Tajné fronty 2. světové války: Třetí říše a její válka v éteru

Příprava na válku.

Německé vrchní velení branných sil význam získávání nepřátelských zpráv ze systému signálového zpravodajství (odposlouchávání a kryptoanalýzy = dešifrování zachycených zpráv) dobře chápalo, a proto vynaložilo na jeho vznik, rozvoj i udržování v chodu mnoho sil a prostředků. Od r. 1938 v Německu existovalo více dešifrovacích agentur patřících pod různé nadřízené organizace: Vrchní velení Wehrmachtu – branné moci (OKW) se svojí kryptocentrálou OKW/Chi, ministerstvo zahraničních věcí (AA) s kryptocentrálou Pers Z, Vrchní velení pozemních sil (OKH) s kryptocentrálou OKH/GdNA, Vrchní velení letectva (OKL) s kryptocentrálou FA= Forschungsamt, Vrchní velení námořnictva (OKM) s kryptocentrálou B-Dienst, Abwehr vedený admirálem Wilhelmem Canarisem, RSHA - Hlavní říšský bezpečnostní úřad (do 27.05.1942 vedený Reinhardem Heydrichem, po něm Walterem Schellenbergerem), s kryptocentrálou Amt IV E, Gestapo, samozřejmě, že zkrátka nepřišla ani bojová část organizace SS – Waffen SS a d. Bylo to příliš „kohoutů na jednom dvoře“, takže mezi nimi panovala velká řevnivost, ve svých důsledcích se projevující snížením jejich celkové kvality.

Když si tento stav nejvyšší vedení Třetí říše uvědomilo, dostala pro nastávající válku prioritu v odposlouchávací a kryptoanalytické službě dvě hlavní centra: OKW/Chi, spravované, jak zkratka napovídá, vrchním velitelstvím branné moci (tedy Oberkommando der Wehrmacht) a B-Dienst (B jako zkratka pro Beobachtung/ pozorování), se svojí dlouholetou tradicí ještě z doby Výmarské republiky, spravované vrchním velitelstvím německého válečného námořnctva, tedy Oberkommando der Kriegsmarine.

Každý na „svém písečku“ - a spolupracovat!

Odposlouchávací a kryptoanalytická (dešifrující z éteru odposlouchané zprávy a vyhodnocovací) pracoviště jednotlivých složek německého vojenského i politického spektra (viz výše), zůstala přitom zachována, soustřeďovala se ale už jenom na vedení války v éteru v oblasti vlastní „agendy“. Každá složka tohoto spektra samozřejm zahrnovala i kryptografickou sekci, která plnila úkoly šifrování a odesílání zpráv. OKW/Chi a B-Dienst dostala všeobecnou prioritu, ale zachycené a dešifrované zprávy nepřátelských stran, týkající se jednotlivých složek onoho spektra, měla za úkol jim předávat.

Příkladů je hodně. Odposlouchávací jenotka OKW/Chi ve východním Prusku jednou zachytila relaci neznámého vysílače. Nakonec se z toho „vyklubal“ velký případ sovětské agenturní sítě v západní Evropě „Rote Kapelle“, kterého se „ujaly“ příslušné složky Sicharheitsdienstu a Gestapa. V honu na „Rudou kapelu“ se v okupované Francii angažoval m.j. i gestapák Heinz Pannwitz, před svým příchodem do Paříže hlavní vyšetřovatel pražského „atentátu“ na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

OKW/Chi hrálo velmi významnou roli v protipartyzánském boji. Hlavně poté, kdy se začaly partyzánské oddíly na okupovaném území Sovětského svazu organizovat do celosvazového hnutí a byly propojeny radiokomunikačními prostředky, naskytla se odposlouchávacímu systému OKW/Chi možnost stopovat jejich dislokaci i přípravu jejich bojových akcí. Obdobný způsob protipartyzánského boje vedlo OKW/Chi i ostatní složky spektra signálového zpravodajství v Jugoslávii, Řecku, Itálii, Polsku, ve Francii. Na území SSSR (hlavně na Ukrajině a v Bělorusku) dostal organizovaný partyzánský boj téměř podobu boje pravidelné armády v týlu nepřítele, na území Jugoslávie z partyzánského hnutí dokonce vznikla pravidelná Jugoslávská osvobozenecká armáda s vrchním velitelem J.B.Titem. Německé centrály i jednotlivé služebny signálového zpravodajství si tedy na nedostatek práce stěžovat nemohly!

Německé centrály boje proti nepřátelským vysílačům někdy vedly s nepřátelskými vysílacími stanicemi velmi úspěšně tzv. „rádiové hry“, při nichž se snažily své nepřátelské protějšky přesvědčit, že vysílač, s nímž jsou v kontaktu, není pod jejich kontrolou.

Poté, kdy při jednom ze spojeneckých náletů v r. 1943 byla zničena větší část berlínské centrály B-Dienst, převzaly hlavní roli při provádění signálového zpravodajství, tedy odposlouchávací a kryptoanalytické i kryptografické služby, výhradně centrála a služebny OKW/Chi.

Souhrnem lze konstatovat, že OKW/Chi na frontě tajné války v éteru se svými soupeři na straně protiněmecké koalice vytrvale bojovalo až do samého konce války, i když i tuto „branži“ postihly nekompromisní čistky po nezdařeném atentátu na Hitlera v červenci 1944. Padl jim dokonce za oběť např. i generál Erich Fellgiebel, náčelník spojovacích vojsk OKW, tedy přímý nadřízený OKW/Chi. Nakonec, těsně před koncem války byl v koncentračním táboře Flossenbürg popraven i se svými spolupracovníky samotný šéf Abwehru, vojenského zpravodajství a kontrarozvědky - admirál Wilhelm Canaris, také jeden z osnovatelů pokusu o Hitlerovu likvidaci v červenci 1944.

Státy Osy byly pro „koalici proti Ose“ zpočátku soupeřem nad její síly!

Dnešní obšírné znalosti o většině aspektů 2. světové války, které již vydaly po dlouhá desetiletí uzavřené archivy (a zajisté ještě další, nové vydají), dostatečně jasně vypovídají o hospodářském potenciálu, kterým země protihitlerovské a protijaponské koalice disponovaly a který byly schopny do svého válečného úsilí vložit. Využívaly tohoto potencionálu, ve srovnání s nímž (např. ve výrobě letadel, tanků i jiné bojové techniky vč. terénních osobních i nákladních vozů) byla válečná produkce Německa vč. jeho satelitů, ale i Japonska, de facto výrobou malosériovou. K tomu ještě přistupuje vážný problém celé řady pro jejich válečnou výrobu zcela nezbytných produktů (např. ušlechtilých kovů), které pro ně byly „podpultovým“ artiklem. Když tedy o Vánocích 1943 potopila ryze česká osmičlenná osádka velitele Oldřicha Doležala a navigátora-bombometčíka Zdeňka Hanuše se svým liberátorem nákladní loď Alsterufer, vezoucí z Japonska do Německa nad zlato ceněný náklad wolframové rudy, znamenalo to přesně mířený úder na solar Třetí říše, umožněný informací získanou z éteru britskou tajnou službou.

Všechny výše zmíněné nedostatky by ale bývaly mohly být vyváženy v neprospěch států „koalice proti Ose“ znalostmi, které státům Osy mohly přinést jejich úspěchy na poli tajných operací, díky nimž měly m.j. možnost dozvídat se „za zády“ svých nepřátel o jejich strategických plánech, chystaných operacích, o síle a rozmístění jejich armád atd. Pokud by bývala tato převaha, s níž státy Osy do války šly, přetrvávala příliš dlouho, ani ekonomická převaha „koalice proti Ose“ by zřejmě nebyla bývala schopna tento hendikep ustát. „Klíčem“ k branám pevnosti zvané „Osa“ se stal britský systém ULTRA.

Při současném stavu znalostí je ale nutné před úrovní schopností států Osy (tuto problematiku zde sledujeme především na příkladu nacistického Německa) smeknout. Jejich schopnost získávat z komunikačních sítí nepřítele strategické informace, šla ruku v ruce s jejich předstihem, důležité informace sdělované do vlastních komunikačních sítí před nepřítelem chránit, a to díky technickému pokroku, který nesl jméno ENIGMA. Touto oblastí bychom se chtěli zabývat příště.

Díky úspěšné špionáži v éteru sehrál Hitler v Mnichově vítěznou partii.

Během mnichovské krize na podzim 1938 měl Hitler díky německému úspěchu, znamenajícímu prolomení britského diplomatického kódu, průběžně nejčerstvější informace, a mohl proto na jejich základě okamžitě reagovat a sehrát tak se všemi svými přítomnými politickými protějšky vítězné „simultánní partie“.

Přízrak zvaný Dunkerque.

Prolomení kódu francouzského ministerstva války v květnu 1940 přispělo velkou měrou ke katastrofální porážce francouzské armády i Britského expedičního sboru (BEF) bojujícího na evropském kontinentě, zachráněnému na poslední chvíli z přístavu Dunkereque osobní iniciativou ministerského předsedy W. Churchilla v rámci „Operace Dynamo“.

Přes počáteční úspěch nakonec porážka v letecké bitvě o Británii.

Prolomení kódu Britského královského letectva (RAF) mělo za následek počáteční úspěchy německé Luftwaffe nad britskými ostrovy. Teprve systém ULTRA napomohl k obratu v letecké bitvě o Británii!

Ve vztahu k situaci na západní frontě je nutné konstatovat, že tak propracovanému systému německých odposlouchávacích stanic, rozesetých zcela plánovitě všude tam, kde se německá vojska (případně vojska satelitů Německa) pevně zachytila, neměli Britové až do plného spuštění systému ULTRA šanci konkurovat. Teprve díky výkonům lidí z Bletchley Parku se během letecké bitvy o Británii začalo dařit německé zprávy dešifrovat, dostat se na úroveň německé odposlouchávací, kryptoanalytické a vyhodnocovací služby a přispět tak k britskému leteckému vítězství i ke konečnému vítězství Spojenců. S uvedením britského systému ULTRA do plného provozu ale úspěšné odposlouchávací, kryptoanalytické a vyhodnocovací akce ze strany Německa a dalších států Osy neskončily. Naopak!

Začátek bitvy o Atlantik v německé režii.

Na počátku námořní bitvy o Atlantik zaznamenávala německá Kriegsmarine proti spojeneckému válečnému i obchodnímu loďstvu velké úspěchy právě díky tomu, že se velmi zručným německým kryptoanalytikům podařilo rozluštit kód britské Admirality a mohli tak číst všechny její depeše! „Vlčí smečky“ německých ponorek pořádaly lovecké hody na spojeneckých konvojích. Teprve s pomocí systému ULTRA se podařilo jejich řádění zastavit a otočit osudové kormidlo ve prospěch Spojenců.

Úspěch německé odposlouchávací špionáže v operaci Jubilee.

Před útokem na přístav Dieppe v srpnu 1942 (Operace Jubilee) byl německý hlavní stan díky odposlouchávacímu zpravodajství informován o přípravách na takovouto operaci, i když zpočátku bez přesného označení jejího cíle. Když byl rádiový klid těsně před přistáním invazních sil obnoven, zajistily německé odposlouchávací služby absolutní absolutní kolaps britských vzdušných sil přímé invazní podpory. Poměr sestřelených letadel je dostatečně výmluvný – britské ztráty: letadla − 110, německé ztráty: 48! Z celkového počtu 6 tis. bojovníků vyloděných v Dieppe jich byly 4 tisíce ztraceny (mrtví, zajatci, ranění, po boji nezvěstní = 60%). Operace Jubilee se tak stala jedním velkým, krvavým debaklem. Díky skvělé organizaci německého signálového zpravodajství, tedy odposlouchávací a dešifrovací služby Luftwaffe, ztratili Spojenci nad Francií za 1. pololetí roku 1942 260 letadel, Němci pouze 60!

Britské problémy na neviditelné frontě v éteru.

Britové museli v tajné bitvě kryptologů skousnout mnoho dalších hořkých pilulek. Jednou z těch pro ně nejnepříjemnějších byl prohraný boj o řecké ostrovy v souostroví Dodekanes, který Němci bravurně zvládli díky husté, velice výkonné síti signálních zpravodajských kryptoanalytických stanic ve východním Středomoří a na řeckém poloostrově, vybavených rádiovými zaměřovači a radary. Jedna z jejich centrál, umístěná severně od Atén, byla schopna zachycovat zprávy ze severního směru až z Rumunska a dokonce i z SSSR, z jižního směru až z rovníkové Afriky!

Pro válečné akce německého Afrikakorpsu v severní Africe mělo mimořádný význam zřízení nové odposlouchávací stanice na řeckém ostrově Rhodos. Britské síly si ve Středomoří nemohly být vůbec ničím jisté. Množství zpráv jejich válečného i obchodního loďstva včetně konvojů četli v době, kdy bojovali bok po boku Německa proti Spojencům, i Italové!

Velké německé úspěchy ve válce na východní frontě.

Samostatnou kapitolu v historii kryptologie napsalo německé odposlouchávací, dešifrovací i šifrovací mistrovství ve válce na Východě. Zvláště počátek války proti SSSR se z pohledu německých odborníků nesl i v kryptologii na vítězné vlně, která smetla doslova primitivní sovětský kryptografický systém. Vždyť Němcům se podařilo prolomit kódy jednotek Rudé armády již na přelomu let 1939−1940, kód samotného generálního štábu Rudé armády byl prolomen koncem r. 1941. Z toho pramenily kruté porážky Rudé armády se statisíci jejích zajatců.

Pád Sevastopolu.

Pád Sevastopolu v létě 1942 znamenal vytvoření důležitého nástupiště pro útok k dobytí ropných polí Zakavkazska. Sovětské letectvo pověřené vzdušnou obranou města bylo naprosto paralyzováno a eliminováno díky německým odposlouchávacím stanicím Luftwaffe, zachycujícím a dešifrujícím rádiový provoz sovětských letišť dříve, než z nich letadla odstartovala!

Memento Stalingrad!

Německé signálové zpravodajství v bitvě o Stalingrad dodávalo zcela přesné údaje o rozmístění sovětských armád východně od města, chystajících se k vítěznému klešťovému obchvatu. Naráželo však na naprostou nedůvěru přemotivovaného a přehnaně sebejistého německého vrchního velení, které se i takto podepsalo na stalingradské tragédii 6. armády polního maršála Pauluse. Ten naopak informacím signálového zpravodajství důvěřoval, organizoval podle nich kruhovou obranu a agonii stalingradského kotle tím prodlužoval.

Odposlechy jdoucí až do „kuchyně“ spojeneckých lídrů!

Německý systém A-3, schopný dešifrovat lidskou řeč, odposlouchával a luštil zakódované transatlantické rozhovory Britů a Američanů včetně Churchilla a Roosevelta. Vysokou úroveň německého signálového zpravodajství a jeho zakonspirování dokresluje informace z odposlechnutého transatlantického rozhovoru, v jehož závěru nic netušící prezident Roosevelt sděluje nic netušícímu W. Churchillovi, že „jde na ryby“. Zařízení X-Gerät, získané od Holanďanů, také dešifrující lidskou řeč, bylo poprvé uvedeno do provozu během spojenecké invaze na Sicílii v létě 1943, která sice nakonec dopadla pro Spojence úspěšně, ale zůstala spojena s řadou jejich zbytečných tahů a přehmatů, zdá se že v jejich neprospěch ovlivněnými německým signálovým zpravodajstvím.

Německé úspěchy v protiletecké ochraně Ploešti.

Německé odposlechové zpravodajství slavilo velký úspěch při ochraně rumunských naftových polí, která pro Třetí říši představovala jeden z nejvýznamnějších zdrojů drahocenné strategické suroviny (30% pocházelo právě odtud), když se jí nepodařilo zmocnit se nafty ze zdrojů sovětského Zakavkazska a z Blízkého východu. Rušení rádiového provozu nad nimi a odposlouchávací stanice, zaměřující spojenecké bombardéry již od jejich startu z letišť v severní Africe, znemožnily Spojencům při dvou obřích leteckých útocích je zničit. Při jednom z nich, 1. srpna 1943, bylo sestřeleno 53 spojeneckých liberátorů B-24 a zahynulo 600 příslušníků jejich osádek!

Start spojenecké invaze v Normandii sice včas odhalený, ale bez adekvátní reakce.

Němci samozřejmě invazi z Velké Británie na evropský kontinent očekávali. Proto budovali Atlantický val. Jejich odposlechové signální jednotky měly téměř dokonalý přehled o stanovištích, činnosti a přesunech spojeneckých jednotek v jižní Anglii. Odhalily okamžitě např. přítomnost nové letky RAF, přesunuté sem spolu s transportními letouny C-47, schopnými táhnout nákladní kluzáky.

Ačkoliv si relativně velké pohodlí, v němž okupační jednotky ve Francii po 4 roky žily, vybralo daň v podobě uvolněné morálky a kázně, tudíž snížené pozornosti, i u mnoha jednotek signálního zpravodajství, stále existovala část, plnící své úkoly na vysoké úrovni. Zprávy takových jednotek mohly německému vrchnímu velení napomoci invazi do Normandie v prvních dnech zlikvidovat.

Koncem května 1944 vydalo velitelství signálového zpravodajství Luftwaffe přímé varování před invazí s tím, že přípravy angloamerických vzdušných sil jsou ukončeny a že vylodění lze očekávat každý následující den. Katastrofální chyba německého vrchního velení, které vzhledem k nepříznivému počasí v prvním červnovém týdnu takový útok vyloučilo, kompetenční spory o způsob nasazení pancéřových divizí a tím tedy neschopnost vrhnout spojenecké invazní jednotky ihned po vylodění zpět do moře, je dostatečně známa.

Přetrvávající nedůvěra německých špiček ve vlastní tajné služby.

Kooperace německých tajných služeb s maďarskými kryptoanalytickými službami monitorujícími sovětské depeše z Jaltské konference, přinesla Němcům podrobné informace o jejím průběhu. Hitler a náčelník štábu vrchního velení Jodl jim ale odmítli uvěřit! Opětovně se tak opakovala situace, v níž jako kdyby vrchní velení v čele s Hitlerem bylo ochotné věřit pouze zprávám, které toužilo slyšet.

Řekni, kde ty bedny jsou!

Touto parafrází názvu známé protiválečné písně je příhodné náš stručný exkurz do historie velmi zdatné součásti německé tajné fronty války s protihitlerovskou aliancí ukončit. Výsledky velmi obsáhlé činnosti jejího hlavního článku - OKW/Chi, nakonec jeho tým na přelomu dubna a května 1945 odvezl do jižního Bavorska, kde ho naložil do dvou železničních vagonů a „vyskladnil“ z nich na trati vedoucí z Mnichova do Bayrischzell po břehu malebného jezera Schliersee přímo do jeho vod. Zde byl ale během léta 1945  objeven k velké radosti americké zpravodajské agentury TICOM, zabývající se cíleně pátráním po materiálech německých kryptologických služeb a usilující o to, aby se nestaly kořistí stejně zaměřené pátrací a kořistní služby Sovětského svazu v právě se rozhořívající „studené válce“.

*

Hlavní zdroje informací

Ch. Jennings: The Third Reich is Listening, ISBN 9781472829542;

F.W. Winterbotham: The Ultra Secret, ISBN 978-0060146788;

J. Piekalkiewicz: Luftkrieg 1939-1945, ISBN 3-453-01502-9;

J. Piekalkiewicz: Historie světové špionáže , ISBN 80-206-0738-2;

W. Nigel: Historical Dictionary of Signals Intelligence, ISBN 978-0-8108-7187-8;

H. Coppi: Die „Rote Kapelle“ in: Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte 3/1996;

R. Staritz: Abwehrfunk – Funkabwehr. Technik und Verfahren der Spionagefunkdienste. Manuskript.

B. Balcar: Z Normandie přes Ardeny až k nám. Bojová cesta jednotek US Army, které osvobozovaly v roce 1945 ČSR. Úplná historie. ISBN 978-80-88220-01-5;

B. Balcar: Osvobození přišlo i ze západu, ISBN 978-80-88220-13-8.