Článek
Jihoafrickou republiku čekají na konci měsíce parlamentní volby. Jsou prvními, ve kterých může být nabourán monopol Afrického národního kongresu (ANC) na moci ve státě. A to symbolicky třicet let od prvních svobodných voleb v zemi, v rámci kterých se ANC dostal k moci. Co tak výrazně oslabilo stranu Nelsona Mandely?
Dnes vládní strana získala svou popularitu jako hlavní představitelka boje proti apartheidu. Tento odboj byl veden jak po poltické, tak i po vojenské a násilné linii, a to primárně ve spolupráci s jihoafrickou komunistickou stranou, skrze vojenské křídlo uMkhonto we Sizwe (Kopí národa). ANC tak byl současně vnímán jako představitel boje proti apartheidu i teroristická organizace. Přesto se však postavil do čela vyjednávání o ukončení apartheidu probíhajícího od počátku devadesátých let. A následně i díky Nelsonu Mandelovi nebo Desmondu Tutu zajistil i proces smíření, který zamezil masivní vlně násilí po přechodu od rasové segregace k demokracii.
ANC se díky této svojí pozici stal dominantní stranou v jihoafrickém politickém systému. Nejdříve vedl širokou koalici s bývalou apartheidní Národní stranou a Stranou svobody Inkatha (IFP) pod vedením Nelsona Mandely. Thabo Mbeki ještě v roce 1999 složil koalici s IFP, avšak od následujících voleb již ANC využil svého dominantního postavení naplno a vládne osamoceně. K absolutním parlamentním většinám navíc dospívá v rámci svobodného a soutěživého systému. Průzkumy z posledních let však ukazují na zhoršování pozice strany. Předpoklad je, že ANC poprvé v historii po roce 1994 nejenže nepřekoná hranici 50% odevzdaných hlasů, ale koaliční vládnutí pro ní nebude jen možnost, ale nutnost.
Důvodů k tomu je několik. Hlavními však jsou vysoká míra korupce a nepotismu ve straně, rozpad schopnosti státu zajišťovat mnohé základní služby svým občanům, avšak také vysoká míra nezaměstnanosti a, hlavně ve velkých městech, i kriminality. Je to právě korupce, která je extrémně viditelná a nejenže vede k oslabování pozice strany, ale i problémům se správou země a vnitřnímu pnutí uvnitř ANC. Zatímco pro praktickou správu země je problémem soustavná korupce ve státních podnicích či při poskytování služeb, pro výsledek ANC ve volbách to pak jsou z velké části skandály vysoce postavených předáků.
Korupční skandály Jacoba Zumy, dnes podporovatele jedné z opozičních skupin, jsou velmi dobře známé. Je to právě období vládnutí Zumy, ve kterém můžeme vysledovat snižování podpory ANC uvnitř jihoafrické společnosti. Skandály se však nevyhýbají ani současné ANC. V dubnu letošního roku byla pro korupci zatčena bývalá předsedkyně jihoafrického parlamentu, taktéž nominantka ANC. Na kandidátce do letošních voleb pak mělo být až 20 vysoce postavených členů ANC obviněných z korupce. Většina z nich však nakonec byla stažena.
ANC pak viditelně není schopná zemi efektivně spravovat. JAR například trápí nedostatek přístupu k elektřině, který vede k masivním „plánovaným“ výpadkům proudu. To zasahuje nejen ekonomiku, ale i už tak problematickou bezpečnost ve velkých městech. Za problémy je znovu skryt problém s korupcí a nepotismem ve státním podniku Eskom. Právě přístup k elektrické energii je jedním z předvolebních taháků opoziční Demokratické aliance (DA), která i díky tomu vyhrála obecní volby například v Pretorii.
Vysoká míra nezaměstnanosti pak trápí významně právě chudší vrstvy obyvatelstva, na kterých stojí podpora ANC. Mladí nevidí z valné většiny svou budoucnost optimisticky i kvůli nepotismu při nabírání do kvalifikovaných pracovních pozic. Po vzoru populistů po celém světě je problém s přístupem k pracovním místům svalován na migranty, v případě JAR ty ze Zimbabwe. Ti do země přichází kvůli katastrofické politické a ekonomické situaci ve své zemi. Vysoká míra násilí a kriminality a další problémy dobrému obrazu ANC taktéž nenapomáhají.
Přesto se však nezdá, že by byla ANC od moci odstavena, i když s velkou pravděpodobností přijde o absolutní většinu v parlamentu. Nejvýznamnější opoziční DA má své vlastní problémy se získáváním podpory primárně u černošské většiny. EFF a MKP podporovaná Jacobem Zumou, dvě opoziční strany odčerpávající částečně podporu právě od ANC, mají také jen limitovaný potenciál získat masivní podporu. Navíc nedokáží vzájemně alespoň v rámci předvolebního boje spolupracovat. IFP je pak velmi specifickou etnickou stranou. K opozičním stranám však blíže příště.
ANC se u moci drží příliš dlouho a po vzoru Zimbabwe začal budovat korupční a nepotistickou síť spíše než spravovat stát a zmírnit nerovnosti vzniklé v dlouhém období apartheidu. Na konci měsíce se dozvíme, jak moc vlna skandálů a problémů ANC skutečně zasáhne.
