Článek
Čína je jedním z nejaktivnějších států působících na africkém kontinentu. Ve svých aktivitách kombinuje ekonomické nástroje, často spojené s budováním infrastruktury, s vytvářením protizápadního mediálního narativu. Díky schopnosti spolupracovat s autoritářskými vůdci a zajišťovat jim nástroje pro snazší kontrolu populace či legitimizaci své vlády je spolupráce s Čínou na kontinentu rozšířená a mezi politickými elitami a části společností populární. Jednou z nejvýznamnějších oblastí čínského vlivového působení je participace Číny na rozvoji komunikačních sítí, primárně pak internetových služeb. V této oblasti však nalezneme i největší problém spolupráce s Čínou, který perfektně ilustruje případ úniku dat z centrály Africké unie, který se provalil před pěti lety.
Riziko zneužívání digitální infrastruktury vybudované čínskými společnostmi známe dobře i z českého prostředí. Například v roce 2018 před využíváním technologií Huawei a ZTE varoval Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Zneužívání kybernetických nástrojů nepřátelskými mocnostmi pak zmiňuje i Národní strategie pro čelení hybridnímu působení. Omezení pak v poslední době zasáhla i některé české uživatele platformy TikTok. Hlavními riziky jsou pak jak samotný únik dat, tak i legislativní prostředí v Číně, které soukromým subjektům ukládá povinnost vypomáhat čínskému státu při špionáži.
Africká unie je celokontinentální organizací, která vznikla na přelomu tisíciletí jako nástupce Organizace africké jednoty. Problém kradení dat z centrály Africké unie se váže k projektu budování nové budovy centrály této organizace. Čína jako pomoc africkému kontinentu a na znamení přátelství mezi oběma regiony nejenže budovu postavila, ale také hradila veškeré náklady ve výši asi 200 milionů amerických dolarů s tím spojené. Čínský personál pak spravoval digitální infrastrukturu celého komplexu.
Na dlouhodobý a soustavný únik dat upozornil v lednu 2018 francouzský deník Le Monde s odkazem na o rok starší informace. V roce 2017 totiž bylo odhaleno, že z budovy proudí velké množství dat, a to i přesto, že mezi půlnocí a druhou hodinou ranní kdy k němu došlo, byla budova prázdná. Data pak měla proudit do oblasti Šanghaje. Přes toto původní zjištění však afričtí lídři s problémem až do jeho medializace nic nedělali, pravděpodobně ze strachu z narušení vztahů s Pekingem. Ke kradení citlivých dat tak docházelo pravděpodobně od otevření budovy v roce 2012 až do let 2017/18.
Z budovy měly tímto způsobem unikat záznamy z kamerových systémů a další data. Čína nařčení ze špionáže sice hlasitě odmítla, pravdou ale zůstává, že vzhledem k podobě úniku dat je velmi nepravděpodobné, že by se na něm čínská vláda nepodílela. Po odpojení a výměně serverů Africká unie odmítla čínskou pomoc s jejich opětovnou konfigurací, což na tento fakt dále poukazuje. Alžírští specialisté, kteří následně prohledávali budovy sídla odhalili navíc v jejích útrobách rozeseté skryté mikrofony. Celý incident byl však z obou stran tlumen a jak Čína, tak i zástupci afrických států se snažili, aby nedošlo k poškození vzájemných vztahů.
Část afrických elit totiž začíná být na čínské podpoře stále závislejší. Ta jim totiž nejenže pomáhá s legitimizací režimu díky financování a konstrukci infrastrukturních projektů, ale dokáže i budovat sofistikovanější systémy kontroly opozice. Autokratičtí vládci tak získávají softwarové i hardwarové nástroje použitelné k monitorování opozičních předáků, což jim dále pomáhá upevnit svoji roli v systému. Špionáž je pak nadto mnohými vnímána jako tradiční součást zahraniční politiky jako takové a nepřikládají tomuto problému velkou váhu.
Tato epizoda poukazuje na jednu ze stinných stránek čínského vlivového a ekonomického působení v Africe. Čínské firmy totiž budují vládní budovy po celém kontinentu a mohou tak podobným způsobem získávat velké množství citlivých dat od mnoha vlád a představitelů států. Ty se pak dají dále využít k vydírání politických elit či jiné formě ovlivňování jejich rozhodnutí. Případ z etiopské metropole tak jasně poukazuje na odvrácenou stranu mince v procesu budování dostupné (digitální) infrastruktury čínskými společnostmi, která může v budoucnu zasáhnout více státu na kontinentu. Je otázkou, jak dlouho bude tyto negativní jevy vyvažovat narativ „alespoň nás nekolonizovali.“
