Článek
První kroky amerických pěšáků na českém území
18. dubna 1945 vstoupila noha prvního amerického vojáka na české území – došlo k tomu tohoto dne dopoledne západně od městečka Hranice, cca 1500 m od osady Trojmezí v Ašském výběžku, když sem od německé osady Prex, k mlýnu Huschermühle na potoce Rokytnice, tvořícím zde přírodní hranici, postoupil průzkumný oddíl 3. praporu 358. pluku 90. US pěší divize.
Americké „dárky“ k Vůdcovým narozeninám
Dva dny nato - ne náhodou 20. dubna 1945, v den Hitlerových 56. narozenin, nýbrž skvěle naplánovaně – se dostalo Vůdci již zhroucené Třetí říše od Američanů mimořádné pozornosti: „návštěvy“ v Aši, v prvním městě na území Československa, od 30. let 20. století jedné z neochvějných bašt henleinovského hnutí propagujícího rozbití Československa a obrazný návrat sudetských Němců zpět do lůna Třetí říše pod známým heslem „Heim ins Reich“ - tedy připojení československých pohraničních území k říši. Američané si nenechali ujít příležitost „věnovat“ Vůdci tento „dárek“. A nebyl to „dárek“ jediný! Ve stejný den dostal takový „dárek“ ještě jednou - jednotky 45. US pěší divize (Thunderbird) dobyly nejvyšší „svatyni“ Třetí říše - císařské město Norimberk! Hitler musel z takových „dárků“ být doslova "na větvi"!
„2. US kavalérie“ vstupuje na českou scénu
První momenty vstupu Američanů do města, popis jejich boje, v němž museli obětovat i život několika svých vojáků, skvěle beletristicky zachytil kapitán Robert McCaleb z Arizony, velitel roty C ze 42. jízdní průzkumné eskadrony, součásti mechanizované 2. jízdní průzkumné skupiny, známé po celou dobu její existence až do současnosti, kdy stále existuje (i když dnes pod jiným bojovým označením) jako „2. US kavalérie“.
42. jízdní eskadrona včetně roty C tehdy ještě nadporučíka McCaleba pak pokračovala dále po československém území, proslavila se svojí akcí v německém vojenském hřebčíně v Hostouni na Domažlicku, kam 28. dubna 1945 přes linii fronty vtrhla její rota A, aby ochránila před nebezpečím zničení stádo několika set ušlechtilých koní, mezi nimiž se skvěli slavní bílí lipicáni, ukrytí zde před postupující frontou z tzv. Španělské jezdecké školy v císařském Hofburgu ve Vídni. Tento americký „majstrštyk“ svým rozkazem „posvětil“ velitel 3. US Army, generál G.S. Patton, když se o ukrytém stádu dozvěděl. Jako někomu, kdo „vyrůstal“ v jezdeckém sedle, nemohl samozřejmě k osudu těchto koní zůstat lhostejným. Velitel „2. kavalérie“, plukovník Charles Reed (jeho dobrý známý z jezdeckých "potlachů") od něho obdržel lakonický pokyn: „Okamžitě jednejte! Zachraňte je“ Následoval výpad roty A do Hostouně. Akce dostala název „Operace Cowboy“ a my se k ní samozřejmě vrátíme.
Nyní jsme ale v Aši v den Hitlerových 56. narozenin a 42. jízdní eskadrona se tvrdě probojovává z jednoho okraje města na druhý, aby zvečera mohl její velitel ohlásit: „Aš dobyta“. Nadporučík McCaleb se ujímá velení roty C, jejíž velitel, major Andrews je zabit, a jeho zástupce, kapitán Harris je těžce zraněn při vjezdu prvního tanku do města.
Před několika léty se podařilo v Arizoně objevit McCalebova syna a pozvat ho na návštěvu Aše a dalších míst, kde otcova jednotka v Československu působila. Dodnes na ty chvíle vzpomíná a často hlásí, že opět musel na besedu do nějakého kolektivu, aby o své návštěvě vyprávěl. Gary McCaleb je velice seriózní, vysokoškolsky vzdělaný člověk, takže když líčí, že při jeho vyprávění jeho posluchači slzí dojetím, lze mu plně věřit. Přečtěme si tedy nyní vzpomínku jeho otce, kapitána Roberta McCaleba na dobytí Aše:
Dobytí města Aš (autor: kpt. US Army Robert McCaleb)
Poté, kdy eskadrona v okolí Aše znemožnila do města přístup nejrůznějším druhům nepřátelských bojových vozidel, zahájily 2. četa a část 1. čety doprovázené četou tanků ze směru S do něho postup. Zbytek 1. čety pod velením poručíka Williamse na levém křídle postupoval k svému určenému cíli – k věži na výšině označené na mapách jako kóta 752.
Jakmile jsme vstoupili do města, náš halftrack s namontovaným protiletadlovým kulometem zahájil svoji „práci“, vzal si na mušku a zničil rychle jedoucí motocykl s přívěsným vozíkem i s jeho tříčlennou osádkou. Dva z ní na místě usmrtil, třetí byl těžce zraněn. Náš první tank projel až na konec ulice, kterou jsme postupovali a čistili domy po obou jejích stranách. Major Andrews stál za protiletadlovým kulometem upevněným na jeho věži, když se náhle objevila skupinka tří Němců, kráčejících zcela uvolněně ulicí asi 50 metrů od tanku. Povídali si spolu a zřejmě se docela dobře bavili, zbraně ledabyle zavěšené na rameni. Náhle před sebou spatřili četu mužů a tank s kanonem téměř strčeným do jejich údivem otevřených úst. Tohle zjištění podstatně zpomalilo jejich kroky, až se nakonec úplně zastavili.
Stál jsem vpravo od tanku a rukou, v níž jsem držel odjištěnou pistoli, jsem je výmluvným gestem, provázeným slovy „Kommen Sie her“, vyzval, aby se přiblížili. Okamžitě se pokusili co nejrychleji zmizet a ukrýt se za roh budovy na levé straně ulice. Major Andrews zmáčkl spoušť kulometu a dva z nich „uzemnil“ na okraj chodníku. Třetí Němec kličkoval, až se mu podařilo vběhnout do postranní ulice, která se chvíli poté stala pro tento tank místem odplaty, jakoby seslané samotnou bohyní Nemesis. Za prchajícím Němcem šla ještě další dávka z kulometu, doprovázená křikem kapitána Harisse.
V té chvíli již byly prohledány všechny domy až na úroveň tanku a jednotka začala postupovat dále – pomalu, ostražitě ale nezadržitelně. Přímo proti jejím vojákům a proti tanku se náhle zjevil značně rozmrzelý, holohlavý stařec a ignorujíc zcela můj pokyn, aby se vrátil do domu, vydal ze sebe velmi hlasité říhnutí. Po mé třetí výzvě popošel o několik kroků a své „představení“ zopakoval. Vystřelil jsem ze své „osmatřicítky“ nad jeho hlavu a teprve to zabralo a on konečně okamžitě zmizel v domě. Asi sto metrů dále, když jsme se snažili odhalit z našeho pohledu na levé straně skryté postavení několika automatických zbraní, odkud se na nás snesla palba, vyrazil od nedaleké nakládací rampy rychlý záblesk a dým. Skupina vojáků kolem tanku náhle zmizela v oblaku kouře. Přilby létaly vzduchem, z věže tanku vzduchem letěl zcela bez svého přičinění i major Andrews. Vojáci zůstávali otřesení ležet na zemi. Teprve později jsem zjistil, že moje bojová blůza i kalhoty jsou jak zepředu, tak zezadu úhledně rozřezány jako ostrou žiletkou. Na své pokožce jsem ale neobjevil jediné škrábnutí!
Kapitán Harris teprve později zaznamenal, že jeho zranění je vážnější, než se zprvu domníval. Postupoval po levé straně ulice a dostal plný zásah tlakovou vlnou ze strany, z níž byl zasažen tank. Vojáci otřesení výbuchem zatím netušili, že řidič tanku, jeho střelec i velitel jsou mrtví, když tank náhle zvýšil rychlost, stočil se dlouhou diagonálou doleva a prudce narazil do rohu budovy v místě, kde do osy postupu jednotky ústila vedlejší ulice, v níž před chvílí zmizel prchající Němec. V té chvíli zasáhl přední část tanku další výstřel.
Náhlou změnou situace a nejistotou, odkud palba přichází, se silně dezorganizovaní vojáci začali rychle stahovat zpět a teprve po přeskupení vyrazili opět kupředu postavením sousední roty B, která držela pozice po pravé straně osy jejich původního postupu. Rota C zahájila postup za rotou B až k následující křižovatce, která byla rychle dobyta. Pak se postup roty mezi domy stočil doleva, až se jí podařilo dorazit na vyvýšeninu na východní straně města, kde zaujala obranné pozice. Celý postup ulicemi, provázený bojem, představoval trasu dlouhou téměř 5 km!
Kapitán Harris byl evakuován a zbytek války strávil léčením. Převzal jsem velení jeho roty. Četa poručíka Harry A. Lanese útočila městem za podpory obrněné vozby Jerryho Hanna. Zbývající část roty B vstoupila do města od západu a pokračovala v postupu až k vyvýšenině ovládající přístupy z východní strany. Vyčištění města od nepřítele však zdaleka nebylo u konce! V mnoha domech zůstávali usazeni ostřelovači a jednotlivé části 42. eskadrony ještě čekal tvrdý boj.
Štábní seržant Magnum z roty A vedl výpad své čety městem s cílem zabránit nepříteli přisunout posily. Když četa dorazila na jeho protilehlý okraj, zjistil, že se ocitli v blízkosti nádraží s větším počtem budov a s mnoha železničními vagóny na kolejištích, kde bylo možné snadno zaujmout obranná postavení. Četa to provedla velmi rychle a stejně rychle zahájila palbu proti nepříteli. Nastal nelítostný boj.
Seržant svoji četu rozdělil na dvě části, jedna zaměstnávala nepřítele palbou z čelní pozice, a on s patnácti muži vyrazil k obchvatu nepřátelského postavení z boku. Na jeho povel zaútočili vojáci tak neočekávaně a rozhodně, že se Němci nezmohli na žádný odvetný manévr a brzy kapitulovali. Tím skončila hlavní část bojů v této části města.
Četa seržanta Hinmana si vynutila průchod ulicemi nekompromisním ničením ostřelovačů a osamělých kulometných hnízd. Na jednom místě bylo třeba v zájmu dalšího rychlého postupu zneškodnit velkou skupinu nepřátel, soustředěných v domě, k němuž byl jediný přístup přes otevřené prostranství. Hinman si vybral dva muže, aby ho následovali a ostatním dal rozkaz, aby ho kryli palbou při rychlém překonávání volné plochy.
Kličkujíc v husté palbě kulometu i ručních zbraní se jim jako zázrakem podařilo dosáhnout rohu protilehlé budovy. Seržant vhodil do jejích spodních oken rychle několik granátů, pak vtrhl do budovy a za neustálé střelby ze svého automatu „čistil“ jednu místnost za druhou. Stejně si počínali oba příslušníci čety, které si k výpadu vybral sebou. Němci, kteří ještě nebyli mrtví nebo zranění, brzy poznali svoji bezvýchodnou situaci a kapitulovali. Město Aš bylo definitivně vyčištěno od nepřítele v půl sedmé večer. (Svolení k publikaci: Gary McCaleb).
Tak padlo do rukou americké armády první město na území Československa. Dalšího dne rozšířila 42. eskadrona svá předsunutá postavení jižně od Aše.

Kpt. Robert McCaleb v sedle jako kavalerista US Army
Výtvarník Roland „Raven“ Havran nakreslil pro město Aš velmi zajímavý komiks, v němž zpodobnil řadu epizod spojených s osvobozením města. Jednou z nich je vstup první americké jednotky do města, jak jej popsal kpt. Robert McCaleb. Komiks je skvělý i v tom, že je vydán také v anglické jazykové verzi. Při slavnostním přijetí v kulturním sále města jej jeho syn obdržel v této verzi. S komiksem v ruce jsme potom prošli místa, která jsou v něm zobrazena, o nichž Garyho otec ve své vzpomínce píše. Pro Garyho McCaleba a jeho manželku to byl nesmírně silný zážitek, jejich dojetí se vrylo do paměti nám všem, kdo jsme je doprovázeli. Ze vzkazu z Arizony po jejich návratu domů víme, že je komiks uchováván v archivu Garyho McCaleba jako relikvie, když jej při svých besedách ukazuje účastníkům, nespouští z něj oči, aby nedošel nějaké újmy.
Vyvrcholením návštěvy Garyho McCaleba v Aši bylo položení květin u pomníku Osvobození s pamětní deskou se jmény padlých spolubojovníků jeho otce.

4.5.2016 - Vzpomínka na boj o Aš. Zprava doleva: Gary McCaleb, starosta Dalibor Blažek, S.W.Garera, styčný důstojník „2. kavalérie“, Vilseck, Německo

Osvobození města Aš - skvělý komiks výtvarníka Rolanda „Raven“ Havrana

Epizoda z komiksu Rolanda „Raven“ Havrana Osvobození města Aš - se svolením autora
Také Aš s okolím se konečně dočkala osvobození od nacismu
Situace v předválečném čs. pohraničí byla velmi napjatá. Jednotky Stráže obrany státu zde čelily, stejně jako na ostatních úsecích tzv. sudetského území stále aktivnější nepřátelské činnosti tzv. Sudetoněmeckého Freikorpsu. Poté, kdy převážná část českého obyvatelstva Aše a okolí uprchla před záborem pohraničí přikázaným Mnichovským diktátem do vnitrozemí, se na téměř sedm let stala Aš baštou nacismu.
S postupem fronty od západu k československé hranici se jevila Aš jako jeden z prvoplánových cílů útoku americké armády přes tuto hranici do Čech. Reportážní vylíčení dobytí Aše v úvodu naší stati od počátku dává poznat, že další postup ještě nemohl v žádném případě být považován za jakési slavnostní vojenské defilé! O tom se měly americké jednotky velmi brzy po dobytí Aše přesvědčit v Chebu, i při dalším postupu na Karlovy Vary, stejně jako z dalších výchozích pozic podél německo-čs. hranice do české kotliny a dále na Prahu. V cestě jim stály pořád poměrně zdatné nepřátelské jednotky, součást 7. německé armády.
Situace americké jednotky, která dostala rozkaz město Aš dobýt, je zachycena v úvodu naší publikace. Jaká byla ale situace z pohledu těch, kteří ve městě měli důvod se jejího příchodu obávat? Podle dochovaných důkazů proti sobě v Aši stály dvě antagonisticky smýšlející strany – většina obyvatel (drtivá část z toho sudetoněmeckého původu) vedená starostou města Richardem Doblem a továrníkem Rudolfem Singerem, toužila po co nejrychlejším vyřízení celého problému prostřednictvím kapitulace, zatímco nacistické vedení města, pod něž spadala i vojenská posádka, bylo ve svém fanatismu rozhodnuto bránit město skutečně do posledního muže.
Představitelem této skupiny byl okresní vedoucí NSDAP v Aši, zavilý henleinovec Dr. Josef Meier. Obránci města, které měl pod svým politickým velením, se rekrutovali z různých ozbrojených složek: Wehrmachtu, domobrany Volksturmu a zfanatizované Hitlerjugend. Je zajímavé, že se žádné zprávy nezmiňují o příslušnících Zbraní SS. Ti se již z této oblasti začínali vytrácet a soustřeďovali se jižně odtud v prostoru Kladské a Pramenů. Ve svém fanatismu si však s nimi mnohdy nezadali příslušníci Wehrmachtu, což byl právě případ vojenského velitele Aše, podplukovníka Weinera nebo velitele Chebu, majora Geislera, kteří byli připraveni bránit obě města za každou cenu.
Ve městě v té době bylo přes 30 tisíc osob. Z původních 24 tisíc ve 20. létech se rozrostlo o tisíce uprchlíků z východních území, prchajících před Rudou armádou. Ozbrojený odpor mělo klást přibližně tisíc obránců. Pokusy starosty města vyjednávat s velitelem obrany, pplk. Weinerem vyzněly naprázdno. Naopak, velitel hrozil stanným soudem. V jiných místech, např. v Nýrsku, nechal velitel jeho obrany několik občanů za údajný pokus město bez boje vydat Američanům, popravit. Tento osud také postihl starostu německého Paßmannsreuthu nedaleko Aše, který nechal v obci vyvěsit bílé prapory. Podle některých pramenů se měla jeho poprava stát na rozkaz ašského velitele pplk. Weinera.
V noci na 20. dubna do Aše na místní vedení NSDAP přijel župní velitel Konrad Henlein, usazený t.č. v loveckém zámečku v Kladské, kde se snažil organizovat s pomocí Zbraní SS další odpor. Přikázal okamžitou stavbu barikád a Aš (jednu z bašt po něm nazvaného hnutí, které se stalo Hitlerovou „pátou kolonou“ při přípravě záboru čs. pohraničí v r.1938), ubránit za každou cenu! Henlein se zde pasoval do role vojevůdce, v čemž si nic nezadal se stejně neúspěšným vystoupením říšského vedoucího SS Heinricha Himlera, pokoušejícího se bez jakýchkoliv vojenských znalostí v roli velitele zastavit útok Rudé armády na Odře.
Henlein měl z 1. světové války důstojnickou hodnost podporučíka, takže se domníval, že obranu města zvládne. Nakonec ale musel zjistit, že jeho vojenské vědomosti ani s jeho průpravou učitele tělocviku, s níž tady ve třicátých létech odstartoval svoji politickou kariéru, na obranu Aše před Američany nestačí! I další pokus starosty a jeho mužů přesvědčit velitele města ke složení zbraní neuspěl. Odmítl i výzvu Američanů ke kapitulaci. Podle dochovaného svědectví starostova spolupracovníka, továrníka Rudolfa Singera, se podařilo Američany alespoň přesvědčit, aby před zahájením útoku město neostřelovali z děl, a zabránit tak krveprolití v řadách civilního obyvatelstva.
Americký útok provedla 42. eskadrona, součást 2. jízdní průzkumné skupiny. Krátce po vstupu do města byl pancéřovou pěstí zasažen jeden z jejích tanků, osádka zahynula. Následoval pouliční boj, v němž se eskadrona probojovala až na protilehlý okraj města. Pak nastala likvidace stále ještě aktivních osamělých hnízd odporu a snajperů.

20. duben 1945 - Dobývání Aše
Aš, první město, které Hitler po Mnichovském diktátu v r. 1938 na území ukradeném Československu navštívil (3. října), symbolicky padla v den jeho 56. narozenin. O den později, 21. dubna, vstoupili Američané bez boje do Podhradí. Otevíral se jim nyní prostor k útoku na Cheb, čekal je však postup lesnatým terénem s dalšími překážkami, hlavně v podobě bráněných zátarasů. 26. dubna 1945 Cheb dobyla 97. US pěší divize – bohužel s vysokými ztrátami.
Postup 2. jízdní průzkumné skupiny je podrobně zachycen níže v přehledu sestaveném z povinných hlášeních After Action Reports, které musely bojové jednotky pravidelně podávat. 2. jízdní průzkumná skupina operovala v prostoru Aše v koordinaci s 90. US pěší divizí, která si tedy také zaslouží být zařazena mezi osvoboditele Ašska. Obě jednotky urazily nejdelší bojovou cestu po území Československa i po německém území těsně přiléhajícím k hranici – od Aše až do Železné Rudy, a ještě velký úsek odtud do vnitra Čech.
Oběma jednotkám byl svěřen úkol připravit otevření Železnorudskho průsmyku pro jednu část elitní americké obrněné 4. divize XII. sboru Pattonovy 3. US Army, ne nadarmo nazývané jeho „předvojem“ či „údernou pěstí“, k útoku na Prahu z jihozápadního směru. Při svém postupu podél čs. hranice se obě jednotky setkaly s nepřátelským odporem jak v Českém lese, tak na Šumavě. Na jejich cestě je ještě čekala řada bojových situací, které je stály další mrtvé a zraněné příslušníky. Zranění utrpěl i kapitán Robert McCaleb.
Z protokolů After Action Reports 42. eskadrony ze 2. CRG-Mech.
17. duben 1945
Jednotka stále setrvává v odpočinkové fázi. Části roty G a F vyslány k blokování cesty v prostorech O-774540 a O-787553. Část roty C v kontaktu s jednotkami 11. US AD prostřednictvím pohyblivých motorizovaných hlídek ve dvouhodinových intervalech.
18. duben 1945
Přesun eskadrony z BAYREUTHU do HOFU. Frontová linie naší jednotky rozšířena z kvadrantu P–007098 směrem SV až do kvadrantu K–094013. Navázán kontakt s 28. jízdní průzk. skupinou na našem levém křídle v PASSECKU (K-085018) a 358. pěším plukem ve WIEDERSBERGU (P–007098) na našem pravém křídle. Zahájeny přípravy ke splnění nového bojového úkolu očekávaného z velitelství 2. CRG. Rota A vyslána k linii fronty do úseku P–07098 až K–094013. Její 3. četa provedla svoji průzkumnou akci ve směru V až k československé hranici. Osada PREX (P-098989) – podle hlášení jednotek se v prostoru nenachází žádný nepřítel. Jednotky se s ním nedostaly do žádného kontaktu.
19. duben 1945
Eskadrona ze směru V v kontaktu s malým oddílem nepřátelského dělostřelectva, sestávajícího podle odhadu z 88 mm děl, v kvadrantu P–107985. Přímý nepřátelský odpor slabší, zato větší počet silničních zátarasů, které však bylo možné obejít. Postup roty A směrem SV s úkolem vyčistit lesy S od REHAU. Postup roty C směrem V od REHAU. Kontakt s nepřítelem u bráněných silničních zátarasů. Rota B – postup směrem J kolem AŠE s cílem odříznout všechny ústupové cesty nepřítele a zaútočit na město.
20. duben 1945
Zahájen útok na AŠ, jemuž čelilo v tvrdém odporu cca 800 nepřátel. Palba z pancéřových pěstí byla velmi efektivní a zničila pancéřovou pěstí náš jeden tank i s osádkou. Po definitivním zlomení odporu ve městě stále zůstávalo na 800 nepřátelských vojáků, ukrytých v domech po celém městě a zakopaných na jeho JZ okrajích.
S podporou 2. CRS na levém křídle a 358. pluku 90. US ID na pravém, vyrazily roty B a C v 07.00 hod. k obchvatnému manévru města AŠ ve směru JV a SV. Nasazení roty A byla za účelem podpory rot B a C při čištění města od nepřítele. Všechny útočící jednotky narazily na silný nepřátelský odpor. Dobytí města a vyčištění od nepřítele hlášeno v 18.30 hod. Jednalo se o první větší město dobyté eskadronou v Československu. Do zajetí vzato 250 zajatců, počet zabitých a zraněných nepřátel přesně nezjištěn.
21. duben 1945
Neustále rostoucí síla doposud slabé nepřátelské frontové linie. V sektoru eskadrony zjištěn velký počet silničních zátarasů, mnohé z nich bráněné dělostřelectvem a většími automatickými zbraněmi. Mezi obcí NASSENGRIFF (P–019088) a P–235863 odražen nepřátelský pokus o dobytí pozic eskadrony obchvatem. Nepotvrzené hlášení o vykládání nepřátelských posil v železniční stanici ADORF. Celá eskadrona ubytována v AŠI.
Rota A pověřena hlídkovou činností ve městě. Motorizované hlídky roty B na pravém křídle bojového úseku eskadrony vyslány k propátrání terénu ve směru JV až do prostoru P–195575. Průzkumné hlídky roty C na levém křídle bojového prostoru eskadrony ve směru S dorazily až k obci GURTH a dobyly ji. Průzkumné hlídky z rot B a C prošly lesy JV od AŠE a narazily na velký počet bráněných silničních zátarasů.
22. duben 1945
Rota A vystřídala severně od svého postavení rotu A z 2. CRS v jejích pozicích a zřídila předsunuté postavení po boku 2. CRS. Poté dobyla nekompromisním útokem dvě obce – ROSSBACH/HRANICE (P–016099) a THORBRUNN/Studánky (P–011096), zajato přitom 50 nepřátel. Pak vystřídána částmi 97. US pěší divize. Vyslané motorizované hlídky roty C pronikly daleko před postavení jednotky a vrátily se s velkým počtem zajatců.
23. duben 1945
Eskadrona vystřídána v okolí AŠE 303. pěším plukem 97. US pěší divize. Přesun do P–023060 – MITTERTEICH. Roty A a B zde vystřídaly části 359. pěšího pluku 90. US pěší divize a zřídily předsunutá postavení. Rota B posílena jednou četou z roty F, rota A posílena jednou četou z roty E. Novým úkolem eskadrony se stalo zřízení výchozího útočného postavení chránícího současně levé křídlo 90. US pěší divize.

Postup XII. US armádního sboru z 3. US armády gen. G.S.Pattona na území ČSR

Historie osvobození města v tištěné podobě
Osvoboditelé Ašska - 2. US jízdní průzkumná skupina
Jak jsme již uvedli výše, od Aše až po Šumavu se po boku amerických pěších divizí pohybovala a s nepřítelem úspěšně bojovala 2. US jízdní průzkumná (mechanizovaná) skupina – 2nd CRG-M. (Cavalry Reconnaissance Group-Mechanized), zvaná též „2. kavalérie“, odpovídající přibližně síle pluku, sestávající ze dvou eskadron (2nd CRS a 42nd CRS), každá přibližně v síle praporu. Při těžkých bojích od vylodění, za postupu Francií i v Ardenách kryla boky 4. US obrněné divize a operovala také v blízkosti 26. US pěší divize.
Vstoupila do dějin 2. sv. války svojí legendární bojovou akcí nazvanou „Operation Cowboy“ – útokem přes linii fronty do městečka Hostouň, osvobozením velké skupiny spojeneckých zajatců a ochráněním stáda vzácných bílých lipicánských koní, pocházejících z proslulé Španělské jezdecké školy ve Vídni, dnes součásti světového kulturního dědictví, před možným zničením následkem válečných operací. Tyto krásné koně do Hostouně nacisté ukryli před přibližující se frontou. Operace „Cowboy“ se dokonce stala námětem hollywoodského velkofilmu! Bojová cesta „2. kavalérie“ započatá v Normandii skončila v prostoru Nepomuku a Žinkov. Na tamějším zámku bylo její poslední velitelské stanoviště v Československu. Dnes tuto událost připomíná pamětní deska před zámeckou budovou.
Od počátku tradice až do Čech
Vraťme se nyní do historie „2. kavalérie“! Ta se začala psát již v roce 1836, kdy americký Kongres rozhodl o vytvoření „2. pluku dragounů“. Zúčastnil se bojů s indiánskými kmeny, poté i tzv. Mexické války. Bojoval také na straně Unie v americké Občanské válce. V 1. sv. válce se zúčastnil v Evropě na území Francie několika bitev jako jediná americká jízdní jednotka. Odtud pochází nápis na jejích emblémech: „Toujours prêt!“ – „Vždy připraveni!“

Emblém „2. kavalérie“

Rukávová nášivka „2. kavalérie“
Těsně před začátkem 2. sv. války došlo k přezbrojení a převedení jízdních jednotek na zcela jinou vojenskou doktrínu. Z jízdních útvarů začaly vznikat mechanizované průzkumné skupiny s označením (Mech). Z tradice jim zůstalo právo i nadále používat hrdé označení „kavalérie“ i pojem odvozený od jízdních oddílů – „eskadrona“.
Válečná historie „2. kavalérie“ se začala psát v květnu 1942 ve vojenském táboře Fort Riley ve státě Kansas. Všechny její části se postupně vylodily v Normandii během července 1944 jako součást Pattonovy 3. US Army. Okamžitě se zapojily do bojových akcí, v nichž plnily hlavně úkoly tzv. průzkumu bojem. Zjevovaly se naprosto překvapivě a neočekávaně za nepřátelskými liniemi, naháněly Němcům strach a hrůzu, ne nadarmo si velice brzy dokonce od samotného německého vrchního velení vysloužily označení „Pattonových duchů“ (Patton´s Ghosts).
Po vylodění vedla bojová cesta této jízdní průzkumné skupiny Francií přes řeku Loiru k řece Mosele. V září 1944 se zúčastnila odražení velké ofenzívy německé skupiny armád „G“ v Lotrinsku, v prostoru měst Nancy, Belfort a Metz. Ve velmi těžkých a krvavých bojích ubránila svůj opěrný bod – město Luneville a přispěla velkou měrou k nezdaru celé německé operace.
Většina amerických jednotek, které přišly v roce 1945 osvobodit západní Čechy, se nevyhnula osudové bitvě v Ardenách, a ta se nevyhnula ani „2. kavalérii“. Pattonova 3. US Army se připravovala v lucemburském sektoru, jižně od belgických Arden, k útoku na „pevnost Německo“, když 16. prosince 1944 začala severně odtud německá ofenzíva. 2. CRG-M postupovala paralelně s tankovými útvary 4. US obrněné divize, které vyrazily na pomoc obklíčené Bastogni.
V březnové spojenecké ofenzivě do Německa překonala „2. kavalérie“ Siegfriedovu linii, poté Rýn, a nadále kryla bok XII. US armádního sboru 3. US Pattonovy armády, až dorazila na hranice předválečného Československa. Zde za cenu ztrát na životech již 20. dubna dobyla Aš. Přes Horní Falc se přesunula do železnorudské části Šumavy. Tady svedla své poslední boje s německými jednotkami. Bohužel, ani zde se to neobešlo bez ztrát na životech. Dvě čety 2. eskadrony se 4. května dostaly do léčky při útoku ve směru na obec Zejbiš (dnes Javorná, německy původně Seiwies resp. Seiwiesen). V boji zahynuli dva příslušníci jedné z čet, o německých ztrátách dnes svědčí náhrobní deska na tamějším hřbitově. Jednalo se o jednu z posledních akcí mladých zfanatizovaných důstojnických a praporčických aspirantů a o zcela zbytečné ztráty lidských životů na samém konci války.
S jízdní průzkumnou skupinou „2. kavalérií“ se setkáme na stránkách Médium.cz ještě vícekrát. V součinnosti s 90. US pěší divizí (s níž čtenáře také blíže seznámíme) postupovala v rámci XII. US armádního sboru 3. Pattonovy armády západní Evropou od vylodění Francií, absolvovala s ní těžké podzimní boje v Lotrinsku, společně vstoupily na území Německa a společně dorazily až na předválečnou německo-československou hranici. V těsné blízkosti od sebe ukončily bojovou činnost na české straně Šumavy. 1. května 1945 osvobodila „2. kavalérie“ Železnou Rudu a dorazila na Špičák, 5. května obsadila Javornou, Čachrov, Srní a Prášily a přinesla také osvobození do Klatov. Obě jednotky (2. CRG a 90. US ID) se přesunuly k demarkační linii na úseku Nepomuk – Kasejovice – Pačejov.
„2. kavalérie“ tak přitom přinesla osvobození do Nepomuku a do okolních obcí. Její velitel, plukovník Charles Reed zřídil své poslední velitelské stanoviště na českém území na zámku v Žinkovech. Rota A kpt. Roberta McCaleba zakončila svoji válečnou pouť v nedaleké obci Myslív. Tam se podařilo ve farní kronice objevit dva zápisy, které učinil on a jeho zástupce, npor. Frederik Bernkroft. Viz níže:

Zápisy velitelů roty A ze 42. US jízdní eskadrony ve farní kronice fary v Myslívě
„Nechť nám Bůh dopřeje dlouhý, trvalý mír!“ - Kpt. Robert McCaleb
„Navštívil jsem řadu zemí, ale řadu dalších budu muset ještě navštívit, abych zjistil, zda někde žije lid ještě přívětivější a šťastnější, než je tomu v Československu.“
O přívětivosti a pohostinnosti se mohli vojáci z McCalebovy roty přesvědčit již při svém prvním vstupu do obce 9. května 1945 a poté v dalších dnech, kdy se stali hosty v jednotlivých rodinách. Kapitán McCaleb v těch dnech přebýval u rodiny učitele Ladislava Stehlíka, pozdějšího autora trilogie „Země zamyšlená“. Gary si mohl při své návštěvě sednout do pohovky, v níž tehdy sedával jeho otec. A aby měl zážitků co nejvíce, před obecním úřadem si symbolicky krátce zatančil s paní, která v „pětačtyřicátém“ při první taneční zábavě uspořádané pro Američany, tančila s kapitánem McCalebem čestné sólo.

Přivítání McCalebovy jednotky v Myslívě
Otec i syn McCalebovi byli při Garyho návštěvě obce jmenováni jejími čestnými občany. U vchodu do budovy obecního úřadu od té doby připomíná osvobození obce pamětní deska doplněná z druhé strany deskou upomínající na pobyt jedné z jednotek Československé obrněné brigády, která zde v létě 1945 McCalebovu rotu vystřídala.

Pamětní deska věnovaná „2. kavalérii“

Titulní stránka knižní publikace Konec války pro „2. kavalérii“ i pro čs. tankisty z Anglie
*
Použité prameny
Z NORMANDIE PŘES ARDENY AŽ K NÁM - Bojová cesta jednotek US Army, které osvobozovaly v roce 1945 ČSR. Úplná historie /Balcar.B./ ISBN 978-80-88220-01-5
Aš 1945 /Balcar.B./ ISBN 978-80-905193-9-8
Myslív - Osvobození 1945 /Balcar.B./ ISBN 978-80-906062-1-0
After Action Reports: 2nd Cavalry Reconnaissance Group - Mech. /Archiv Nakl. Resonance
Wikipedia.en - https://en.wikipedia.org/wiki/2nd_Cavalry_Regiment_(United_States)
Wikipedia.de - https://de.wikipedia.org/wiki/Konrad_Henlein