Článek
Historii těchto osvoboditelských jednotek jsme před časem podrobně popsali v naší knižní publikaci s názvem „Z Normandie přes Adeny až k nám − Bojová cesta jednotek US Army, které osvobozovaly v roce 1945 ČSR. Úplná historie“. A z ní vám teď předkládáme ony dva dojemné příběhy. Americké vojenské jednotky vždy velmi uctívaly a stále uctívají své tradice. Kromě rukávových nášivek, emblémů a přezdívek k nim patří i různí maskoti, mezi nimi také psí maskoti! Mají v historii jednotek své pevné a velice respektované místo.
Rags
Svob. Donovan a jeho čtyřnohý kamarád Rags
Divizním maskotem zcela náhodou
1. US pěší divize si svého maskota zcela náhodně opatřila ve Francii před svým prvním nasazením na frontě 1. světové války. Při jedné vycházce ve čtvrti Montmartre našel svobodník James Donovan přibližně dvouletého psíka – kernteriéra, kterého nejprve považoval za klubko hadrů válejících se na ulici. Když zjistil, že se jedná o opuštěné psí mládě, vzal ho s sebou do tábora. Tam ale přišel až po večerce, a tak neunikl pozornosti vojenské policie, což pro každého takového provinilce znamenalo tvrdý trest. Napadla ho spásná myšlenka vymluvit se na to, že hledal maskota své divize, který se kamsi zatoulal. Tím se před trestem zachránil a tím byl zachráněn také pejsek, který dostal jméno Rags (což v překladu skutečně znamená hadry). Rags se stal divizním maskotem a vstoupil do americké válečné historie.
S páníčkem jako spojař do první linie
Odjel se svým páníčkem, příslušníkem spojovací jednotky, na frontu a zúčastnil se s ním mnoha bojů. Doprovázel ho do předních linií při opravách telefonních linek, a když je nepřátelská dělostřelecká palba zničila natolik, že spojení během bitvy nebylo možné obnovit, vracel se Rags zpět do divizních pozic s písemným vzkazem připevněným na obojku, obsahujícím přesné souřadnice, kam bylo třeba soustředit palbu divizního dělostřelectva.
Zachránce mnoha vojenských životů
Naučil se zaléhat po vzoru vojáků na dno zákopu, jakmile se ozvala palba nepřátelských děl. Brzy se ale naučil rozpoznat zvuk dělostřeleckých projektilů letících k americkým pozicím ještě dříve, než to byli schopni postřehnout sami vojáci. Jakmile tedy Rags v zákopu zalehl, vojáci jej následovali. Svojí statečností a svým psím instinktem tak zachránil mnohým americkým vojákům život.
Účastníkem přehlídek, „degustačním“ odborníkem
Stal se skutečným maskotem divize, nechyběl na žádné slavnostní přehlídce. Když kolem něj defilovala vojenská jednotka, posadil se na zadní, zapanáčkoval a svojí pravou přední pacičkou předpisově zasalutoval. Ve vojenském táboře měl volný pohyb, všude byl vojáky nadšeně vítán a dostával od nich psí pamlsky. Spolehlivě rozpoznával, ve které polní kuchyni se právě vaří nejlepší vojenská strava, a tam okamžitě přišel na „ochutnávku“.
Krutý válečný osud se nevyhýbá ani maskotům, ani jejich pečovatelům
Při jedné bojové akci však byl spolu se svým pánem současně vážně zraněn nepřátelskou palbou a bojovým plynem. Oba byli evakuováni do vojenské nemocnice, oběma se alespoň pro začátek podařilo zachránit život. Svobodník Donovan však na následky svého zranění v roce 1920 v USA zemřel. Ragse, kterého vojáci při návratu do vlasti propašovali na loď, se pak ujala rodina majora Hardenbergha z 1. US pěší divize.
Celoamerickou celebritou
O jeho bojových zásluhách se ale dozvěděly sdělovací prostředky a díky jim celá americká veřejnost. Newyorské Timesy, stejně jako řada časopisů, o něm přinesly řadu reportáží. Spisovatel Jack Rohan o něm v r. 1930 vydal knihu. Stal se doslova celebritou, s níž se toužila nechat vyfotografovat řada amerických generálů i politiků.
Navždy uctíván jako rovnocenný spolubojovník
Ragsův bohatý život skončil po dvaceti letech, v roce 1936. Pohřbili jej s vojenskými poctami ve vojenském táboře Fort Hamilton, pamětní deska na obelisku nad jeho hrobečkem a zápis jeho jména do bojové kroniky už navždy připomíná jeho hrdinské zásluhy a jeho roli divizního maskota.
Sgt. George Hickman a Rags po návrau do USA ve vojenském táboře Hamilton
*
Seržant Stubby
Svob. R. Conroy a jeho čtyřnohý kamarád Stubby
Stejně jako 1. pěší divize, také 26. US pěší divize, tzv. „Yankees Division“, přesněji její 102. pěší pluk, pocházející ze státu Connecticut, měl v 1. světové válce svého psího maskota − buldočka, známého jako „Sergeant Stubby“. Za své bojové zásluhy byl do hodnosti seržanta neoficiálně povýšen dokonce věhlasnou „Smithsonovou institucí“.
Psí zájemce o vojenský výcvik?
Jednoho dne se na výcvikové ploše vojenského tábora Camp Yale v New Havenu – mobilizačního tábora Univrzity v Yalu – neznámo odkud objevil mladý psík. Obcházel zvědavě cvičící jednotky a dokonce se v několika případech neváhal přidat ke cvičícím. Vojáci se shodli na tom, že se s největší pravděpodobností bude jednat o míšence, v jehož žilách z velké části koluje krev pitbulteriéra nebo bostonského teriéra.
Věrní kamarádi
Psík si nejvíce oblíbil vojína Roberta Conroye a brzy se už od něho ani nehnul. Zalíbení bylo vzájemné, stali se z nich věrní kamarádi. Conroy mu dal jméno „Stubby“, které vystihovalo jeho velice krátce kupírovaný ocásek, a rozhodl se vzít ho s sebou do Francie, kam se Conroyova divize měla v r. 1917 v rámci Amerických expedičních sil přesunout k dalšímu výcviku a posléze k nasazení na frontě. Propašoval ho na transportní loď a nakonec přesvědčil velícího důstojníka, jemuž Stubbyho přítomnost na lodi neušla, a za jeho pomoci pak i kapitána lodi, aby mohl Stubby na palubě zůstat.
První zranění
Stubby strávil na evropském kontinentě jeden a půlroku a zúčastnil se s plukem téměř dvou desítek bitev. Brzy po příjezdu na frontu byl zasažen hořčičným plynem a musel být odsunut na nějaký čas k léčení v zázemí. Brzy se ale ke své jednotce vrátil, aby dále vyhledával zraněné vojáky a pomáhal při jejich záchraně, jak to činil ihned po nasazení do první linie. Zkušenost, kterou udělal s bojovým plynem, mu jednou pomohla zachránit celý pluk včasným varováním před nepřátelským plynovým útokem, který jeho jemný čich odhalil dříve, než mohl v řadách divize napáchat velké škody.
Další zranění
Při jednom německém útoku, který dospěl až těsně k americkým zákopům, byl nepřítel odražen, ale při ústupu se několika Němcům podařilo vhodit do zákopů ruční granáty. Exploze jednoho z nich zranila Stubbyho na zádech a na přední pacičce. Opět následoval polní lazaret a léčení a opět rychlé uzdravení a návrat mezi vojáky do přední linie.
Nepřátelské vyznamenání pro Stubbyho
Stubby si dokonce na své konto připsal jednoho nepřátelského zajatce − průzkumníka, proniknuvšího do perimetru Stubbyho jednotky − když se mu zakousl do zadní části těla a znehybnil ho, dokud si ho američtí vojáci nepřevzali do zajetí. Němec do něho padl i se svým vysoce ceněným vyznamenáním − železným křížem, který měl připevněný na své uniformě. Tady o své vyznamenání ale okamžitě přišel, protože je Američané slavnostně připjali k těm, která Stubby již měl na své bojové vestičce. Tu mu ušily nadšené ženy z francouzského města Château-Thierry poté, kdy je Stubbyho jednotka osvobodila z německé okupace.
Triumfální návrat, hostem u amerických prezidentů
Cesta zpět z Francie do Spojených států již byla mnohem snazší než cesta na frontu. Vojín Conroy Stubbyho již nemusel skrývat, vždyť se do vlasti vracel válečný hrdina! Stubby se do Států opravdu vrátil jako velká celebrita. Články o něm plnily stránky nejprestižnějších amerických novin. Generál Pershing, vrchní velitel Amerických expedičních sil (AEF), ho osobně vyznamenal, americký prezident Wilson, ani jeho nástupci Coolidge a Harding si nenechali ujít příležitost se s ním pozdravit, samozřejmě vždy za patřičného zájmu novinářů.
Stubbyho vysokoškolská etapa
Na podzim 1921 zahájil Robert Conroy studium práv na univerzitě v Georgtownu a Stubby svého páníčka doprovázel do univerzitního kampusu. Stubby vystupoval jako maskot Georgetownské university při utkáních univerzitního týmu v americkém fotbalu.
Amerika na Stubbyho nezapomněla!
V roce 1926 Stubby ve spánku zemřel. Connecticutská národní garda označuje Stubbyho za „nejslavnějšího a nejvyznamenávanějšího válečného psa v historii USA“.
V roce 2018 byl natočen animovaný film „Stubby: An American Hero“, který vypráví jeho hrdinský příběh.
Generál John Pershing, vrchní velitel US expedičních sil vyznamenává „seržanta“ Stubbyho
*
Využité informační prameny
Titulní strana knihy
▪„Z Normandie přes Adeny až k nám − Bojová cesta jednotek US Army, které osvobozovaly v roce 1945 ČSR. Úplná historie“/Balcar B./ ISBN 978-80-88220-01-5
▪ https://en.wikipedia.org/wiki/Rags_(dog)
▪ https://en.wikipedia.org/wiki/Stubby_(dog)
▪ Veškeré fotografie, resp. grafická vyobrazení cizích, resp. neznámých autorů v této stati prezentované z archivu Nakladatelství Resonance jsou v něm zařazeny na základě licenčních kritérií platných pro jednotlivé položky.
