Článek
Když jsme před několika dny vzpomínali na hrdinský čin pačejovského rodáka, letce – navigátora a bombometčíka Zdeňka Hanuše, DFC, který bravurním způsobem v osádce bombardéru kapitána Oldřicha Doležala připravil Hitlerovu Třetí říši o mimořádně důležitou dodávku wolframové rudy a díky tomu přispěl k rychlejšímu ukončení války, přislíbili jsme našim čtenářům příběh dalšího z československých letců ze západní fronty – brigádního generála Miroslava Štandery. Oba letce spojuje jejich úzký vztah k malé, leč ne nevýznamné obci Pačejov v jihovýchodní části Plzeňského kraje. Touto statí dnes náš slib plníme.
Dětství, škola
Narodil se 5. října 1918 v Praze jako nejstarší ze čtyř dětí provazníka a muzikanta Václava Štandery. Brzy poté se s rodiči přestěhoval do Dobrušky. Sourozenci Radovan, Zornička a nejmladší Alenka.
Po vychození školy absolvoval tři ročníky grafické školy a stal se typografem v místní tiskárně fy Houser – Herzig.
Dobrovolně vstoupil do vojenského letectva a byl přijat v roce 1936 do školy leteckého dorostu v Prostějově. O dva roky později ji úspěšně dokončil a nastoupil k leteckému pluku č. 4, odloučené letiště Pardubice.
Únik z Hitlerových spárů
Po obsazení republiky Němci odešel spolu s Františkem Tláskalem z Křovic u Dobrušky 1. června 1939 sítí ilegálních kanálů přes Ostravu za hranice do Polska. Následoval vstup do cizinecké legie, záhy však Francie vstoupila do války a Miroslav Štandera byl odeslán do stíhacího střediska v Chartres. Od 20.5.1940 týden létal u zdejší stíhací jednotky, následovala Groupe de Chasse II/10 na stíhačkách Bloch 152 a pak přišlo umístění u tvořící se čs. letky u Groupe de Chasse I/6.
Pilotem v bojující Francii v r. 1940
Zranění, které šťastně dopadlo, příslušníkem RAF, bitva o Británii
11. června zde při leteckém souboji utrpěl zranění páteře a po nouzovém přistání byl převezen do nemocnice. Z Francie byl evakuován se sádrovým krunýřem jako jeden z posledních.
V anglickém Cosfordu byl přijat do RAF v hodnosti seržanta a koncem září 1940 zahájil stíhací výcvik na stíhačce Hurricane. Koncem října byl přidělen na základnu Speke u Liverpoolu k 312. čs. stíhací peruti, s níž se jako jeden z 87 čs. pilotů zúčastnil letecké „Bitvy o Británii“. Zde létal s malými přestávkami do srpna 1942.
První vyznamenání a povýšení
V srpnu 1941 byla rotnému Štanderovi udělena čs. medaile „Za chrabrost“. V citaci se uvádí, že „Rtn. Štandera jest velmi dobrým pilotem, který nalétal 56 hodin operačních letů za velmi těžkých podmínek při ochraně konvojů a 14 hodin v útočných operacích nad obsazenou Francií, přičemž prokázal svoji statečnost a nadšení pro boj.“ Dne 25. října 1941 byl povýšen do hodnosti rotmistra.
Nočním stíhačem nad Normandií
Po ukončení operačního turnusu pracoval jako instruktor a učitel létání u 51. výcvikového střediska (Royal Air Force Operational Training Unit - OTU), pak se vrátil na osm měsíců zpět k „třistadvanáctce“. Absolvoval ještě noční výcvik stíhače na letounech Blenheim a Beaufighter.
Začátkem února 1944 byl přidělen spolu se svým radiooperátorem a navigátorem Karlem Bednaříkem k 68. noční stíhací peruti v hodnosti poručíka. Vykonával noční hlídkovou činnost na letounech Bristol Beaufighter VIF, později na DH Mosquito.
_______________________
Autorská poznámka:
Britský letoun Mosquito se svými vlastnostmi zařadil mezi nejlepší letadla své třídy ve 2. sv. válce. Proslul m.j. nasazením v řadě speciálních operací a podrobnosti o něm lze čtenářům velice doporučit: https://cs.wikipedia.org/wiki/De_Havilland_Mosquito
Březen 1945 - útok britských letounů Mosquito na sídlo Gestapa v Kodani (viz jeden útočící letoun na levém okraji snímku)
_______________________
V březnu 1944 byla 68. peruť nočních stíhačů převelena ze své mateřské základny do jižního Walesu, kde byla pověřena ochranou prostoru, v němž se soustřeďovaly invazní jednotky a technika k otevření „druhé fronty“. Proto se nesmělo nad tento prostor dostat jediné nepřátelské letadlo. Peruť byla také v záloze pro případ náletů nad Londýn. Od 5. června 1944 peruť zajišťovala leteckou ochranu při invazi do Normandie.
Se svým věrným čtyřnohým kamarádem, trpělivě očekávajícím každý jeho návrat z bojové mise
Skvělý pilot s absolutně pevnými nervy
Štanderův navigátor na svého válečného druha vzpomíná: „Začal jsem létat s novým pilotem, Mirkem Štanderou. Byl menší, štíhlé postavy. Stali jsme se dobrými přáteli a záhy jsme vytvořili dobře sehraný tandem. V polovině dubna 1944 při startu na Beaufighteru vysadil pravý motor. Výška pouhých 15 metrů. Štandera byl opravdu dobrý pilot. Ve zlomku vteřiny se mu podařilo letadlo srovnat, nechal ho volně padat, když předtím vypnul druhý motor. Letoun dopadl za letiště na mýtinu mezi stromy. Přestože se celý rozbil, nevybuchl. Týden po této situaci prasklo letounu při startu kolo podvozku. Museli jsme sedat „na břicho“ vedle startovací dráhy. Můj pilot to zvládl bez problémů, a náš velitel to vyřešil po svém. Poslal nás na devítidenní dovolenou, abychom si vylepšili nervovou soustavu“.
V té době se u peruti létaly cvičné lety na nových letounech typu Mosquito, na něž byla peruť jako na výkonnější stroje přezbrojena. Přibyly i povinnosti zneškodňovat létající pumy V-1 a provádět hlídkové lety nad Severním mořem až k holandským hranicím.
Na svém kontě během bojové činnosti ve 2. sv. válce měl 1320 nalétaných hodin.
Generálova nejvyšší vyznamenání
Návrat do vlasti
V červnu 1945 hlásil čs. rozhlas z Anglie jména pilotů, kteří přežili válku. Byl mezi nimi i Miroslav Štandera, o němž rodina celých dlouhých šest let nic nevěděla. Teprve v srpnu 1945 přiletěli čs. letci do osvobozené vlasti. Miroslav Štandera v hodnosti poručíka letectva.
V roce 1946 byl se skupinou dalších čs. letců zacvičen v Anglii na letišti Middleton St. George na nejnovější stíhací/bombardovací verzi letounu Mosquito FB-VI. Po návratu byl umístěn k 24. bombardovacímu pluku v Plzni.
V roce 1947 se oženil s Růženkou Joachimsthalerovou ze Spůle u Janovic nad Úhlavou a narodila se jim dcera Miroslava.
Pak až do roku 1948 působil v hodnosti kapitána na Slovensku jako letecký instruktor. V tomto roce byl s puncem „zápaďáka“ od letectva vyhozen.
Po marné snaze najít alespoň trochu odpovídající práci, začal pracovat v n.p. Kovošrot. Na Tachovsku sbíral železný šrot z opuštěných továren a usedlostí. Dokonale tak poznal krajinu u hranic s Německem a naučil se v ní orientovat. To se mu brzy velice hodilo, když musel opět vlast ilegálně opustit − tentokrát před dominujícím komunistickým režimem.
Žádná šance pro STB
Když si pro něho přišli v roce 1949 „estebáci“, měl štěstí, že nebyl doma. Soused a hostinský ho varovali před zatčením. Od hostinského pak ještě přijal pohoštění a v noci přešel na Tachovsku hranici do Německa. Dostal se opět do Anglie a létal zde v Královském letectvu RAF až do roku 1955.
Stačil se přitom vyučit stříbrotepcem a po odchodu do výslužby začal pracovat ve firmě, která opravovala čajové konvice pro celé britské impérium. Pracoval zde do roku 1983, kdy odešel do důchodu a odstěhoval se „blíže k domovu“ – do Bavorska.
Těžký úděl Štanderovy rodiny
Po emigraci Miroslava Štandery nebyla v tehdejším Československu situace jednoduchá ani pro zbytek rodiny. Naštěstí se našlo hodně dobrých lidí jak v rodné Spůli, kam byla dcera dána do 12ti let na výchovu k babičce Barboře Joachimsthalerové, tak i na pracovišti v Plzeňské nemocnici, kde Růžena Štanderová pracovala jako zdravotní sestra. Návratu manžela se však nedočkala, zemřela v červnu 1971.
Druhý návrat do vlasti, konečně zasloužené uznání, nový domov v Plzni
V roce 1994 se Miroslav Štandera vrátil do vlasti, která konečně ocenila jeho válečné zásluhy a službu, kterou jí ve svém životě prokázal.
Začal žít v Plzni u své dcery. Zapojil se zde do odbočky Svazu letců ČR v Plzni a Československé obce legionářské. Byl zvolen předsedou Sdružení čs. zahraničních letců a stal se členem Aeroklubu Plzeň – Letkov.
Při svém pobytu v Plzni nemohl samozřejmě chybět na každoročních Slavnostech svobody, které v západočeské metropoli od r. 1990 již svobodně, bez jakýchkoliv politických omezení mohou probíhat.
Generál Štandera při Slavnostech svobody v Plzni
Zde v přátelském kruhu si vyzkoušel létání v termice s kluzákem Blaník. Aktivně sportoval, věnoval se hlavně cyklistice a jízdě na lyžích. Po listopadu 1989 byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka letectva v.v. Rozkazem prezidenta republiky byl poté povýšen do generálské hodnosti. Města Plzeň a Dobruška mu udělily Čestné občanství.
V Plzni si našel přítelkyni a řadu úžasných přátel, kterým byl velmi vděčný, že mu zkrášlili posledních dvacet let života. Říkal: „Teprve teď si život užívám!“
Lásku k létání letec Štandera nikdy neztratil
Vztah k obci Pačejov
K obci Pačejov měl generál Štandera od svého návratu z ciziny velmi blízký vztah. Jeho dcera zde má chatu. Velmi často sem tedy jezdil a zúčastňoval se zde mnoha různých veřejných akcí. Občané Pačejova ho okamžitě přijali mezi sebe jako svého rodáka nikdy na něho nezapomněli a s úctou na něj vzpomínají!
Vyznamenání generála Miroslava Štandery:
▪ 2× Československý válečný kříž 1939
▪ 3× Československá medaile „Za chrabrost“
▪ Československá medaile „Za zásluhy I. stupně“
▪ Československá vojenská pamětní medaile
▪ Francouzský válečný kříž
▪ 39/45 Star
▪ Air Star
▪ War Medal
▪ Francouzský řád Čestné legie – rytířský stupeň, udělen u příležitosti 60. výročí konce 2. sv. války
▪ Řád T.G. Masaryka – udělen prezidentem republiky 28. října 2006.
Pamětní deska brigádnímu generálovi Miroslavu Štanderovi instalovaná v Plzni
U příležitosti 100. výročí jeho narození byla generálu Štanderovi 5. října 2018 odhalena v Plzni, v Božkovské ulici, č.p. 43 pamětní deska.
Využité prameny:
Titulní strana: Pačejov. Čas okupace a osvobození 1938 – 1945
▪ Pačejov. Čas okupace a osvobození 1938 – 1945 /Balcar. B./ ISBN 9978-80-88220-09-1;
▪ Archiv a kronika obce Pačejov;
▪ https://cs.wikipedia.org/wiki/De_Havilland_Mosquito
▪ Veškeré fotografie, resp. grafická vyobrazení cizích, resp. neznámých autorů v této stati prezentované z archivu Nakladatelství Resonance jsou v něm zařazeny na základě licenčních kritérií platných pro jednotlivé položky.
