Článek
Drážďany - zničené centrum historického Starého města s ruinou chrámu Frauenkirche uprostřed obrazu
Zůstaly jen trosky vyhořelých obytných budov, paláců a chrámů. Ihned po skončení války se ale projevil celému lidstvu společný charakteristický rys, zakódovaný v jeho chromozómech – postarat se, aby škody tím infernem způsobené, byly v zájmu společného přežití, v zájmu nepsané povinnosti předávat jako štafetu dalším generacím společné dědictví, co nejdříve pojmenovány a odstraněny.
Město Drážďany mělo v tomto ohledu práci o něco snazší - vždyť v jeho zdech před dvěma sty léty žil a tvořil malíř, jemuž se podařilo tvář města plně vystihnout a uchovat pro příští generace. I díky němu, Bernardo Bellotto-Canalettovi, a jeho obrazům, skýtajícím tolik významných detailů, se podařilo městu jeho tvář nakonec navrátit.
Malíř historie města
Bernardo Bellotto il Canaletto v kostýmu benátského patricije
Bernardo Bellotto-Canaletto se narodil r. 1722 v Benátkách a po vzoru svého strýce, benátského vedutisty Giovanni Antonia Canala, známého jako Canaletto, v němž získal ve svých čtrnácti létech svého prvního učitele, se stal jedním ze světově proslulých malířů architektonických objektů. Jeho bohatá tvorba se rozvinula po přijetí do benátského malířského cechu v r. 1738. V r. 1742 se mu narodil syn Lorenzo, který se stal také malířem a jeho nepostradatelným pomocníkem. Níže zmíněná kniha s názvem „Canaletto malt Dresden“ je ve své textové části vlastně souborem synem Lorenzem napsaných statí, přibližujících delegaci vysoce postavených osob, reprezentujících bavorskou vládu při její návštěvě Drážďan, ty nejvýznamnější architektonické památky města, které jeho otec ve svých vedutách zvěčnil a které tvoří obrazovou část knihy.
Nejvýznamnější znalci se již v minulosti shodli na tom, že Bernardo Bellotto, z úcty ke svému strýci užívající přídomek Canaletto, v určitém okamžiku své tvorby svého učitele k jeho nelibosti dokonce překonal. Jistým důkazem by snad mohla být i skutečnost, že původně jejich dobré a ve prospěch umění působící osobní vztahy údajně doznaly závažných trhlin.
Oba umělci používali k dosažení maximální přesnosti při zobrazování objektů zařízení nazvaného camera obscura - jednoduchého optického zařízení předcházejícího fotoaparát, s účinky známými v Číně již v 5. stol. př.n.l., popsaným v r. 350 př.n.l. Aristotelem, prakticky vyzkoušeným Leonardem da Vinci r. 1485. Keplerova přenosná camera obscura se stala nezbytnou pomůckou všech kvalitních malířů krajin a na ni navázalo využití u Giovanniho Canaletta i jeho synovce Bernardo Bellotta.
Z rodného města „na zkušenou“, za poznáním a poprvé do Drážďan
Předtím, než byl Bellotto v r. 1746 pozván do Drážďan, aby se stal dvorním malířem saského kurfiřta Augusta III. Polského, syna saského kurfiřta Friedricha Augusta I., zvaného jako August II. „Silný“, procestoval velkou část Itálie včetně Florencie, Verony a Říma, navštívil Vídeň. Z těchto cest vznikla dlouhá řada jeho slavných vedut. Doporučující dopis samotné císařovny Marie Terezie mu otevřel brány mnichovského Nymfenburgu, sídla bavorského kurfiřta Maxmiliána III. Josefa, pro něhož také vytvořil několik krásných vedut.
Druhý pobyt v Drážďanech a zakončení životní dráhy ve Varšavě
Podruhé se Bellotto do Drážďan vrátil po skončeném obléhání města, k němuž došlo v rámci Sedmileté války a nepřátelství mezi Saskem a Pruskem. Shledal je, a v něm i svůj vlastní dům, velmi poškozeným válečnými akcemi jeho obléhatele - pruské armády. Z té doby pochází i níže zobrazený a popsaný obraz obnovy chrámu Kreuzkirche. Jeho mecenáš, saský kurfiřt August III. ale zemřel, takže Bellotto v Drážďanech našel obživu jako profesor malířské perspektivy na nově vzniklé Drážďanské akademii. Byla to také éra jeho neobyčejné umělecké plodnosti. Kromě vedut s náměty nejrůznějších pohledů na město i jeho jednotlivých architektonických objektů to byly pohledy na různá místa v drážďanském okolí - např. město Pirna, zámek Pillnitz, pevnost Königstein. Svoji uměleckou a také životní dráhu Bellotto zakončil ve Varšavě, kde působil u dvora polského krále po dobu 13 let, až do své smrti r. 1780.
Bernardo Belotto il Canaletto: Panorama drážďanského Starého města s Augustovým mostem
Bernardo Bellotto il Canaletto: Drážďany z pravého břehu Labe nad Augustovým mostem
Válečný osud města a chrámu Kreuzkirche jako významný malířův námět a snad i předtucha do vzdálené budoucnosti
Sedmiletá válka v létech 1756-1762 je považována za tzv. „nultou světovou válku“, protože se sice rozhořela mezi mocnostmi tehdejší Evropy, nakonec ale do sebe „vtáhla“ i jejich kolonie a rozrostla se tak do světového měřítka. Během této války došlo vlivem dělostřeleckého ostřelování ze strany pruských vojsk k silnému poškození drážďanského Starého města včetně Pirnského předměstí.
Bellottova-Canalettova veduta znázorňuje stav architektonicky vzácného protestantského chrámu Kreuzkirche při pokusu o jeho rekonstrukci po zničení ve válce. Obraz má několik samostatných dimenzí. Především je upřena pozornost na trosky věže chrámu Kreuzkirche, která se zřítila vinou narušené statiky po několikaletých rekonstrukčních pracích prováděných na chrámu zničeném pruským ostřelováním.
Na obrazu upoutává ohromující množství velice přesně zachycených detailů, včetně jednotlivých trosek zřícené věže. Bez ohledu na neutěšenou situaci, navozující u lidí se sklony k defétismu pocity marnosti jakéhokoliv snažení, se ale již rozproudila čilá stavební činnost, na první pohled účelně organizovaná, dodávající naději, že nastalá katastrofa bude napravena a že společné úsilí všech, stavby se účastnících aktérů, nakonec bude slavit úspěch. Malíř nechává na samotném pozorovateli, aby z jeho „rukopisu“ vyčetl zcela cílevědomé připodobnění k mraveništi, vysoce organizovanému společenství živočichů, v němž přes první dojem panujícího chaosu má každý jedinec svůj konkrétní úkol, jehož splněním přispívá ke spolehlivému fungování tohoto společenství.
Pravá strana obrazu zachycuje část domů v bezprostředním okolí chrámu, které zůstaly ušetřeny od zničení pruským ostřelováním, v nichž život již opět kypí v mírovém módu, kde je ale dobře patrný nefalšovaný zájem těch, jichž válka ušetřila, o znovuvybudování „jejich“ chrámu. Jako memento nedávno skončené války se na levé straně obrazu vzpínají do nebes stále ještě existující opuštěné trosky domů Pirnského předměstí vzkazující - dokud zde budeme stát, hrozba nové války tady s námi bude nadále zůstávat, nesmí se dopustit, aby sem opět vtrhla! Toto memento platí i jako výzva pro celý stát Sasko - nepoddat se následkům Sedmileté války, překonat její následky společnými silami saského národa!
Tyto samostatné dimenze obrazu nakonec vyúsťují v jednu společnou - v jasné gesto obyvatel Drážďan nepoddat se a statečně překonat všechny potíže, které jim válka přinesla. Je zde dechberoucí jasnozřivost autora veduty, jenž s ohromující intuicí vytušil zničení Drážďan o dvě stě let později a jejich novou výstavbu. Belottův syn Lorenzo v případě tohoto chrámu zapsal úžasně zářivou myšlenku: “Touto vedutou chtěl mio padre ukázat, s jakým elánem, bez ohledu na rozsah škod, bylo započato s jejich odstraněním a s novou výstavbou. Zatímco se v pozadí k nebi vzpínají temné, vyhořelé trosky, řada domů po pravé straně chrámu zůstala nedotčena. Kolem celého staveniště panuje čilý ruch, jako kdyby se vlastně nic vážného nebývalo stalo. To chtěl také mio padre svým obrazem zdůraznit. Celé město je živé, vitální, nenechá se žádnou válkou zahnat do úzkých. Z ruin povstává nový život. My to zvládneme!
Bernardo Bellotto il Canaletto: Trosky chrámu Kreuzkirche v Drážďanech - následky Sedmileté války
Historická podoba města zachycená v Bellottových obrazech povstala pro naši přítomnost z trosek a popela
Díky skvělému umění Bernardo Bellotta-Canaletta se až do dnešních dnů zachovala historická tvář „Florencie na Labi“. Jeho překrásné veduty mohou milovníci architektury obdivovat přímo v obrazárně „Starých mistrů / Alte Meister“ v drážďanském Zwingeru anebo z fotografických souborů tvořících knižní publikace prodávané v tamější prodejně památkových artefaktů resp. v internetových knihkupectvích.
Knižní publikace „Canaletto malt Dresden“
O obsahu a formě podání informací v této nádherné knižní publikaci referujeme výše. Je nutné ještě dodat, že přináší i mnohé detaily z Bellottových vedut a kopie leptů podle nich zhotovených.
Fritz Löffler: Bernardo Bellotto genannt Canaletto - Dresden im 18. Jahrhundert
Kunsthistorik Dr. Fritz Löffler věnoval celý svůj profesní život historii svého rodného města, vydal řadu publikací o jednotlivých historických objektech, zasazoval se v době existence Německé demokratické republiky o co nejrychlejší a nejvěrnější rekonstrukci spojeneckým bombardováním zničené stavební substance historického jádra města. Díky svému nasazení se dostával do konfliktů s partajními špičkami tehdejší vládnoucí strany SED, neunikl samozřejmě ani pozornosti tajné policie Stasi. Svým nekompromisním postojem zcela určitě přispěl k dnešnímu vzezření Starého města. V portfoliu jeho celoživotního badatelského díla samozřejmě nechybí ani skvělé studie malířské činnosti Bernardo Bellotta-Canaletta. Jeho kniha zcela určitě stojí za zařazení do knihovny milovníků takového vybroušeného diamantu, jakým již dnes opět Drážďany jsou.
V Kabinetu mědirytin v Kurfiřtském paláci jsou k vidění díla nejvýznamnějších evropských umělců pracujících s různými technikami - lepty, mědirytinami, kresbou uhlem, křídou atd. K nim se řadí i soubor 24 leptů Bernardo Bellotta-Canaletta, z nichž zde jeden uvádíme:
Bernardo Bellotto: Drážďany - Hofkirche a Kurfiřtský palác – lept
Vynález fotografie také přispěl k uchování půbodního obrazu podoby města
Díky skvělému mistrovství Bernarda Bellotto-Canaletta i později vynalezené fotografii bylo možné nejvýznamnější drážďanské architektonické klenoty, které padly za oběť bombardování anglo-americkým letectvem, zrekonstruovat do původní podoby. Velmi k tomu přispěly i dochované fotografie všech takových historických míst z doby přelomu XIX. a XX. století. Všichni, kdo Drážďany - opravdovou „Florencii na Labi“ - milují, v této publikaci najdou zobrazení míst po zničení města již nenávratně zaniklých, ale samozřejmě i původní podobu těch, která se podařilo zrekonstruovat. V knihovně milovníka Drážďan takovýto dokument nemůže chybět!
Dorothée Bogenz: Das historische Dresden
Díky Bernardo Bellottovi dostala i zničená Varšava na mnoha místech svoji původní podobu
Malířské mistrovství Bernarda Bellotto-Canaletta napomohlo ještě i na jiném místě v Evropě k rekonstrukci válkou zničeného města - Varšavy. Během svého pobytu v hlavním městě Polského království v namaloval Bellotto-Canaletto řadu obrazů nejvýznamnějších varšavských architektonických objektů, které se v nacisty totálně zničeném městě podařilo také zrekonstruovat do původní podoby.
Bernardo Bellotto: Pohled na Varšavu z terasy Královského zámku
Bellottovo dílo má svůj „svatostánek“ v místě, kterému zasvětil největší část své mistrovské práce - v Drážďanech
Ačkoliv se mistrovskými díly Bernardo Belotta-Canaletta pyšní řada obrazových galerií resp. muzeí v různých zemích světa, nejbohatší kolekce jeho děl se nachází v barokním drážďanském výstavním objektu Zwinger, v tzv. Semperově galerii, ve sbírce nazvané „Alte Meister/Staří mistři“ - ve společnosti takových světově významných děl, jakými jsou např.: Rafaelova „Sixtinská madona“, obrazy Cranachovy, Dürerovy, Giorgionovy, Holbeinovy, Rembrandtovy, Rubensovy, Tizianovy, van Dyckovy, Vermeerovy a dalších světově proslulých malířů.
Drážďany - Zwinger - Obrazárna „Staří mistři/Alte Meister“
Použité informační zdroje:
„Canaletto malt Dresden“ / ISBN 978-3-7319-1214-9; "Bernardo Bellotto genannt Canaletto - Dresden im 18. Jahrhundert"/ Löffler F./ ISBN 978-3-86502-116-8; "Das historische Dresden"/ Dorothée Bogenz: ISBN 978-3-86568-090-7; "Das alte Dresden – Geschichte seiner Bauten"/Löffler F./ ISBN 978-3-86502-000-0; "Gemäldegalerie Alte Meister"/Koja S./ ISBN 978-3-95498-536-4; „Der Zwinger“ /Dänhardt A./; licenční č. 460, 350/45/67
