Článek
Bir Tawil je v současnosti jediným rozsáhlejším územím, které si nenárokuje žádný stát. V českém prostředí v podobném kontextu sice rezonuje libertariánská utopie Víta Jedličky zvaná Liberland. Zde se však jedná jen o drobné území na pomezí Chorvatska a Srbska vzniklé kvůli sporům o přesnou delimitaci říční hranice. Bir Tawil však zabírá plochu o rozloze přes 2000 km2 (asi dvě třetiny Libereckého kraje) a vytváří tak významnou oblast, o kterou neusilují ani Egypt, ani Súdán, kteří oba s tímto územím sousedí.
Jak je možné, že takový útvar na mapě světa přetrvává? Moderní státní systém je přeci postaven na principu, že každý kus pevniny s výjimkou Antarktidy, je právně součástí některého státu. Výjimky, jak je tomu právě ve zmiňovaném případě na Balkáně, jsou pak spojeny s drobnými odchylkami v přesné delimitaci území, ne však s úplným odmítnutím kontroly nad určitým územím. Tyto odchylky tak technicky nejsou nenárokovanými územími. To však pro Bir Tawil neplatí. Oba sousedící státy totiž aktivně odmítají svojí jurisdikci nad tímto kusem Núbijské pouště.
Bir Tawil na mapě
Abychom pochopili podstatu tohoto na první pohled podivného sporu, musíme se vrátit na přelom devatenáctého a dvacátého století. V tomto období došlo britskou koloniální správou k delimitaci hranice mezi Egyptem a Súdánem. První delimitace proběhla v roce 1899 při vzniku Anglo-egyptského Súdánu. V ní byla obě území rozdělena podél 22. severní rovnoběžky. Tento způsob tvorby hranic tak odpovídal obecně užívanému koloniálnímu přístupu k rozdělení špatně spravovatelných oblastí Sahary a Sahelu. Ovšem v oblasti mezi Egyptem a súdánským kondominiem tímto došlo k narušení místních etnických vazeb a kočovných zvyklostí. Britská správa tak v roce 1902 přišla s novou hranicí, která na dvou místech 22. rovnoběžku nekopíruje. V oblasti Bir Tawilu se od ní odchyluje směrem na jih a v oblasti Halaibského trojúhelníku u pobřeží Rudého moře naopak na sever.
Po vzniku nezávislého Súdánu v roce 1956 pak tato dvojí delimitace vedla ke sporům mezi nově vzniklým státem a jeho severním sousedem. Zatímco Egypt uznává původní hraniční delimitaci z roku 1899, Súdán si naopak nárokuje území dle pozdějšího vymezení. Kvůli tomu si oba státy nárokují území Halaibského trojúhelníku, avšak zároveň se zříkají nároků na území Bir Tawil. O Halaibský trojúhelník se od té doby vedou spory, efektivní kontrola nad územím se historicky měnila a ani jeden stát se nechce svých nároků vzdát.
Bir Tawil naopak nenabízí mnoho důvodů pro změnu této politiky. Jde o pouštní oblast s nulovou stálou populací, kde se nenachází významné množství žádné strategicky významné nerostné suroviny. Ztráta nároku na pobřežní spornou oblast by tak kvůli tomuto území nedávala ani pro jednu ze stran sporu smysl. To však otvírá možnosti pro dobrodruhy z celého světa této anomálie využít. Na světě nalezneme mnoho případů vyhlášení mikrostátů s velmi bizarním nárokem na státnost. Avšak případy jako již zmíněný Liberland, Knížectví Hutt River v Austrálii, Republika Užupis v Litvě nebo Knížectví Sealand u anglického pobřeží však nenabízí tak příznivé podmínky pro vyhlášení nového „státu“.
Díky tomu Bir Tawil láká mnoho výprav, které do oblasti směřují přesně za tímto účelem. V roce 2014 si toto území nárokoval Američan Jeremiah Heaton, prohlásil se králem „Severního Súdánu“ a svoji dceru jeho princeznou. Sám se nechal veřejně slyšet, že celá výprava byla motivovaná snahou splnit své dceři sen o tom, že se stane skutečnou princeznou. Z příběhu se pak snažil vydělat ať už skrze crowdfundingovou kampaň oficiálně směřující na vytvoření vědecké kolonie, která nebude limitována státními restrikcemi, tak prodejem práv ke svému příběhu společnosti Disney.
Již několik let předtím se do oblasti vydal i korespondent deníku The Guardian Jack Shenker spolu s Omarem Hamiltonem. Ti zde taktéž nechali vlajku svého „státu“. Oblast si také nárokoval Brit Dwain Coward. Ten se prohlásil králem a oficiálně usiloval o koordinaci těžby zlata v oblasti, která dle něj teritorium ohrožuje. Obdobný pokus provedl i tým v čele s ruským radioamatérem Dmitrijem Žikarevem. V roce 2017 pak indický cestovatel Suyash Dixit prohlásil Bir Tawil Královstvím Dixit.
Žádný z těchto nároků však stejně jako u dalších podobných pokusů nenašel pochopení u mezinárodních aktérů. Jednotlivé vznesené nároky nebyly uznány žádným státem a nezdá se, že by měly jakoukoliv oporu v mezinárodním právu. Vzhledem ke strategickému a ekonomickému významu Halaibského trojúhelníku se však nezdá, že by se situace ohledně statutu opuštěného Bir Tawilu měla v dohledné době vyřešit. Území tak pravděpodobně bude i dále čelit nájezdům samozvaných králů a knížat.
