilhelm Meyer-Detring reaktivován do služby v Bundeswehru − v armádě Německé spolkové republiky, kde od hodnosti brigádního generála do svého odchodu do výslužby dosáhl hodnosti generálporučíka, a kde sloužil v různých velitelských funcích.

________________________________________________________

Hlavní aspekty celé akce

Když jsme hledané dokumenty obdrželi, temnota se naráz rozplynula a my jsme do archivu našeho nakladatelství mohli zařadit jako jeho noví držitelé historicky nesmírně cenný svazek. Nasměrujme tedy nyní na něj světlo lampy a seznamme se s nejdůležitějšími aspekty oné události, které z dokumentů vyplývají:

1.

Jednání plukovníka Meyer-Detringa s polním maršálem Ferdinandem Schörnerem se opravdu v Lázních Velichovky uskutečnilo, a to 8. května 1945 od 10:00 hod. do 11:00 hod. Na straně polního maršála byl přítomen náčelník štábu armádní skupiny Mitte/Střed, generálmajor von Natzmer. Z příslušníků americké armády konvoj doprovázejících, se jednání nikdo nezúčastnil. Plukovník Meyer-Detring byl pro jednání s polním maršíálem Schörnerem osobně instruován generálplukovníkem Alfredem Jodlem, náčelníkem operačního štábu německých ozbrojených sil (OKW- Oberkommando der Wehrmacht), zástupcem polního maršála Wilhelma Keitela, šéfa německých ozbrojených sil (OKW).

2.

Předmět jednání ze strany plk. Meyera-Detringa:

2.1 Předání listiny o bezpodmínečné kapitulaci Německa,

podepsané den předtím zástupci spojeneckých stran (USA, Velké Británie, Francie, SSSR) a představitelem německé branné moci, generálplukovníkem Alfredem Jodlem, zastávajícím tehdy místo náčelníka jejího operačního štábu.

Sídlem nově ustavené německé vlády v čele s admirálem Karlem Dönitzem, jako říšským prezidentem, vrchním velitelem německé branné moci a hlavou německé vlády po Hitlerově smrti se stal severoněmecký Flensburg;

2.2 Předání ústního pokynu Alfreda Jodla

Předání ústního pokynu náčelníka operačního štábu Vrchního velení Wehrmachtu (OKW) gen. plk. Alfreda Jodla pro polního maršála Schörnera - zajistit i po vstupu bezpodmínečné kapitulace v platnost odpor jeho armádní skupiny Mitte na severozápadní/krušnohorské frontě proti útoku Rudé armády z prostoru Drážďan na Prahu tak, aby jednotky německé armády, čelící sovětskému postupu ve východním česko-moravském prostoru, měly možnost ustoupit do amerického zajetí! Tento rozkaz měl být proveden tak, aby se zdál být vlastní iniciativou německých velitelů a nemohl být vykládán jako porušení podmínek bezpodmínečné kapitulace nejvyšším německým velením, což by bývalo mohlo vyvolat prudké reakce Spojenců.

__________________________________

Autorská poznámka:

Generálplukovník Alfred Jodl

Alfred Jodl byl účastníkem 1. sv. války od jejího počátku v hodnosti poručíka u 4. polního dělostřeleckého pluku Bavorské armády. V bitvě u Saarburgu 24. srpna 1914 byl těžce zraněn, po vyléčení již v hodnosti nadporučíka, velel baterii 72. maďarského polního dělostřeleckého pluku. Na počátku r. 1918 byl ustanoven do funkce důstojníka generálního štábu na západní frontě. Po podepsání příměří v Campiègne 11.11.1918 přešel do Reichswehru - armády poválečného Německa a odtud po převzetí moci Hitlerem v r. 1933 do Wehrmachtu. Postupoval hodnostně stále výše, z hodnosti generálmajora byl dokonce povýšen přímo do hodnosti generála dělostřelectva, s přeskočením hodnosti generálporučíka. V té době již byl nepostradatelným členem Vrchního velení Wehrmachtu (OKW) a posléze náčelníkem jeho operačního štábu. Hitlerem byl pověřen vypracováním plánů na přepadení Dánska a Norska, poté vypracováním plánu na operaci Barbarossa – útoku na SSSR. Měl svůj podíl na vypracování tzv. „rozkazu o komisařích“ a „rozkazu o komandech“, podle nichž byli zajatí političtí organizátoři v Rudé armádě a také členové útočných týmů/komand/ na západní i na východní frontě beze soudu popravováni. Působil po dobu války jako odborný poradce Adolfa Hitlera, většinu doby strávil ve Wolfschanze - jeho podzemním hlavním stanu ve východním Prusku.

V Norimberském procesu odsouzen jako válečný zločinec k trestu smrti oběšením, jeho žádost o popravu zastřelením byla zamítnuta.

Jeho odsouzení vyvolalo rozporuplné reakce, protestoval proti němu např. i hlavní francouzský soudce u norimberského tribunálu a označil popravu vojáka, který nebyl členem nacistické strany, za osudové selhání spravedlnosti.

Na návrh Jodlovy vdovy začal roku 1953 soud v Mnichově přezkoumávat rozhodnutí Norimberského tribunálu. Jeho nálezem bylo, že se Jodl válečnými zločiny, na něž se vztahoval na základě mezinárodního práva trest smrti, neprovinil. Zprostil ho viny, čímž také došlo k uvolnění majetku z jeho pozůstalosti. Proti tomu velmi vehementně vystoupila americká strana a po intervenci vedené Vysokým komisařem Spojených států byl rozsudek německého soudu nejprve kompletně zrušen. Po uzavření mimosoudní dohody právníků zastupujících Jodlovu vdovu s americkými okupačními úřady německý soud zrušení svého rozsudku odvolal, přičemž bylo Jodlově vdově přiznáno právo na manželovu pozůstalost a vdovský důchod, aniž by tím byl rozsudek Norimberského tribunálu zpochybněn.

I nadále existují skupiny odpůrců Norimberského procesu, kritizující jej jako výraz nespravedlnosti vítězů. Přesto i po dlouhé době, která od tribunálu uběhla, se jeví jeho uspořádání jako nezávislého soudního přelíčení přelomovým okamžikem v mezinárodním právu, který se spolu s tribunálem v Tokiu, jímž byli odsouzeni japonští váleční zločinci, stal precedentem pro řešení obdobných zločinů, k nimž od té doby v různých částech světa bohužel došlo a stále dochází!

_________________________

Autorská poznámka:

Generálporučík Oldwig Otto von Natzmer

Od r. 1938 působil v generálním štábu německých pozemních ozbrojených sil (OKH), od r. 1941 na různých velitelských funkcích na úrovních divizí, resp. armádních sborů. Od července 1944 náčelník štábu armádní akupiny Nord/Sever, od února 1945 náčelník štábu armádní akupiny Mitte/Střed, které velel polní maršál Ferdinand Schörner. V květnu 1945 padl do amerického zajetí a stal se členem „Historické německé sekce US Army“ zřízené armádou USA k písemnému zachycení a uchování operačního umění a zkušeností německé armády ve 2. sv. válce. Generál von Natzmer jako první upozornil na to, že polní maršál Schörner opustil jednotky, kterým velel, a dezertoval v civilním oděvu do úkrytu v rakouských Alpách.

__________________________

2.1.1 Pokus nechat uniknout do amerického zajetí co nejvíce lidí

Z vyjádření gen. W. Meyer-Detringa k tomuto rozkazu vyplývá, že se jednalo o to, pokusit se v daném minimálním časovém prostoru umožnit co největšímu počtu příslušníků německé armády, ale i ohrožených civilistů, uniknout před sovětským zajetím do zajetí amerického, a to s ohledem na předem avizované rozhodnutí generála D. Eisenhowera, šéfa Vrchního velitelství spojeneckých ozbrojených sil / Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force / SHAEF, uzavřít německým vojskům přechod do amerického zajetí na konci dne 9. května 1945.

2.1.2   Fatální zpoždění

Plk. Meyer-Detring k tomu dodává, že se předání tohoto ústního rozkazu polnímu maršálovi Schörnerovi podstatně opozdilo tím, že mise vypravená k němu původně z Plzně do Prahy, jej v Praze nezastihla a musela pokračovat až do sídla jeho štábu ve Velichovkách. Jednalo se o zpoždění mnoha hodin, které by bývaly mohly být k provedení Jodlova pokynu, držet krušnohorskou frontu, využity.

2.3   Dezertér polní maršál

Nicméně z dalších vyjádření plk. Meyer-Detringa a i z písemností jemu adresovaných vyplývá, že polní maršál Schörner pokyn nové německé vlády vydaný mu generálem Jodlem a tlumočeným plk. Meyer-Detringem nerespektoval a že se ihned po jednání ve Velichovkách letecky přesunul na letiště v Žatci a odtud odletěl v civilním obleku s několika malými zavazadly kurýrním letadlem zn. Storch, pilotovaným jeho osobním pilotem, do rakouských Alp, kde měl připravený úkryt na jedné z horských chat.

Vzhledem k tomu, že jeho přílet ale nezůstal nezpozorován a že ve spádové obci v údolí vznikly obavy z represálií amerických okupačních úřadů proti obci jako celku, byl jejími představiteli vyzván, aby se těmto úřadům vydal, aby jim nemusel být jeho úkryt označen samotnou obcí. Poté, kdy se tedy americkým úřadům vydal (zdá se, že s přesvědčením, že se stane americkým válečným zajatcem), byl jimi vydán do sovětského zajetí.

3. Výzvy pro plk. Meyer-Detringa vyjádřit se k určitým situacím

Z dokumentů dále vyplývá, že gen. Meyer-Detring byl z několika míst vyzván, resp. požádán o vyjádření k těmto situacím:

3.1   zda je jako bývalý člen generálního štábu německých ozbrojených sil informován o tom, že by polnímu maršálovi Schörnerovi býval byl vydán rozkaz ukončit ke dni 24. dubnu 1945 činnost vrchního velitele armádní skupiny Mitte, přesunout se do Rakouska a ujmout se tam velení armádní skupiny „Alpenfestung / Alpská pevnost; odpověď gen. Meyer-Detringa: negativní;

3.2   zda měl za úkol předat takovýto rozkaz polnímu maršálovi Schörnerovi v rámci své mise do Velichovek; odpověď gen. Meyer-Detringa: negativní;

3.3   zda je gen. Meyer-Detringovi něco známo o tom, že by byl na jeho uvolněné místo vrchního velitele armádní skupiny Mitte jmenován jiný velitel; odpověď gen. Meyer-Detringa: negativní;

3.4   zda je gen. Meyer-Detringovi něco známo o tom, že při vyjednání v rámci jeho mise ve Velichovkách padla ze strany maršála Schörnera nějaká informace o tom, že se chystá ihned po jednání odletět do Rakouska převzít velení nad údajně existující armádní skupinou Alpenfestung; odpověď gen. Meyer-Detringa: negativní;

4. Archivní dokumenty

Zjištění uvedená výše pod b. 1 až 3 vyplývají z těchto námi získaných dokumentů:

4.1   Rukopisné poznámky plk. Wehrmachtu ve výslužbě Wilhelma Meyer-Detringa z r. 1955 o průběhu mise do Velichovek;

4.2   Korespondence plk. Meyer-Detringa se Spolkovým ministerstvem obrany SRN z r. 1955 ve věci zahájení disciplinárního řízení proti polnímu maršálovi Ferdinandu Schörnerovi (autor. pozn.: řízení zahájeno po jeho návratu ze sovětského zajetí);

4.3   Korespondence brig. gen. Bundeswehru W.Meyer-Detringa z r. 1958/1959 se Svazem německých vojáků v souvislosti s vyšetřováním vedeným tímto svazem proti F. Schörnerovi pro podezření, že bez rozkazu opustil jednotky, kterým velel, a uchýlil se do úkrytu v rakouských horách;

4.4   Vyjádření polního maršála Ferdinanda Schörnera z r. 1958 k jeho vlastní činnosti v posledních dnech války v souvislosti s jeho žádostí o přiznání vyšší vojenské výsluhy; jeho tvrzení, že mu plk. W.Meyer-Detring 8.5.1945 přivezl ústní rozkaz nejvyššího státního německého vedení k okamžité rezignaci na funkci velitele celé skupiny vojsk Mitte/ Střed s rozkazem okamžitě převzít velení nad „Alpskou pevností posledního odporu“ v Rakousku;

4.5   Korespondence genmjr. Bundeswehru W.Meyer-Detringa z r.1965 se studijním radou Leo Mikschem  v souvislosti s jeho historiografickou prací při upřesňování údajů o „Misi Velichovky“;

4.6   Korespondence genpor. Bundeswehru W. Meyer-Detringa s Ministerstvem obrany SRN z r. 1966 ve věci vyšetřování bývalého polního maršála F. Schörnera z podezření z dezerce od vojsk svěřených jeho velení, a to v souvislosti s jeho žádostí o revizi rozhodnutí o výši jemu přiznané výsluhy;

4.7   Korespondence genpor. Bundeswehru W. Meyer-Detringa z r. 1966 ve věci doporučení svědka, genpor. M. Harlinghausena, k podání svědectví o neoprávněném odletu maršála Schörnera od vojska svěřeného jeho velení do úkrytu v Tyrolských Alpách, popis jeho cesty letadlem Storch z Velichovek do Žatce a odtud do Rakouska;

4.8   Korespondence genpor. Bundeswehru W.Meyer-Detringa z r.1972 s genmjr. H. Kadigienem ve věci rezidenturou spolkové rozvědky v pohraničním městě Furth i.W. objeveného článku v čs. časopise Signál o Misi do Velichovek. V této korespondenci W. Meyer-Detring uvádí na pravou míru nepravdivá tvrzení v článku obsažená.

Subjektivní závěry, které výše citované dokumenty umožňují učinit:

1.

Jednání „Mise Velichovky“ s polním maršálem Schörnerem se uskutečnilo! Maršál mu byl osobně přítomen;

2.

Při jednání mu byl doručen dokument o podepsané bezpodmínečné kapitulaci a ústní rozkaz od německé vlády udržet pevně severozápadní / krušnohorskou frontu, vydaný generálplukovníkem A. Jodlem;

3.

Dnes již nelze spolehlivě zjistit, zda pokyn k aktivnímu odporu na krušnohorské frontě byl soukromou iniciativou náčelníka operačního štábu A. Jodla, anebo zda byl kolektivním rozhodnutím německé vlády ve Flensburgu; druhá varinata se jeví jako mnohem více pravděpodobná;

4.

Mise byla iniciována německou stranou jako důkaz pro západní Spojence o snaze co nejvíce přispět k naplnění podmínek bezpodmínečné kapitulace; současně ale (bez jejich vědomí) jako pokus konsolidovat prostřednictvím polního maršála Schörnera krušnohorskou / severozápadní frontu, zdržet tak co nejdéle postup sovětských vojsk odtud do české kotliny a do Prahy, dát tak možnost co největší části německých vojsk z východočeské / západomoravské fronty dostat se do amerického zajetí; předání tohoto pokynu bylo zcela prioritní, zatímco předání dokumentu o bezpodmínečné kapitulaci bylo zastíracím manévrem;

5.

Vzhledem k rozhodnutí vrchního velitele SHAEF, generála Dwighta Eisenhowera, neposkytnout německé straně žádný dodatečný čas za termín 9. května 1945 ke stažení německých vojsk za demarkační linii na území kontrolované americkou armádou, se zdá být pravděpodobné, že ústní pokyn k co možná nejdelšímu udržení krušnohorské fronty před postupující Rudou armádou byl maršálu Schörnerovi plukovníkem Meyer-Detringem tlumočen bez vědomí Američanů, kteří tak sehráli roli nevědomého „užitečného idiota“;

6.

Vzhledem k rozhodnutí západních Spojenců o uzavření možnosti vstupu dalších německých vojsk do amerického zajetí dnem 9. května 1945 se jeví informace komunistického listu Rudé právo o jejich snaze získat na svoji západospojeneckou stranu co největší počet německých bojovníků a znovu je vyzbrojit do boje proti SSSR jako ničím nepodložená spekulace (viz dále kopie článku z Rudého práva);

7.

Opožděné předání pokynu maršálu Schörnerovi a jeho útěk od svěřených vojsk měly za následek fiasko „Mise do Velichovek“ v neprospěch německé strany a současně s tím

8.

rychlý postup Rudé armády přes zhroucenou a nijak neobnovenou krušnohorskou frontu až do Prahy;

9.

Fakt, že byl Schörnerovi v sovětském zajetí snížen trest žaláře z původních 25 let na dobu 10 let je možné hypoteticky chápat jako výraz vděku sovětské strany za to, že neuposlechl pokynu německého velení uvést do obranné činnosti proti postupu Rudé armády do Čech severozápadní / krušnohorskou frontu;

10.

V souvislosti se Schörnerovou nenaplněnou snahou usadit se po návratu ze zajetí v Německé demokratiské republice, sovětském satelitu, vyvstává otázka jaký vztah se po pobytu v SSSR mezi ním a jeho vězniteli vytvořil.

______________________________________________________

Použité informační zdroje:

- soubor výše zmíněných archivních dokumentů;

- článek „Záhada americko–německé mise z Plzně do Lázní Velichovky 8. května 1945 zůstává i nadále záhadou“ (Médium cz – článek č. 136717);

- fotografie, resp. grafická vyobrazení cizích, resp. neznámých autorů v této stati prezentované z archivu Nakladatelství Resonance jsou v něm zařazeny na základě licenčních kritérií platných pro jednotlivé položky.