Článek
Nedávná korunovace nastupujícího britského krále Karla III. vyvolala široký zájem médií a veřejnosti po celém světě. Velkolepá událost přivedla do Londýna reprezentanty a hlavy mnoha států. Jednalo se o jednu z nejsledovanějších společenských událostí roku.
V evropských monarchiích jsou korunovace tradičním projevem historické sounáležitosti s minulými generacemi a projevem kontinuity vládnutí. Tak tomu však nutně nebylo vždy. Jeden z nejbizarnějších případů představuje korunovace a vládnutí Bokassy I. – panovníka Středoafrického císařství.
Středoafrická republika získala nezávislost na Francii v roce 1960. Avšak asi nejvýznamnější bojovník za svobodu a nejpravděpodobnější první prezident nově svobodného státu Barthélemy Boganda zemřel při letecké havárii v roce 1959. Prezidentem nově nezávislého státu se stal David Dacko. Ten ve své funkci vydržel do roku 1966, než byl v nenásilném převratu svržen svým vzdáleným bratrancem Jean-Bédelem Bokassou. Ten Dacka nejprve uvrhl do domácí vězení, aby jej následně rehabilitoval a začlenil zpět do politické elity Středoafrické republiky.
Bokassa se narodil na počátku dvacátých let dvacátého století a asi dvacet let působil ve francouzské armádě. V tomto období se mimo jiné podílel i na bojích ve Vietnamu, kde také potkal svou první ženu. V rámci francouzské armády dosáhl hodnosti kapitána, nejvyšší hodnosti, jaké mohl africký voják dosáhnout. To mu později pomohlo získat moc v rámci nově svobodné Středoafrické republiky. Právě ve francouzské armádě Bokassa podlehl napoleonskému duchu, který byl v rámci francouzských ozbrojených sil výrazný a který dokáže vysvětlit následný vývoj jeho vládnutí. Bokassa si taktéž i po nástupu k moci ponechal francouzské občanství a dále pobíral francouzskou vojenskou penzi.
Bokassova vláda se mimo přechod k monarchii vyznačovala vysokou mírou brutality a také množstvím pozoruhodných rozhodnutí. Bokassa si ze svých zahraničních cest domů vozil manželky, které byly jeho „legálními manželkami“. Dále měl i „oficiální manželku“ Catherine (stala se jeho v pořadí osmnáctou ženou), která se později stala středoafrickou císařovnou. Bokassa na den matek v roce 1971 nechal popravit všechny vězně sloužící trest za znásilnění nebo vraždu ženy a propustil všechny vězenkyně. V následujícím roce byl prohlášen doživotním prezidentem. O několik měsíců později vydal nařízení, které zavádělo lupičům fyzické tresty – uříznutí ucha za první přestupek, druhého ucha za druhý a pravé ruky za třetí. V září téhož roku pak poslal svého syna na dva měsíce do vězení za to, že se hádal se svým otcem.
Nejznámějším rozhodnutím se však stalo vyhlášení Středoafrického císařství a samotná korunovace, která z Jean-Bédela Bokassy udělala císaře Bokassu I. V tento akt vyvrcholilo Bokassovo velikášství a fascinace postavou Napoleona I. Bokassa imitoval napoleonskou tradici, ve které se Napoleon I. nechal korunovat císařem 2. prosince 1804, bitvu u Slavkova vyhrál přesně o rok později a Napoleon III. se prohlásil císařem ve stejný den v roce 1852. Bokassa však z neznámých důvodů datum o dva dny posunul a k vyhlášení Středoafrického císařství tak došlo 4. prosince 1976. Přesně o rok později pak následovala samotná korunovace.
Nový císař jako milovník Francie pojal celou událost ve stylu Napoleonovy korunovace. Nařčený kanibal (což mu vyneslo i zmínku v české populární hudbě) nechal například do země dovézt tažné koně z Normandie (kteří postupně ve velkém vedru umírali) nebo obří zlatý trůn. Celá vizuální stránka korunovace tak napodobovala Napoleonovu korunovaci z devatenáctého století. V rámci korunovace hrála i francouzská armádní kapela. Velmi vysoký účet za korunovaci (údajně dosahující asi čtvrtiny tehdejšího HDP země) pak z velké části platila Francie. Bokassa totiž po původním odmítnutí konvertoval k islámu a začal budovat vazby s Kaddáfího Libyí. To nakonec vedlo Francii k zajištění finančních prostředků na tuto bizarní přehlídku.
Samotná korunovace (video se záběry z ní je k dispozici například zde) se sestávala ze čtyř částí. Korunovace samotná proběhla na uzavřeném stadionu. Zde hrála nově složená skladba, kterou pro tuto událost připravil, jak jinak než francouzský, skladatel Jean Musy (můžete poslechnout zde). Celé procesí se následně přepravilo do katedrály, kde se sloužila katolická mše. Na tom nic nezměnila předchozí formální konverze Bokassy k islámu. Hosté strávili večer v prezidentském paláci na oficiálním banketu. Druhý den pak probíhala oficiální přehlídka.
V rámci korunovace byl představen i korunní princ, kterým se stal tehdy tříletý syn císaře Bokassy a císařovny Catherine. Událost však hlavně u Evropanů nevzbudila velké nadšení. Korunovace se neúčastnila žádná hlava státu. Z asi 2500 pozvánek poslaných do Evropy jich bylo využito jen okolo 600. Kdo se však účastnil, byl král království Basoche, fiktivní entity spolku právnických studentů z Poitiers. Teplota během korunovace byla příliš vysoká nejen pro koně dovezené ze severu Francie, ale i pro Bokassu samotného. Ten tak většinu procesí neabsolvoval v drahém, zdobeném kočáře, ale v mnohem pohodlnějším autě.
I přes opulentní korunovaci Bokassův nový titul nikdo moc nebral vážně. Ani ostatní africké hlavy státu v kontaktu s ním jeho nový titul nepoužívaly. Bokassovo císařské vládnutí navíc nemělo dlouhého trvání.
V roce 1979 zavedl povinné nošení školních uniforem, které byly pro chudé obyvatelstvo Středoafrického císařství příliš drahé. Navíc na nich středoafrický císař přímo osobně vydělával. Následné protesty byly velmi brutálně potlačeny, na čemž se Bokassa osobně podílel. Císař byl nakonec ve stejném roce za pomoci francouzských sil svržen předchozím prezidentem Dackem. Země se vrátila k republikánství a Bokassa musel utéct do exilu.
Nejprve pobýval v Pobřeží slonoviny, odkud však byl vyhoštěn v roce 1983 kvůli plánování puče ve své rodné zemi. Následně pobýval v domácím vězení ve Francii, odkud se však v roce 1986 vrátil zpět do Středoafrické republiky. Po svém návratu byl odsouzen k smrti, což však bylo následně zmírněno na doživotí. Bokassa byl po pěti letech v roce 1993 propuštěn, aby o tři roky později zemřel na infarkt.
Oficiálně byl rehabilitován v roce 2010 tehdejším prezidentem Francoisem Bozizém. Ten se dostal do vysokých pozic právě díky Bokassovi. V roce 1978 byl povýšen z hodnosti kapitána na brigádního generála za to, že zbil francouzského občana, který znevážil císaře. Do prezidentské funkce se nakonec sám dostal v roce 2003 a zemi vládl až do roku 2013. V současnosti je pak hlavním představitelem opozice proti současnému Ruskem podporovanému prezidentu Toudérovi.
Mysleme si o nedávné korunovaci britského panovníka cokoliv, ale úrovně císařské korunovace z konce roku 1977 tato událost ani zdaleka nedosahovala.
