Článek
Těsně před vypuknutím pandemie COVID-19 jsem měl to štěstí navštívit stát, jehož globální politický význam běžný Středoevropan nutně nemusí docenit – Džibutsko. A jelikož se jedná o velice zajímavou zemi z pohledu unikátní krajiny, či kultury a gastronomie, co nejvíce pocítíte při jeho návštěvě je všudypřítomný duch velmocenské politiky. Politiky, na které je životní úroveň v České republice závislá více, než by se mohlo na první pohled zdát.
Když v březnu 2021 kontejnerová loď Ever Given na několik dní zablokovala průjezd Suezským průplavem, široká veřejnost si opět uvědomila, jak moc jsou i oblasti bez přímého přístupu k moři závislé na námořní dopravě. V případě Evropy pak nejpřetěžovanější oblast tvoří primárně oblast mezi Arabským poloostrovem a africkým kontinentem. A zatímco o významu Suezského průplavu nebo Malacké úžiny jako dalším velmi vytíženém místě na mezinárodních námořních trasách v jihovýchodní Asii existuje i v českém prostředí širší povědomí, role Džibutska je neoprávněně pozapomenuta. Přitom je to právě přístav v Džibuti, kde nalezneme asi největší koncentraci vojenských základen na světě a jednu z mezinárodně nejmilitarizovanějších oblastí vůbec.
Význam Džibutska vyplývá z jeho geografické lokace nedaleko průlivu Báb-al-Mandab a u Adenského zálivu, kudy prochází významné námořní trasy propojující Evropu s Perským zálivem a východní Asií. Tadžurský záliv, který rozděluje Džibutsko na dvě části, je také jedním z mála významných přirozených útočišť pro kotvení lodí na kontinentu, jehož pobřeží je z velké většiny bez významných geografických prvků, a tak neumožňuje přirozenou ochranu před povětrnostními a dalšími vlivy. Džibuti je také jediným přístavem v oblasti v relativně stabilní a mezinárodně otevřené i když autoritářské zemi – ostatní alternativy v podobě přístavů v Jemenu, Eritrei, Súdánu, Saúdské Arábii, či mezinárodně neuznaném Somalilandu jsou z politických a bezpečnostních důvodů pro masivní zahraniční přítomnost nevhodné.
I toto jsou důvody proč se v zemi nachází vojska a základny Spojených států, Francie, Číny, Japonska, Itálie a dalších států. Spojené státy dále využívají lokaci pro podnikání leteckých úderů jak v Somálsku proti milicím al-Šabáb, tak i v Jemenu, primárně proti bojovníkům al-Káidy na Arabském poloostrově. Z oblasti také operují lodě států zapojených do protipirátských operací v okolí Somálska. Džibutsko je dále klíčovým přístavem propojujícím Etiopii s mezinárodními trhy. Význam přístavu a zároveň hlavního města, ve kterém žije více než polovina celkové populace Džibutska, pro existenci celého státu je cítit na každém kroku. Stejně tak je však jasně vidět i významná role zahraničních aktérů.
Pokud se někdy ocitnete v Džibuti, můžete podniknout mnoho různých aktivit, které naplní očekávání každého cestovatele. Máte rádi pobyt u moře? Není nic jednoduššího než vyrazit na některou z pláží, či si zajistit výlet na ostrov Moucha, který má velký, avšak zatím nevyužitý, turistický potenciál. Vnitrozemí pak nabízí mnoho vulkanických scenérií, pro které se Džibutsku přezdívá „Island pouště“, ale také jezero Assal, které svými charakteristikami velmi připomíná mnohem známější Mrtvé moře, avšak, znovu, bez jakékoliv infrastruktury, ale i davů turistů. Chcete vyrazit za dobrým jídlem? Centrum Džibuti Vám nabízí vybrané pochoutky, mezi které se dají počítat jak čerstvě vytažené ryby a další plody moře, včetně delikátní „jemenské ryby“, ale třeba i velbloudí maso, které je po úpravě francouzskými kuchaři velmi chutné.
Při všech těchto činnostech si však uvědomíte, jak exponovaným místem Džibutsko je. Už přílet na mezinárodní letiště Ambouli Vás nechá nasát atmosféru vysoké militarizace oblasti. Přistávací ranvej je totiž položena přímo vedle vojenské základny Camp Lemonnier spravované USA a Francií. Pokud jste fanoušci vojenské, primárně letecké, techniky, můžete zde mnohé kusy pozorovat na vlastní oči. Při pobytu u moře jistě narazíte na skupiny odpočívajících vojáků a při plavbě po zálivu Vás s velkou pravděpodobností „zkontroluje“ některé z patrolujících letadel. Přeprava do vnitrozemí Vás při průjezdu Džibuti zavede do okolí jednotlivých vojenských základen, ale prohlédnout si budete moci i obilné silo využívané Světovým potravinovým programem OSN či solný důl ve vlastnictví Číny. Návštěva restaurace bude pravděpodobně zpestřena přítomností hlučných skupinek zahraničních, převážně západních, vojáků, případně návštěvou těch čínských, kteří preferují si své objednané jídlo spořádat v klidu svých ubikací. Město je pak s Etiopií propojeno Čínou vybudovanou železnicí, jejíž funkčnost je však předmětem sporů.
Současná situace sice zajišťuje Džibutsku stabilitu a dostatečný příjem, může však jednoduše přerůst v masivní problém. Už jen fakt, že na relativně malém území nalezneme jedinou americkou a čínskou vojenskou základnu v Africe představuje jistou rozbušku. A to se ještě podařilo západním státům „přesvědčit“ džibutskou vládu, aby neumožnila přítomnost ruským lodím, které tak musí využívat přístavy v okolních nepředvídatelných a problematických státech jako jsou Eritrea a Súdán. Dalším výrazným destabilizačním faktorem je klimatická změna. Džibutsko je téměř plně závislé na přístupu k zásobám podzemní vody, jejíž dostupnost je vlivem stoupání mořské hladiny v ohrožení kvůli kontaminaci slanou mořskou vodou. Až k tomuto dojde, Džibutsko bude nuceno získávat sladkou vodu buď desalinizací, nebo dovozem pitné vody ze zahraničí, což dále sníží odolnost státu, ale i ohrozí chudou část populace žijící mimo hlavní populační centra.
Roh Afriky se do českých médií v poslední době dostává téměř výhradně v kontextu konfliktu v Etiopii či nedostatku potravin vedoucímu k hladomoru buď v Tigraji nebo Somálsku. Jak však můžeme vidět na příkladu Džibutska, region má i zásadní roli v globální geopolitice. Navíc je region vnitřně velmi rozmanitý. Ať už se na Džibutsko budeme dívat z pohledu politiky nebo turismu jedná se o neoprávněně pozapomenutý kout zeměkoule, který se snadno může v blízké době dostat do popředí světového zájmu.
