Na západní frontě žádný klid! Červenec 1918 a 1944 - fatální dny amerických prezidentských synů

stíhací pilot v 1. světové válce, nejmladší ze čtyř synů amerického prezidenta Theodora Roosevelta (1858-1919), bratrance 32. amerického prezidenta Franklina Dellano Roosevelta (1887 – 1945), který vedl Spojené státy ve 2. sv. válce, byl sestřelen nad Francií v den výročí pádu Bastily, 14. července 1918. Jeho ostatky byly později přeneseny na normandský americký vojenský hřbitov v Colleville-sur-Mer, kde byl po své smrti v červenci 1944 pohřben jeho nejstarší bratr „Tedd“ Roosevelt III.

Quentin studoval na Harvardské a Grotonské univerzitě, přitom absolvoval vojenský výcvik. Stejně tak jeho tři sourozenci. Nakonec všichni čtyři sloužili v obou světových válkách jako důstojníci US ozbrojených sil.

Létání - velká Quentinova láska

Quentin ukončil v r. 1917 svá studia a plný nadšení vstoupil do 1. záložní letecké eskadrony, která měla své výcvikové letiště na Long Islandu. Věřil, že jeho technické znalosti a schopnosti mu pomohou dostat se ve Francii k letectvu, což se podařilo. Z funkce zásobovacího důstojníka se brzy dostal k bojové jednotce a stal se pilotem 95. letecké stíhací eskadrony. Byl mezi kolegy nesmírně populární, oblíbený a vyhledávaný jako skvělý společník. Všichni se však shodovali na jednom – že je doslova posedlý létáním a že nemá při létání doslova žádné zábrany – že miluje různé situace ve vzduchu, do nichž by ostatní piloti nikdy nešli a že pohrdá smrtí.

Quentinova velká láska si ho nakonec uzmula jenom pro sebe

Nakonec se mu jeho velká láska – letectvo - stala osudnou. 14. července 1918 byl spolu se třemi dalšími příslušníky letky napaden za nepřátelskými liniemi přesilou německých stíhačů. Během bitvy, která se díky velké oblačnosti vyvíjela velmi nepřehledně, byl jeden z nich sestřelen, pravděpodobně to byl „úlovek“ Quentinův. Pak byl ale sám zasažen do zad několika projektily z kulometu jednoho z německých stíhačů a zřítil se nedaleko francouzské samoty Coulonges-en-Tardenois. Podle tehdejších zvyklostí na obou stranách fronty po vzájemných vzdušných soubojích byl pohřben na nepřátelském území za účasti nepřátelských jednotek se všemi vojenskými poctami. Jeho smrt jako prezidentského syna vyvolala mimořádnou pozornost i v Německu.

Letiště na Long Islandu, původně výcvikový prostor, neslo dlouhá desetiletí jeho jméno. V současné době se na tomto místě nalézá velké nákupní středisko nesoucí také jeho jméno, aby nebyl jeho osud nikdy zapomenut.

*

nejstarší ze čtyř synů 26. amerického prezidenta Theodora Roosevelta. Při svých vysokoškolských studiích na Harvardově univerzitě absolvoval, stejně jako jeho nejmladší bratr Quentin i ostatní dva bratři - Archie a Kermit, vojenský výcvik, po jehož ukončení získal hodnost záložního důstojníka. Na univerzitě získal r. 1908 titul bakaláře umění. Kvůli svému dobrému finančnímu zajištění se zaměstnal v továrně na koberce, kde díky své skvělé schopnosti orientovat se dokonale v problematice kvality vlny, z níž se koberce vyráběly, se brzy stal jedním z nejlepších odborníků v této profesi. Pak ale přešel do bankovního sektoru a stal se společníkem Investiční banky ve Filadelfii.

Spolu s ostatními bratry do války

V r. 1917 přestoupil ze zálohy do aktivní služby a dobrovolně odjel s Americkými expedičními silami (AEF) do Francie. Osvědčil se ve velké bitvě 1. sv. války u Cantigny jako velitel 26. pluku 1. pěší divize, tehdy v hodnosti podplukovníka. Během dalších bojů utrpěl v bitvě u Soissons těžké zranění, byl dokonce zasažen i otravným plynem. Za své velké bojové zásluhy byl vyznamenán druhým nejvyšším americkým vojenským vyznamenáním − Záslužným služebnímkřížem / Distinguished Service Cross.

Ve službách amerických prezidentů

Od r. 1921 do r. 1924 byl asistentem tajemníků válečného námořnictva prezidentů Hardinga a Coolidge. V r. 1929 se stal guvernérem Porto-Rica, v r. 1932 jej prezident Hoover jmenoval guvernérem Filipin.

„Tedd“ Roosevelt III ve 2. sv. válce

Velení stejnému pluku jako v 1. sv. válce bylo „Teddovi“ Rooseveltovi svěřeno i v roce 1942 během severoafrického tažení. Dobývání Sicílie v r. 1943 již absoloval jako zástupce velitele 4. US pěší divize, generálmajora Terra de la Messa Allena. Při vylodění v Normandii, se v této funkci, již v hodnosti brigádního generála, v den „D“ vyznamenal na vyloďovací pláži Utah. Byl v tento den jediným americkým generálem, přitom ve svých 56 létech nejstarším příslušníkem US Army, který se v Normandii vylodil v první útočné vlně!

Úžasný příklad pro všechny vojáky

Pohyboval se po vyloďovací pláži, opíraje se o svoji pověstnou hůl, nevšímaje si nepřátelské palby. Jeho příklad strhl ostatní vojáky k maximálnímu úsilí. Díky své rozhodnosti se mu podařilo dostat 4. pěší divizi na vyloďovací pláž velmi úspěšně a s minimálními ztrátami.

Skvělý přehled, nejsprávnější rozhodnutí

První výsadkové čluny 4. pěší divize se odchýlily od původního směru a začaly díky silnému přílivu k pobřeží směřovat s odchylkou více než 1500 m. K příjemnému překvapení všech začaly přistávat v pouze velmi sporadické nepřátelské palbě. Generál si z přípravných porad v Anglii pamatoval námořního důstojníka koordinujícího nyní součinnost vyloďujících se jednotek s námořnictvem. Vyhledal ho v jeho úkrytu na pobřeží. Jak později námořní kapitán James Arnold vzpomínal, nejprve zamumlal jakousi drsnou kletbu na adresu „bošů“ a pak ho oslovil jménem s tím, že si ho pamatuje z přípravných porad v Plymouthu. Požádal, aby námořnictvo směřovalo další výsadkové vlny do tohoto relativně bezpečného prostoru. „Tam, kde jsme měli podle plánu přistávat, by mi moje vojáky zabíjeli. Můžeš-li v tom něco udělat, zařiď to!“ Díky tomu se 4. pěší divize dostala na pláž Utah s minimálními ztrátami a mohla rozvinout svůj útok s podporou vyloděných obojživelných tanků proti zcela zaskočenému nepříteli. Je nutné dodat, že si „Tedd“ musel svoji účast při vylodění tvrdě „vybojovat“. Velitel jeho divize Allen o tom nechtěl zpočátku vůbec nic slyšet, ačkoliv byli nerozlučnými přáteli (anebo asi právě proto).

Na vedlejší pláži Omaha se v té chvíli v první útočné vlně, která byla téměř celá v ohni nepřátelské palby zlikvidována, vylodil jeho nejmladší syn, kapitán Quentin Roosevelt II, také veterán ze severoafrického tažení. Ani k němu nebyl osud příliš milostivý. Peklo na Omaze sice přežil, v roce 1948 ale zahynul při leteckém neštěstí v Hong Kongu jako ředitel Čínské národní letecké korporace.

Osud rozhodl namísto nadřízeného velitele

Velitel amerických invazních sil v Normandii, generálporučík Omar Bradley, počítal s „Teddovým“ povýšením do hodnosti generálmajora a s jeho jmenováním do funkce velitele 90. pěší divize (té, která v závěru války svedla tvrdé boje na bavorsko-českém pomezí). Bohužel, život generála těsně předtím, a pouhých 5 týdnů po vylodění (12. července 1944), ukončil srdeční kolaps. Zemřel v náručí svého syna Quentina (Roosevelta II) a byl pohřben na americkém vojenském hřbitově v Colleville-sur-Mer, nad vyloďovací pláží Omaha, kam byl později k jeho hrobu přesunut hrob jeho nejmladšího bratra Quentina, pilota 1. sv. války.

Společné místo věčného odpočinku

____________________________

Využité informační prameny:

▪ en.wikipedia.org/wiki/Theodore_Roosevelt_Jr.

▪ en. wikipedia. org/wiki/Quentin_Roosevelt

▪ Veškeré fotografie, resp. grafická vyobrazení cizích, resp. neznámých autorů v této stati prezentované z archivu Nakladatelství Resonance jsou v něm zařazeny na základě licenčních kritérií platných pro jednotlivé položky.