Článek
Stabilní a dostupný přístup k elektrické energii je jednou z největších výzev současné Afriky. Ať už kvůli nedostatečným kapacitám ve výrobě, nebo kvůli špatné správě energetických soustav, rozsáhlé oblasti na kontinentu čelí buď nedostatku přístupu k energiím obecně, nebo rozsáhlým výpadkům proudu. Tento problém se týká asi poloviny populace na kontinentu. V JAR se toto stalo například jedním z klíčových témat letošní předvolební kampaně. Vlády jednotlivých států na tento faktor, který nejenže negativně ovlivňuje kvalitu života jejich obyvatel, ale například také brzdí ekonomický rozvoj, reagují různě. Etiopie například vystavěla Velkou přehradu etiopského znovuzrození. Jinde dochází k rozmachu užívání solární energie. V mnoha zemích se však čím dál tím více jako možné řešení zmiňuje potenciální využití jaderné energie.
Rozvoj jaderné energetiky na kontinentu však trpí mnoha zásadními nedostatky. Není náhodou, že se na celém jeho území nachází pouze jedna funkční jaderná elektrárna položená v jihoafrickém Koebergu. Prvním problémem je ten se zajištěním bezpečnosti takových elektráren. Mnoho oblastí je politicky nestabilních, mnoho států usilujících o jejich výstavbu je slabých, a navíc výstavba jaderné infrastruktury v geologicky aktivních oblastech jako je Velká příkopová propadlina představuje další rizika.
Dalším problémem je ekonomická výhodnost takových projektů. I v evropském kontextu se mluví o problematické finanční návratnosti investic do jaderných projektů, což je něco, co hraje výrazně větší roli v chudších afrických státech. V neposlední řadě je třeba zmínit i problém s délkou stavby takových projektů. Dynamicky se rozvíjející africké společnosti mohou být dlouhou výstavbou jaderných elektráren brzděny ve svém rozvoji. Dlouhá doba výstavby pak vytváří kontrast s více dynamickým přístupem k mnohem snáze dostupným obnovitelným zdrojům, jako je například již zmíněná solární energie. Externí vybudování a správa jaderných elektráren navíc zvýší závislost afrických států na zahraničních aktérech. Přesto však pro výstavbu jaderné infrastruktury existují plány ve státech, jako je Uganda, Rwanda, Keňa a Tanzanie.
Státem, který se této vlny zájmu snaží využít ve své politice vůči kontinentu, je výrazně Rusko. To se v oblasti jaderné energetiky dostalo znovu do zpráv, jelikož Rosatom převezme kontrolu nad uranovým dolem v Nigeru, který dříve spravovala francouzská společnost Orano, která nebyla do země po puči v loňském roce vpuštěna zpět. Niger produkuje asi 5 % světové produkce uranu a zajišťoval asi 20 % francouzské spotřeby této suroviny. Rusko navíc podepsalo memoranda o rozvoji jaderné energetiky v Nigérii, JAR, Egyptu a extrémně nestabilních státech Sahelu – Burkině Faso a Mali.
Už na první pohled můžeme vidět, že spoustu těchto dohod je spíše nástrojem ruské propagandy než snahou o vybudování smysluplné infrastruktury. Slibem nezarmoutíš a budovat jadernou elektrárnu v oblastech s probíhajícím masivním vnitropolitickým konfliktem je velmi iluzorní. Avšak ani další projekty nejsou velmi úspěšné. Dohoda s JAR podepsaná bývalým prezidentem Jacobem Zumou byla anulována jak jeho následníkem v úřadu prezidenta, tak už v roce 2017 i jihoafrickými soudy.
Masivní zakázka na vybudování několika jaderných elektráren tak byla smetena ze stolu primárně na základě ekonomické nevýhodnosti a dalších problematických faktorů obsažených v dohodě. V loňském roce se objevily spekulace o možném obnovení spolupráce v této oblasti, avšak tento krok je silně kritizován například zástupci Demokratické aliance. Ta je od tohoto týdne oficiálně součástí vlády a drží i pozici zástupce ministra pro energetiku, čímž se šance na obnovení této spolupráce výrazně snižuje.
Jediným probíhajícím projektem je tak budování jaderné elektrárny v egyptském El-Dabaa na pobřeží Středozemního moře. Rusko se dlouhodobě snaží stavět do role partnera, který má jak jaderné know-how, tak na rozdíl od Západu nesoudí místní režimy a nabízí tuto technologii tam, kde je o ní zájem. Avšak z praktického hlediska vidíme, že tato politika je v praxi pouze PR nástrojem a rozvoj jaderné infrastruktury je nejen extrémně problematický z bezpečnostního či ekonomického hlediska, ale i Rusko samo na mnoha místech i v Evropě prokázalo, že slíbené kapacity na budování podobných projektů jednoznačně nemá. Pro africké společnosti je přístup k dostupné a stabilní elektrické energii zásadní, ale ruská jaderná zkratka ho nezajistí.
