Článek
V minulém týdnu došlo nedaleko malijského města Tinzaouaten k významnému útoku na ruské paramilitární jednotky stále ještě operující pod označením Vágnerova skupina a jednotky malijské armády. Při útoku bylo zabito několik desítek ruských žoldnéřů a malijských vojáků včetně význačných postav Vágnerovců, jakými byli Anton Jelizarov (byl například velitelem při útoku na ukrajinský Bachmut) nebo Nikita Fedjanin (známý propagandista Vágnerovců). Útok podnikly v koordinaci jak Tuaregové bojující za sekulární separatistické skupiny, tak i ti navázaní na islamistickou JNIM. Právě obnovení bojů se sekulárními Tuaregy je jedním z velmi viditelných projevů ruského zapojení v Mali. Tento útok však poukazuje na širší problém ruského působení na kontinentu, než je jen odcizení významných částí malijské populace.
K incidentu došlo nedaleko alžírských hranic v oblasti se silnou přítomností jednotek JNIM. Po několika dnech bojů napojených na pokus o průnik malijských a ruských jednotek směrem do Tuaregy kontrolovaného území došlo k masivnímu přepadu společné kolony tuarežskými bojovníky. Ti dokázali dočasně překonat vzájemné spory, a nejen provládní jednotky porazit a způsobit ruským paramilitárním jednotkám v Africe rekordní ztráty na životech, ale i ukořistit mnoho kusů techniky a zajmout několik ruských žoldnéřů. Většina jich však byla rychle propuštěna výměnou za výkupné. Jde o největší, ne však jediný takový neúspěch ruských jednotek v Africe.
Podobný, i když výrazně méně rozsáhlý masakr zažily ruské paramilitární jednotky již v Mosambiku. Poté, co byl mezi Maputem a Moskvou dohodnut v roce 2019 kontrakt o pomoci s potlačením povstání na severu země, byly do Mosambiku vyslány jednotky Vágnerovy skupiny. Ty se však velmi rychle místo výcviku přímo zapojily do bojových operací a poté, co jich bylo sedm zabito islamisty napojenými na Islámský stát, se ze země stáhly. To v podstatě znamenalo ukončení ruského působení ve státě a posílení přítomnosti evropských států skrze získání koncesí na těžbu zemního plynu, vyslání výcvikové mise EUTM in Mozambique a zprostředkování vojenské mise Rwandy, která je v regionu relativně efektivní a je placena z evropských peněz.
Tyto dva incidenty poukazují na obecný problém ruského zapojení v Africe. Moskva se snaží o prosazování svých vojenských cílů skrze paramilitární skupiny, které nejsou vždy nutně dobře organizované, nedodržují přísnější režim kontaktu s místním prostředím, jak ho známe od regulérních armád, a mají větší sklony k přezíravosti. Zatímco tak Moskva často díky zapojení paramilitárních jednotek udržuje určitý oficiální odstup od dění v Africe, má nad nimi zároveň slabší kontrolu. To se sice v období po zabití předáků Vágnerovců Prigožina a Utkina částečně mění, ale i v Mali byli v útoku zapojeni ruští bojovníci, kteří stále ještě pod praporem Vágnerovy skupiny, a tedy ne Africa Corps, která je úžeji napojena na ruské ministerstvo obrany, bojují. Právě nedostatečné dodržení protokolů a pocit nadřazenosti nad místními pak může vést nejen k široce zmapovaným případům zločinů proti lidskosti, ale právě i podcenění nepřítele.
Právě podcenění místního prostředí je nejpravděpodobnějším důvodem pro neúspěch Vágnerovců v Mosambiku. Stejně tak je i velmi pravděpodobné, že ruské jednotky v Mali podcenily schopnost jednotlivých skupin Tuaregů dočasně v severním Mali společně působit. To pak přispělo k masakru, který se minulý týden udál. Na rozdíl od západních vojsk totiž Rusové nedodrželi dohody se sekulárními Tuaregy a efektivně tak otevřeli další frontu občanské války. Toto bylo dále podpořeno ziskem kvalitních informací ze strany militantů, které jim umožnily přepad takto efektivně provést. Ty dle některých zdrojů měla dodat ukrajinská armáda, ale tato informace se prozatím nedá nezávisle potvrdit ani vyvrátit.
Problém s podceněním afrického prostředí se netýká nutně jen ruského působení, ale ve srovnání s předchozími operacemi v Mali je rozdíl velmi markantní. Západní země mají taktéž sklony africké prostředí ignorovat, být přezíravé a paternalistické, ale pokud se podíváme konkrétně na Mali, Francie během celého svého působení ztratila podobné množství jednotek jako Rusko jenom během tohoto jediného incidentu.
I když ze strany Západu sledujeme značné problémy v politickém přístupu k africkým státům a společnostem, regulérní západní armády berou místní prostředí mnohem více vážně a přistupují k němu s mnohem větším respektem. To poukazuje i na zásadní rozdíly mezi ruským a západním přístupem k řešení konfliktů. Ten se propisuje jak do často brutálního chování k místnímu obyvatelstvu, tak i větším ztrátám na životech u bojových jednotek v případě ruského zapojení. Právě neschopnost dostatečně respektovat místní prostředí vedla v Sahelu k nárůstu odporu vůči Francii. V případě zapojení Moskvy však můžeme stejný problém sledovat v ještě vyšší intenzitě.
