Tajné fronty 2. světové války: Ultra versus Enigma

Úvodem

F.W.Winterbotham, britský důstojník, který během války odpovídal za ochranu supertajného systému ULTRA, vyvinutého k dešifrování zpráv německého šifrovacího přístroje ENIGMA a pracujícího ve slavném Bletchley Parku, ve své knize „The Ultra Secret“ jmenuje celou řadu velice důležitých faktorů, které zásadní měrou ovlivnily vývoj a výsledek 2. sv. války! Dá se říci, že jeho kniha je klíčem, otevírajícím tajný sejf, v němž je uložena odpověď na otázku, proč se válka vyvíjela právě směrem, kterým se vyvíjela, a proč skončila právě tak, jak skončila. Také my považujeme podíl systému ULTRA na výsledku 2. sv. války za tak významný, že jsme se rozhodli jej popsat podrobněji. Bez pomoci systému ULTRA by s velkou pravděpodobností skončila 2. sv. válka s jiným výsledkem – bez vítězství protihitlerovské koalice západních států! K tomu je nutné ještě předeslat, že se v této stati zabýváme především efekty systému ULTRA, který je bezpochyby nadřazený celé, i když samozřejmě také velmi zajímavé, historii jeho vynalézání a s tím spojených okolností. Bez „účinkování“ systému ULTRA v dějinné epoše zvané 2. sv. válka by nebylo ani jeho historie, takže v budoucnu se k ní vrátit a prozkoumat ji, bude zajisté vhodné, vždyť je to také historie navýsost náležející do análů války tajných front 2. sv. války! Bez pomoci systému ULTRA by ale 2. sv. válka s velkou pravděpodobností bývala skončila jiným výsledkem – bez vítězství protihitlerovské koalice západních států! A nebylo by žádné historie systému ULTRA! Jak tedy ve skutečnosti tento systém výsledek 2. sv. války ovlivnil?

Úspěchy systému ULTRA.

Zde jsou některé důležité informace o úspěšném využití systému ULTRA, jenž Spojencům umožnil v celosvětovém měřítku sledovat operace „Osy Berlín–Řím–Tokio“ a reagovat na ně:

▪ Upozornil včas na nebezpečí hrozící v r. 1940 Britskému expedičnímu sboru (BEF) ve Francii, což nastartovalo jeho evakuaci z přístavu Dunkerque.

________________________________

Autorská pozn.: Na tomto místě je nutné ale dodat, že Winterbotham je přesvědčen, že k záchraně BEF (British Expeditionary Forces) přispěl sám Hitler, který v té době stále spekuloval s tím, že pod tíhou útoků vítězící německé armády přistoupí Velká Británie na jistý druh „kooperace“ v boji o světové panství, a jenž proto dal těsně před dobytím Dunkerque svým tankovým divizím rozkaz k zastavení dalšího útoku! Winterbotham který měl možnost ve 30. létech osobně Hitlera poznat, a znal tedy jeho mentalitu, dodává, že se zde Hitler v britském lidu velmi zmýlil.

________________________________

▪ Umožnil Britům reagovat na německé vzdušné útoky v bitvě o Británii a vyhrát ji; ▪ Stejně tak systém umožnil vyhrát „konvojovou“ námořní bitvu o Atlantik a vítězství Spojenců v severní Africe i jejich vítězné vylodění na Sicílii.

________________________________

Autorská pozn.: Konvoje z USA a Kanady do Velké Británie, byly základním předpokladem pro to, aby se Británie udržela při životě, a aby se posléze mohla stát „startovací plochou“ invaze na evropský kontinent. Tyto konvoje byly doslova „hlavní tepnou“ celého vítězného tažení západních Spojenců, kterou do celého spojeneckého válečného organismu neustále proudila čerstvá, okysličená krev! Vítězství v Bitvě o Atlantik se stalo základem úspěchu na západní frontě. V souvislosti s konvoji je samozřejmě třeba podtrhnout i jejich vydatnou pomoc při zásobování východního spojence přes přístavy v Murmansku a Archangelsku, v době vlády jedné strany v Československu bagatelizovanou, znamenající ale pro Sovětský svaz pomoc mimořádně významnou!

Autor. pozn.: Vítězná „Sicilská kampaň“ má dodnes hořkou příchuť v podobě úniku 100 tis. německých a italských vojáků ze spojeneckých kleští na pevninu – jako výsledek britsko-amerických sporů o prioritu a způsob, jak dosáhnout cílů kampaně bez ohledu na signály zjištěné systémem ULTRA. Obdobná situace nastala v létě 1944 v bitvě o tzv. „kapsu u Fallaise“ a de facto i v závěru bitvy v Ardenách na přelomu ledna a února 1945.

________________________________

▪ Poskytl podrobný přehled o přesunech německých sil při invazi v Normandii, hlavně pancéřových divizí, včetně divizí přisunovaných i ze vzdálených operačních prostorů (např. až z SSSR), umožnil západním Spojencům podrobný přehled o všech úmyslech hlavního německého velení při pokusech odvrátit tam porážku;

▪ Poskytl zásadní informace k porážce německých vojsk v tzv. Fallaiské kapse; toto spojenecké vítězství Winterbotham hodnotí jako absolutní úspěch systému ULTRA; doslova dodává: „Zachycené radiogramy ULTRA vyměňované mezi Hitlerem a von Klugem (v té době vrchní velitel na Západní frontě – OB West), po nichž následovala bitva u Falaise a zničení značné části německé armády na západě, byly pravděpodobně největším úspěchem ULTRA. Pro Hitlera to byl začátek konce války na západě, přestože podle odhadu uniklo na východ 20 až 30 tisíc mužů, mezi nimi ostřílení příslušníci tankových jednotek, které v září zdecimovaly operaci Market-Garden“!

(Autorská pozn.: únik těchto jednotek byl výsledkem kompetenčních americko-britských sporů, kdy opět jednou - jako již vícekrát - zvítězily nad povinností vyhodnocovat údaje ze systému ULTRA s chladnou hlavou).

__________________________________

Ohrožení systému ULTRA jeho dekonspirací z USA.

Úzkostlivá ochrana tajemství ULTRA bylo velmi vážně ohroženou britským spojencem - Spojenými státy. Když Britové v roce 1942 seznámili s tajemstvím systému ULTRA Američany a naučili je s ním pracovat, mohly být porovnávány zprávy zachycené jimi z přístrojů ENISMA, které Berlín poskytl Japoncům, s japonskými zprávami s úspěchem dešifrovanými americkými systémy PURPLE a MAGIC, což ovlivnilo všechny námořní a letecké bitvy v Pacifiku. Poté, kdy Američané zachytili japonské radiogramy, informující o vyplutí svazku lodí admirála Naguma k ostrovu Midway, rozhořela se kolem ostrova bitva, kterou vybojovaly téměř výhradně palubní letouny obou stran, aniž by se jejich lodě bývaly spatřily. Střemhlavé bombardéry z lodí admirála Nimitze svazek Nagumových lodí téměř "vygumovaly"! Bitva rozhodla o obratu celé války v Tichomoří ve prospěch USA. Jenže v rámci nastalé euforie někdo z amerických vysoce postavených velitelů zapomněl na zásady konspirace, takže se v americkém tisku objevila zpráva jednoho novináře o tom, že americké vítězství bylo umožněno dešifrováním japonských radiogramů! Následoval samozřejmě velký „průvan“ na zodpovedných místech, aby se taková dekonspirace, které si Japonci čirou náhodou nevšimli, již neopakovala. Podruhé bylo tajemství ULTRA velmi ohroženo poté, kdy se Američanům podařilo sestřelit letadlo, v němž letěl na inspekční cestu japonský admirál Jamamoto, a pomstít se tak za zničení části jejich pacifické flotily v Pearl Harbouru, které admirál zosnoval. Winterbotham naznačuje, že rozhodnutí Jamamota sestřelit na základě informací o jeho letu získaných systémem ULTRA, bylo téměř za hranou bezpečnosti celého systému a že snad jenom velkou náhodou si Japonci nedali vše do souvislostí. Američané zcela zapomněli na krycí zajištění. Winterbothamovou povinností bylo bdít nad ochranou systému, proto si oba incidenty vyžádaly na patřičných místech v USA jeho osobní ostré protesty.

Systém ULTRA pomohl vyhrát 2. světovou válku.

Dnes je nesporné, že systém ULTRA, který se po celou dobu války dařilo velkým úsilím před nepřítelem utajit, Spojencům pomohl válku vyhrát! Systém dodával ty nejdůležitější informace, které měly pro výsledek 2. sv. války zcela zásadní význam! Winterbotham význam systému ULTRA ohodnotil takto: Systém poskytoval jedinečnou možnost znát předem nejen složení, sílu a rozmístění nepřátelských vojsk, nýbrž až na několik výjimek znát přesně zámysl nepřítele v mnoha operacích 2. sv. války. Měl životně důležitou zásluhu na tom, že jsme přežili roky 1940 a 1941 a  že jsme později dosáhli vítězství. Také všechny vítězné námořní bitvy v Tichomoří byly vybojovány díky systému ULTRA!

Winterbotham ale současně upozorňuje na to, že by toto vítězství nebylo bývalo možné, pokud by adekvátní spojenecké reakce na zásadní informace o úmyslech nepřítele byly bývaly znemožněny absencí dostatečných bojových kapacit (válečné techniky i živé síly) soustředěných ve správné chvíli na správném místě. Pouze dostatečné zdroje správně nasazené díky informacím ze systému ULTRA tak byly základním předpokladem vítězství! Bez nich by tento systém Spojencům nebýval byl příliš platný.

Systém ULTRA působící negativně vůči svému vlastnímu vynálezci a „správci“.

Winterbothamova zpráva však také poukazuje na velice negativní průvodní jevy, které systém ULTRA paradoxně přinášel samotným Spojencům. Jeho schopnost prozrazovat jim ty nejtajnější plány nepřítele v průběhu doby vytvořila v myslích řady osob s vysokými velitelskými pravomocemi falešnou představu, že jim dává stoprocentní jistotu vítězství nad nepřítelem, neboť ten je ničím nemůže překvapit, zaskočit. To u Spojenců vedlo k mnoha velkým strategickým omylům a chybám. Škodlivé, mnohdy doslova fatální následky tohoto sebeuspokojení se bohužel staly součástí historie. Spoléhání se na ULTRA oslabilo spojeneckou pozornost, kterou bylo třeba věnovat strategické rozvědce na nepřátelském území jako nezbytné obranné činnosti, tak jak ji měli velice dobře zorganizovanou Sověti. Mohlo se tak předejít mnoha problémům, např.:

- selhání britsko-kanadské operace Goodwood – výpad v Normandii v prostoru Caen; výsledkem tohoto selhání bylo dobytí města Caen (odrazového bodu pro výpad z Normandie dále do Francie) britsko-kanadskými jednotkami o několik týdnů později proti původnímu plánu dobýt město do dvou dnů od zhaájení invaze;  

 – nedostatečně uzavřené obklíčení u Falaise, z něhož se podařilo uniknout velkým nepřátelským silám, které potom na jiných místech ještě Spojencům tvrdě vzdorovaly a vybíraly i u nich krvavou daň (např. v Ardenách);

– nevyužité vakuum v nepřátelské obraně, vzniklé nejméně týden trvajícím kolapsem německé fronty na Západě po dobytí Paříže na přelomu srpna a září 1944;

– nedostatečná rekognoskace terénu a nepřátelských sil před voluntaristickou Operací Market-Garden, prosazenou maršálem Montgomerym;

- opakující se situace před útokem v Hürtgenském lese;

 – zcela nekompetentní postup při zajištění fronty proti možnému protiútoku v belgických Ardenách, který skutečně zcela neočekávaně přišel, když rádiový klid, nařízený německým vrchním velením (a tedy náhle přerušený tok zpráv ze systému ULTRA) u Spojenců nevyvolal žádné podezření;

– stejně tak spojeneckým velením neodhalené přípravy na překvapivý útok na spojenecká letiště ze vzduchu při operaci Bodenplatte 1. ledna 1945 s desítkami letounů zničených na letištních plochách; Němci přitom také utrpěli ztráty, z nichž velký díl připadl na vlastní „úspěšnou“ protiletadlovou palbu při návratu jejich letadel z náletu, spojenecké ztráty mohly ale být minimalizovány, kdyby Spojenci tento útok bývali očekávali;

– britská SOE vysílala nadále své agenty do západní Evropy, zvl. do Holandska, ačkoliv doslova „na talíři“ byly zprávy ze systému ULTRA o průniku Němců do tamějšího hnutí odporu, takže agenti byli snadno odhaleni a zdecimováni, atd., atd!

Proč nebyly výsledky ULTRA plně vyžity ve prospěch vítězství na Západě?

Dojem z vystoupení západních Spojenců v Evropě (hlavně Američanů) je po tom všem, co jsme uvedli, poměrně rozpačitý. Lze je označit za do značné míry váhavé až prostoduché, naivní. V žádném případě plně nevyužili svůj celý mohutný válečný potenciál, do značné míry jim v tom zabránily jejich rozdílné zájmy i rozdílné názory na vedení války (hlavně americké a britské)! V této souvislosti je do očí bijící fakt, který jednoznačně vyplývá ze všech popisů většiny renomovaných válečných historiků  – poté, kdy se americké straně (včetně naléhání i ze strany SSSR) podařilo přes odpor Britů - W. Churchilla - prosadit jako hlavní nástupiště bitvy o Evropu Normandii na úkor jím prosazovaného hlavního útoku na jih Evropy (jeho slovy „měkký podbřišek Evropy“), se téměř vše následující již ale odehrávalo v britské režii, lépe řečeno v režii Churchillova oblíbence, maršála Bernarda Montgomeryho. Zde se v jasném světle projevila Eisenhowerova slabost a měkkost. Na veřejnosti sice vystupoval jako vrchní velitel celého tažení na „Hitlerovu pevnost Evropa“, ve skutečnosti ale připustil, aby se toto tažení odehrávalo „podle Montyho not“ pod heslem: vše pro britskou frontu! Montgomoryho velikášství s bezohledně prosazovaným útokem na Berlín v severním úseku útočících spojeneckých armád (tedy Montgomeryho XXI. skupiny armád) mělo za následek notoricky známá fiaska:

− nebyla včas dobyta hlavní zásobovací vodní cesta do přístavu Antverpy (Albertův kanál) a všechny spojenecké armády na západní frontě tak trpěly katastrofálním nedostatkem PHM,

- upřednostnění Montgomeryho XXI. skupiny armád při jejich dodávkách a tím zastavení útoku XII. skupiny armád na čele s 3. Pattonovou armádou,

− debakl vzdušně pozemní operace Market-Garden v Holandsku,

− zbytečné, tvrdošíjné, krvavé dobývání Hürtgenského lesa,

− oslabení spojenecké fronty v Ardenách a umožnění německé protiofenzívy, Montgomeryho snaha zmocnit se zde na úkor Eisenhowera role vrchního velitele spojeneckých sil, umožnění úniku poražených německých armád z „ardenského výběžku“ zpět za Siegfriedovu linii,

− ze strategického hlediska nevyužité dobytí mostu přes Rýn u Remagenu, protože maršál Montgomery prosadil generální útok přes tuto řeku v pozdějším termínu, posunutém o více než dva týdny, atd., atd.

Neomluvitelné množství strategických i taktických chyb na straně západních Spojenců.

Montgomeryho snaha být první v Berlíně, které byly obětovány tisíce spojeneckých vojáků, se nakonec ukázala být zcela zbytečnou, když byl z berlínského směru v poslední fázi spojenecký útok přesměrován k dobytí iluzorní „Alpské pevnosti“ – tzv. „posledního místa německého národního odporu“. Zdá se, že teprve v tomto okamžiku posbíral Eisenhower kuráž udělat přítrž dalším Montgomeryho snahám o vlastní pojetí války proti Hitlerovi a tím zastavit i jeho touhu po dobytí Berlína. Jenže tato Eisenhowerova pozdě posbíraná kuráž byla vlastně krokem „z louže pod okap“! Nepřinesla Spojencům žádný užitek stejně, jako jim ho nepřinesly předchozí Montgomeryho chybné strategické kroky! Žádná „Alpská pevnost posledního odporu“ neexistovala! Eisenhower se hnal za fatou morgánou a stal se její obětí! Analogie nedávné americké honby za Saddámovými nukleárními zbraněmi v naší současnosti s chimérou „Alpské pevnosti 1945“se nabízí jako „houska na krámě“.

Proč se stal Eisenhower vykonavatelem Montgomeryho vůle?

Výčet takovýchto Montgomeryho pochybení přímo vybízí k položení otázky: proč mu bylo umožněno tak dlouho prosazovat své názory na vedení války na západní frontě a de facto si z vrchního velitele Dwighta Eisenhowera udělat svého asistenta, kterému vnutí svá rozhodnutí a on je „posvětí“ – dá jim jako nejvyšší instance „zelenou“ - (pro případ Eisenhowerova silnějšího odporu pak získat „posvěcení“ s využitím nátlaku na americkou stranu prostřednictvím W. Churchilla). Co stálo za tak silným Montgomeryho vlivem na Eisenhowera, že ho mohl takto učinit prosazovatelem a vykonavatelem své vůle? Mohl mít maršál Montgomery v rukávu nějaké eso, kterým ho držel v šachu? Při dnešní znalosti podrobností z života obou protagonistů tohoto příběhu lze vyslovit otázku, zda to nemohly být informace nejintimnější povahy, které asketickému Montgomerymu „jeho lidé“ mohli snadno opatřit, a z jejichž vynesení na veřejnost mohl mít Eisenhower velké obavy? Jak by asi reagovala americká veřejnost, kdyby se dozvěděla, že vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (v první řadě amerických), které každodenně přinášejí oběti v podobě mrtvých a zraněných, žije v přepychu francouzského zázemí, nijak moc se neobjevuje v blízkosti přední linie, zato vychutnává vybrané pokrmy a nápoje, dopřává si partie bridge a prožívá milostný románek se svojí asistentkou a zřejmě se už zaobírá úvahami o kandidatuře do voleb budoucího amerického prezidenta???

Množství strategických i taktických chyb na straně západních Spojenců zapříčinilo prodloužení 2. sv. války v Evropě nejméně o  půl roku. Mezi ty strategické v první řadě náleží prosazení britské varianty – „volná ruka“ daná maršálu Montgomerymu k jeho sice pedantskému, ale vlastně avanturistickému vedení války a totéž umožněné leteckému maršálu Harrisovi (kromě přezdívky „Bombarďák“ označovanému také jako „Řezník“) s jeho pochybným scénářem totální porážky Německa ze vzduchu bez ohledu na pořadí důležitosti při výběru cílů bombardování a na ztráty mezi bombardovacími posádkami, které dosáhly téměř 45%! Jejich způsob války se nakonec ukázal jako scestný, Německo díky nim nezkolabovalo dříve, než do něho vtrhli Rusové, a Velká Británie se tak nestala slavným hlavním vítězem války, jak si to oni tři (a nejen oni) představovali.

Maršál Montgomery versus systém ULTRA.

Bylo „veřejným tajemstvím“ mezi do systému ULTRA zasvěcenými spojeneckými vojevůdci, že Montgomery tomuto systému nedůvěřuje. Nabízí se otázka, zda jeho „nedůvěra“ spíše nebyla pokusem o to, za každou cenu prosadit svůj vlastní úsudek k plánování a řešení válečných situací, který díky jeho chorobné ješitnosti a samolibosti vždy „musel“ být jiný, než byl ten, který vyžadovala situace zjištěná ze systému ULTRA - aby se nemohlo tvrdit, že on, velký Monty, něco vyhrál za pomoci nějakých přístrojů! Naopak, jeho „věčný“ rival, generál Patton, zpráv ze systému ULTRA plně využíval. Díky tomu měl přesné zprávy o dislokaci německých jednotek na pravém břehu Rýna, takže velmi úspěšně využil momentu překvapení a o den dříve než Montgomery (z 22.března na 23. březen 1945) překonal prakticky bez boje silami 5. pěší divize (m.j. také osvoboditelky jihozápadních Čech) Rýn mezi Oppenheimem a Niersteinem. Ikonickou se stala Pattonova fotografie stojícího na břehu Rýna, močícího do jeho vod a posílajícího tak po proudu „pozdrav“ Montymu, který se teprve dále na severu chystal k jeho překonání.

Mezi generálem Pattonem a systémem ULTRA existuje řada dalších souvislostí. Jednou z nich byla v rámci fiktivní „Operace FORTITUDE“, fiktivně vytvořená Pattonova 1. US skupina armád (FUSAG), dislokovaná v jižní Anglii k zmatení nepřítele a k utvrzení jeho představ o vylodění Spojenců v přístavu Pas de Calais, kde podle zpráv zachycených systémem ULTRA z radiogramů ENIGMY Němci vylodění, v jehož čele nastoupí generál Patton se svojí armádou, předpokládali.

Existence systému ULTRA musela být tajena po desítky let "ve vyšším zájmu"!

F.W.Winterbotham ve své knize objasňuje, proč ještě desítky let po válce nejsou všechny okolnosti spojené se systémem ULTRA odtajněny (víme, že je tomu tak až doposud)! Dnešními výrazovými prostředky se dá tehdy geniální systém ULTRA ve srovnání s naší „computerovou“ současností charakterizovat jako „hardwarový i softwarový pravěk“, takže příčina oněch neodtajněných okolností je jiná – spočívá v tom, že s odtajněním by padly mnohé mýty o některých „neomylných a skvělých“ spojeneckých vojevůdcích, protože by se ukázalo, že přes jejich absolutní informovanost o záměrech a síle protivníka díky systému ULTRA nedokázali tyto vědomosti využít a důležité vojenské operace „zpackali“, ať již svojí přezíravostí, velikášstvím anebo diletantstvím! Winterbotham v souvislosti s tím např. velmi vyzdvihuje generála Auchinlecka, jenž za pomoci zpráv ze sytému ULTRA jako první úspěšně čelil silné německo-italské převaze v severní Africe; dnes se jeho vystřídání Montgomerym již nejeví jako správný a nezbytný krok!

Poté, kdy Winterbothamova kniha vyšla, vyvolala v širokém spektru – od válečných historiků až po laickou veřejnost – mnoho otázek, z nichž jedna byla u všech zásadní: jak mohlo dojít k tomu, že se Spojenci, disponující nad všechny dešifrovací systémy vysoko vyčnívajícím systémem ULTRA, dopouštěli fatálních hrubých chyb, které je stály tolik zbytečných ztrát na životech jejich vojáků a které přivodily prodloužení války? Tyto otázky nebyly uspokojivě zodpovězeny dodnes! Jsme si naprosto jisti, že nás z éry 2. sv. války v příštích obdobích ještě čekají mnohá doposud netušená odhalení! Z doposud známého se zdá, že stopy pokračujícího utajování některých okolností spojených se soubojem ULTRA versus ENIGMA ještě dávno po skončení války skutečně vedou k Montgomerymu a Eisenhowerovi.

Důležitý, zjednodušeně vyjádřený dodatek: Vítězství systému ULTRA nad ENIGMOU ve 2. sv. válce zahájilo éru řešení matematických úloh pomocí elektronické techniky a současně znamenalo soumrak elektromechanických zařízení v tomto oboru.

____________________________

Zdroje informací:

The Ultra Secret, Winterbotham F.W./ ISBN 978-0060146788;

Přísně tajné, Winterbotham F.W./ reg.č. MF 02/65 23-098-81;

The Third Reich is Listening, Jennings Ch./ ISBN 9781472829542;

The Last Offensive, MacDonald Ch.B. / ISBN 978-0-8050-6290-8;

Guns at Last Light, Atkinson R./ ISBN 978-079483772-3;

Architekti vítězství, Kennedy P./ ISBN 978-80-7422-296-2;

Abwehrfunk – Funkabwehr. Technik und Verfahren der Spionagefunkdienste. Staritz R./ Manuskript;

Wikipedia en.; Wikipedia de.;

Z Normandie přes Ardeny až k nám. Bojová cesta jednotek US Army, které osvobozovaly v roce 1945 ČSR. Úplná historie, Balcar B. / ISBN 978-80-88220-01-5;

Osvobození přišlo i ze západu, Balcar B. / ISBN 978-80-88220-13-8.