Svoboda přicházela i od západu: Dobytí Chebu. Závěrečné válečné dny pro 97. US pěší divizi „Trident“

Všechny knižní publikace v edici literatury faktu nazvané „Osvobození 1945“ z projektu „Z Normandie přes Ardeny až k nám“, našeho nakladatelství Resonance, z nichž se zatím podařilo sestavit a vydat 21, popisují dění na konci 2. sv. války v různých místech západních, jihozápadních a jižních Čech od Aše až po jižní Šumavu − Vimperk, Volary.

V pořadí 18. publikace si všímá 97. US pěší divize, jedné z 12 jednotek americké armády, které se v závěru války v první vlně od západu účastnily osvobozování československého území. Západních Čechy, především město Cheb, se pro ni stalo dějištěm krvavých bojů, v nichž mnozí z jejích příslušníků zde přinesli oběť nejvyšší – své životy!

Divize absolvovala na své bojové cestě územím západních Čech, stejně jako její sesterská 90. pěší divize a v těsném kontaktu ji již z Francie doprovázející 2. jízdní průzkumná skupina (tzv. „2. kavalérie“), v porovnání s dalšími americkými jednotkami osvobozujícími Čechy, nejdelší úsek a přinesla s sebou svobodu pro největší počet obcí, městeček i měst. Na československém území se objevila urychleným přesunem po likvidaci Rúrského kotle, na němž se velkou měrou podílela.

___________________________________

Autorská pozn.: Boje o město Cheb se do těchto míst vrátily po téměř 7 létech. Tehdy, na podzim 1938 je hájily jednotky československé Stráže obrany státu proti henleinovským pučistům. Otec autora této stati ztratil v boji proti henleinovcům v r. 1938 v ulicích Chebu jako příslušník Čsl. četnictva svého kamaráda ve zbrani.

___________________________________

Když „Trident“ splnil svoji bojovou misi v první etapě své československé anabáze – dobytí Chebu – přesunul se na jiná místa v západních Čechách, aby přispěl k jejich osvobození. Ve druhé etapě své osvoboditelské mise operovala 97. US pěší divize na území dnešních okresů Domažlice a Tachov. V Tachově zřídila 5. května 1945 první americké divizní velitelství na československém území. Třetí etapa její československé bojové kampaně ji přivedla až do Konstantinových Lázní, na demarkační linii u Manětína a také do Plzně.

Celou bojovou anabázi divize „Trident“ na území západních Čech podrobně mapuje knižní publikace našeho nakladatelství Resonance, nazvaná „Osvobození 1945 – Z Chebu do Manětína. Konec války pro Trident“, ISBN 978-80-88220-11-4.

Podrobnější popis bojové cesty Tridentu na československém území najdou zainteresovaní čtenáři v našem plánovaném seriálu na portálu Seznam.Médium.cz, věnovaném historii všech 12 jednotek US Army, které v dubnu a květnu 1945 osvobozovaly část území ČSR.

Po dobytí Chebu 97. US pěší divizí a po jejím přesunu do další etapy začala v Chebu a v jeho okolí operovat 1. pěší divize USA (známá jako „Velká rudá jednička“). Než odtud vyrazila spolu s 9. US obrněnou divizí na poslední část své válečné cesty – podél Krušných hor směrem na Karlovy Vary, a jak všichni doufali, dále až do Prahy, musela zlomit nepřátelský odpor ve Slavkovském lese (viz dále).

Henleinovy pokusy o záchranu města

Po dobytí Aše 20. dubna 1945 a kapitulaci celého ašského výběžku zamýšlel župní vedoucí Konrad Henlein soustředit všechny zbývající síly k obraně Chebu. Město se mělo v jeho plánech stát pevností bráněnou do posledního muže. Vždyť to byla metropole jeho vysněného Egerlandu, který dlouhodobě budoval a který se stal ve třicátých létech, poté kdy se v Německu ujal moci Hitler, hlavním centrem odstředivých protičeskoslovenských sil! Nepříteli nemělo zůstat nic použitelného. Němci proto začali ničit všechna důležitá zařízení, komunikace a mosty vedoucí k městu, současně se budovaly na přístupech k městu od západu a jihu zátarasy, zákopy, palebná postaveni, minová pole.

V té době měl ale Cheb „na své tváři“ již poměrně velký počet „hlubokých šrámů a velkých boulí“ zapříčiněných spojeneckými bombami, které na město, jako na velký a důležitý dopravní uzel, shodily v březnu a dubnu 1945 bombardéry 8.armády USAF.

Nepřátelské síly

Při postupu do Čech stály americkým jednotkám v cestě tzv. branné okruhy, do nichž byla obrana celého německého území rozčleněna již ve 30. létech (viz mapka dále). V průběhu války, a hlavně poté, kdy vstoupila na německou půdu, se území jednotlivým okruhům původně přidělená měnila – jednak tím, jak z nich německé branné síly ustupovaly, jednak organizačními přesuny prováděnými Vrchním velitelstvím Wehrmachtu. Příkladem může posloužit situace XII. a XIII. branných okruhů. Zatímco XII. okruh s velitelstvím ve Wiesbadenu od r. 1940 po dobytí Francie až do r. 1944 představoval velké území zahrnující Hessensko, Porýní-Vestfálsko a Sársko, s přesahem až do Francie -Alsasko a Lotrinska, také do Lucemburska, byl v poslední fázi války vklíněn na podstatně menší území mezi IV. branný okruh, zahrnující severní část Krušnohoří, a XIII. branný okruh, jehož území se také podstatně zmenšilo.

________________________

Autorská pozn.: Tyto obranné okruhy byly někdy označovány i jako armádní sbory, nesoucí stejná čísla.

_________________________

Síly v každém branném okruhu byly velmi různorodé co do výzbroje, tak co do kvality jejich bojových zkušeností, a hlavně co do jejich ochoty dále bojovat. Stále více se množily případy dezerce. Sestávaly ze záložních a výcvikových jednotek i jednotek nově zformovaných z příslušníků v bojích zaniklých jednotek, shromážděných v záchytných táborech, z vyléčených zraněných vojáků Wehrmachtu, také z příslušníků Říšské pracovní služby (RAD) provádějící původně hlavně stavební obranné práce, v nouzi vyzbrojené většinou pouze puškami, bez jakékoliv těžší techniky, jednotek Hitlerjugend a Volkssturmu, dále pak jednotek Zbraní SS, maďarské armády a jednotek odpůrců Stalinova režimu – jednotek sestavených kromě Vlasovovy Ruské osvobozenecké armády ROA sice také z bývalých občanů Sovětského svazu, vzniklých ale zcela mimo struktury ROA.

________________________________

Autorská pozn.: V oblasti Horního Falcka a Dolního Bavorska, resp. Hornofalckého lesa (německé strany Českého lesa) a Bavorského lesa (německé strany Šumavy) operovaly jednotky 30. granátnické divize SS (1. Běloruské granátnické divize). Kladly americkým jednotkám tuhý odpor, jednu z největších bitev s nimi svedly při obraně pohraničního města Waldmünchen/Lesní Mnichov. Zbytky této divize se nakonec Američanům vzdaly v městečku Zwiesel v Bavorském lese na přelomu dubna a května 1945. Všichni zajatci pak byli předáni do sovětského zajetí. Divize původně sestávala z těchto jednotek: 75. granátnický pluk SS, dělostřelecký oddíl, oddíl stíhačů tanků, jízdní eskadrona. Američané i Němci si bojovníky proti Stalinovi stojící mimo Vlasovovy struktury ROA poměrně často pletli a označovali je všechny za „vlasovce“.

_______________________________

Do sestav XII. a XIII. branných okruhů se postupně začleňovaly z Ruhrského kotle uniknuvší útvary 7. německé armády, která původně v „Den-D“ čelila spojenecké invazi v Normandii. Jejím posledním velitelem byl generál dělostřelectva Hans von Obstfelder.

__________________________

Autorská pozn.: Generál Hans von Obstfelder náležel do kasty generálů, kteří zůstali do poslední chvíle loajální k Hitlerovi a byli také do poslední chvíle ochotni bojovat bez ohledu na zbytečnost protahování války. Ještě v dubnu 1945 nechal popravit pro údajnou ztrátu víry ve vítězství velitele jednoho týlového úseku 7. armády, generálmajora Reinholda Godtscheho spolu s jedním dalším důstojníkem! V americkém zajetí až do svého propuštění v r. 1947 byl styčným důstojníkem mezi poraženým Wehrmachtem a velením XII. US skupiny armád, jejímž velitelem byl generál Omar Bredley.

___­­_______________________

Německá obrana Chebska – XII. branný okruh

Oblast severně od Mariánských Lázní, zahrnující Chebsko a jihozápadní část Krušnohoří, bránil v posledních dnech války XII. branný okruh pod velením generála dělostřelectva Herberta Osterkampa. Až do r. 1944 náleželo Chebsko do jednoho z největších branných okruhů – XIII. V závěru války se podstatně zmenšil a nedisponoval již velkými silami, které by se po dobytí Aše a Chebu mohly pokusit ještě postupující a vítězící americkou armádu někde vážněji ohrozit, zastavit nebo dokonce přinutit k výraznému ústupu. Ozbrojené síly okruhu byly rozmístěny na českém i na německém území, po obou stranách německo -české hranice procházející většinou po hřebenu Krušných hor.

Generál Herbert Osterkamp měl pro obranu k dispozici tyto jednotky spadající pod 7. armádu Wehrmachtu, jíž velel generál pěchoty Hans von Obstfelder s velitelským stanovištěm v Karlových Varech: 404. pěší divizi Wehrmachtu dislokovanou na německém území v prostoru města Chemnitz, 347. pěší divizi v prostoru německého města Aue, 413. pěší divizi rozmístěnou po obou stranách předválečné čsl. – německé hranice v prostoru měst Klingenthal – Falknov (dnešní Sokolov) a divizi „Benicke“ v prostoru Horního Slavkova.

Po americkém útoku do českého vnitrozemí, zahájeném 5. května 1945, se do bojových střetů na českém území dostala nejvíce právě tato divize, jejíž jednou částí byla bojová skupina „Milowitz/Milovice“, složená z kadetů důstojnické školy ve středočeských Milovicích. Tato skupina je hodnocena jako nejefektivnější, bojující s fanatickým nasazením. Ani toto fanatické nasazení však na vývoji bojové situace nic podstatného nezměnilo a velitel po něm pojmenované divize, generálplukovník Fritz Benicke, nakonec složil zbraně a v hotelu „Zum weißen Ross/U bílého koně“ na náměstí v Lokti dne 8. května 1945 podepsal kapitulaci před velením 1.US pěší divize. Jen několik hodin poté došlo na stejném místě k podpisu, který učinil do kapitulačních listin velitel XII. branného okruhu, generál Herbert Osterkamp. V Karlových Varech přibližně ve stejnou dobu podepisoval složení zbraní za celou 7. armádu Wehrmachtu její vrchní velitel, generál pěchoty Hans von Obstfelder!

Boj o Cheb a jeho současná tradice

S frontou blížící se od západu se Chebsko dostalo do operační sféry amerického letectva. Po menších náletech v r. 1944 a únoru 1945 se stal Cheb jako důležitý dopravní uzel 25.3.1945 a poté i 8. a 10.4.1945 cílem velkých útoků několika leteckých svazů 8. letecké armády Spojených států. Při náletech bylo zcela zničeno nádraží, také přilehlé hotely a mnoho dalších domů. Ve městě i okolí nastal zmatek.

Většina Chebanů si však uvědomovala bezvýchodnost situace. Starosta Dr. Emil Janker se snažil o možnost předání města bez boje. Fanatický Henlein ale tuto možnost zásadně odmítl. V ranní mlze 25. dubna se ve směru od Sv. Kříže přiblížily jednotky 97. pěší divize „Trident“ brigádního generála M. B. Halseye. Útok na město byl svěřen jejímu 387. pěšímu pluku.

Velitel města, major Geissler, fanatický odpůrce kapitulace, soustředil k obraně Chebu 33. pěší pluk a 2. pancéřovou divizi Wehrmachtu + další podpůrné jednotky. Kromě německých obránců i z řad Volkssturmu a Hitlerjugend měli město bránit také příslušníci maďarské armády. Postupující Američany uvítala silná palba. 387. pluk zaútočil z jihozápadu od Hájů. Na cestě jej čekala minová pole, zátarasy a jiné nástrahy. V zářezu trati Cheb-Schirnding měli Američané největší ztráty.

7. US pěší divize nasadila do boje tanky M4 Sherman roty C 782. tankového praporu. U hřiště Říšských drah (Želva), v místě končícího zářezu trati, se jí podařilo proniknout ke klášteru. Průzkumná jednotka narazila na motocykl BMW přijíždějící po silnici v protisměru a okamžitě zahájila palbu. Později se zjistilo, že byl zabit velitel města, major Geissler, který jel na kontrolu obranných pozic.

Útok ze severní strany zajišťoval 386. pěší pluk a likvidoval ohniska odporu až k řece Ohři. Trvalo nejméně devět hodin, než se americké jednotky města zmocnily. V odpoledních hodinách zde zbylo již jen několik ostřelovačů, které postupně zlikvidovaly přepadové čety. 26. dubna odpoledne podepsal starosta Chebu kapitulaci města.

V blízkosti Chebu však zůstala silně opevněná posádka na vojenském letišti. Po pečlivém průzkumu zahájili Američané odpoledne 28. dubna na letiště útok. Po půlhodinové dělostřelecké přípravě zaútočily proti německým liniím tanky 782. tankového praporu a samohybná děla 820. protitankového praporu. Poslední úder zasadily jednotky 3. praporu 387. pěšího pluku pod velením kpt. Stanley G. Richarda s podporou 13 tanků M-4 Sherman ze 782. samost. tankového praporu a s několika stíhači Hellcat z 820. samost. protitankového praporu. Podle amerických hlášení obě tanková uskupení vystřílela na nepřítele značnou část munice. Jen samotné Hellcaty ráže 76mm vypálily 90 salv! Německý odpor se podařilo po několika hodinách zlomit a Američané tak získali kontrolu i nad touto částí Chebu.

Podle některých pramenů, českých i německých pamětníků, mělo dojít ve čtvrtek 27. dubna 1945 k znovudobytí města. Konrad Henlein vlastnil mj. velký statek nedaleko Dolního Žandova, tzv. „Manský Dvůr“. Ten však byl příliš blízko linii přibližujících se amerických jednotek. Zřídil si proto svůj štáb v loveckém zámečku Kladská nad Kynžvartem. Pod jeho velením měly zbytky německých sil spolu s částí jednotek 2. pancéřové divize Wehrmachtu s velitelem plk. Carlem Stollbrockem přejít do protiúderu proti americkým silám v linii Šlapany, Podhrad, Dřenice, Horní a Dolní Dvory, Hradisko a Potočiště.

V publikaci „The Trident Heritage“ o tom žádná zmínka není. Ani operační hlášení 97. divize, hlavně 387. pluku, se o tomto nezmiňují. Výjimkou je tzv. „After Action Report“ velitelství 820. samost. protitankového praporu: „Nepřátelské síly v počtu asi 400 mužů v 03.30 hod. zaútočily na Svatý Kříž (hraniční přechod), byly ale bez vlastních ztrát odraženy. Rota ve Wiesu (německá vesnice u hranice) napadena raketovou palbou trvající s přestávkami celou noc z 26. na 27. dubna. 2. četa přidělena rotě F 2. praporu 387. pěšího pluku. Rota F podnikla průzkum bojem směrem k letišti za účelem zjištění nepřátelských pozic a jejich síly. Průzkum zjistil, že letiště za hřbitovem je velmi dobře chráněno a připraveno na útok. Kulomety a děla byly zastříleny na všechny přístupy k letišti a dobře zamaskovány. Celá tato oblast byla kryta palbou baterie obávaných 88 mm děl od Potočiště.“

Vesměs šlo ale o poslední možnost soustředit německé síly proti Chebu a dělostřeleckým útokem odradit Američany od dalšího postupu směrem ke Slavkovskému lesu a dále na Mariánské Lázně.

Post scriptum: Podle mého názoru „velel“ Konrad Henlein již téměř neexistujícím jednotkám, které ještě měly spasit jeho „Egerland“ – podobně jako v té době A. Hitler, když vydával rozkazy již z velké části neexistující armádě v Berlíně. Němci měli před útokem a později na letišti celkem slušnou výzbroj, s níž mohli i zaútočit, ale katastrofální nedostatek těžké techniky, převážně tanků, je odsoudil k porážce. Měli pouze silné dělostřelectvo, to ale bylo proti americké armádě „na kolech a pásech“ v pasivní nevýhodě.

V bojích o Cheb padlo 51 vojáků 97. pěší divize spolu s 19 vojáky 1. pěší divize, počet zraněných je udáván číslem 150. Německé ztráty byly vyčísleny na cca 142 mrtvých, 184 raněných a 1474 zajatců. Dobytí města Chebu a jeho okolí se stalo největším válečným střetem vybojovaným armádou USA na čs. území.

Po bojích o Cheb došlo k výměně amerických jednotek a pozice 97. pěší divize přebrala slavná 1. pěší divize „Big Red One“ generála Clifta Andruse. Ta zlikvidovala poslední místa odporu severně od Chebu a připravila se na poslední fázi bojů, do nichž vstoupila společně s 9. obrněnou divizí „Phantom“. Tyto jednotky po krátkých bojích osvobodily Kynšperk, Falknov (Sokolov), Loket a zamířily dále na Karlovy Vary.

1. května 1945 překročili hranici v Pomezí nad Ohří vojáci v britských uniformách s rukávovou nášivkou CZECHOSLOVAKIA. Šlo o Kombinovaný oddíl Československé samostatné obrněné brigády pod velením pplk. A. Sítka, který byl přidělen k divizím 3. US Army generála G. S. Pattona. Následující dny se vojáci Kombinovaného oddílu zapojili spolu s Američany do hlídkové činnosti při dohledu nad chodem dobytého města. I když s některými problémy, začal Cheb přesto postupně přecházet pod československou správu.

V roce 1995 navštívili naše město a okolí veteráni 97. pěší divize. Bylo to poprvé od roku 1945. Byli nadšeni jak srdečným přijetím, tak faktem, že jejich padlí kamarádi mají v Městských sadech důstojný památník. Veteráni přijížděli dále na všechna kulatá výročí osvobození, naposledy v roce 2010. Jeden z nich, Richard Dinauer řekl: „Nebojovali jsme nadarmo, jsme hrdí, že jsme mohli osvobodit tak krásnou zemi. Braňte ji, i to nejcennější, co máte – svobodu a demokracii!“

Při výčtu všech akcí zaměřených na vzpomínky a oslavu Osvobození nelze samozřejmě pominout ani pozornost, kterou těmto událostem věnovala oficiální americká místa. Legendární se stala návštěva tehdejší velvyslankyně USA v Československu, Shirley Temple-Blackové v r. 1990.

_________________________________

Zdroj textu: „Z Chebu do Manětína. Konec války pro Trident – Osvobození 1945“, ISBN 978-80-88220-11-4. Pro archiv Nakladatelství Resonance poskytl svoji stať, zde psanou kurzívou, „Boj o Cheb a jeho současná tradice“ Mgr. Zdeněk Svoboda, SPUSA Cheb.

Zdroj foto: „Z Chebu do Manětína. Konec války pro Trident – Osvobození 1945“, ISBN 978-80-88220-11-4. Pro archiv Nakladatelství Resonance poskytl Mgr. Zdeněk Svoboda, SPUSA Cheb.

__________________________________

Americký útok od Chebu do Slavkovského lesa a na Karlovy Vary

Po dobytí Chebu se bojové akce US Army směrem na východ zastavily. V prostoru od města ke Karlovým Varům začal nepřítel usilovně budovat novou obrannou linii hlavně v podobě silničních zátarasů, tzv. roadblocků, v mnoha případech posílených obávanými 88 mm kanóny. Ty byly původně určeny k boji proti letadlům, v horizontálním náměru se však skvěle osvědčily v boji proti tankům. Roadblocky ale nestály americkým jednotkám v cestě pouze v tomto prostoru, musely je ničit již za postupu německým územím k čs. hranici. Jejich bojová hlášení o tom přinášejí jednoznačné důkazy. Např. v hlášení 90. US pěší divize se uvádí, že její 315. ženijní prapor odstranil od 1. dubna 1945 do vstupu divize na české území 18. dubna z postupových tras divizních jednotek přes 130 silničních zátarasů dobytých divizními údernými hroty!

Iniciativu v Chebu a nejbližším okolí ve dnech bezprostředně následujících po jeho dobytí převzala 1. US pěší divize, jejíž bojový sektor od 29. dubna do 5. května 1945 sahal od Aše přes Františkovy Lázně po Cheb, s přesahem od města severním i jižním směrem až do Německa (viz dále Chronologický přehled). Divize byla součástí V. US armádního sboru, který se jako „kmenový“ sbor 1. US Army 30. dubna 1945 stal součástí 3. US Army gen. Pattona. Jednou tomu tak bylo již po Invazi v r. 1944, kdy dobývaly jeho divize v rámci této Pattonovy armády přístav Brest v Bretani). Divizi byl v Chebu od 1. května nápomocný při udržování pořádku a shromažďování zajatců Kombinovaný oddíl Čs. obrněné brigády, který sem dorazil od francouzského přístavu Dunkerque.

Dalšímu postupu 1. US pěší divize, který se měl odehrát v součinnosti s 9. US obrněnou divizí „Phantom“ (proslulou dobytím mostu u Remagenu), čelil XII. branný okruh Wehrmachtu pod velením generála dělostřelectva Herberta Osterkampa, původně dislokovaný v Hessensku, kolem Wiesbadenu, s přesahem až do francouzského Lotrinska a Alsaska i do Lucemburska.

Ačkoliv byl Cheb i s přilehlým letištěm dobyt, v okolí ještě dobojováno nebylo. 5. května vyrazil k útoku v naplánovaném směru pouze 18. pluk 1. US pěší divize, až druhý den se do něho zapojily další dva pluky a 9. US obrněná divize. Obě divize měly v této závěrečné fázi útoku své zraněné a bohužel i další padlé. Společně se přes nepřátelský odpor, opět ponejvíce v podobě bráněných silničních zátarasů, probojovaly až do Falknova, dnešního Sokolova.

_________________________________

(Autorská pozn.: Německé místní jméno Falkenau je odvozeno od podst. jména der Falke, což znamená v českém překladu sokol, Falknov bylo tedy počeštělé místní jméno, z něhož překladem vznikl dnešní Sokolov; nemá nic společného s názvem obce Sokolovo na Ukrajině, kde bojovala jednotka kpt. Otakara Jaroše).

_________________________________

Během svého postupu narazili Američané na ženský koncentrační tábor ve Svatavě a na tábor sovětských válečných zajatců přímo ve Falknově. Svatava se stala mezistanicí „pochodu smrti“ stovek žen hnaných již z polského tábora v Schlesiersee přes německý Helmbrechts, který nakonec skončil až v šumavských Volarech, kde se o přeživší vězeňkyně postarali vojáci 5. US pěší divize, stejně jako to učinili v případě Svatavy a „ruského tábora“ ve Falknově příslušníci 1. a 9. US pěší divize. Zcela určitě díky péči jejich vojenských zdravotníků řadě z nich zachránili život. Stejně jako velitelé „Tridentu“ při odhalení koncentračního tábora ve Flossenbürgu, i ve Falknově a ve Volarech američtí velitelé nařídili německému obyvatelstvu pietně pohřbít oběti. Americké zásluhy o záchranu životů přeživších vězňů táborů a „pochodů smrti“ si snad nikdo nedovolí zpochybnit! Podobně se zachovali i příslušníci Rudé armády, když objevili vyhlazovací tábory v Polsku. Všichni osvoboditelé takových táborů si zaslouží i po létech uznání a úctu všech následujících generací!

______________________________

(Autorská pozn.: O bojových akcích 1.US ID a 9.US AD při jejich postupu od Chebu podél hřebene Krušných hor přes Falknov a Loket až ke Karlovým Varům a ve Slavkovském lese podal vyčerpávající zprávu ve své knize „Květen bez šeříků“ – ISBN 978-80-87567-27-2, sokolovský badatel PhDr. Vladimír Bružeňák. Knihu lze velmi doporučit každému, kdo by se chtěl seznámit s historií této méně známé kapitoly osvobozování, přicházejícího od západu - podrobněji ke knize viz dále).

______________________________

Při postupu Slavkovským lesem (někdy také nazývaným Císařským lesem podle německého pojmenování Kaiserwald, odkazujícího na dobu císaře a krále Karla IV.) se 1. US pěší divize dostala do těsné blízkosti operujících jednotek „Tridentu“. Jednalo se de facto o jejich postup ve vstřícném směru, když 303. pluk 97. US pěší divize vstoupil 6. května 1945 do Mariánských Lázní a 18. pluk 1. US pěší divize postoupil přes Lázně Kynžvart, Kladskou a Prameny až do obce Mnichov. Tohoto dne se 3. prapor 18. pluku východně od Chebu dostal do těžkého střetu s německými jednotkami v prostoru obcí Mokřina a Těšov. Hlavní bojový střet, trvající několik hodin, se odehrál o Těšovský vrch, kontrolující přístup od Chebu, Němci silně opevněný a bráněný.

Vstup do Lázní Kynžvart uskutečnil 3. prapor 18. pluku odpoledne 6. května při nasazení obrněné techniky 745. samost. tankového a 635. tankoborného praporu (TDB = Tank Destroyer Battalion, v některých překladech také – prapor stíhačů tanků). Oba byly divizi dlouhodobě přiděleny stejně, jak tomu bylo u dalších amerických pěších divizí. Americké jednotky nejprve obsadily kynžvartský zámek (který se krátce nato stal velitelským stanovištěm velitele 1. US pěší divize generálmajora Clifta Andruse). Při postupu dále do města Američané narazili na odpor (opět jako na mnoha jiných místech) smíšené skupiny, složené kromě pravidelných jednotek z příslušníků Volksturmu a Hitlerjugend. V Kynžvartu kladl odpor i oddíl mladíků z Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst). Odpor byl ale brzy rozprášen a obrněná vozba postupovala dále směrem na Kladskou, Prameny a Mnichov.

Podle kronikářských záznamů se americké tanky k městu blížily třemi proudy. První proud tanků s bílou hvězdou jel od západu od Milíkova a Úbočí po úpatí Císařského lesa. Druhý mířil od jihozápadu po silnici od kynžvartského zámku. Tyto dva proudy se spojily ve městě u sochy sv. Vavřince. Třetí proud tanků přijížděl od Staré Vody, kde nejprve zdolal německý odpor. Ve městě obsadil hlavní křižovatku. Američané pak vjeli z obou stran na náměstí. Před radnici stál starosta s bílou vlajkou v ruce a město Američanům bez odporu předal.

Zdroj: „Z Chebu do Manětína. Konec války pro Trident – Osvobození 1945“, ISBN 978-80-88220-11-4. Pro archiv Nakladatelství Resonance poskytl autor fotografie Mgr. Zdeněk Svoboda, SPUSA Cheb.

Chronologický přehled bojových akcí jednotek v souvislosti s dobýváním Chebu a okolí sestavený z povinných hlášení jednotek US Army, tzv. After Action Reports - AAR a z dalších informačních pramenů

23. duben 1945

97. US pěší divize (97th US ID)

Po ukončení mise při likvidaci obklíčené „Ruhrské kapsy“ začal přesun divize do Horní Falce; 23. dubna všechny součásti divize shromážděny v novém operačním prostoru – ve městě Marktredwitz a okolí. Divize od tohoto dne přešla do podřízenosti XII. US arm. sboru, divizní VS zřízeno ve Wunsiedlu. Odhad divizní zpravodaj. služby – proti 97th US ID je hlavní nepřátelskou silou 2. PzD Wehrmachtu; k zadržení amerického postupu urychleně stavěny další překážky v podobě silničních zátarasů a minových polí, pokračující ničení mostů.

303. pluk – po vystřídání 2. jízdní průzkum. eskadrony (2nd CRS) v záloze v okolí Aše;

386. pluk – zaujaty výchozí pozice pro útok na Cheb v prostoru Hohenberg –Schirnding;

387. pluk – vyslány průzkumné hlídky do okolí, navázán kontakt se 42nd CRS k přípravě na vystřídání v jejích pozicích; praporní velitelství a jejich prostřednictvím velitelé rot obdrželi pokyny k průběhu střídání; současně zahájeny přípravy k preventivním akcím pro případ nepřátelských pokusů o přísun posil a materiální pomoci posádce v Chebu, k jehož dobytí mělo podle plánu dojít v nejbližších dnech. Zpravodajská služba upozornila na obranná zařízení na čs. hranici v podobě nepřítelem využitelných betonových bunkrů (Autorská pozn.: bunkry z čs. obranné linie ze 30. let).

24. duben 1945

97. US pěší divize (97th US ID)

386. pluk – u Hohenbergu přepaden odřad plukovního 322. ženijního praporu vč. družstev roty G; 5 mužů z odřadu zabito; cca 50 mužů vč. velitele nepřítelem zajato;

387. pluk – přesun hlavních sil pluku pro útok na Cheb do prostoru Waldsassen;

1. prapor – hlídky vyslány k obcím Brtná a Dolní Žandov, také na předměstí Chebu s úkolem zjistit hlavní místa soustřeďování nepřátelských sil, resp. jejich přesuny; prapor soustředěn ve Waldsassenu;

2. prapor – v 18:25 hod. provedeno vystřídání 42nd CRS na levém křídle plukovních pozic; zaznamenán slabší nepřátelský odpor, který však nezabránil v dalším postupu;

3. prapor – rota G vyslána k vyčištění pásma lesů v prostoru na V od Waldsasseenu a Hundsbachu; silný nepřátelský odpor v podobě minometné palby a za použití 20 mm automatických zbraní na severním okraji Waldsassenu zpomalil postup praporu ve směru na Cheb; jedno obrněné vozidlo 3. praporu palbou zničeno, rota D 444. protiletadlové baterie poskytla jeho evakuující se posádce palebné krytí; zpoždění v postupu se podařilo vyrovnat obejitím nepřátelských pozic nočním přesunem lesním komplexem podél hlavní komunikace Waldsassen– Cheb. Jednotka zpravodajské sekce 97th US ID zajala 200 příslušníků Gestapa převlečených do amerických uniforem.

25. duben 1945

97. US pěší divize (97 th US ID)

386. pluk – pověřen dobytím Chebu ze směru Z (Schirnding) a S (Františkovy Lázně);

387. pluk – pověřen dobytím Chebuze směru od J (Waldsassen via Hundsbach – Wies – Sv. Kříž – Podhrad – Cheb;

3. prapor – s rotou I v čele zahájil útokv 09:00 z prostoru Svatý Kříž; prvním postupovým cílem bylo táhlé návrší na jižní straně před městem, V od hlavní komunikace; silný odpor v továrním objektu v JV části města zlikvidován vyžádanou palbou dělostřelectva pluku; po rozplynutí ranní mlhy poskytly podporu i bitevní letouny P–47 Thunderbolt, napadající zjištěná místa odporu;

- rota I napadena 300 m od okraje města silnou nepřátelskou palbou, musel být nařízen taktický ústup; prostor pokryt palbou plukovního dělostřelectva;

- postup rot K a L na křídlech roty I, jejíž další postup nadále zpomalován palbou těžkých zbraní ukrytých v zemi, rota musela v jižním sektoru města zdolat hluboký vybetonovaný úvoz železniční tratě;

- roty G + M zahájily útok ve 13:30 hod. ; postup ztížen nepřátelskou palbou z minometů a automatických zbraní, nebezpečí přicházelo také od snajperů; odpor zlomen společnými silami všech rot; ve 20:00 hod. dobyta J + JV třetina města; nemocnice, nádraží, kasárna zatím v držení nepřítele; až do rána zastaven další postup; během dne utrpěl prapor ztráty na mrtvých a nezvěstných (14) a zraněných (47);

2. prapor – za podpory tanků ve 20:30 hod. zlikvidováno zablokování hlavní divizní zásobovací komunikace k předním pozicím z Waldsassenu přes Hundsbach;

1. prapor – v záloze ve Waldsassenu kromě roty D (posilové zbraně – hlavně minomety) přidělené 3. praporu k podpoře jeho útoku.

26. duben 1945

97. US pěší divize (97th US ID)

Pokračující boj o Cheb, nepřátelská obrana v mnoha objektech, m.j. v kasárnách 33. pěšího pluku Wehrmachtu (před r. 1938 kasárna čsl. 33. pluku, nazvaného „Doss Alto“).

386. pluk

1. prapor – postup ve směru na Hazlov, obec dobyta v 18:00 hod. po zdolání silného odporu; získáno 100 zajatců, po vystřídání 1. praporem 387. pluku zahájen přesun ve směru Weiden;

2. prapor – v ranních hodinách za podpory tanků 782. samost. tank. praporu zahájen útok na severní část města; na počátku postupu osvobozen na okraji města u silnice Cheb – Fr. Lázně tábor ruských zajatců; za postupu směrem k řece Ohři v blízkosti kasáren zasaženy pancéřovými pěstmi 2 tanky, část posádky jednoho z nich zajata, odpor poté zlikvidován pěchotou; během dalšího postupu se prapor probojoval až na severní břeh řeky, dobytí severní části města odpoledne dokončeno;

387. pluk

3. prapor – v nočních hodinách zaútočil nepřítel v síle 3 čet (cca 140 mužů) na praporní VS; zmocnil se praporního obvaziště, do zajetí padl celý ošetřující personál; útok byl zřejmě podniknut jako krycí manévr s cílem umožnit uniknout z Chebu skupině vysokých německých důstojníků a funkcionářů nacistické strany. (Pozn. z US pramenů: Prapornímu lékaři se podařilo Němce přemluvit, aby jej spolu se všemi zdravotníky ze zajetí propustili, takže se po 2 dnech k praporu vrátili); za postupu praporních jednotek jižní částí města, kde nepřítel kladl houževnatý odpor, navázán kontakt s 386. plukem útočícím od severu, tím fakticky město dobyto; během útoku zajato 713 nepřátel z různých jednotek.

- V ranních hodinách zabit v ulicích fanatický velitel chebské obrany mjr. Geissler;

- Ve 14:30 hod. podepsal starosta Dr. E. Janker v budově nemocnice kapitulaci města;

1. prapor – v podvečer přesun od Waldsassenuk vystřídání 386th pěšího pluku v S části města; další postup ve směru Fr. Lázně– město prohlášeno lazaretním a ve 20:40 hod. bez boje vydáno; zabezpečeno tak celé levé divizní křídlo v úseku Fr. Lázně – Cheb.

27. duben 1945

97. US pěší divize (97 th US ID)

387. pluk – pokračující čištění perimetru od nepřítele;

1. prapor – během dne vystřídal části 386. pluku na linii Cheb – Františkovy Lázně – S od ř. Ohře;

2. prapor – v záloze v prostoru Waldsassen, občas cílem rušivé nepřátelské dělostřelecké a raketové palby hlavně z prostoru chebského letiště; časně ráno kolem 03:30 prostor mezi Waldsassenem a Sv.Kříže napaden bojovou skupinou čítající cca 400 příslušníků Waffen SS za podpory několika tanků a obrněných transportérů, vyslanou rozkazem Konrada Henleina z jeho velitelského stanoviště v loveckém zámečku Kladská k znovudobytí Chebu; útok odražen silami 820th TDB (tankoborný prapor);

3. prapor – zaujata stanoviště přímo v ulicích Chebu.

28. duben 1945

97. US pěší divize (97th US ID)

387. pluk

3. prapor – obdržel rozkaz zaútočit v 15:00 na chebské letiště a dobýt je; útoku předcházela 30 min. dělostřeleckápříprava; do útoku nasazeny tyto jednotky: rota L + 2 čety z roty A, stroje 820. praporu stíhačů tanků a 13 tanků čety C ze 782. tankového praporu; odpor poměrně slabý, bez pevně stanovené obranné linie; pouze SV okraj letiště osazen vybudovanými obrannými body – kulometná hnízda; útok proveden zcela podle plánu, letiště dobyto v 18:15 hod.; současně obsazeny obce Hradiště/Reichersdorfa Dolní Dvory/ Unterschön; zajato na 700 nepřátel včetně zraněných, 30 zabito; ukořistěno velké množství zbraní – na 100 těžkých kulometů, 15 ks 40mm protiletadlových děl; vlastní ztráty: 14 raněných, 2 mrtví.; dobytím letiště došlo k souvislému propojení fronty na linii Františkovy Lázně–Cheb–Waldsassen–Pfaffenreuth.

- Při obraně Chebu, blízkého okolí vč. letiště identifikovány tyto nepřátelské jednotky: 3 bojové skupiny Ludwig, Schultz, Herst (pěchotní jednotka Luftwaffe), 13. prap. domobrany (13. Landschützen Battalion), 2. tankoborná rota maďarského dělostřeleckého učiliště.

- US ztráty při dobývání Chebu a okolí vč. letiště ve dnech 25.–29. dubna 1945: 51 mrtvých, 150 zraněných příslušníků 97th US ID, 19 z 1st US ID.

***

______________________________________

Autor. pozn.: Údaje o amerických ztrátách zjišťoval z amerických pramenů pečlivý chebský badatel Mgr. Zdeněk Svoboda; údaje z jiných pramenů se mírně lišily: uváděly např. 46 padlých z 97.US ID a počet zraněných 152. Údaje o německých ztrátách: 142 mrtvých, 184 raněných a 1474 zajatců. Zdroj: „Z Chebu do Manětína. Konec války pro Trident – Osvobození 1945“, ISBN 978-80-88220-11-4. Pro archiv Nakladatelství Resonance poskytl Mgr. Zdeněk Svoboda, SPUSA Cheb.

V současných dnech sdělil Dr. Vladimír Bružeňák, autor knihy „Květen bez šeříků“, popisující osvobození kraje pod Krušnými horami - od Chebu až ke Karlovým Varům (viz výše) nové informace, týkající se amerických obětí závěrečné válečné etapy v této oblasti: V boji o Cheb padlo celkem 9 potvrzených amerických vojáků, na území KV kraje pak z 97. pěší, 1. pěší a 9. obrněné celkem 48, někteří z toho v přilehlém území dnešního Německa. Údaj o 51 amerických vojácích padlých jen v bitvě o Cheb je špatně. Více viz naše kniha Květen bez šeříků, 2. vydání (v 1. byl bohužel tento špatný údaj také). Kniha vyjde v dubnu 2025. Nabízí i fotografie většiny amerických padlých a ucelené, přesné a pravdivé informace o bojích americké armády na Chebsku a Sokolovsku.

______________________________________

29. duben 1945

1. US pěší divize (1stUS ID)

18. pluk – 12:30 – přesun do Chebu k vystřídání 387. pluku 97. US pěší divize na linii fronty Františkovy Lázně – Cheb – Waldsassen – Pfaffenhofen.

97. US pěší divize (97th US ID)

Přesun divize do prostoru Weidenu, zde zřízeno divizní velitelské stanoviště; divize přešla tohoto dne do podřízenosti V. US arm. sboru;

387. pluk – vystřídán ve 12:30 18. plukem 1st ID; přesun z prostoru Vohenstrauss do prostoru Eslarn (zde zřízeno VS pluku) k vystřídání 2nd CRG-M na její frontové linii.

1. US pěší divize (1st US ID)

18. pluk – 12:30 hod. – přesun do Chebu k vystřídání 387. pluku 97.US pěší divize na linii fronty Františkovy Lázně – Cheb – Waldsassen – Pfaffenhofen. Ostatní dva pluky ještě na německém území v přípravě na postup do Čech.

30. duben 1945

97. US pěší divize (97th US ID)

Divize přešla do podřízenosti V. US armádního sboru.

303. pluk – postup z prostoru soustředění Mitterteich – Tirschenreuth proti sporadickému odporu na linii Rosall– Dippersreuth – Griesbach;

387. pluk – 1. prapor – na levém křídle 90th US ID převzal sektor jejího 358. pluku.

386. pluk – vyslán průzkum přes hranici na české území.

1. květen 1945

1. US pěší divize (1st US ID)

Divize v Chebu posílena kombinovaným oddílem Čs. samostatné obrněné brigády.

97. US pěší divize (97th US ID)

Všechny její tři pěší pluky a podpůrné jednotky zahájily postup do Československa přes silně bráněné hraniční přechody v Českém lese.

________________________________

Závěrem

V naší době již žije jenom malá část z tehdejších osvoboditelů, to ale nic nemění na významu vzpomínek zachycených v textech a ve fotografiích. Budou nám onu dobu, kdy se s jejich pomocí hroutil nacismus a přicházela svoboda, i nadále připomínat.

Bob Balcar, autor.

Jaro, 2025 – 80 let poté!

_________________________________

Využité zdroje informací

▪ Z CHEBU DO MANĚTÍNA. Konec války pro Trident − Osvobození 1945 / Balcar B./ ISBN 978-80-88220-11-4

▪ Z NORMANDIE PŘES ARDENY AŽ K NÁM - Bojová cesta jednotek US Army, které osvobozovaly v roce 1945 ČSR. Úplná historie. / Balcar B./ ISBN 978-80-88220-01-5

▪ Osvobození = Liberation: Cheb 1945 / Chmelíková J./ ISBN 80-85018-52-7

▪ Chebská křídla / Matějíček L./ ISBN 978-80-87567-35-7